31 C 79/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl soudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 32 540 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 20 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba došlá soudu dne 27. 2. 2026 se v části, ve které se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 8 000 Kč, úroku z prodlení ve výši 12% ročně z částky 28 000 Kč od 6. 3. 2025 do 27. 10. 2025, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 0,5% ročně z částky 20 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení, částky ve výši 4 540 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 644 Kč k rukám zástupce žalobce: , Jméno advokátky, , advokát, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 325 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou došlou soudu dne 27. 2. 2026 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 28 000 Kč s příslušenstvím a částku 4 540 Kč. Svou žalobu odůvodnil tím, že žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný dále uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelskému účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout žalobci fotokopii svého dokladu totožnosti, které žalobce dokládá spolu s návrhem. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobci částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobce vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalovaného. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy, které žalobce dokládá v příloze tohoto přípisu. Žalovaný byl dále žalobcem lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla jí schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dle odst. 10.9. smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouva podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobce zaslal žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění 54144 žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobce a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. Žalovaný výše uvedenými kroky dne 31. 10. 2024 uzavřel s žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Žalobce poskytl žalovanému úvěr dne 31. 10. 2024, a to převodem z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena výše popsaná ověřovací platba. Žalobce identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , jenž odpovídá rodnému číslu žalovaného, jak je patrno z přiloženého potvrzení o platbě. Žalovaný se dle odst. 2.1.

6. Smlouvy zavázal zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle odst. 2.1.

7. Smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 30. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobcem opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 2. 3. 2025 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 5. 3. 2025 a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 6. 3. 2025. Právo žalobce na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI Smlouvy. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 19. 10. 2025. Předmětem návrhu na vydání el. platebního rozkazu je pohledávka v celkové výši 28 000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 20 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 8 000 Kč nejpozději splatných dne 5. 3. 2025, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. V případě, že by soud neměl nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena. Za tímto účelem žalobce navrhuje, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného ČS a.s., zda byla v měsíci říjnu 2024 provedena výše uvedená platba na bankovní účet č. , č. účtu, a zda je tento účet bankovním účtem žalovaného nebo měl žalovaný k tomuto účtu dispoziční oprávnění. Tyto důkazy prokazují, že žalovanému byla konkrétního dne ze strany žalobce prostřednictvím bankovní transakce poskytnuta shora uvedená částka. Žalovaný se tak na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatil a toto bezdůvodné obohacení musí žalobci vydat. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 3. 5. 2025. Žalobce proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 6. 3. 2025 do data odeslání předžalobní výzvy 19. 10. 2025. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 4 540 Kč.

2. Následně žalobce k výzvě soudu podáním ze dne 27. 4. 2026 doplnil skutková tvrzení, zejména uvedl, že žalovaný celkem vyčerpal částku 20 000 Kč (dne 31. 10. 2024, a to převodem na účet), žalovaný neuhradil k datu sepisu doplňujícího podání ničeho.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil., právnická osoba, ústnímu jednání se dne 26. 5. 2026 se žalobce nedostavil, svou nepřítomnost u jednání omluvil. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ač byla řádně a včas předvolán. Proto soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodl na podkladě výsledků dokazování a obsahu spisu.Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z výplatního lístku žalovaného za 7/2024, 8/2024, 9/2024 soud zjistil, že jeho čistý příjem činí v 7/2024 částku 46 085 Kč, v 8/2024 částku 45 029 Kč, v 9/2024 částku 51 323 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za dobu 1. 6. 2024 do 30. 10. 2024 soud zjistil, že jsou zde zúčtovávány platby ve prospěch i v neprospěch účtu v různé výši, jsou evidovány příchozí platby ve shodě s výplatními lístky žalovaného, je evidováno opakované čerpání řady půjček či úvěrů v různé výši u nebankovních subjektů. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, soud zjistil, že zde jsou shrnuty základní údaje o žalovaném; dokument není opatřen podpisem žalovaného, není připojen žádný prostředek způsobilý podpis nahradit.

6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 10. 2024 soud zjistil, že jako smluvní strana je uveden žalobce jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný, žalobce se touto smlouvou zavazuje poskytnout žalovanému úvěr do limitu ve výši 20 000 Kč s tím, že úvěr bude splácen 1 x měsíčně - úrok z úvěru přirostlý za uplynulé období, jistina může být splacena zčásti nebo zcela kdykoli během trvání smlouvy. Měsíční úroková sazba činí 40%. Smlouva je opatřena podpisem žalobce, za žalovaného není opatřena podpisem, není připojen žádný prostředek způsobilý podpis nahradit.

7. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 31. 10. 2024 ve spojení se zprávou ČS, a.s. ze dne 4. 5. 2026 soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, dne 31. 10. 2024 částku ve výši 20 000 Kč.

8. Z listiny „Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, “ ze dne 2. 3. 2025 soud zjistil, že žalobce mínil informovat žalovaného o zesplatnění úvěru k 2. 3. 2025 z důvodu opakovaného porušování podmínek a vyzvat ho k úhradě dlužné částky do tří dnů.

9. Z výzvy k úhradě ze dne 19. 10. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby do tří dnů. Z podacího lístku ze dne 21. 10. 2025 soud zjistil, že uvedené bylo žalovanému odesláno dne 21. 10. 2025 na adresu , adresa, .

10. Z fotokopie dokladů žalovaného (OP, ŘP), Všeobecných obchodních podmínek žalobce, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 3. 2023, přílohy č. , hodnota, ke Smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 14. 12. 2023 soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

11. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobce sice předložil k důkazu listinu nadepsanou jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne 31. 10. 2024, či listinu nadepsanou jako „žádost“ o tento úvěr nicméně z těchto listin se uzavření smlouvy se žalovaným nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného. Dále soud nevzal za prokázané odeslání listiny „Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, “ ze dne 2. 3. 2025 do dispoziční sféry žalovaného, kdy v tomto směru nebylo označeno ani doloženo ničeho. Soud dále nevzal za prokázáno, že by žalobce při uzavření smlouvy zkoumal s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce v tomto směru doložil výplatní lístky, v tomto směru tak lze konstatovat, že žalobce ověřil příjmovou stránku žalovaného; dále pak doložil výpis z účtu žalovaného za 7/2024 až 9/2024, tento však sám o sobě neprokazuje, že by šetřil osobní poměry žalovaného a s tím související pravidelné výdaje na vedení domácnosti, na bydlení, apod. Nelze mít za to, že by pasivní stránka majetkových poměrů žalovaného byla zjištěna dostačujícím způsobem. Soud byl připraven žalobce poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a o. s. ř., nicméně žalobce se svou dobrovolnou neúčastí u ústního jednání této možnosti zbavil. V tomto směru soud konstatuje, že soud činí dokazování a poskytuje procesní poučení výhradně u ústního jednání, které k tomuto účelu bylo nařízeno a žádný z právních předpisů nestanoví povinnost soudu sdělovat účastníkům řízení, co se z jimi doložených listin podává či nepodává v rámci přípravy jednání.

12. Soud vzal za prokázané poskytnutí finančních prostředků žalovanému žalobcem celkem ve výši 20 000 Kč dne 31. 10. 2024 převodem na jeho účet, rovněž vzal za prokázané odeslání předžalobní výzvy žalovanému dne 21. 10. 2025, jak citována shora.

13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen „OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Na základě právě uvedeného tak soud konstatuje, že žalobě je možno vyhovět pouze částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému plnění bez prokázaného důvodu, a to celkem částku 20 000 Kč, žalovaný nezaplatil ničeho (což žalobce nedokládal, nicméně žalovaný nenamítal, že by něco žalobcem zohledněno nebylo). Soud tedy konstatuje, že žalobci náleží v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co bez prokázaného důvodu poskytl žalovanému. Na základě uvedeného tak soud shledal žalobu důvodnou co do částky ve výši 20 000 Kč (tj. 20 000 Kč minus 0 Kč) představující žalovanému poskytnuté a nevrácené finanční prostředky k datu rozhodnutí soudu. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobci podle § 1968 OZ, také právo na zákonné úroky z prodlení. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána (s ohledem na absenci uzavřené smlouvy – viz. shora) a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 OZ, povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl vyzván. Žalovaný byl poprvé vyzván výzvou ze dne ze dne 19. 10. 2025 odeslanou do dispoziční sféry žalovaného dne 21. 10. 2025, kam mu byla doručena dne 24. 10. 2025 (§573 OZ). Žalovaný byl dle výzvy žalobce povinen hradit do 3 dnů, tj. do 27. 10. 2025. Lze tak shrnout, že od 28. 10. 2025 byl žalovaný v prodlení s úhradou částky ve výši 20 000 Kč. Na základě uvedeného tak soud přiznal žalobci částku ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně, tj. v zákonné výši ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, od 28. 10. 2025 do zaplacení.

16. Ve zbývajícím rozsahu s ohledem na shora uvedené při absenci (platně) uzavřené smlouvy soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí.

17. Výrok ad. III tohoto rozsudku v části týkající se náhrady nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud provedl kapitalizaci předmětu řízení k datu rozhodnutí soudu; matematickým propočtem zjistil, že vyhověl žalobě po zaokrouhlení v rozsahu 58 %. Procesní úspěch žalobce z hlediska náhrady nákladů řízení pak činí rozdíl mezi úspěchem v rozsahu 58 % a neúspěchem v rozsahu 42 %, tj. 16 %.

18. V dané právní věci zástupce žalobce učinil v řízení celkem , hodnota, úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, dle § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – předžalobní výzva k plnění. Jako samostatný úkon soud z hlediska odměny nepovažoval doplňující podání žalobce, kdy toto bylo realizováno k výzvě soudu a zástupce žalobce odpovídá za úplnost skutkových tvrzení v žalobě v rámci své odbornosti a profese. Za shora označené úkony do podání žaloby včetně dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží žalobci odměna za úkon právní služby, přičemž dle § 8 odst. 1 téže vyhlášky, platné ke dni rozhodnutí soudu, tarifní hodnotou je výše peněžitého plnění bez příslušenství, což v tomto případě odpovídá sazbě 700 Kč (§ 14b odst. 1 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. celkem 2 100 Kč (tj. 3 x 700 Kč), ke každému úkonu právní služby pak náleží režijní paušál ve výši 100 Kč (14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. celkem 300 Kč. Pokud by byl žalobce zcela procesně úspěšný, náležela by mu na odměně částka 2 400 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce byl procesně úspěšný pouze v rozsahu 16 %, přiznal mu soud na odměně pouze částku ve výši 384 Kč. Zástupce žalobce není plátcem DPH. Dále pak soud přiznal žalobci 16 % z celkového soudního poplatku ve výši 1 627 Kč (viz. dále), tj. částku ve výši 260 Kč. Celková částka náhrady nákladů řízení, kterou soud žalobci přiznal, činí po zaokrouhlení celkem částku 644 Kč (viz výrok III rozsudku).

19. Částku dle výroku ad. I tohoto rozsudku včetně příslušenství a náhradu nákladů řízení dle výroku ad. III tohoto rozsudku je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, kdy toto odpovídá ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem. Jde o základní zákonnou lhůtu k plnění, kdy ke stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

20. Žalobce zaplatil v souvislosti s podáním žaloby - návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu – soudní poplatek ve výši 1 302 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, věc byla převedena do agendy sporné. Soudní poplatek tak činí dle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) Sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění částku ve výši 1 627 Kč. Proto soud žalobce zavázal zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku ve výši 325 Kč, jak uvedeno ve výroku ad. IV tohoto rozsudku, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v účinném znění).