31 C 499/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl soudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 26 007,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 21 874,99 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 618,15 Kč, úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 21 874,99 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba došlá soudu dne 2. 5. 2023 se v části, v níž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 4 132,10 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 872,18 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 39,65 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 4 219,28 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 475,90 Kč k rukám zástupce žalobce: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou došlou soudu dne 2. 5. 2023 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 26 007,09 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že žalobce, jako poskytovatel úvěru, uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru – [anonymizována dvě slova] [číslo] (dále jen "smlouva"). Na základě smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky žalobci vrátit a zaplatit mu úroky a poplatky. Vzájemná práva a povinnosti žalobce a žalovaného jsou dále upravena podmínkami žalobce. Podstatné informace (zejména druh úvěru, výše úvěru, podmínky úvěru, podmínky splácení úvěru, náklady úvěru a související náklady úvěru atd.) žalobce poskytl žalovanému již v rámci předsmluvní informace. V souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku má žalovaný povinnost žalobci vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč (dále jen„ úvěr“). Čerpání úvěru započalo dne 14. 1. 2022. Žalobce a žalovaný se ve smlouvě dohodli na vrácení poskytnutého úvěru spolu s poplatky a úroky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 573,02 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením poskytnutého úvěru. Z důvodu porušení povinnosti žalovaného splácet úvěr v souladu se smlouvou řádně a včas, byl dne 18. 10. 2022 celý zůstatek úvěru s příslušenstvím zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky. Výše jednotlivých položek, tvořících dlužnou částku 29 537,07 Kč: - Na jistině částku ve výši 24 222,09 Kč - Na úrocích částku ve výši 1 872,18 Kč - Na úrocích z prodlení částku ve výši 1 657,80 Kč - Poplatek za pojištění, vedení, zesplatnění účtu ve výši 285,00 Kč - Sankční poplatky ve výši 1 500 Kč. Žalobce dále požaduje úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 094,27 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení. Žalobce pro úplnost uvádí, že z poplatků nepožaduje úrok z prodlení. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek doporučeným dopisem ze dne 6. 4. 2023 14:56:

28. Na tuto výzvu však adekvátně nereagoval a do dnešního dne dlužné částky neuhradil.

2. Podáním ze dne 11. 9. 2023 žalobce k výzvě soudu rozsáhle doplnil skutková tvrzení, kdy na tomto místě soud na toto podání žalobce pouze odkazuje, kdy je součástí spisu.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. K ústnímu jednání dne 5. 12. 2023 se žalobce nedostavil, svou nepřítomnost u jednání omluvil. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. Proto soud jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků řízení, kdy při rozhodování vyšel z výsledků dokazování a obsahu spisu. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 5. Z listiny: Žádost o úvěr ze dne 14. 1 2022 soud zjistil, že zde jsou shrnuty základní údaje o osobních a majetkových poměrech žalovaného. Z listiny vyjádření k procesu posouzení úvěryschopnosti ze dne 6. 9. 2023 včetně přílohy soud zjistil, že jde o vyjádření, které formuloval žalobce a popsal zde proces hodnocení úvěryschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy, v příloze jsou uvedeny 4 úvěrové produkty, splátky činí celkem 11 724,48 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za dobu od 09/2021 do 01/ 2022 soud zjistil, že jsou evidovány příchozí platby od zaměstnavatele: dne 13. 9. 2021 ve výši 29 848 Kč, dne 13. 10. 2021 ve výši 25 856 Kč, dne 12. 11. 2021 ve výši 24 479 Kč, dne 13. 12. 2021 ve výši 31 076 Kč, dne 13. 1. 2022 ve výši 13 657 Kč. Dále jsou k tíži účtu zúčtovávány položky v různé výši, mimojiné je hrazeno pojištění – 2 x 99 Kč měsíčně, je evidováno čerpání úvěrů a jejich splácení.

6. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [anonymizována dvě slova] ze dne 14. 1. 2022 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřel žalobce - banka a žalovaný jako klient. Předmětem smlouvy je závazek žalobce poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr žalobci splatit v 72měsíčních splátkách celkem ve výši 630,02 Kč, s tím, že anuitní splátka jistiny včetně úroku činí 573,02 Kč a úhrada pojištění 57 Kč, splátky jsou splatné k 15. dni v měsíci, počínaje 15. 2. 2022. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,2% ročně, RPSN 22,4%.

7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za 1/ 2022, z výpisu z úvěrového účtu žalovaného za období od 01/ 2022 do [číslo], listiny„ platební historie“ soud zjistil, že dne 14. 1. 2022 je zde evidováno čerpání úvěru ve výši 25 000 Kč. Jsou evidovány platby žalovaného: dne 15. 2. 2022 ve výši 630,02 Kč, dne 15. 3. 2022 ve výši 50,36 Kč, v 04/ 2022 byla celkem uhrazena částka ve výši 1 814,61 Kč, dne 15. 5. 2022 byla uhrazena částka 630,02 Kč. Dále již až do 02/2023 není evidována žádná platba ve prospěch tohoto úvěrového účtu žalovaného.

8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 20. 10. 2022 včetně podacího archu ze dne 21. 10. 2022 soud zjistil, že žalobce zesplatnil úvěr pro porušování smluvních podmínek žalovaným ke dni 18. 10. 2022; současně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 3. 11. 2022. Toto bylo žalovanému odesláno dne 21. 10. 2022 na adresu [adresa].

9. Z předžalobní upomínky ze dne 6. 4. 2023, poštovního poradního archu ze dne 6. 4. 2023 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného uhradit dlužné částky před podáním žaloby. Uvedené bylo žalovanému odesláno dne 6. 4. 2023 na adresu [adresa].

10. Z listiny: Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace [anonymizováno 8 slov] podmínky spotřebitelského splátkového úvěru účinné od 1. 8. 2017, upomínky ze dne 4. 10. 2022, ničím nenadepsané listiny – výpočtu úroku, listiny nadepsané„ Amortizace“,„ Umořovací tabulka“,„ Tabulka předpisů úroků z prodlení“, soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

15. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 17. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

19. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

20. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Uvedenému odpovídá i znění § 87 odst. 1 citovaného zákona po novele provedené zákonem č. 96/2022 Sb. účinné od 29. 5. 2022.

21. Soud nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce ke svým skutkovým tvrzením označil/doložil žádost žalovaného o úvěr, jak byla citována shora, ve spojení s výpisem z účtu žalovaného soud vzal za prokázáno, že žalobce ověřil příjmovou stránku žalovaného, ve spojení s přehledem úvěrových produktů soud vzal za prokázáno, že žalobce ověřil zatíženost žalovaného splátkami jiných úvěrových produktů. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobce posuzoval a ověřoval u žalovaného ostatní položky výdajové stránky (zejména výdaje na dopravu, bydlení, apod.), v kontextu konkrétních osobních poměrů žalovaného. Soud byl připraven poučit žalobce u ústního jednání dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce se však dobrovolnou neúčastí u jednání o možnost být poučen ze strany soudu připravil. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že žalobce posoudil dostatečně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [anonymizována dvě slova] ze dne 14. 1. 2022 pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

22. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobce poskytl žalovanému celkem částku ve výši 25 000 Kč, žalovaný uhradil celkem částku 3 125,01 Kč (viz. platby zjištěné z výpisu z úvěrového účtu žalovaného). Soud vzal za prokázáno, že žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 20. 10. 2022, které mu bylo odesláno dne 21. 10. 2022, ve kterém byl vyzván k úhradě do 3. 11. 2022. Rovněž soud vzal za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, jak konstatováno shora.

23. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku ve výši 25 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 3 125,01 Kč (což žalobce tvrdil a dokládal výpisem z úvěrového účtu, jak citován shora, nicméně žalovaný ani netvrdil a neprokazoval žádné úhrady nad rámec této částky). Soud tedy konstatuje, že žalobce má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalovanému, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené části jistiny ve výši 21 874,99 Kč (tj. 25 000 Kč minus 3 125,01 Kč). Soud vzal za prokázáno, že žalobce poprvé prokazatelně vyzval žalovaného k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 OZ výzvou - odstoupením od smlouvy ze dne 20. 10. 2022, která mu byla odeslána dne 21. 10. 2022 na adresu uvedenou ve smlouvě, lze tak shrnout, že se výzva dostala do dispozice žalovaného; v této výzvě žalobce stanovil lhůtu k plnění do 3. 11. 2022. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 21 874,99 Kč rovněž přiznal žalobci – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně od 4. 11. 2022 do 2. 5. 2023 v podobě kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 618,15 Kč a dále v běžící podobě od 3. 5. 2023 do zaplacení (výrok ad. I tohoto rozsudku).

24. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí.

25. Výrok ad. III. tohoto rozsudku týkající se náhrady nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud provedl kapitalizaci předmětu řízení k datu rozhodnutí soudu; matematickým propočtem zjistil, že žalobce byl ve věci procesně úspěšný po zaokrouhlení v rozsahu 79,6 %. Procesní úspěch žalobce z hlediska náhrady nákladů řízení pak činí rozdíl mezi úspěchem v rozsahu 79,6 % a neúspěchem v rozsahu 20,4 %, tj. 59,2%.

26. V dané právní věci zástupce žalobce učinil v řízení celkem 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, dle § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – předžalobní výzva k plnění. Jako samostatný úkon soud z hlediska odměny nepovažoval doplňující podání žalobce, kdy toto bylo realizováno k výzvě soudu a zástupce žalobce odpovídá za úplnost skutkových tvrzení již v žalobě v rámci své odbornosti a profese. Za shora označené úkony do podání žaloby včetně dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží žalobci odměna za úkon právní služby, přičemž dle § 8 odst. 1 téže vyhlášky, platné ke dni rozhodnutí soudu, tarifní hodnotou je výše peněžitého plnění bez příslušenství, což v tomto případě odpovídá sazbě 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. celkem 900 Kč (tj. 3 x 300 Kč), ke každému úkonu právní služby pak náleží režijní paušál ve výši 100 Kč (14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. celkem 300 Kč. Pokud by byl žalobce zcela procesně úspěšný, náležela by mu na odměně částka 1 200 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce byl procesně úspěšný pouze v rozsahu 59,2%, přiznal mu soud na odměně pouze částku ve výši 710,40 Kč. Tuto částku pak nutno navýšit o 21 % DPH, jehož je dle doloženého potvrzení o registraci k DPH zástupce žalobce plátcem, tj. konkrétně po zaokrouhlení o částku 149,2 Kč. Žalobce zaplatil v souvislosti s podáním žaloby soudní poplatek ve výši 1 041 Kč, ze kterého soud rovněž žalobci přiznal 59,2%, tj. 616,30 Kč. Celková částka náhrady nákladů řízení, kterou soud žalobci přiznal, činí po zaokrouhlení celkem částku 1 475,90 Kč.

27. Dlužnou částku dle výroku I. včetně příslušenství i náhradu nákladů řízení dle výroku ad. III tohoto rozsudku, je žalovaný zavázán zaplatit žalobci ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, kdy se jedná o základní lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem, kdy ke stanovení lhůty odlišné soud neměl podmínky. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).