31 C 507/2023
č. j. 31 C 507/2023-32
V PLATNOSTICitované zákony (17)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 142 § 149 § 160
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 11 § 7
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 580 § 588 § 1958 § 1970 § 2991 § 2993
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
- o spotřebitelském úvěru, 257/2016 Sb. — § 2 § 3 § 86 § 87 § 122
Plný text
Okresní soud v Ostravě rozhodl soudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 88 623,55 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 75 243,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 75 243,12 Kč od 3. 1. 2023 do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba došlá soudu dne 26. 4. 2023 se v části, v níž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 12 008,43 Kč, úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 87 251,55 Kč od 1. 12. 2022 do 2. 1. 2023, úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 12 008,43 Kč od 3. 1. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 10 880,18 Kč, částky 217 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 372 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 664,80 Kč k rukám zástupce žalobce: JUDr. [jméno] [příjmení], advokát, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
1. Žalobou došlou soudu dne 26. 4. 2023 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 88 623,55 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že dne 23. 12. 2020 uzavřel žalovaný se [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [příjmení] [anonymizováno], [číslo] [anonymizováno], [země], zapsaná v obchodním rejstříku vedeném [anonymizováno 6 slov] [tel. číslo] ([číslo]), jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], [anonymizována dvě slova], [IČO] (dále jen jako„ Právní předchůdce žalobce“) Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva). Proces uzavření smlouvy byl takový, že žalovaný podepsal Žádost o revolvingový úvěr (dále jen„ Žádost“), která obsahovala základní parametry požadovaného úvěru. Žádost mohla být žalovaným podepsána fyzicky, či v portálu internetového bankovnictví. Žalobce doplňuje, že pokud na soudu předložené Žádosti nebude fyzický podpis žalovaného vyznačen, pak byla tato podepsána elektronickými prostředky, jak je uvedeno shora. Žalovaným podepsanou žádost Právní předchůdce žalobce vyhodnotil a v případě její akceptace následně vydal žalovanému platební kartu s možností čerpání finančních prostředků až do výše 50 000 Kč. Tímto okamžikem byla uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru ve znění Žádosti. Právní předchůdce žalobce o akceptaci žádosti a poskytnutí úvěrového rámce žalovaného dodatečně vyrozuměl písemným přípisem v němž byly shrnuty základní parametry úvěru. Na základě uzavřené Smlouvy byla žalovanému poskytnuta platební karta s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč, když mohl čerpat až do maximálního úvěrového rámce ve výši 500 000 Kč, k uvedenému vizte tabulku„ Přehled podmínek revolvingového úvěru“ v čl. II, popř. čl. III Žádosti, řádek„ Aktuální úvěrový rámec v Kč“ a řádek„ Maximální úvěrový rámec v Kč“. Žalovaný se zavázal úvěr vč. sjednaného pojištění splácet bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek s uvedením variabilního symbolu [číslo], se splatností 1. splátky ke dni 17. 1. 2021 a každé další splátky vždy do stejně číselně označeného dne následujícího měsíce. Doporučená měsíční splátka úvěru byla s ohledem k výši čerpaných finančních prostředků stanovena ve výši 5 000 Kč. Minimální stanovená měsíční splátka pak měla představovat 5% z čerpané výše úvěru, minimálně pak částku 500 Kč Měsíční platba na pojištění, bylo-li sjednáno, pak byla ve výši 0 % z výše měsíční splátky úvěru. Celková žalovaným vyčerpaná částka finančních prostředků je ve výši 117 593,12 Kč. Žalobce dále doplňuje, že roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % ročně a sazba RPSN ve výši 28,74 % ročně. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím finančních prostředků, resp. spotřebitelského úvěru, a to v interních i externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru SOLUS. Žalovaný porušil svoji povinnost, tj. pravidelně a včas hradit měsíční splátky vyčerpané výše úvěru vč. případného poplatku za sjednané pojištění. Žalovaný Právnímu předchůdci žalobce uhradil částku v celkové výši 40 300 Kč. Úhrady žalovaného byly započteny na čerpané finanční prostředky, sjednané smluvní úroky, případný poplatek za sjednané pojištění, poplatky za vedení úvěrového účtu, odeslání písemných upomínek či zákonné úroky z prodlení a smluvní pokuty. Právní předchůdce žalobce využil svého smluvního oprávnění a úvěr na základě Odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo] prohlásil ke dni 30. 11. 2022 za splatný. Ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru byl právní předchůdce žalobce oprávněn po žalovaném požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále pak zákonný úrok z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2022 mezi Právním předchůdcem žalobce a žalobcem došlo s účinností ke dni 13. 12. 2022 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. K uvedenému vizte čl. 3 odst. 3.1 smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem Právního předchůdce žalobce, který je přílohou tohoto žalobního návrhu. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 99 503,73 Kč a skládala se z: - nesplacené jistiny ve výši 87 251,55 Kč - nesplaceného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 10 480,18 Kč, který byl vypočítán z nesplacené jistiny úvěru ve výši 87 251,55 Kč v sazbě 22,68 % ročně, kdy postoupená výše smluvního úroku byla vypočítána za období od 21. 4. 2022 do 1. 11. 2022, tj. do data, ke kterému byl vytvořen seznam postupovaných pohledávek ke Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2022. - z nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 372 Kč. K odůvodnění a výpočtu smluvní pokuty vizte text nároku [číslo] z nesplacených poplatků za odeslání písemných upomínek žalovanému ve výši 400 Kč. Výše požadovaného příslušenství pohledávky v žalobním návrhu uvedeného jako kapitalizovaný úrok 10 880,18 Kč je tak tvořena součtem nesplaceného smluvního úroku ve výši 10 480,18 Kč, nesplacených měsíčních poplatků za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 0 Kč a nesplacených poplatků za odeslání písemných upomínek žalovanému ve výši 400 Kč. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení v sazbě určené datem zesplatnění závazku, a to za období od prvního dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, tj. od 1. 12. 2022 do zaplacení, a to z postoupené jistiny ve výši 87 251,55 Kč. Žalobce rovněž požaduje úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky, a to ve výši 217 Kč. Dále žalobce odůvodnil jejich výši. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 3.4.2023 žalobce předkládá i s dokladem o odeslání (§ 142a občanského soudního řádu). V důsledku prodlení žalovaného vznikl Právnímu předchůdci žalobce nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, k uvedenému vizte čl. V, popř. čl. VI, popř. čl. VII odst. 8 Žádosti, tabulku nazvanou„ Přehled finančních důsledků nesplácení úvěru“. V rámci revizního přepočtu smluvní pokuty žalobce ku prospěchu žalovaného požaduje smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 87 251,55 Kč v sazbě 0,1 % denně, a to za období od 16. 10. 2022 do 1. 11. 2022 Smluvní pokuta je požadována za zkrácené období ku prospěchu žalovaného, neboť časové omezení smlouvou o úvěru stanoveno nebylo. Žalobce tak učinil z toho důvodu, aby si smluvní pokuta zachovala svoji zajišťovací funkci, a aby nedocházelo k neomezenému narůstání její výše, a tedy i vymizení její funkce jako sankce za nesplácení dluhu. Vypočítaná smluvní pokuta reflektuje zákonné omezení jejího výpočtu vyplývající z ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
2. Následně žalobce k výzvě soudu podáním ze dne 10. 11. 2023 doplnil skutková tvrzení, komentoval zjištěné údaje o poměrech žalovaného, odkazoval na listiny: žádost/smlouva o revolvingovém úvěru a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. K ústnímu jednání dne 28. 11. 2023 se žalobce ani žalovaný nedostavil, ač byli řádně a včas předvoláni, žalobce svou nepřítomnost omluvil. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti účastníků řízení, když při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. Jednán bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 30. 11. 2023, kdy soud v nepřítomnosti účastníků řízení vynesl rozsudek ve znění uvedeném ve výrokové části shora. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud vzal za prokázánu jeho procesní subjektivitu.
6. Z listin: Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 9. 2020, Rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] ze dne 23. 12. 2020, Žádost/smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru [číslo]“ ze dne 23. 12. 2020, přípisu ze dne 29. 12. 2020 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizována tři slova] označená jako banka uzavřela žalovaným jako klientem smlouvu o úvěru; na základě této smlouvy žalovaný požádal, aby mu byl poskytnut revolvingový úvěr do výše 50 000 Kč, o zřízení úvěrového účtu a vydání úvěrové karty. Ve smlouvě bylo uvedeno první čerpání ve výši 30 038 Kč. Tento úvěr se zavázal žalovaný splácet měsíčními splátkami ve výši minimálně ve výši 5% z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč, kdy splátka je splatná vždy k 17. dni v měsíci. Úroková sazba k datu podpisu smlouvy činí 22,68 % ročně, RPSN 28,74, poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů činí 50 Kč měsíčně. Ve smlouvě o úvěru – žádosti byl žalovaný identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, adresou svého trvalého pobytu: [ulice a číslo], [obec], v čl. II byly uvedeny základní údaje o osobních a majetkových poměrech žalovaného. Tato žádost žalovaného o poskytnutí úvěru byla [anonymizována tři slova] [anonymizováno] akceptována, úvěrový účet je veden pod [číslo].
7. Z výpisu k úvěru [číslo] soud zjistil, že jde o výpis zachycující transakce od 28. 12. 2020 do 14. 10. 2022; první čerpání úvěru žalovaným je evidováno 22. 12. 2020, kdy je evidováno čerpání ve výši 30 038 Kč; následně jsou dále evidována čerpání finančních prostředků (položky označené jako„ FIN. VE PROSP. KLT“) celkem ve výši 116 743,12 Kč. Dále je evidováno provádění hrazení v různé výši, k tíži účtu žalovaného byly rovněž připočteny poplatky v různé výši (17 x poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů ve výši 50 Kč měsíčně, za upomínku), jakož i smluvní pokuty v různé výši. Celkem jsou evidovány úhrady ve výši 41 500 Kč. Účet žalovaného byl uzavřen ke dni 14. 10. 2017 s tím, že dlužná částka byla vyčíslena k 18. 10. 2022 na 99 503,73 Kč, z toho úroky 10 480,18 Kč, poplatky 400 Kč, pokuta 1 372 Kč.
8. Z přípisu: odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 25. 10. 2022 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizována tři slova] mínila odstoupit od smlouvy o úvěru pro prodlení žalovaného s úhradou splátek ke dni 30. 11. 2022; současně mínila žalovaného vyzvat k úhradě dlužné částky ve výši 99 504 Kč do 30. 11. 2022.
9. Ze smlouvy o postupování pohledávek ze dne 12. 12. 2022, vč. výňatku z včetně přílohy, potvrzení o připsání úplaty a účinnosti postoupení ze dne 14. 12. 2022 vzal soud za prokázáno, že původní věřitel - [anonymizována čtyři slova] jako postupitel uzavřel s žalobcem jako postupníkem smlouvu, na základě které postoupil žalobci svou pohledávku za žalovaným dle citované smlouvy.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022, výzvy ze dne 16. 12. 2022 ve spojení s podacím archem ze dne 20. 12. 2022 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizována tři slova] informovala žalovaného o postoupení pohledávky ze shora citované smlouvy na žalobce; žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky dle totožné úvěrové smlouvy ve výši 99 575,44 Kč do 2. 1. 2023. Uvedené bylo žalovanému odesláno dne 20. 12. 2022 na adresu uvedenou ve smlouvě.
11. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 3. 4. 2023 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 4. 4. 2023 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby do 11. 4. 2023. Tato výzva byla zaslána žalovanému dne 4. 4. 2023 na adresu uvedenou ve smlouvě.
12. Z listiny: výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 24. 4. 2023 soud zjistil, že je evidován jeden úkon, a to dne 6. 3. 2023 – návštěva pracovníka na kontaktní adrese žalovaného.
13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
17. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 19. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).
21. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
22. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Uvedenému odpovídá i znění § 87 odst. 1 citovaného zákona po novele provedené zákonem č. 96/2022 Sb. účinné od 29. 5. 2022.
23. Soud nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce ke svým skutkovým tvrzením označil/doložil pouze žádost žalovaného o úvěr a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, jak byly citovány shora, žádné další důkazy nedoložil ani neoznačil; soud tak nevzal za prokázáno, že by předchůdce žalobce ověřoval tvrzení žalovaného o jeho majetkových poměrech, tj. příjmovou i výdajovou stránku v kontextu konkrétních osobních poměrů žalovaného. Soud byl připraven poučit žalobce u ústního jednání dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce se však dobrovolnou neúčastí u jednání o možnost být poučen ze strany soudu připravil. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce posoudil dostatečně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti uzavřené v podobě listiny: Žádost/smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru [číslo]“ ze dne 23. 12. 2020 pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).
24. Soud nevzal za prokázané odeslání přípisu odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 25. 10. 2022 do dispoziční sféry žalovaného, kdy v tomto směru nebylo tvrzeno ani doloženo ničeho. Soud rovněž nevzal za prokázanou realizaci návštěvy na kontaktní adrese žalovaného. Soud byl připraven poučit žalobce u ústního jednání dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce se však dobrovolnou neúčastí u jednání o možnost být poučen ze strany soudu připravil.
25. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému celkem částku ve výši 116 743,12 Kč, žalovaný uhradil celkem částku 41 500 Kč. Dále soud vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobce, tj. fakt, že mu pohledávka vůči žalovanému náleží, toto postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 16. 12. 2022, rovněž byl vyzván přípisem ze dne 16. 12. 2022 k úhradě dlužné částky do 2. 1. 2023, rovněž byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, jak konstatováno shora.
26. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku ve výši 116 743,12 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 41 500 Kč (což žalobce tvrdil a dokládal výpisem z úvěrového účtu, jak citován shora, nicméně žalovaný ani netvrdil a neprokazoval žádné úhrady nad rámec této částky). Soud tedy konstatuje, že žalobce má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalovanému, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené části jistiny ve výši 75 243,12 Kč (tj. 116 743,12 Kč minus 41 500 Kč). Soud vzal za prokázáno, že žalobce poprvé prokazatelně vyzval žalovaného k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 OZ výzvou ze dne 16. 12. 2022, která mu byla odeslána dne 20. 12. 2022 na adresu uvedenou ve smlouvě, lze tak shrnout, že se výzva dostala do dispozice žalovaného; v této výzvě žalobce stanovil lhůtu k plnění do 2. 1. 2023. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 75 243,12 Kč rovněž přiznal žalobci – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně od 3. 1. 2023 do zaplacení (výrok ad. I tohoto rozsudku).
27. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí.
28. Výrok ad. III. tohoto rozsudku týkající se náhrady nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud provedl kapitalizaci předmětu řízení k datu rozhodnutí soudu; matematickým propočtem zjistil, že žalobce byl ve věci procesně úspěšný po zaokrouhlení v rozsahu 75,8 %. Procesní úspěch žalobce z hlediska náhrady nákladů řízení pak činí rozdíl mezi úspěchem v rozsahu 75,8 % a neúspěchem v rozsahu 24,2 %, tj. 51,6%.
29. V dané právní věci zástupce žalobce učinil v řízení celkem 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, dle § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – předžalobní výzva k plnění. Jako samostatný úkon soud z hlediska odměny nepovažoval doplňující podání žalobce, kdy toto bylo realizováno k výzvě soudu a zástupce žalobce odpovídá za úplnost skutkových tvrzení již v žalobě v rámci své odbornosti a profese. Za shora označené úkony dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží žalobci odměna za úkon právní služby, přičemž dle § 8 odst. 1 téže vyhlášky, platné ke dni rozhodnutí soudu, tarifní hodnotou je výše peněžitého plnění bez příslušenství, což v tomto případě odpovídá sazbě 4 660 Kč (§ 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. celkem 9 320 Kč (tj. 2 x 4 660 Kč). Za úkon dle § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. pak žalobci náleží odměna ve výši ½, tj. částka 2 330 Kč (½ z částky 4 660 Kč). Ke každému úkonu právní služby pak náleží režijní paušál ve výši 300 Kč (13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. celkem 900 Kč. Pokud by byl žalobce zcela procesně úspěšný, náležela by mu na odměně částka 12 550 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce byl procesně úspěšný pouze v rozsahu 51,6%, přiznal mu soud na odměně pouze částku ve výši 6 475,80 Kč. Tuto částku pak nutno navýšit o 21 % DPH, jehož je dle doloženého potvrzení o registraci k DPH zástupce žalobce plátcem, tj. konkrétně po zaokrouhlení o částku 1 360 Kč. Žalobce zaplatil v souvislosti s podáním žaloby soudní poplatek ve výši 3 545 Kč, ze kterého soud rovněž žalobci přiznal 51,6%, tj. 1 829 Kč. Celková částka náhrady nákladů řízení, kterou soud žalobci přiznal, činí po zaokrouhlení celkem částku 9 664,80 Kč.
30. Dlužnou částku dle výroku I. včetně příslušenství i náhradu nákladů řízení dle výroku ad. III tohoto rozsudku, je žalovaný zavázán zaplatit žalobci ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, kdy se jedná o základní lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem, kdy ke stanovení lhůty odlišné soud neměl podmínky. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.