31 C 35/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený role v řízení územní celek - anonymizována dvě slova část obce anonymizováno adresa o zaplacení 8 605,42 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se pro -) částku 3 555,42 Kč na poplatku, -) částku 595,11 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení, -) částku 911,24 Kč na kapitalizovaném úroku, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 050 Kč od 15. 6. 2018 do 14. 7. 2020, -) úrok ve výši 29 % ročně z částky 5 050 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, <b>zastavuje.</b>

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5 050 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to vše v pravidelných splátkách ve výši 500 Kč měsíčně, splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje kalendářním měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení s tím, že nebude-li některá ze splátek uhrazena řádně a včas, stane se bez dalšího splatným celý zbytek dluhu.

III. Žaloba došlá Okresnímu soudu v Karviné dne 15. 7. 2020, která byla následně postoupena Okresnímu soudu v Ostravě jako soudu místně příslušnému, se v části, ve které se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 5 050 Kč od 15. 7. 2020 do 18. 12. 2020, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 600 Kč, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Karviné dne 15. 7. 2020, která byla následně postoupena Okresnímu soudu v Ostravě jako soudu místně příslušnému, domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 8 605,42 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne 23. 12. 2016 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Dle dikce ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tyto informace je spotřebitel povinen na žádost věřitele vysvětlit a doplnit. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce, [právnická osoba], jako poskytovatel zápůjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 – § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které je přímo uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že mu byly s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru, že byl seznámen s návrhem textu této smlouvy a bylo mu poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Náležitým vysvětlením se rozumí především vysvětlení předsmluvních informací poskytnutých ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru, včetně důsledků prodlení a základních informací o jednotlivých nabízených produktech a jejich dopadech na zákazníka. Zákazník rovněž potvrzuje, že [právnická osoba] před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem zákaznické karty.“ Z čl. 13 Smluvních podmínek pak dále plyne, že:„ Zákazník tímto prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku. Dále zákazník prohlašuje, že je schopen [právnická osoba] splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou.“ Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena Smlouva o zápůjčce. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě. Žalobce si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobce poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku (které se s ohledem na § 3030 stejného zákona aplikuje i na tento případ), a která říkají, že, každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1. 12. 2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné Smlouvy. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 4 612 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 799 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování a doručení ve výši 1 832 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 1 981 Kč, (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po 236 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 11. 2017. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 27. 12. 2016. Ke dni 4. 6. 2017 činila dlužná jistina částku 5 050 Kč a dlužný poplatek částku 3 555,42 Kč. Po tomto datu do data postoupení nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 5 050 Kč dále úrokem ve výši 29 % ročně sjednané na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, a to od 3. 11. 2017, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s čl. 16 Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 950 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni postoupení 14. 6. 2018 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 14 611,21 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 14 611,21 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalovanému neuplatňuje. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 8 605,42 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 5 050 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 3 555,42 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 911,24 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 595,11 Kč, - úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 050 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, - úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 050 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 911,24 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 5 050 Kč od 3. 11. 2017, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do data postoupení 14. 6. 2018. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 595,11 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 5 050 Kč od 4. 1. 2017, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do data postoupení 14. 6. 2018. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaný, resp. jeho stálý opatrovník, se vyjádřil podáním ze dne 19. 2. 2021 ve znění podání ze dne 2. 3. 2021 tak, že nárok žalobce neuznává. Sdělil, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 23. 12. 2016 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Vzhledem ke svému aktuálnímu zdravotnímu stavu si pan [celé jméno žalovaného] na uzavření této smlouvy nepamatuje a není schopen se k této věci žádným způsobem vyjádřit. Opatrovník má pochybnosti o tom, že právní předchůdce žalobce při uzavření smlouvy posoudil schopnost pana [celé jméno žalovaného] řádně splácet spotřebitelský úvěr. Na základě znaleckých posudků získaných nahlédnutím do spisové dokumentace dne 25. 2. 2021 u Okresního soudu v Karviné s pobočkou v Havířově, a na základě rozsudku č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byly zjištěny následující skutečnosti. Pan [celé jméno žalovaného] od svých 18 let pravidelně užíval alkoholické nápoje, což mělo dopad na jeho sociální fungování ve společnosti.. Již na základě znaleckého posudku ze dne [datum] vyplývá, že u pana [celé jméno žalovaného] dochází k sociálnímu selhávání, nepružnosti myšlení a subjektivním pocitům zhoršení poznávacích funkcí – paměti a pozornosti. V návrhu pana [příjmení] z psychiatrické ambulance ze dne 24. 3. 2009 na propuštění pana [celé jméno žalovaného] z ochranné ambulantní protialkoholní léčby je uvedeno, že u pana [celé jméno žalovaného] dominuje porucha osobnosti – disociální struktura osobnosti, sociální selhávání, osobností degradace na bázi chronického abusu alkoholu a sociálně selhávajícího životního stylu. Návrh je podán pro neléčitelnost pana [celé jméno žalovaného] Pan [celé jméno žalovaného] využíval do února 2017 služeb [anonymizována čtyři slova] v [obec]. Již v té době byl v péči psychiatrické ambulance [titul]. [jméno] [jméno] v [obec]. Od 1. 2. 2017 je ubytovaný v [anonymizována dvě slova] v [obec]. Na základě lékařské zprávy ze dne 28. 8. 2017 zjištěno, že pan [celé jméno žalovaného] trpí demencí, je naprosto nesamostatný, nevyřídí si úřední věci, je nesoběstačný v běžných denních činnostech. Na základě lékařského znaleckého posudku ze dne 8. 2. 2018 vyplývá, že u pana [celé jméno žalovaného] došlo v důsledku dlouhodobého pití alkoholu a vaskulárně podmíněných změn mozku k podstatné alternaci poznávacích funkcí. Je narušena paměť, schopnost myšlení, schopnost pochopení informací, schopnost jakkoliv účelně pracovat s informacemi. Je těžce narušena schopnost adekvátního úsudku, řešení problémů, volní a rozpoznávací schopnosti jsou podstatnou měrou sníženy. Dříve rozvinuté duševní schopnosti jsou téměř rozpadlé. V důsledku popsané duševní poruchy je pan [celé jméno žalovaného] schopen přivodit si závažnou újmu při právním jednání ve všech oblastech života. Byly zjištěny známky organického poškození centrální mozkové soustavy, které se projevují v nerovnoměrné intelektuální výkonnosti oscilacích pozornosti, snížené výkonnosti senzomotorických funkcí a narušením paměťové výkonnosti hlavně ve složce vštípivosti paměti. Lze spatřovat známky depravace degradace úpadku osobnosti. Na základě rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j [číslo jednací], [spisová značka], [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], bylo do funkce stálého opatrovníka pana [celé jméno žalovaného] jmenováno [stát. instituce] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [část obce] Pan [celé jméno žalovaného] byl omezen ve svéprávnosti na dobu pěti let tak, že není způsobilý právně jednat ve všech záležitostech kromě běžných záležitostí každodenního života. Pan [celé jméno žalovaného] je starobní důchodce, pobírá důchod ve výši 11 344 Kč. Od 14. 2. 2018 má přiznán příspěvek na péči 2. stupně ve výši 4 400 Kč, který náleží v plné výši [anonymizována dvě slova] za poskytovanou péči. Za bydlení v [anonymizována dvě slova] pan [celé jméno žalovaného] hradí 200 Kč za den a za stravu 180 Kč za den. Avšak s ohledem na výši důchodu hradí za službu v [anonymizována dvě slova] sníženou úhradu, tak aby mu podle platné legislativy zůstalo 15 % příjmů. Momentálně je pan [celé jméno žalovaného] mobilní pouze v rámci lůžka, potřebuje pomoct s podáváním stravy a tekutin. Pan [celé jméno žalovaného] nekomunikuje, nezvládne se podepsat. Pan [celé jméno žalovaného] je nyní nutné poskytovat pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, a to při tělesné hygieně, výkonu fyziologických potřeb, oblékání a obouvání. Pan [celé jméno žalovaného] je plně celodenně odkázán na pomoc pověřených pracovníků zařízení. U pana [celé jméno žalovaného] je prováděna komplexní ošetřovatelská péče. Pan [celé jméno žalovaného] není schopen sám dodržovat léčebný režim (podávání léků, návštěva lékaře, posoudit svůj zdravotní stav). [anonymizována dvě slova] mu v rámci smlouvy poskytuje služby jako je úklid, praní prádla, žehlení. Domníváme se, že pan [celé jméno žalovaného] již v době uzavření smlouvy nebyl schopen posoudit s ohledem na svůj zdravotní stav důsledky plynoucí z uzavření smlouvy o zápůjčce. Nebyl si plně vědom povinností vyplývající z uzavření smlouvy a jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr byla narušena.

3. Podáním ze dne 15. 3. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět pro částku 3 555,42 Kč na poplatku, - částku 595,11 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení do 14. 6. 2018, - částku 911,24 Kč na kapitalizovaném úroku do 14. 6. 2018, - zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 050 Kč od 15. 6. 2018 do 14. 7. 2020, - úrok ve výši 29 % ročně z částky 5 050 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Setrval na žalobě pro částku 5 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 5 050 Kč od 15. 7. 2020 do zaplacení.

4. Na základě uvedeného tak soud řízení v souladu s ustanovením 96 o.s.ř. a v souladu s dispozitivním úkonem žalobce částečně zastavil, jak uvedeno ve výroku ad. I tohoto rozhodnutí. K tomuto nevyžadoval souhlas žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí došlo před zahájením jednání ve věci samé.

5. K ústnímu jednání dne 8. 4. 2021 se žalobce nedostavil, svou nepřítomnost u jednání omluvil. Opatrovník žalovaného u ústního jednání setrval na svém stanovisku, jak citováno shora, žádal, pokud soud zaváže žalovaného k úhradě nějaké částky žalobci, aby toto bylo rozloženo do splátek po 500 Kč měsíčně, kdy tato částka žalovaného neohrozí, odkázal na popis osobních a finančních poměrů žalovaného v písemném vyjádření. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti žalobce, když při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 6. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud vzal za prokázánu jejich procesní subjektivitu.

7. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 23. 12. 2016 vč. smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce vzal soud za prokázáno, že původní věřitel – společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným jako zákazníkem v postavení spotřebitele dne 23. 12. 2016 smlouvu o zápůjčce, s odkazem na zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákon číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 6 000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy o půjčce. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit půjčku ve výši 6 000 Kč a zaplatit poplatek v částce 4 612 Kč, zahrnující úrok ve výši 799 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 1 832 Kč, poplatek administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 1 981 Kč, tj. celkem 10 612 Kč ve 45 týdenních splátkách ve výši 236 Kč, první splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy, poslední splátka činila 228 Kč. Žalovaný je ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, rodným číslem a adresou: [adresa].

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018, vč. výňatku z Přílohy [číslo] seznamu postupovaných pohledávek - str. [číslo] vzal soud za prokázáno, že původní věřitel jako postupitel uzavřel s žalobcem jako postupníkem smlouvu, na základě které postoupil svou pohledávku za žalovaným dle citované smlouvy o zápůjčce žalobci. Postupovaná pohledávka je identifikována v příloze [číslo] číslem smlouvy, jménem a příjmením dlužníka.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018 ve spojení s podacím lístkem ze dne 13. 7. 2018 soud zjistil, že [právnická osoba] tímto sdělením, které žalovanému zaslal na adresu [adresa], oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů od doručení tohoto oznámení.

10. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 12. 3. 2020 ve spojení s poštovním podacím lístkem ze dne 13. 3. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 13 422,45 Kč dle citované smlouvy do 19. 3. 2020. Tato výzva byla zaslána žalovanému dne 13. 3. 2020 na adresu [adresa].

11. Z tabulky umoření soud zjistil, že je evidována platba ze strany žalovaného ve výši 950 Kč dne 23. 12. 2016.

12. Z rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově č.j. [spisová značka], [spisová značka], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s Listinou o jmenování opatrovníka ze dne 1. 8. 2018 soud zjistil, že žalovaný se byl tímto rozsudkem omezen ve svéprávnosti tak, že není způsobilý jednat ve všech záležitostech kromě běžných záležitostí každodenního života, opatrovníkem žalovaného byl jmenováno [územní celek], [anonymizována tři slova] [obec]. Rozsudek nabyl právní moci dne 28. 7. 2018.

13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

17. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 19. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 /48/“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

21. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

22. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 /48/ dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

23. Soud nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce při uzavření smluv posoudil s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobce v tomto směru tvrdil rozhodující skutečnosti v žalobě (viz. shora), popisoval obsah zákaznické karty a ověřené doklady, tyto však k důkazu nebyly označeny ani doloženy. Samotná prohlášení ve smlouvě a smluvních podmínkách, na které rovněž žalobce odkazoval, nejsou sama o sobě bez dalšího významná. Soud byl připraven u ústního jednání v tomto směru žalobce poučit o nutnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce se nedostavil k jednání před soudem, připravil se tak dobrovolně o možnost být ze strany soudu poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce posoudil dostatečně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 23. 12. 2016 pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

24. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 6 000 Kč. Dále soud vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobce, tj. fakt, že mu pohledávka vůči žalovanému náleží, když mu byla postoupena původním věřitelem shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek. Soud vzal za prokázáno, že žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena původním věřitelem, soud vzal za prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, jak citováno shora.

25. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě lze vyhovět pouze částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku 6 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby na tuto smlouvu částku 950 Kč (což žalobce dokládal tabulkou umoření, nicméně žalovaný ani netvrdil úhrady nad rámec této částky, resp. neuplatnil v tomto směru žádnou procesní obranu). Soud tedy konstatuje, že žalobce má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy předchůdce žalobce poskytl žalovanému, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené jistině ve výši 5 050 Kč (tj. 6 000 Kč minus 950 Kč). Soud vzal za prokázáno, že předchůdce žalobce vyzval žalovaného k plnění prokazatelně ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 OZ až doručením žaloby jako kvalifikované výzvy opatrovníkovi žalovaného; přechozí doručení oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy žalovanému nelze hodnotit jako výzvy způsobilé vyvolat splatnost pohledávky, kdy obě byly žalovanému odeslány až po vynesení rozsudku o omezení svéprávnosti (viz. v podrobnostech shora). Žaloba byla stálému opatrovníkovi doručena dne 15. 12. 2020, žalovaný tak byl povinen plnit do 3 dnů od doručení / za analogické aplikace § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem), tj. do 18. 12. 2020. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 5 050 Kč rovněž přiznal žalobci – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 19. 12. 2020 do zaplacení (výrok ad. II tohoto rozsudku).

26. Ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně, kdy soud v tomto směru zohlednil žádost stálého opatrovníka o možnost pohledávku splácet, z důvodů osobních poměrů žalovaného, jak byly popsány písemně ve vyjádření citovaném shora, v souladu s ustanovením § 160 odst 1 o.s.ř. – část věty za středníkem.

27. Ve zbývajícím rozsahu – tj. pokud žalobce požadoval po zohlednění částečného zpětvzetí - dle této smlouvy úrok z prodlení z částky 5 050 Kč od 15. 7. 2020 do 18. 12. 2020 soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. III tohoto rozhodnutí. S ohledem na shora uvedený právní závěr soudu se soud další procesní obranou žalovaného spočívající v jeho neschopnosti uzavřít smlouvu z důvodu nepříznivého zdravotního stavu nezabýval, kdy toto považoval za bezpředmětné.

28. Výrok ad IV. tohoto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť poměr procesního úspěchu a neúspěchu stran byl v zásadě shodný; žalovaný se kromě toho svého práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

29. Žalobce zaplatil v souvislosti s podáním žaloby – návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 400 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán a věc byla převedena do agendy sporné. Proto soud výrokem ad. V tohoto rozsudku zavázal žalobce doplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč dle Položky 2 bodu 2 ve spojení s Položkou 1 bodem 1 písm. a) sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když soudní poplatek činí po převodu 1 000 Kč. Tento doplatek je žalobce povinen zaplatit na účet Okresního soudu v Ostravě ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (analogická aplikace § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v účinném znění). V souvislosti s částečným zpětvzetím žaloby nelze žalobci vrátit žádnou část soudního poplatku, a to s ohledem na jeho výši (§ 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).