31 C 98/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 46 244,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 000 Kč od 29. 4. 2022 do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba došlá soudu dne 22. 11. 2021 se v části, v níž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 16 244,94 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 080 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 30 000 Kč od 18. 3. 2021 do 28. 4. 2022, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne 22. 11. 2021 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 46 244,94 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že žalobce a žalovaný mezi sebou uzavřeli dne 6. 11. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] (dále jen "smlouva"), ve které si ujednali, že žalobce na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaný se zavazuje, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí s veškerými úroky a dalšími platbami spojenými s poskytnutím úvěru, a to vše za podmínek dále uvedených ve smlouvě. Žalovaný ve smlouvě uvedl číslo [číslo obč. průkazu]. Nedílnou součástí smlouvy jsou Smluvní podmínky ke smlouvě o Spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] (dále jen "smluvní podmínky"). Před podpisem smlouvy byl žalovanému předán Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a žalovaný byl seznámen s jeho obsahem, což stvrdil svým podpisem. Žalovaný při uzavírání smlouvy poskytl žalobci kopii svého občanského průkazu k ověření totožnosti. Žalobce dále prověřoval úvěruschopnost žalovaného lustrací v evidencích a kontrolou měsíčního příjmu, přičemž došel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a že žalovaný je tak schopen splácet pravidelné splátky úvěru. Na podkladě smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty bankovním převodem na číslo účtu [bankovní účet], jež žalovaný uvedl ve smlouvě. Pokud i přesto nebude mít soud za prokázané, že peněžní prostředky byly poskytnuty žalovanému, navrhuje žalobce, aby si soud dle ustanovení § 128 o.s.ř. od banky vyžádal informace o majiteli tohoto bankovního účtu jako skutečnost významnou pro řízení a rozhodnutí, k níž žalobce nemá přístup. Žalobce a žalovaný si v čl. II smlouvy ujednali, že žalovaný je povinen žalobci uhradit částku, kterou tvoří součet jistiny úvěru (poskytnutých peněžních prostředků), zápůjční úrokové sazby, která činí 111,33 % p.a. z jistiny úvěru (dále jen úrok), a poplatku za poskytnutí úvěru, který činí 0 Kč. Zápůjční úroková sazba a poplatek za poskytnutí úvěru (dále jen "celkové náklady úvěru") mají pokrýt náklady žalobce související zejména se zpracováním, vyhodnocením, přijetím a schválením žádosti o čerpání úvěru a zajištěním zdrojů peněžních prostředků ze strany žalobce, jejich rezervací pro úvěr a vyplacením žalovanému. Ve smluvních podmínkách v části 3. si žalobce s žalovaným ujednali, že pro případ prodlení s úhradou sjednané měsíční splátky, případně i jen s částí splátky, uhradí žalovaný smluvní pokutu ve výši 499 Kč (maximálně však 2 999 Kč za rok) a úrok z prodlení, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů, tedy v zákonné výši. Dále je sjednán poplatek za upomínku 450 Kč (maximálně je účtován třikrát, tedy maximální částka činí 1 350 Kč). Nebudou-li dlužné částky úvěru uhrazeny ani v dodatečné lhůtě stanovené úvěrujícím v upomínce zaslané v případě prodlení s platbou, dojde k zespIatnění úvěru - Klient je v takovém případě povinen uhradit společnosti smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, s níž je v prodlení. Žalovaný neuhradil dlužnou částku ani v dodatečné lhůtě stanovené v souladu s čl. VI odst. 1 smluvních podmínek. Dle ujednání čl. VI odst. 1 smluvních podmínek se stává celý dluh splatným a žalobce je tak oprávněn požadovat splacení celé dlužné částky. Žalovaný tak ke dni 17. 3. 2021 úvěr zesplatnil. Žalovanému byla zaslána výzva k úhradě dlužné částky - předžalobní upomínka, a to dne 21. 9. 2021. Žalovaný ovšem do dnešního dne dlužnou částku neuhradil. Žalobce je tak oprávněn k podání této žaloby a požaduje přiznání náhrady nákladů za 3 úkony právních služeb (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, vyhotovení podání ve věci samé).

2. Následně žalobce k výzvě soudu rozsáhle doplnil skutková tvrzení podáním ze dne 27. 5. 2022. Uvedl, že žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného zejména po nahlédnutí do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány, a to volně přístupných i placených: obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík, insolvenční rejstřík, administrativní registr ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí, katastr nemovitostí – žalobce u žalovaného nenašel žádný negativní záznam. Příjem žalovaného není vyšší než průměrná hrubá měsíční mzda (v 1. až 3. čtvrtletí roku 2020 34 611 Kč) či medián mezd (v 1. až 3. čtvrtletí roku 2020 31 183 Kč, a nijak tedy nevybočuje z pravděpodobné výše příjmu osoby v produktivním věku. Výši příjmů si žalobce ověřil z výplatních pásky žalovaného, kde je patrná čistá mzda ve výši 33 236 Kč. Vzhledem k tomu, že skutečné výdaje žalovaného lze ověřit jen obtížně, ověřoval je žalobkyně s využitím průměrných (referenčních) nákladů průměrného klienta, kdy tento postup potvrzuje i odborná literatura. Z údajů uvedených na internetové stránce ČSÚ dostupné na [webová adresa] vyplývá, že průměrná měsíční výše výdajů na člena průměrné české domácnosti činní 10 500 Kč (125 947 Kč ročně děleno 12 měsíci po zaokrouhlení). S touto částkou 10 500 Kč žalobce počítal jako s výdaji. K této byly následně připočítány náklady na úhradu pravidelné splátky ve výši 3 998 Kč. (10: [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], P., [příjmení], L., [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017) Žalobce úvěruschopnost žalovaného prověřil tak, že odečetl výši reálných odhadovaných nákladů, a to včetně nákladů na spotřebitelský úvěr - viz výše od výše žalovaným deklarovaných příjmů (14 498 Kč) – z čehož žalobce zjistil, že po odečtení měsíčních nákladů i po uhrazení minimální splátky úvěru žalované zůstane k dispozici alespoň dalších 18 738 Kč. Ze shora uvedeného žalobce shledal, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a že žalovaný je tak schopen splácet pravidelné splátky úvěru. K tomu, jakým způsobem bylo provedeno ověření úvěruschopnosti žalovaného, doložil žalobce přehled lustrace žalovaného v centrální evidenci exekucí, úvěrovou zprávu NRKI – BRKI a výpisy z účtu žalovaného. Žalobce ohledně způsobu porušení povinností ze Smlouvy o úvěru žalovaným uvádí, že první splátka ve výši 3 998 Kč byla splatná dne 6. 12. 2020. Žalovaný neuhradil hned tuto první splátku, přičemž mu z tohoto důvodu zaslal žalobce dne 11. 12. 2020 upomínku s výzvou k úhradě dlužné částky navýšené o smluvní pokutu za prodlení 499 Kč a poplatek za upomínku 450 Kč. Druhá splátka úvěru rovněž v částce 3 998 Kč byla splatná dne 6. 1. 2021. Druhou splátku úvěru dlužník rovněž neuhradil, a proto mu žalobce dne 7. 1. 2021 zaslal předžalobní upomínku, kterou ho vyzývá k úhradě celkové částky 9 395 Kč, která sestává z předchozí dlužné splátky včetně smluvních navýšení 4 947 Kč, z druhé dlužné splátky 3 998 Kč a poplatku za upomínku 450 Kč. Třetí splátka úvěru byla splatná dne 6. 2. 2021 a činila částku 3 998 Kč. Žalovaný třetí splátku neuhradil, a proto mu žalobce zaslal dne 6. 2. 2021 upomínku k zaplacení částky 13 843 Kč, která sestává z dosavadní dlužné částky dle druhé upomínky 9 395 Kč, dále z třetí neuhrazené splátky ve výši 3 998 Kč a poplatku za upomínku 450 Kč. Vzhledem k tomu, že dále neuhradil žalovaný ničeho, žalobce úvěr zesplatnil ke dni 17. 3. 2021 a dne 24. 3. 2021 zaslal žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru. Žalovaná částka ve výši 46 244,94 Kč je tvořena částkou ve výši 30 000 Kč (nesplacená jistina úvěru), částkou ve výši 14 745,87 Kč (jedná se o úrok podle čl. II. smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] ve výši 137,11 % p.a. z jistiny ode dne 7. 11. 2020, tj. ode dne poskytnutí úvěru, do dne 17.3.2021, tj. do dne zesplatnění úvěru), dále částkou 499 Kč (smluvní pokuta za prodlení účtovaná za prodlení s první splátkou v souladu s bodem 3. formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru), částkou 1 350 Kč (třikrát účtovaný poplatek za upomínku účtovaný za tři upomínky zaslané vždy, když se žalovaný dostal do prodlení v souladu s bodem 3. Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

12. Částka ve výši 7 080 Kč požadovaná na kapitalizovaném úroku je vypočtena v souladu s bodem 3 Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru sazbou 0,1 % denně z částky 30 000 Kč (částka, se kterou byl žalovaný v prodlení) ode dne 17. 3. 2021 (den zesplatnění) do dne zaplacení, přičemž žalobkyně uplatňuje tento úrok jen do dne podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (v případě této žaloby je uplatněn jen do dne 8. 11. 2021).

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Jednání se ve věci konalo dne 16. 6. 2022. Žalobce se k jednání nedostavil, svou nepřítomnost u jednání omluvil. Žalovaný se k jednání nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán, svou nepřítomnost neomluvil. Proto soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodl na podkladě obsahu spisu a výsledků dokazování. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud vzal prokázánu jeho procesní subjektivitu.

6. Z výpisu z účtu za [číslo] soud zjistil, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný. Je evidována příchozí platba ve výši 33 479 Kč od [právnická osoba] dne 13. 10. 2020. Dále je evidována řada zúčtovaných položek v různé výši, výše kreditních a debetních položek je v zásadě shodná, konečný i počáteční zůstatek na účtu je záporný. Z výplatního lístku žalovaného za [číslo] soud zjistil, že mu náleží za tento měsíc čistá mzda ve výši 33 479 Kč. Z úvěrové zprávy NRKI – BRKI soud zjistil, že je zde evidováno 15 kontraktů, z toho existující 4 – jeden splátkový, jeden nesplátkový a dvě karty, celkem devět kontraktů bylo odmítnuto, a to v době od 24. 6. 2020 do 25. 9. 2020, dvě žádosti byly odvolány. U splátkových produktů není evidováno žádné prodlení, u nesplátkových produktů je evidována jedna smlouva s nezaplacenou částkou po splatnosti ve výši 2 441 Kč.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] ze dne 6. 11. 2020 ve spojení s Formulářem pro standardní podmínky o spotřebitelském úvěru, Splátkovým kalendářem soud zjistil, že jako smluvní stany jsou v ní uvedeny žalobce jako úvěrující a žalovaný jako klient, identifikovaný mimojiné adresou trvalého pobytu: [ulice a číslo], [obec]. Je u něj rovněž uveden bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč převodem na účet uvedený v záhlaví smlouvy. Zápůjční úroková sazba činí 137,11 Kč ročně, doba trvání úvěru: 18 měsíců, celková výše spotřebitelského úvěru činí 71 694 Kč. Tuto částku se žalovaný zavazuje uhradit v 18 měsíčních splátkách po 3 998 Kč, počínaje 6. 12. 2020, další splátka je splatná do 1 měsíce ode dne splatnosti předchozí splátky.

8. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 10. 11. 2020 soud zjistil, že [právnická osoba] potvrzuje provedení platby ve výši 30 000 Kč dne 10. 11. 2020 na účet č. [bankovní účet].

9. Z upomínky č. I ze dne 11. 12. 2020, upomínky č. II ze dne 26. 12. 2020, upomínky č. III ze dne 7. 1. 2021, upomínky č. IV ze dne 6. 2. 2021, zesplatnění - okamžité splacení zůstatku úvěru ze dne 24. 3. 2021 soud zjistil, že žalobce těmito listinami mínil vyzvat žalovaného k vyrovnání svého dluhu. Z výzvy k úhradě ze dne 21. 9. 2021 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce touto výzvou mínil vyzvat žalovaného k úhradě dlužných částek před podáním žaloby do 29. 9. 2021.

10. Z listiny: Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěr [anonymizováno] Půjčka, listiny označené„ [právnická osoba]“ soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

15. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 17. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

19. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

20. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

21. Soud nevzal za prokázáno, že žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud vzal za prokázáno, že žalobce šetřil a ověřoval příjmovou stránku žalovaného, soud nevzal za prokázáno, že žalobce ověřoval výdajovou stránku žalovaného v kontextu konkrétních osobních poměrů žalovaného (např. se nezabýval konkrétními osobními poměry žalovaného, jeho výdaji na bydlení, zájmy apod.). Bylo prokázáno, že žalovaný byl v prodlení s hrazením jednoho úvěrového produktu, několik žádostí o úvěr bylo odmítnuto. Soud byl připraven poučit žalobce u ústního jednání dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce se k jednání nedostavil a o možnost být poučen ze strany soudu se tak dobrovolně připravil. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že žalobce posoudil dostatečně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] ze dne 6. 11. 2020, pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

22. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobce poskytl žalovanému převodem na jeho účet dne 10. 11. 2020 částku ve výši 30 000 Kč.

23. Soud nevzal za prokázáno, že by se do dispoziční sféry žalovaného dostala jakákoliv výzva k úhradě (upomínka č. I ze dne 11. 12. 2020, upomínka č. II. ze dne 26. 12. 2020, upomínka č. III ze dne 7. 1. 2021, upomínka č. IV ze dne 6. 2. 2021, zesplatnění ze dne 26. 4. 2021, výzva k úhradě ze dne 21. 9. 2021), kdy byl doložen pouze text těchto výzev, nikoliv však jakýkoliv doklad o odeslání do dispoziční sféry žalovaného. Soud byl připraven poučit žalobce u ústního jednání dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce se k jednání nedostavil a o možnost být poučen ze strany soudu se tak dobrovolně připravil.

24. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy částku ve výši 30 000 Kč, žalovaný neuhradil před podáním žaloby ničeho (což žalobce nijak nedokládal, nicméně žalovaný ani netvrdil a neprokazoval žádné úhrady na tuto částku). Soud tedy konstatuje, že žalobce má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalovanému, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené jistině ve výši 30 000 Kč. Soud vzal za prokázáno, že žalovaný byl vyzván k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 OZ až doručením žaloby jako kvalifikované výzvy k plnění do dispozice žalovaného, a to na aktuální adresu trvalého pobytu, dne 25. 4. 2022. Od uvedeného data byl žalovaný povinen plnit do 3 dnů (za analogické aplikace § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem), tj. do 28. 4. 2022. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 30 000 Kč rovněž přiznal žalobci – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši požadované žalobcem, tj. 8,25 % ročně od 29. 4. 2022 do zaplacení (výrok ad. I tohoto rozsudku).

25. Ve výroku ad. I tohoto rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.

26. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí.

27. Výrok ad. III tohoto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť poměr procesního úspěchu stran a jejich procesního neúspěchu byl v zásadě shodný, žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohl vůči žalobci požadovat, nevznikly.