31 C 56/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 750 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 4 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 350 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba došlá soudu dne 26. 5. 2021 se v části, v níž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 7 400 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 844,96 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 424,65 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 9 048,94 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 4 698,94 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 9 048,94 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne 26. 5. 2021 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 11 750 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], a žalovaným došlo dne 13. 12. 2014 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy smluvní podmínky obsažené na další straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). V důsledku fúze sloučením se dne [datum] stala právním nástupcem společnosti [právnická osoba], [IČO], společnost [právnická osoba] (dnes pod názvem [právnická osoba]), [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], tj. právní předchůdce žalobce. Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Odstavec 3 téhož ustanovení pak stanoví povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, jejímž podpisem žalovaný stvrdil ujednání v čl. 7 Podmínek:„ Zákazník potvrzuje, že Úvěrující sám nebo prostřednictvím svého obchodního zástupce před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ V čl. 7 Podmínek žalovaný dále prohlásil, že věřiteli před uzavřením Smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že má plnou způsobilost Smlouvu uzavřít a je schopen splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve Smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaný stvrdil svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena předmětná Smlouva. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v kartě zákazníka. Žalobce si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobce poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že„ každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“ a že„ má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře“. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priori nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškeré poplatky žalobce dále souhrnně nazývá také jen jako„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje 20. 12. 2014, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 1. 2016. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 23. 1. 2016. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 23. 1. 2016 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 9 048,94 Kč ode dne 24. 1. 2016 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednaným v čl. 1 Podmínek. Protože žalovaný byl v okamžiku splatnosti poslední sjednané splátky v prodlení se zaplacením více než jedné ze splátek (a nikoliv pouze jedné nebo pouze poslední sjednané splátky), nebyly z jeho strany splněny podmínky pro prodloužení účinnosti Smlouvy dle příslušných smluvních ujednání. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 5 650 Kč, z toho: - na jistinu 951,06 Kč, - na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 1 400 Kč, - na poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč a - na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 298,94 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 26. 6. 2015. Ke dni postoupení 6. 12. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 11 750 Kč, skládající se z: - dlužné jistiny ve výši 9 048,94 Kč, - dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 701,06 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 11 750 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 9 048,94 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 2 701,06 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 8.424,65 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 844,96 Kč, - úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 048,94 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a - úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 048,94 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 8 424,65 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 9 048,94 Kč od 24. 1. 2016 do data postoupení 6. 12. 2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 2 844,96 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 9 048,94 Kč od 31. 1. 2016 do data postoupení 6. 12. 2019. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání dne 5. 5. 2022 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač byla řádně a včas předvolán. Žalobce se k jednání nedostavil, svou nepřítomnost u jednání omluvil. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti účastníků řízení, když při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 4. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud vzal za prokázánu jeho procesní subjektivitu.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], [IČO] soud zjistil, že na tato společnost, jejíž obchodní firma zněla do [datum] [právnická osoba], přešlo jako na nástupnickou společnost jmění zanikající společnosti [právnická osoba], [IČO], v důsledku fúze sloučením.

6. Z karty zákazníka ze dne 13. 12. 2014 soud zjistil, že žalovaný poskytl základní údaje o osobních a majetkových poměrech. Kromě adresy trvalého pobytu [ulice a číslo], [obec], byla uvedena kontaktní adresa: [adresa].

7. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 13. 12. 2014 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] [IČO] v postavení úvěrujícího uzavřela s žalovaným smlouvu, kterou se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, kdy žalovanému byla tato částka poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit tuto částku včetně úroku ve výši 1 400 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku ve výši 17 400 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou bydliště: [ulice a číslo], [obec].

8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 včetně výňatku z přílohy -str. [číslo] soud zjistil, že tuto uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO] jako postupitel a žalobce jako postupník, touto byla na žalobce postoupena pohledávka za žalovaným ze smlouvy, která je předmětem tohoto řízení.

9. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 ve spojení s podacím lístkem ze dne 7. 1. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávek ze smlouvy na žalobce, současně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek do 10 dnů od doručení dopisu. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne 7. 1. 2020 na kontaktní adresu.

10. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 7. 5. 2020 včetně podacího lístku ze dne 10. 5. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k dlužné úhradě částky do 14. 5. 2020 s upozorněním, že nebude-li dluh ve stanoveném termínu uhrazen, bude podána žaloba. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne 7. 5. 2020 na kontaktní adresu.

11. Z informací dostupných v ISIR soud zjistil, že bylo vedeno vůči žalovanému v postavení dlužníka insolvenční řízení u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], usnesením tohoto soudu č.j. [insolvenční spisová značka] ze dne 4. 8. 2016 bylo rozhodnuto, že se neschvaluje oddlužení a byl prohlášen konkurz na majetek dlužníka – žalovaného. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. [insolvenční spisová značka] [anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že byl zrušen konkurz na majetek dlužníka – žalovaného, jelikož pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující. Pro úhradu nezajištěných věřitelů dlužníka nezbývá (po úhradě odměny insolvenčního správce) ničeho. Usnesení nabylo právní moci a zápis v rejstříku byl ke dni 23. 1. 2018 ukončen.

12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 1. 12. 2016 se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem.

15. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb. účinné od 25. 2. 2013, věřitel při uzavření smlouvy, ve které si sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Princip odpovědného úvěrování, potažmo ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky, byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. zavedením sankce, nedostojí-li věřitel odborné péče při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Nedostojí-li tedy vysoce kvalifikované činnosti profesionál v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka, jak dovozuje soudní teorie i soudní praxe, při vymezení odborné péče (k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěry, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastává tedy takový výklad ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěru, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivně-aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

17. Soud nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce ke svým skutkovým tvrzením neoznačil ani nedoložil žádné důkazy kromě karty zákazníka, zejména na ni navazující ověřené dokumenty od žalovaného. Soud byl připraven poučit žalobce u ústního jednání dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce se dobrovolnou neúčastí u jednání o možnost být poučen ze strany soudu připravil. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce posoudil dostatečně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou, proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 13. 12. 2014 pro rozpor se zákonem (shora citovaný § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

18. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 10 000 Kč. Dále soud vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobce, tj. fakt, že mu pohledávka vůči žalovanému náleží, když mu byla postoupena původním věřitelem shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek. Soud vzal za prokázáno, že žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena původním věřitelem, soud vzal za prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, jak citováno shora. Na majetek žalovaného byl usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. [insolvenční spisová značka] – [anonymizováno] – [anonymizováno] ze dne 4. 8. 2016 prohlášen konkurz, tento byl následně usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. [insolvenční spisová značka] - [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] zrušen, jelikož pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující. Pro úhradu nezajištěných věřitelů dlužníka nezbylo (po úhradě odměny insolvenčního správce) ničeho. Usnesení nabylo právní moci a zápis v rejstříku byl ke dni 23. 1. 2018 ukončen.

19. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě lze vyhovět pouze částečně. V řízení soud vzal dále za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku 10 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 5 650 Kč, kdy poslední platbu provedl dne 26. 6. 2015 (což žalobce pouze tvrdil, žalovaný však ani netvrdil a neprokazoval žádné úhrady, které by žalobcem či jeho předchůdcem nebyly zohledněny). Soud tedy konstatuje, že žalobce má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalovanému, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené jistině ve výši 4 350 Kč (tj. 10 000 Kč minus 5 650 Kč). Soud vzal za prokázáno, že předchůdce žalobce vyzval žalovaného k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 OZ oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, která mu byla odeslána dne 7. 1. 2020, lze tak shrnout, že se výzva dostala do dispozice žalovaného dne 10. 1. 2020; v této výzvě žalobce stanovil lhůtu k plnění v trvání 10 dnů od doručení, tj. do 20. 1. 2020. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 4 350 Kč rovněž přiznal žalobci – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši dle žaloby, tj. 8,05 % ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení (výrok ad. I tohoto rozsudku). Pokud se stala pohledávka splatnou v důsledku prohlášení konkurzu na majetek žalovaného ve smyslu ustanovení § 250 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, pak zrušením konkurzu tento účinek pominul (§ 312 odst. 1 totožného zákona).

20. Ve výroku ad. I tohoto rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. – část věty před středníkem), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.

21. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí.

22. Výrok ad III. tohoto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce v řízení byl v převážně neúspěšný a žalovanému, kterému náleží právo na náhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat vůči žalobci, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.