31 C 413/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 47 898,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 28 604,31 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 739,18 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 28 604,31 Kč od 15. 9. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba došlá soudu dne 14. 9. 2021 ve znění změny v podobě podání ze dne 10. 1. 2021 se v části, v níž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 19 294,41 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 253,15 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 47 898,72 Kč od 15. 9. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 667,18 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 19 294,41 Kč od 15. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne 14. 9. 2021 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 47 898,72 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že žalobce uzavřel se žalovaným dne 13. 5. 2019 Smlouvu o úvěru [číslo] dále jen Smlouva). Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému v rámci úvěru peněžní prostředky až do výše 65 000 Kč na základě čl. I. odst. I.

2. Smlouvy, a to pokud bude požádáno o čerpání úvěru do dne 14. 5. 2019. Použití peněžních prostředků nebylo účelově nijak vázáno. Úvěr je veden u žalobce na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Součástí Smlouvy jsou dle čl. I. odst. I.1 Smlouvy i Všeobecné obchodní podmínky žalobce (dále jen VOP), součástí úvěrové smlouvy je také příslušný sazebník žalobce. Žalovaný vyčerpal úvěr dle Smlouvy tak, že dnem 14. 5. 2019 vyčerpal částku ve výši 65 000 Kč. Žalobce dokládá čerpání pokladním dokladem resp. výpisem z účtu. Dle čl. I. odst. I.

6. Smlouvy se žalovaný zavázal splácet předmětný úvěr v měsíčních splátkách ve výši 1 773 Kč splatných vždy k 10 kalendářnímu dni každého kalendářního měsíce, přičemž první splátka bude zaplacena dne 10. 7. 2019 a poslední splátka při řádném splácení měla být zaplacena dne 10. 6. 2023. Dle čl. I. odst. I.

5. Smlouvy se žalovaný zavázal splatit žalobci úvěr spolu s úvěrovým úrokem, přičemž výše úrokové sazby činí dle Smlouvy 13,90 % p.a. Úroky jsou vypočtené ve smyslu článku 4 odst. 4.3 VOP žalobcem tak, že v období splácení u úvěrů s anuitním (pravidelným měsíčním) způsobem splácení na bázi rok o 360 dnech a měsíc o 30 dnech, anuitní způsob splácení znamená, že každá anuitní splátka v celkové sjednané výši obsahuje částku určenou k zaplacení jistiny a částku k zaplacení úroků. Dle čl. I.7: Smlouvy a čl. 8 odst. 8.

2. VOP pokud je žalovaný v prodlení se splácením jakékoliv částky vůči žalobci, je žalobce oprávněn požadovat zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, tedy prohlásit, že všechny její pohledávky z poskytnutého úvěru jsou splatné ke dni uvedenému v prohlášení (oznámení). Dle čl. I. odst. I.

7. Smlouvy je žalobce oprávněn požadovat z nesplacených částek úrok z prodlení v zákonné výši. Protože úvěr nebyl žalovaným řádně a včas splácen, byl prohlášen za okamžitě splatný ke dni 10. 12. 2020. Ke dni 14. 9. 2021 (datum podání žaloby) činí pohledávka žalobce částku 52 281,19 Kč tj. jistina úvěru po splatnosti ve výši 47 898,72 Kč a příslušenství pohledávky tvořené řádným úvěrovým úrokem ve výši 13,90 % p.a. z jistiny pohledávky ve výši 47 898,72 Kč z jednotlivých neuhrazených splátek a ode dne zesplatnění do dne podání žaloby, tj. ode dne 10. 12. 2020 (zesplatnění) v kapitalizované výši 1 218,95 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z jistiny a poplatků ve výši 47 898,72 Kč z nezaplacených splátek do zesplatnění a ode dne zesplatnění tj. ode dne 10. 12. 2020 do dne podání žaloby v kapitalizované výši 3 163,52 Kč, a to v souladu se Smlouvou a VOP. Žalovaný byl k úhradě výše uvedené pohledávky písemně vyzván kvalifikovanou předžalobní výzvou zaslanou dne 31. 8. 2021. Do dnešního dne však neuhradil ničeho. Potvrzení o zaslání kvalifikované předžalobní výzvy do sféry žalovaného – podací arch, přikládán. Žalobce tak v souladu s výše uvedeným požaduje po žalovaném částku ve výši 47 898,72 Kč spolu s příslušenstvím, tj. spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 218,95 Kč, řádným úvěrovým úrokem ve výši 13,90 % p.a. z jistiny pohledávky ve výši 47 898,72 Kč ode dne 15. 9. 2021 (datum následující po podání žaloby) až do zaplacení s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 163,52 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z jistiny ve výši 47 898,72 Kč ode 15. 9. 2021 (datum následující po podání žaloby) až do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení.

2. Podáním ze dne 10. 1. 2021 žalobce k výzvě soudu doplnil skutková tvrzení tak, úvěr byl schválen ve standardním procesu s doložením příjmu. Jedná se o neúčelový spotřebitelský úvěr s limitem 65 tis. Kč se splatností 48 měsíců. Žalobce také (věřitel) před uzavřením smlouvy, kterou sjednal spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované strany na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalované straně, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele dle § 20z a.n. zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. V případech, kdy je žalobce schopen určit výši příjmů a výdajů na základě odborné kontroly finančních toků na běžném (případně i jiném) účtu žalované strany vedeném u žalobce a čestného prohlášení žalované strany o výši příjmů v žádosti o spotřebitelský úvěr, nevyžaduje žalobce zpravidla k posouzení úvěruschopnosti potvrzení o výši příjmů vystavené zaměstnavatelem klientů, jelikož toto potvrzení nepovažuje z dosavadní praxe za nejvhodnější objektivní zdroj informací a může být snadno předmětem podvodu. Potvrzení o výši příjmů lze vnímat jako náhradní podklad pro doložení příjmů v případech, kdy nelze doložit příjmy z bankovních účtů. V dané věci výpis předložen byl. Žalobce také spoléhá, pokud je to jen možno, na skutečně materiální důkazy, což jsou právě informace z bankovních účtů za dostatečně dlouhou dobu, které jsou objektivně spolehlivější než potvrzení od zaměstnavatele, a plní tak nejvyšší možnou mírou kritérium spolehlivosti informací nutných pro posouzení úvěruschopnosti, za zachování kritéria přiměřenosti, které ohraničuje informace a podklady, které může ještě po svých klientech nebo potencionálních klientech požadovat. Tento postup je zcela v souladu s evropskou (srov. bod 37 rozsudku SDEU ve věci C -449/13) i českou rozhodovací praxí soudů (srov. bod 29 rozsudku NSS sp. zn. 1 As 30/2015), finančního arbitra (srov. bod 9.4.2 nálezu FA sp. zn. FA/SR/SU [číslo] 2017, bod 6.2 nálezu FA sp. zn. FA/SU/98 [číslo]), stanovisky ČNB jakožto regulátora trhu se spotřebitelskými úvěry (str. 6 Dohledového benchmarku č. 3/2016, str. 2 Dohledového benchmarku č. 1/2014) i komentářovou literaturou (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru – komentář, Slanina, Wachtlová, C. H. Beck, 2017, str. 419 a.n.). Žalobce je nadto pravidelně kontrolován ČNB, která je dostatečně personálně a odborně vybavena zhodnotit přiměřenost a postupy, které se týkají právě posuzování úvěruschopnosti, což samo o sobě zajišťuje vysoký standard v této oblasti. Úvěr byl schválen jako úvěr s doložením příjmů z běžného účtu, jehož majitelem je žalovaný na základě Smlouvy [anonymizováno 5 slov] ze dne 24. 10. 2016 při posuzování bonity a úvěruschopnosti žalované strany bylo během schvalování úvěru posuzováno zejména: Finanční situace: příjem: příjem, který vstupoval do výpočtu platební kapacity – 18 000 Kč, výdaje, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity – 8 080 Kč, - vypočtené na základě informací ze žádosti (deklarované výdaje, způsob bydlení, počet členů domácnosti vč. vyživovaných členů, místo bydliště apod.), které zahrnují životní minimum, náklady na bydlení, náklady na splátky, mandatorní výdaje (soudně nařízené, alimenty apod.) a deklarované platby na pojištění, platební kapacita vypočtená systémem – 9 920 Kč, platební kapacita pro splátku ve výši 1 773 Kč je tedy dostatečná, - zaměstnání na dobu neurčitou. Zadluženost klienta: - zjišťována z transakcí klienta + CBCB – ok, bez negativních informací. Rizikovost klienta: - na základě aplikačního skóre byla stanovena rizikovost klienta (pravděpodobnost defaultu): Low (Very Low / Low / High / Very High) - DSTI (afterbooking) 9%, Risk KO kritéria: - Kontrola Interních Blacklistů, Fraudlistů, Delikvencí. Kontrola DB neplatných dokladů, Insolvencí, Exekucí apod. Dále bylo ověřeno, že klientův b.ú. (s.ú.) nevykazuje nestandardní transakce, které indikují zvýšené riziko možnosti nedostát svým závazkům (např. z důvodu nedostatečných vlastních finančních zdrojů, možnosti rychlého předlužení apod.). S ohledem na skutečnost, že všechna výše uvedená KO kritéria byla splněna, má žalobkyně za to, že úvěruschopnost žalovaného strany byla dostatečně posouzena. Dle čl. I. odst. I.

6. Smlouvy se žalovaný zavázal splácet předmětný úvěr v měsíčních splátkách ve výši 1 773 Kč splatných vždy k 10 kalendářnímu dni každého kalendářního měsíce, přičemž první splátka bude zaplacena dne 10. 7. 2019 a poslední splátka při řádném splácení měla být zaplacena dne 10. 6. 2023. Žalovaný uhradil na úvěr následovně: dne 20. 5. 2021, dne 8. 4. 2021, dne 17. 3. 2021, dne 22. 2. 2021 vždy částku ve výši 3 000 Kč, dne 10. 6. 2020 částku 1139,06 Kč, dne 21. 5. 2020 ve výši 1 891 Kč, dne 21. 4. 2020 ve výši 2 489,17 Kč, dne 23. 3. 2020 ve výši 8 623,65 Kč, dne 10. 11. 2019 ve výši 1891 Kč, dne 17. 10. 2019 ve výši 1 872,65 Kč, dne 10. 10. 2019 ve výši 20,10 Kč, dne 10. 9. 2019 ve výši 1891 Kč, dne 12. 8. 2019 ve výši 1 775,90 Kč, dne 10. 8. 2019 ve výši 115,54 Kč, dne 10. 7. 2019 ve výši 1891 Kč, dne 10. 6. 2019 ve výši 795,62 Kč. K zesplatnění došlo ke dni 10. 12. 2020. Z uvedeného splácení je zcela evidentní, že žalovaný splácel úvěr nepravidelně. Zejména pak před zesplatněním uhradil poslední plátku dne 10. 6. 2020. Poté byl žalovaný ze strany žalobce vyzýván na úhradu dlužných splátek, tj. žalobce žalovaného upozorňoval na prodlení s úhradou splátek a stejně tak na následky, a tedy možnost zesplatnění úvěru. Žalobce žalovaného vyzýval k zaplacení dluhu před zesplatněním, a to výzvou ze dne 17. 9. 2020, což dokládá dodejkou. S ohledem na to, že žalovaný na výzvu nikterak nereagoval, rozhodl žalobce o zesplatnění úvěru ke dni 10. 12. 2020, na základě oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 12. 12. 2020, které žalobce zaslal do dispoziční sféry žalovaného, což žalobce dokládá dodejkou. K zesplatnění úvěru došlo z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru, tj. úvěr nebyl žalovaným řádně splácen dle Smlouvou ujednaných podmínek, a žalobci vzniklo právo na zesplatnění úvěru, které taky uplatnil. Dle čl. I. 10 odst. 3 Smlouvy bylo ujednáno, že úvěr je splácen v následujícím pořadí: poplatky, smluvní pokuta, úroky, jistina, úroky z prodlení. Dle čl. I. 8 Smlouvy bylo sjednáno pojištění úvěry, kdy žalovaný se zavázal hradit poplatek za pojištění úvěru ve výši 118 Kč. Dle čl. 1 Smlouvy je žalobce oprávněn požadovat náklady spojené se zasíláním upomínek a výzev a smluvní pokutu, přičemž výše poplatku za první a další upomínku činí 300 Kč, poplatek za výzvu činí 500 Kč, kdy jejich změny jsou určovány sazebníkem. Jistina dlužné částky ke dni podání: Částka ve výši 47 898,72 Kč, tj. jistina dlužná je vypočtena na základě vzorce: poskytnutá částka – uhrazené splátky + úrok z úvěru + poplatky, které se stávaly v souladu se smlouvou součástí jistiny. Tj. 65 000 Kč (úvěr) minus 36 395,69 Kč (uhrazené splátky) plus 15 864,40 Kč (úrok z úvěru) plus 3 334 Kč (poplatky) plus 96,01 Kč (úrok z prodlení) = 47 898,72 Kč. Kapitalizovaný Úrok Po uhrazení poslední splátky byl úrok z úvěru veden separátně, kdy k datu podání žaloby činí 1 253,15 Kč. Úrok z úvěru za období od 21. 5. 2021 (den následující po poslední splátce) do 14. 9. 2021 (den podání žaloby), z jistiny dlužné částky ve výši 47 898,72 Kč (jistina ke dni úhrady poslední splátky) x 8,05 % (úrok) x 117 (počet dní): 36000 = 1 253,15 Kč. Stejně tak úrok z prodlení byl po uhrazení poslední splátky veden separátně, kdy od zesplatnění je vypočten vždy z jistiny dlužné částky, která ke dni 22. 2. 2021 činila 52 818,91 Kč, ke dni 17. 3. 2021 pak 52 699,44 Kč, ke dni 8. 4. 2021 50 132,65 Kč a konečně ke dni 20. 5. 2021 47 898,72 Kč. Ke dni zesplatnění byl úrok z prodlení počítán vždy ze splátek, s nimiž byl žalovaný v prodlení, přičemž výše splátky včetně poplatku za pojištění úvěru činila 1 891 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou splátky za měsíc červenec 2020, srpen 2020, září 2020, říjen 2020, listopad 2020. Dne 10. 12. 2020 pak byl úvěr zesplatněn. Byl připojen výpočet úroku z prodlení do a po zesplatnění. Pokud jde o běžící úrok z úvěru, který žalobkyně požaduje ode dne následujícího po podání žaloby, tj. ode dne 15. 9. 2021, žalobkyně požaduje pouze úrok ve výši 8,05 % (namísto 13,9 %) ročně z dlužné částky, a to s ohledem na dopad krize spojené s onemocněním COVID 19. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, tak žalobce v souladu s platnou legislativou požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné částky. Pokud by snad žalobce požadoval nižší úrok než zákonný (např. 8,25 % ročně namísto 8,5 % ročně, pak je to v jeho dispoziční sféře). Žalobce požadoval, aby byl vynesen rozsudek, podle něhož bude žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 47 898,72 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 1 253,15 Kč a dále pak s úrokem z úvěru ve výši 8,05 % ročně z částky 47 898,72 Kč od 15. 9. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 406,36 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 47 898,72 Kč od 15. 9. 2021 do zaplacení.

3. O této změně žaloby (rozšíření žaloby co do kapitalizovaného úroku a úroku z prodlení) soud rozhodl usnesením č.j. 31 C 413/2021 – 18 ze dne 14. 1. 2022.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

5. Ústní jednání bylo nařízeno na 27. 5. 2022, k tomuto jednání se žalobce ani žalovaný nedostavil, ač byli řádně a včas předvoláni, svou nepřítomnost u jednání žalobce omluvil a žádal, aby soud jednal v nepřítomnosti žalobce. Na základě uvedeného tak soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků řízení, kdy vyšel z obsahu spisu a výsledků dokazování. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 6. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud vzal za prokázánu jeho procesní subjektivitu.

7. Ze smlouvy o [anonymizována tři slova] ze dne 24. 10. 2016 soud zjistil, že žalobce pro žalovaného vedl na základě této smlouvy běžný účet č. [bankovní účet]. Z ničím neoznačené listiny týkající se příchozích plateb na běžný účet žalovaného soud zjistil, že jsou zde evidovány příchozí platby ve výši 18 755 Kč 18. 2. 2019, ve výši 16 940 Kč dne 21. 3. 2019, ve výši 1 651 Kč dne 9. 4. 2019, ve výši 18 755 Kč dne 17. 4. 2019. Z Informací z [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že žalovaný měl evidovánu 1 smlouvu - existující splátkové kontrakt, nebylo evidováno prodlení žalovaného s hrazením závazků. Z listiny„ data o žádosti“ nadepsané„ Internal“ soud zjistil, že jsou v něm shrnuty údaje o osobních poměrech žalovaného a o úvěrovém produktu, který je schvalován.

8. Z žádosti o poskytnutí úvěru reg. [číslo] ze dne 13. 5. 2019 soud zjistil, že zde jsou uvedeny základní údaje o osobních a majetkových poměrech žalovaného.

9. Z listin: Vysvětlení předsmluvních informací, Předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru, Informace k pojištění dlužníků, Pojištění úvěru, Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13. 5. 2019, žádosti o změnu flexi, soud zjistil, že žalobce a žalovaný identifikovaný jménem, příjmením, rodným číslem, dalšími kontaktními údaji a bydlištěm: [ulice a číslo], [obec], uzavřeli dne 13. 5. 2019 smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 65 000 Kč, a to převodem: za účelem předčasného splacení závazků ze smlouvy [číslo] ze dne 31. 10. 2018, kterou uzavřel žalovaný s žalobcem, ve výši 45 370,02 Kč na účet č. [bankovní účet], a dále bezúčelově částku ve výši rozdílu převodem na účet č. [bankovní účet], jehož je žalovaný majitelem. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr v 48 měsíčních splátkách ve výši 1 773 vždy k 10. dni v měsíci, přičemž první splátka je splatná dne 10. 7. 2019, poslední dne 10. 6. 2023. Dále bylo sjednáno pojištění, kdy měsíční splátka včetně pojistného ve výši 118 Kč měsíčně byla ve výši 1 891 Kč. Úroková sazba je sjednána ve výši 13,9% ročně, poplatek za vedení účtu činí 69 Kč měsíčně, RPSN 14,81 %. V čl. 1 jsou sjednány úrok z prodlení, smluvní pokuta a další důsledky vyplývající z prodlení klienta. Součástí smlouvy jsou [ulice] podmínky pro [anonymizována dvě slova] úvěry.

10. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za dobu od 13. 5. 2019 do 31. 5. 2019 soud zjistil, že jde o výpis z účtu žalovaného, je zde evidováno čerpání úvěru celkem ve výši 65 000 Kč, dne 14. 5. ve výši 45 387,35 Kč na účet č. [bankovní účet] a dne 14. 5. ve výši 19 612,65 Kč na účet č. [bankovní účet].

11. Z historického výpisu z účtu [číslo] soud zjistil, že jde o historický výpis z účtu žalovaného, kdy z tohoto přehledu vyplývá zatěžování účtu poplatky, úroky z prodlení, úroky, zaúčtovávání příchozích finančních prostředků, vývoj částky požadované na jistině od doby čerpání úvěru ve výši 65 000 Kč dne 13. 5. 2019. Z této listiny soud dále zjistil, že žalovaný uhradil žalobci celkem částku ve výši 36 395,69 Kč, a to v platbách: dne 20. 5. 2021, dne 8. 4. 2021, dne 17. 3. 2021, dne 22. 2. 2021 vždy částka ve výši 3 000 Kč, dne 10. 6. 2020 částka 1 139,06 Kč, dne 21. 5. 2020 ve výši 1 891 Kč, dne 21. 4. 2020 ve výši 2 489,17 Kč, dne 23. 3. 2020 ve výši 8 623,65 Kč, dne 10. 11. 2019 ve výši 1 891 Kč, dne 17. 10. 2019 ve výši 1 872,65 Kč, dne 10. 10. 2019 ve výši 20,10 Kč, dne 10. 9. 2019 ve výši 1 891 Kč, dne 12. 8. 2019 ve výši 1 775,90 Kč, dne 10. 8. 2019 ve výši 115,54 Kč, dne 10. 7. 2019 ve výši 1 891 Kč, dne 10. 6. 2019 ve výši 795,62 Kč. Žádné další platby nejsou evidovány.

12. Z Poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne 17. 9. 2020 ve spojení s dodejkou ze dne 22. 9. 2020 č. [anonymizováno] soud zjistil, že s ohledem na skutečnost, že na základě předchozích opakovaných písemných a telefonických upozornění nebyl zaplacen dluh vyplývající ze smlouvy, vyzval žalobce naposledy žalovaného k neprodlenému zaplacení vzniklého dluhu před prohlášením úvěru za splatný do 17. 10. 2020. Uvedené bylo žalovanému odesláno na adresu uvedenou ve smlouvy dne 22. 9. 2020.

13. Z Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 12. 12. 2020 soud zjistil, že žalobce v souladu se smluvními podmínkami prohlásil ke dni 10. 12. 2020 všechny pohledávky žalovaného z poskytnutého úvěru za splatné. Žalovaný byl dopisem zároveň vyzván k zaplacení celého dluhu, který ke dni 11. 12. 2020 činil 56 822,66 Kč do 19. 12. 2020. Toto bylo žalovanému zasláno v 12/ 2020 na adresu uvedenou ve smlouvě (zjištěno z dodejky č. [anonymizována dvě slova]).

14. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 8. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl žalobcem prostřednictvím jeho zástupce vyzván, aby dlužnou částku uhradil do 7 dnů od odeslání výzvy, v případě, že tak neučiní, byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. Předžalobní upomínka byla zaslána žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě dne 31. 8. 2021 (zjištěno z Poštovního podacího archu ze dne 31. 8. 2021).

15. Z dalších listin, které byly čteny k důkazu, zejména: [ulice] podmínky pro [anonymizována tři slova], soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

16. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 OZ, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

20. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 22. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

24. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne xanon [číslo] sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

25. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

26. Soud vzal za prokázáno, že žalobce se zabýval posouzením a ověřením příjmové stránky u žalovaného, rovněž se zabýval lustrací jeho jiných úvěrových produktů. Sodu nevzal za prokázáno, že se žalobce zabýval posouzením výdajové stránky žalovaného v kontextu jeho konkrétních osobních poměrů a že by byly ověřeny. Žalobce se nedostavil k jednání před soudem, připravil se tak dobrovolně o možnost být ze strany soudu poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby navrhl důkazy k prokázání svých tvrzení. Je to žalobce, kdo nese odpovědnost za to, že v řízení bude tvrzeno, jak posuzoval úvěruschopnost žalovaného a pravdivost tohoto tvrzení prokázána, aby mohl soud učinit právní závěr o naplnění odborné péče; pokud ne, je povinen žalobce nést negativní následky (spočívající ve ztrátě sporu). S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13. 5. 2019, pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

27. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě lze vyhovět pouze částečně. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobce poskytl žalovanému sjednaným způsobem 14. 5. 2019 částku ve výši 65 000 Kč, žalovaný uhradil žalobci celkem částku ve výši 36 395,69 Kč, a to v platbách: dne 20. 5. 2021, dne 8. 4. 2021, dne 17. 3. 2021, dne 22. 2. 2021 vždy částka ve výši 3 000 Kč, dne 10. 6. 2020 částka 1 139,06 Kč, dne 21. 5. 2020 ve výši 1 891 Kč, dne 21. 4. 2020 ve výši 2 489,17 Kč, dne 23. 3. 2020 ve výši 8 623,65 Kč, dne 10. 11. 2019 ve výši 1 891 Kč, dne 17. 10. 2019 ve výši 1 872,65 Kč, dne 10. 10. 2019 ve výši 20,10 Kč, dne 10. 9. 2019 ve výši 1 891 Kč, dne 12. 8. 2019 ve výši 1 775,90 Kč, dne 10. 8. 2019 ve výši 115,54 Kč, dne 10. 7. 2019 ve výši 1 891 Kč, dne 10. 6. 2019 ve výši 795,62 Kč. Soud vzal za prokázáno, že oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 12. 12. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě celé dlužné částky do 19. 12. 2020. Dále pak soud vzal za prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby výzvou ze dne 31. 8. 2021 odeslanou dne 31. 8. 2021 na adresu uvedenou ve smlouvě.

28. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku ve výši 65 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 36 395,69 Kč (což žalobce tvrdil a dokládal historickým výpisem z úvěrového účtu žalovaného, nicméně žalovaný ani netvrdil a neprokazoval žádné úhrady nad rámec této částky). Soud tedy konstatuje, že žalobce má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalovanému, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené části jistiny ve výši 28 604,31 Kč (tj. 65 000 Kč minus 36 395,69 Kč). Soud vzal za prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 OZ výzvou – oznámením o zesplatnění pohledávky ze dne 10. 12. 2020, která mu byla odeslána v prosinci 2020 do jeho dispoziční sféry; v této výzvě žalobce stanovil lhůtu k plnění do 19. 12. 2020. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 28 604,31 Kč rovněž přiznal žalobci – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 20. 12. 2020. Žalobce požadoval úrok z prodlení do 14. 9. 2021 v kapitalizované podobě, proto soud provedl přepočet úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 28 604,31 Kč od 20. 12. 2020 do 14. 9. 2021, který činí částku ve výši 1 739,18 Kč.

29. Na základě uvedeného tak soud rekapituluje, že žalobci přiznal částku ve výši 28 604,31 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 20. 12. 2020 do 14. 9. 2021 ve výši 1 739,18 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 28 604,31 Kč od 15. 9. 2021 do zaplacení (výrok ad. I tohoto rozsudku). Ve výroku ad. I tohoto rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.

30. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí.

31. Výrok ad. III tohoto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť poměr procesního úspěchu stran a jejich procesního neúspěchu byl v zásadě shodný. Žalovanému kromě toho dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohl vůči žalobci požadovat, nevznikly.