31 C 82/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 16 861,14 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba došlá Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 25. 8. 2020, která byla následně postoupena Okresnímu soudu v Ostravě jako soudu místně příslušnému, jíž se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky ve výši 16 861,14 Kč, úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 15 634,46 Kč od 11. 7. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 25. 8. 2020, která byla následně postoupena Okresnímu soudu v Ostravě jako soudu místně příslušnému, domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku ve výši 16 861,14 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že dne 1. 11. 2017 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] (dříve: [právnická osoba], nyní [právnická osoba] [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ Postupitel“) smlouvu o bankovních produktech a službách na základě, které Postupitel zřídil a vedl žalované bankovní účet č.: [bankovní účet] (dále jen„ Smlouva“), a současně umožnil žalované, na její žádost, čerpat kontokorentní úvěr dle článku [anonymizováno] Smlouvy. Změna výše povoleného limitu k čerpání kontokorentního úvěru byla vždy prováděna na základě Dispozic ke smlouvě o poskytování bankovních produktů a služeb. Tvrzené skutečnosti vyplývají z ustanovení přiložené Smlouvy. Dle Smlouvy se záležitosti výslovně neupravené ve smlouvě, řídí Základními produktovými podmínkami, které tvoří nedílnou součást Smlouvy (dále jen„ ZPP“). Dne 16. 6. 2020 uzavřel Postupitel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek. Předmětem této smlouvy bylo mimo jiné i postoupení pohledávky plynoucí ze shora uvedené Smlouvy. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované dopisem ze dne 29. 6. 2020, které odeslal Postupitel. Žalovaná, na základě Smlouvy, čerpala kontokorentní úvěr v celkové výši 15 634,46 Kč. S úhradou svých smluvních závazků dle Smlouvy se žalovaná dostala do prodlení, a tak věřitel využil svého oprávnění uvedeného v článku 27 ZPP, a předmětnou pohledávku zesplatnil, jako důkaz žalobce přikládá Oznámení o zesplatnění. Pohledávka se tak stala splatnou k 10. 7. 2018. Případ prodlení s plněním Smluvních povinností žalované je rovněž zachycen v historickém výpisu, jenž je přílohou této žaloby. Celkový dluh žalované z výše uvedené Smlouvy, tak tvoří: - dlužná jistina 15 634,46Kč, úroky z prodlení 1 226,68 Kč. Dne 29. 6. 2020 byla žalované zaslána výzva k plnění dle §142a odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Z těchto částek však navzdory zaslání výzvy k plnění neuhradila žalovaná, ke dni podání žaloby, ničeho a je tedy s úhradou v prodlení.

2. Podáním ze dne 9. 4. 2021 žalobce doplnil k výzvě soudu skutková tvrzení. Sdělil, že podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (resp. dříve podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Zákon nestanoví přesný postup a přesné metody, jak má probíhat posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, pouze vymezuje základní požadavky, které musí poskytovatel spotřebitelského úvěru splnit. Postupitel pohledávky, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ postupitel“), pak jako zavedený a důvěryhodný subjekt má již zavedený postup, který požadavků zákona o spotřebitelském úvěru vyhovuje. V tomto konkrétním případě dle vyžádaného sdělení postupitele vycházel postupitel z údajů poskytnutých žalovanou v Žádosti klienta o povolení debetního zůstatku [anonymizováno] ze dne 1. 11. 2017, když klient (žalovaná) žádal o rámec v celkové výši 10 000 Kč. Žádost Klienta postupitel hodnotil individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi postupitele a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti Klienta postupitel kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované postupitel porovnával její příjem a její výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Hodnocení úvěruschopnosti klienta ze strany postupitele je vždy individuální; v případě klienta v zaměstnaneckém poměru vycházel postupitel mj. z příjmu, který klient doložil v žádosti, což bylo v případě žalované 13 000 Kč. Žalovaná zároveň uvedla v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 30 000 Kč. Výpočtem postupitel získal částku disponibilních zdrojů žalované. Z interních zdrojů postupitel zjistil, že vůči postupiteli neměl klient (žalovaná) v době podání žádosti interní závazky a z externích zdrojů postupitel zjistil, že klient (žalovaná) neměl v době podání žádné další závazky. Po provedeném individuálním hodnocení žalované, jak je popsáno výše, postupitel žádosti žalované vyhověl, schválil postupitel revolvingový úvěr [anonymizováno] s celkovou výši úvěrového rámce 10 000 Kč. Z výše uvedeného je tak patrné, že postupitel splnil svoji povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele i v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. (…). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona [číslo] Sb․, o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To v daném případě postupitel pohledávky nepochybně splnil. Mezi postupitelem a žalovanou byly vzájemná práva a povinnosti sjednány především ve smlouvě o bankovních produktech a službách (dále jen„ smlouva“), kdy měli vůči sobě řadu práv a povinností, nicméně vzhledem k tomuto řízení byl nejdůležitější závazek stran podle části [ulice] produkty a služby, odst. 3 Smlouvy, kde se uvádí, že:„ [příjmení] (postupitel) poskytuje klientovi spotřebitelský kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku Běžného účtu do výše Povoleného limitu…klient (žalovaná) se zavazuje nepřekročit Povolený limit. Žalovaná, na základě Smlouvy, čerpala kontokorentní úvěr v celkové výši 15 634,46 Kč. Žalovaná tak porušila své povinnosti vyplývající ze Smlouvy tím, že přečerpala sjednaný úvěrový rámec (povolený limit), s úhradou těchto závazků se dostala do prodlení, a tak postupitel využil svého oprávnění uvedeného v článku 27 základních produktových podmínek a předmětnou pohledávku zesplatnil. Ukončení poskytování úvěru bylo žalované oznámeno oznámení ze dne 12. února 2018, o zesplatnění celé dlužné částky byla žalovaná vyrozuměna oznámením o zesplatnění ze dne 10. 7. 2018. Pro žalovanou byl veden účet, k čerpání tak mohlo docházet buď internetovými platebními transakcemi či výběry kartou, kterou byl postupitel v souladu s částí [ulice] produkty a služby, odst. 4 Smlouvy oprávněn žalované poskytnout. [příjmení] 15 634,46 Kč odpovídá skutečně vyčerpané jistině a nezahrnuje úroky z prodlení či poplatky. Podle čl. 27 základních produktových podmínek se dlužná částka klienta postupitele (a tedy i žalované) úročí zákonným úrokem z prodlení. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 226,68 Kč je požadován podle části [ulice] produkty a služby, odst. 3 Smlouvy jako úrok pro nepovolený debetní zůstatek na Běžném účtu ke dni prohlášení úvěru za splatný, tedy k 10. 7. 2018. Žalovaná neuhradila do dnešního dne žalobci na dluh ničeho.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. K ústnímu jednání se žalovaná, žalobce ani jeho právní zástupce dne 13. 5. 2021 nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni, lhůta k přípravě jim byla zachována. Žalobce, resp. právní zástupce žalobce svou neúčast u ústního jednání omluvil s tím, že souhlasil s tím, aby jednání proběhlo bez jeho účasti. Na základě právě uvedeného soud jednal v nepřítomnosti účastníků řízení v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a rozhodl na podkladě provedeného dokazování a obsahu spisu. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 5. Z žádosti o polední debetního zůstatku [anonymizováno] ze dne 1. 11. 2017 soud zjistil, že žalovaná požádala [právnická osoba] (dále i jen„ banka“) o založení nového běžného účtu a o poskytnutí debetního zůstatku s rámcem 10 000 Kč. Současně poskytla informace o své osobě a o majetkových poměrech.

6. Ze Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 1. 11. 2017 soud zjistil, že tuto uzavřela žalovaná a banka s tím, že touto smlouvou strany sjednávají vzájemná práva a povinnosti při poskytování bankovních produktů a služeb, součástí této smlouvy jsou Dispozice obsahující sjednané konkrétní parametry jednotlivých produktů a služeb, základní Produktové podmínky, speciální Produktové podmínky, Sazebník, Úrokový lístek, Podmínky obsahující smluvní ujednání společná ke všem smluvním vztahům. Z Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou dne 1. 11. 2017 ze dne 2. 11. 2017 soud zjistil, že žalované byl bankou zřízen běžný účet č. [bankovní účet]. Současně jí byl poskytnut produkt [anonymizováno] k tomuto účtu. Výše povoleného limitu: 10 000 Kč, minimální měsíční kreditní příjem: 50% povoleného limitu. Úroková sazba k datu vytištění dispozic činí 21,99% ročně. Celková sazba ze splatného [anonymizováno] činí 24 % ročně, úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku činí 29% ročně. [ulice] poplatek za čerpání povoleného debetního zůstatku činí 29 Kč, dále jsou vymezeny další poplatky: snížení povoleného limitu 200 Kč, oznámení o převodu na Splatný [anonymizováno] (úvěrový účet) 200 Kč, vedení splatného [anonymizováno] 49 Kč měsíčně, výzva ke splatnosti úvěru 300 Kč, zaslání výpovědi banky 200 Kč, změna data měsíční splátky Splatného [anonymizováno] jednorázově 100 Kč, zaslání každé upomínky 600 Kč, poplatek za překročení povoleného debetního zůstatku [anonymizováno] měsíčně 300 Kč, poplatek za převedení nepovoleného debetního zůstatku z běžného účtu na úvěrový účet Povoleného limitu [anonymizováno] 10%, min. 500 Kč. Dále byly sjednány další bankovní služby (poskytnutí platební karty, pojištění osobních věcí a platební karty, úrazové pojištění, internetové bankovnictví). U žalované byla uvedena adresa trvalého pobytu a adresa pro doručování: [adresa].

7. Z listiny„ Spotřebitelský kontokorentní úvěr [anonymizováno] – základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru účinné od 1. srpna 2017“ soud zjistil, že podle článku 12. [příjmení] poskytuje úvěr povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše maximální částky sjednané ve smlouvě o úvěru. Klient čerpá úvěr až do výše povoleného limitu průběžně tak, že banka provede bankovní příkazy klienta z prostředků na běžném účtu i přesto, že na běžném účtu nebude dostatek kreditních prostředků k jejich úhradě. Podle bodu 16. ke splácení úvěru klientem dochází průběžně připisováním peněžních prostředků ve prospěch běžného účtu. Podle bodu 20. je klient povinen platit z čerpaného úvěru úroky. Podle bodu 21. jsou úroky účtovány průběžně a jsou zaúčtovávány měsíčně k poslednímu dni v kalendářním měsíci, a to vždy za období od posledního dne měsíce předcházejícího do předposledního dne měsíce stávajícího. Podle bodu 22. je klient povinen platit poplatky dle platného sazebníku, např. za vedení a/nebo čerpání úvěru. V bodu 33. písm. e) je sjednáno oprávnění banky otevřít sjednaným postupem splatný [anonymizováno] s tím, že banka je oprávněna sdělit klientovi nové číslo účtu, na který bude převeden debetní zůstatek běžného účtu a v jehož prospěch se klient zavazuje debetní zůstatek splácet. [příjmení] je oprávněna úročit dlužnou částku úrokovou sazbou pro splatný [anonymizováno] a účtovat poplatky související se splatným [anonymizováno].

8. Z ukončení poskytování [anonymizováno] k běžnému účtu č. [bankovní účet] ze dne 12. 2. 2018 soud zjistil, že banka mínila žalované oznámit, že s okamžitou platností ruší povolený [anonymizováno] na označením účtu, a to pro opakované porušování smluvních podmínek žalovanou.

9. Z Oznámení o otevření úvěrového účtu ke splacení [anonymizováno] ze dne 6. 3. 2018 soud zjistil, že banka mínila žalovanou informovat o převodu dluhu ve výši 15 634,46 Kč na nově otevřený úvěrový účet [číslo] současně mínila žalovanou informovat o splátkovém kalendáři ke splácení tohoto dluhu (v 15 splátkách ve výši 1 042,30 Kč měsíčně, splatných vždy k 5. dni v měsíci, počínaje 5. 4. 2018).

10. Z Oznámení o zesplatnění ze dne 10. 7. 2018 soud zjistil, že banka prohlásila úvěr č. [bankovní účet] ve výši 15 634,46 Kč za splatný ke dni 10. 7. 2018, současně vyzvala žalovanou k úhradě této částky do 24. 7. 2018. Z podacího archu ze dne 12. 7. 2018 soud zjistil, že žalované byla zaslána bankou dne 12. 7. 2018 zásilka na adresu [adresa].

11. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 ze dne 17. 6. 2020 soud zjistil, že je zde evidována dlužná částka celkem ve výši 16 861,14 Kč, tj. jistina ve výši 15 634,46 Kč a úroky z prodlení ve výši 1 226,68 Kč.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020 včetně protokolu [číslo] potvrzení ze dne 17. 6. 2020 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřela [právnická osoba] jako postupitel a žalobce jako postupník; touto smlouvou postupitel postupuje postupníkovi své pohledávky specifikované v Příloze [číslo] ze smluv o úvěru nebo ze smluv o bankovních produktech a službách. Žádná příloha ke smlouvě o postoupení pohledávek obsahující seznam postupovaných pohledávek soudu předložena nebyla.

13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2020 soud zjistil, že tímto banka informovala žalovanou o postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] na žalobce. Z výzvy k uhrazení závazku – předžalobní upomínka ze dne 29. 6. 2020, soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 16 861,14 Kč s příslušenstvím do 7 dnů od doručení této výzvy. Z poštovního podacího archu ze dne 29. 6. 2020 soud zjistil, že uvedené bylo žalované zasláno dne 29. 6. 2020 na adresu [adresa].

14. Ze Sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od 1. 4. 2013 soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

15. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

19. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

23. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

24. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

25. Soud nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobce v tomto směru rozsáhle doplnil skutková tvrzení v rámci podání ze dne 9. 4. 2021, na které soud na tomto místě odkazuje. Žalobce však k prokázání svých tvrzení označil a doložil pouze žádost žalované o povolení debetního zůstatku [anonymizováno] ze dne 1. 11. 2017. Tato listina je (bez dalších důkazů) listinou nepostačující k prokázání tvrzení žalobce, že předchůdce žalobce zkoumal při uzavření smlouvy schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tj. její příjmovou a výdajovou stránku v kontextu konkrétních osobních poměrů žalované. Soud byl připraven u ústního jednání v tomto směru žalobce poučit o nutnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce se nedostavil k jednání před soudem, připravil se tak dobrovolně o možnost být ze strany soudu poučen podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy uzavřené v podobě Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 1. 11. 2017 ve spojení s listinou„ Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou dne 1. 11. 2017“ ze dne 2. 11. 2017 pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

26. Soud dále nevzal za prokázáno, že by předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 15 634,46 Kč. Podstatou produktu [anonymizováno] je poskytnutí úvěru bankou povolením debetního zůstatku běžného účtu do sjednané výše s tím, že žalovaná byla oprávněna úvěr čerpat průběžně a opakovaně s tím, že banka byla oprávněna k tíži běžného účtu žalované rovněž zúčtovávat úroky, případně úroky z nepovoleného debetního zůstatku, poplatky. Za situace, kdy soudu byl předložen pouze výpis z úvěrového účtu č. 2020 ze dne 17. 6. 2020 zobrazující evidovanou pohledávku až po jejím převodu z běžného účtu na úvěrový účet, nelze vzít za prokázáno, v jaké konkrétní výši žalovaná finanční prostředky čerpala, resp. z čeho konkrétně - z jakých položek – se částka ve výši 15 634,46 Kč konkrétně skládá, kdy v tomto směru žádný důkaz soudu předložen nebyl. Současně nebylo prokázáno poskytnutí jakýchkoli finančních prostředků v konkrétní výši žalované jiným způsobem (např. v hotovosti). Při závěru o absolutní neplatnosti smlouvy tak soudu nebyly předloženy důkazy potřebné pro zúčtování případného bezdůvodného obohacení na straně žalované. Soud byl připraven u ústního jednání v tomto směru žalobce poučit o nutnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce se nedostavil k jednání před soudem, připravil se tak dobrovolně o možnost být ze strany soudu poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

27. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě nelze vyhovět ani částečně. V řízení soud vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobce (tj. fakt, že na něj byla postoupena pohledávka, což bylo žalované oznámeno), dále soud vzal za prokázáno, že předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou neplatnou smlouvu, nebylo však prokázáno, že by předchůdce žalobce žalované jakékoli plnění/finanční částku v konkrétní výši sjednaným či jiným způsobem poskytl. Soud tedy konstatuje, že tu není žádná částka, k jejíž úhradě by bylo možno žalovanou zavázat žalobci ve smyslu shora citovaného ustanovení § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ, neboť bezdůvodné obohacení na straně žalované prokázáno nebylo. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy nelze žalobci přiznat ani další nároky vyplývající ze smlouvy – poplatky, smluvní pokutu, smluvní úrok. Není-li dán nárok na jistinu, pak není dán ani nárok na příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. Na základě uvedeného tak soud v celém rozsahu žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. I tohoto rozhodnutí.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a skutečností, že žalobce byl zcela procesně neúspěšný; žalované dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohla vůči žalobci v souvislosti s tímto řízením požadovat, nevznikly.