32 C 132/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Kulichovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno - Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupené Jméno Zástupce Anonymizováno , IČ: IČO Zástupce adresa pro doručování: Adresa Zástupce , Anonymizováno o ochranu osobnosti

I. Žaloba, aby bylo konstatováno, že hlavními líčeními konanými ve dnech 25. 1. 2021, 26. 1. 2021, 27. 1. 2021, 1. 2. 2021 a 5. 2. 2021 a s nimi souvisejícími eskortami žalobce a jeho pobytem ve Vazební věznici , adresa, v období od 21. 1. 2021 do 11. 2. 2021 v řízení vedeném u Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, došlo k zásahu do práva žalobce na ochranu života a zdraví zaručeného v článku 6 odst. 1 a článku 31 Listiny základních práv a osob, se zamítá.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne 22. 4. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci za vzniklou nemajetkovou újmu částku ve výši 20 000 Kč. Dále pak žalobce požadoval, aby bylo rozsudkem konstatováno, že v rozporu s doporučeními, nařízeným hlavním líčením konaném ve dnech 25. 1. 2021, 26. 1. 2021, 27. 1. 2021, 1. 2. 2021 a 5. 2. 2021 a s nimi související eskorty žalobce a jeho pobytem ve Vazební věznici , adresa, v období od 21. 1. 2021 do 11. 2. 2021 v řízení vedeném u Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, , došlo k zásahu do práva žalobce na ochranu života a zdraví zaručeného v čl. 6 odst. 1 a čl. 31 Listiny základních práv a svobod. Svou žalobu odůvodnil skutečností, že ze strany žalované, resp. , tituly před jménem, , jméno FO, jako soudce Krajského soudu v , adresa, , došlo k nesprávnému úřednímu postupu, Krajský soud v , adresa, jednal v rozporu s doporučeními Ministerstva spravedlnosti a tehdejší epidemiologickou situací, když ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, ve dnech 25. až 27. ledna 2021 a 1. února a 5. února 2021 nařídil a konal hlavní líčení a tím žalobce vystavil riziku nákazou SARS-CoV-2 a způsobil tak žalobci důvodné obavy o jeho zdraví a život, ačkoliv to nebylo nezbytné. Došlo tak k zásahu do ochrany osobnosti žalobce, a to do práva na ochranu života a zdraví, jak má na mysli čl. 6 odst. 1 a čl. 31 Listiny základních práv a svobod. Žalobce byl k předmětnému hlavnímu líčení eskortován do Vazební věznice , adresa, z Věznice , adresa, dne 21. 1. 2021, kdy eskorta byla vedena z Věznice , adresa, do Věznice , adresa, a z , Anonymizováno, pak do , adresa, a ve Vazební věznici , adresa, setrval až do 11. 2. 2021, po návrhu do Věznice , adresa, byl až do 22. 2. 2021 umístěn v izolaci. Žalobce žádal, aby hlavní líčení, jež bylo nařízeno, jak je specifikováno shora, soud buď nekonal, odročil na jiný vhodný termín nebo aby bylo vedeno prostřednictvím videokonference. Má za to, že soudu v uvedeném postupu nic nebránilo a bylo by tak naplněno doporučení Ministerstva spravedlnosti ze dne 17. 12. 2020 č.j. MSP-15/2020-DSJ-SP/15. Dle žalobce se nejednalo o jednání nezbytně nutné, kdy běh prekluzivních či promlčecích lhůt či jiné důvody nevyžadovali bezodkladné rozhodnutí soudu, stejně jako dle žalobce nebyla nezbytně nutná osobní přítomnost jeho osoby u hlavního líčení a mohlo toto být vedeno v rámci jeho účasti prostřednictvím videokonference. Pokud přesto soudce Krajského soudu v , adresa, trval na osobní účasti žalobce také s ohledem na délku řízení, kdy toto probíhalo již od r. 2011, má žalobce za to, že pokud by došlo k odročení hlavního líčení, vyčkání vývoje epidemiologická situace, tato doba by již výrazně délku celého řízení neprodloužila. Navíc pokud pak v rámci odvolacího řízení mohlo být vedeno veřejné zasedání formou videokonference, žalobce nevidí žádného důvodu, proč tak nemohl činit také soud I. stupně. Obavy, které žalobci tímto vznikly, vycházely zejm. ze skutečnosti, že tomuto byla známa kvalita zdravotnické péče v rámci vězeňských zařízení, vězeňské služby, s touto nebyl v minulosti před konáním hlavního líčení spokojen a obával se, že pokud by onemocněl Covid 19, nemusela mu být poskytnuta dostatečná zdravotnická péče ať už z hlediska kapacitních možností věznice, kvality personálu a také možnosti užití zdravotnických přístrojů, které věznice k dispozici neměla. Právě v době, kdy bylo konáno hlavní líčení, měl žalobce zdravotní potíže v rámci žlučníkového záchvatu, pokud si stěžoval na bolesti, byl označen jako simulant, aby o půl roku později, tj. 8. 3. 2021 byl diagnostikován pokročilý zanícený žlučník a tento byl chirurgicky odstraněn. K uvedenému pak žalobce vedl řízení ve vztahu k poskytování zdravotní péče ve věznici pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, a , Anonymizováno, , právnická osoba, /, Anonymizováno, u Krajského soudu v , adresa, , pobočka , adresa, . Pokud měla být dodržována epidemiologická opatření, má za to, že forma eskorty, která byla realizována jednotlivými dopravními prostředky, kde byli všichni vězni pohromadě, a to ve vysokém počtu, tyto naplněna nebyla. Dle žalobce tak došlo k vyvolání existenciální obavy a strachu o jeho život a zdraví, byl pod velkým stresem, emočním vypětím, trpěl úzkostí a obavami, jak již uvedl, že v případě nákazy a potřeby kvalifikované zdravotní péče vč. např. podpory dýchacích funkcí, mu tato péče nemusí být poskytnuta a jde zde o riziko bolestivé smrti, defacto v důsledku udušení či trvalých následků v podobě trvalého poškození plic. Možnost nákazy při eskortách a pobytu ve Vazební věznici , adresa, nebyla pouze teoretická, dle zprávy , právnická osoba, , Anonymizováno, kraje ze dne 17. 2. 2021 bylo ve Vazební věznici v , adresa, k datu vyřízení žádosti diagnostikováno onemocnění SARS-CoV-2 u 90 zaměstnanců a 14 vězňů. Psychický stav, který byl tímto u žalobce vyvolán, se negativně promítl nejen na zdravotním stavu žalobce, ať se jedná o psychické útrapy či obavy z eskort, ale i na jeho schopnosti se v řízení před soudem obhajovat. Postupem soudu se pak cítí poškozen na svých osobnostních právech, zejm. tím, že byl nedůvodně vystaven riziku nákazy, čímž byl ohrožen jeho život a zdraví a také si nemohl zajistit dostatečné podklady pro svou řádnou obhajobu při předmětném hlavním líčení. Žalobce tedy shrnuje, že soud, ač si vědom epidemiologické situace, která v té době panovala na území České republiky, včetně vyhlášení nouzového stavu, nařizoval hlavní líčení s osobní účastí žalobce, přičemž nezohlednil specifika výkonu trestu, zejm. při provádění eskort vězněných osob, i několik desítek současně za účelem účasti u jednání soudu a z toho vyplývající omezenou, ne-li vyloučenou možnost ochrany zdraví těchto osob před nakažlivými chorobami, nezohlednil omezenou dostupnost lékařské péče ve výkonu trestu odnětí svobody v případě, že by došlo k nákaze žalobce virem SARS-CoV-2 ve spojení s těžkým průběhem tohoto onemocnění a nerespektoval v té době aktuální a platné doporučení Ministerstva spravedlnosti, které doporučovalo konat toliko jednání nezbytně nutná a jednání, která mohou být konána aniž by byla ohrožena opatření nutná k ochraně zdraví zúčastněných osob s přihlédnutím k nezbytnosti osobní přítomnosti těchto osob u hlavního líčení.

2. Žalovaná v rámci vyjádření svého procesního stanoviska navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Své stanovisko odůvodnila tak, že u žalované byl dne 22. 11. 2021 žádostí ze dne 13. 11. 2021 uplatněn z důvodů v žalobě popsaných nárok na nemajetkovou újmu ve výši 20 000 Kč z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu Krajského soudu v , adresa, v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, . Tato žádost byla projednána, dne 25. 10. 2022 žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, tudíž nemohlo dojít ke vzniku nemajetkové újmy. Ze strany Krajského soudu v , adresa, nedošlo k žádnému porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti. Pokud žalobce opírá svůj nárok o to, že nebylo Krajským soudem v , adresa, respektováno doporučení Ministerstva spravedlnosti ze dne 17. 12. 2020 č.j. MSP-15/2020-DSJ-SP/15, nutno konstatovat, že předmětné doporučení není nijak závazné. Přímo z jeho obsahu pak plyne doporučení adresované soudu omezit jednání, přičemž nedopadá na konání již nařízených jednání. Předmětné hlavní líčení bylo nařízeno 24. 11. 2020, tedy dříve, než bylo předmětné doporučení vydáno. Výkon státní zprávy soudu, což Ministerstvo spravedlnosti představuje, nesmí jakkoliv zasahovat do nezávislosti soudu, proto doporučení Ministerstva spravedlnosti nelze vykládat tak, že by direktivně soudům určovalo, zda mohou konat soudní jednání či nikoliv. Jedná se toliko o metodický pokyn akcentující nutnost realizace preventivních opatření, jež měla minimalizovat dopady pandemie Covid 19, bylo tedy zcela na jednotlivých osobách a orgánech, jak budou k uvedenému přistupovat s tím, že bylo nutno vyhodnotit jednak naléhavost co do časové realizace předmětných konání, tak osobní účasti dotčených osob.

3. Provedeným dokazováním byl zjištěn tento skutkový stav:

4. Z nesporných skutkových tvrzení účastníků bylo soudem zjištěno, že žalobce byl k hlavnímu líčení konanému u Krajského soudu v , adresa, ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, primárně ve dnech 25. až 27. ledna 2021 předvolán dle nařízení ze dne 24. 11. 2020.

5. Ze spisu Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, bylo soudem zjištěno, že žalobce žádal o konání hlavního líčení v jeho osobní nepřítomnosti, a to prostřednictvím videokonference, což bylo soudcem Krajského soudu v , adresa, zamítnuto s odůvodněním nutnosti osobní účasti žalobce u hlavního líčení.

6. Z doporučení Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k fungování soudu s ohledem na vyhlášený nouzový vztah a krizová opatření přijatá vládou České republiky, a to ze dne 19. 10. 2020 č.j. MSP-15/2020-DSJ-SP/9 bylo soudem zjištěno, že vzhledem k nařízenému nouzovému stavu se předsedům soudu doporučuje, aby byli všichni předsedové soudních senátů s ohledem na aktuální obecně nepříznivou epidemiologickou situaci a predikci jejího vývoje vyzváni ke zvážení nutnosti konání již nařízených jednání a nařízení nových jednání, kdy při posouzení by měly být zváženy zejm. běh prekluzivních, promlčecích lhůt, jiné důvody vyžadující bezodkladné rozhodnutí soudu, nezbytnost osobní přítomnosti účastníků a dalších osob na jednání a organizačním, materiálním a personálním podmínkách jednotlivých soudů.

7. Z doporučení Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k fungování soudu s ohledem na vyhlášený nouzový vztah a krizová opatření přijatá vládou České republiky, a to ze dne 22. 10. 2020 č.j. MSP-15/2020-DSJ-SP/11 bylo soudem zjištěno, že bylo doporučeno, aby nařízená soudní jednání byla konána a nová soudní jednání nařizována pouze v případě, že jsou nezbytně nutná, a to s ohledem na běh prekluzivních, promlčecích lhůt či jiné důvody vyžadující bezodkladné rozhodnutí soudu, nemohou být konána, aniž by byla ohrožena opatřením k ochraně zdraví soudců, přísedících, zaměstnanců soudu a dalších osob, a to zejm. s přihlédnutím k nezbytnosti osobní přítomnosti účastníků a dalších osob na jednání a organizačním, materiálním a personálním podmínkám jednotlivých soudů.

8. Z doporučení Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k fungování soudu s ohledem na vyhlášený nouzový vztah a krizová opatření přijatá vládou České republiky, a to ze dne 4. 12. 2020 č.j. MSP-15/2020-DSJ-SP/13 bylo soudem zjištěno, že tímto doporučením ministerstvo uvedlo, že s ohledem na zrušení omezení rozsahu vykonávaných agend již nadále není na místě předkládat soudům doporučení ohledně konání nařízených soudních jednání a nařizování nových soudních jednání.

9. Z doporučení Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k fungování soudu s ohledem na vyhlášený nouzový vztah a krizová opatření přijatá vládou České republiky, a to ze dne 17. 12. 2020 č.j. MSP-15/2020-DSJ-SP/15 bylo soudem zjištěno opětovné doporučení, aby byla nově nařizována pouze soudní jednání, kterou jsou nezbytně nutná, a to zejm. s ohledem na běh prekluzivních, promlčecích lhůt či jiné důvody vyžadující bezodkladné rozhodnutí soudu, mohou být konána, aniž by byla ohrožena opatřením nutná k ochraně zdraví soudců, přísedících, zaměstnanců soudu a dalších osob, a to zejm. s přihlédnutím k nezbytnosti osobní přítomnosti účastníků a dalších osob na jednání a organizačním, materiálním a personálním podmínkám jednotlivých soudů.

10. Z protokolu o jednání Oblastní lékařské komise č. 3 zdravotnické služby Vězeňské služby České republiky č.j. , Anonymizováno, ve vztahu k dotazu Okresnímu soudu v , adresa, v dané věci, zda a z jakého důvodu byl žalobce jako osoba vykonávající výkon trestu odnětí svobody ve Věznici , adresa, v izolaci v únoru 2021 bylo sděleno, že 20. 1. 2021 proběhla eskorta žalobce na 21. 1. 2021 k soudnímu líčení do , adresa, , 11. 2. 2021 pak návrat z eskorty. 8. 3. 2021 v 9:57 byl žalobce vyšetřen, kdy si o víkendu volal rychlou zdravotnickou pomoc, byla mu podána infuze a odeslán na chirurgické vyšetření, zde byl zjištěn akutní zánět žlučníku se zaklíněným kamenem a odeslán tentýž den eskortou do Vězeňské nemocnice , adresa, -, Anonymizováno, k operačnímu řešení, jež proběhlo 9. 3. 2021 a následně došlo k návratu na , adresa, eskortou dne 18. 3. 2021. Od března 2021 prakticky do srpna téhož roku byl v péči lékařů Zdravotnického střediska Věznice , adresa, a , právnická osoba, , adresa, . Oblastní lékařská komise po prostudování žalobcovy zdravotnické dokumentace konstatuje, že odsouzený je výkonu trestu schopen, zdravotnická služba , právnická osoba, je odsouzenému schopna poskytnout, resp. ve spolupráci s mimovězeňskými poskytovateli zdravotních služeb, potřebnou lékařskou péči, samozřejmě za předpokladu jeho spolupráce. Jmenovaný netrpí žádnou závažnou život ohrožující nemocí, v dotazovaném období, tj. únor 2021, nebyl žalobce v žádné izolaci, nebyl ani hospitalizován, v únoru 2021 byl eskortován v období od 20. ledna 2021 do 11. února 2021 ve Vazební věznici , adresa, , přičemž důvodem eskorty bylo soudní řízení. V době pobytu ve Vazební věznici , adresa, nebyl předveden na zdravotní středisko, nebyl ošetřen, nežádal ošetření, nebyl v izolaci.

11. Z chronologie úkonů ve věci vedené u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, odsouhlasených oběma účastníky, jež učinili tyto skutečnosti nespornými, bylo soudem zjištěno, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo vydáno v listopadu 2009, v r. 2011 byla podána obžaloba ve věci, v prosinci 2021 pak pravomocné rozhodnutí nalézacího soudu vč. odvolacího. V r. 2022 došlo k odmítnutí dovolání, lze tedy shrnout, že od listopadu 2009 do prosince 2022 trvalo trestní řízení 13 let. Dále pak bylo vedeno řízení o ústavní stížnosti, celková délka řízení tak byla nepřiměřeně dlouhá, a to 14,5 roku. Toto konstatování pak vyplývá mj. ze sdělení MS , Anonymizováno, . Dále pak lze konstatovat, že v době od vyhlášení nouzového stavu ve vztahu k šíření nákazy SARS-CoV-2 došlo, a to v březnu 2020, ke zrušení jednání, která byla již nařízená na březen 2020, nový termín pak stanoven v červnu 2020, v lednu 2021 s tím, že rozhodnutí ve věci bylo vydáno 5. 2. 2021. Odvolací řízení pak proběhlo na konci r. 2021 u Vrchního soudu v Olomouci. Hlavní líčení v rámci celého řízení byla nařízena primárně na 26. 1. 2011, 8. 3. 2011, 19. 4. 2011, 28. 4. 2011, 20. 6. až 24. 6. 2011, 21. až 22. 7. 2011, 8. 8. 2011, 14. až 15. 9. 2011, 1. až 2. 11. 2011, 29. 11. 2011, 7. 12. 2011, 11. až 12. 1. 2012, 7. 2. 2012, 23. 2. 2012, 13. 3. 2012, 25. 4. 2012, 28. 5. 2012, 18. 6. 2012, 13. 7. 2012 vydáno rozhodnutí, dále pak opětovně jednáno 16. 10. 2012 po rozhodnutí o opravném prostředku. Další hlavní líčení 9. 11. 2012, 24. 5. 2013, 18. 6. 2014, 10. 9. 2014 vydáno rozhodnutí, opětovně pokračováno 13. 6. až 14. 6. 2017, 14. 8. až 25. 8. 2017, 23. 10. až 27. 10. 2017, 19. až 22. 2. 2018, 29. až 30. 1. 2019, 18. 2. až 6. 3. 2019, 25. 3. 2019, 11. 4. 2019, 5. až 9. 8. 2019, 30. 9. až 3. 10. 2019, 22. 6. až 24. 6. 2020, 23. 6. 2020 a následně pak 25. až 27. 1. 2021, 1. až 5. 2. 2021.

12. Z Usnesení Vrchního soudu v , Anonymizováno, ze dne 7. 3. 2013 č.j. , právnická osoba, bylo soudem zjištěno, že rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 13. 7. 2011 č.j. , spisová značka, , kterým byl žalobce zproštěn obžaloby v dané věci z důvodu, že nebylo prokázáno, že by tento skutek spáchal žalobce jako obžalovaný, byl z podnětu odvolání zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k novému rozhodnutí.

13. Z Usnesení Vrchního soudu v , Anonymizováno, ze dne 26. 2. 2014 č.j. , právnická osoba, bylo soudem zjištěno, že rozsudek Krajského soudu v , adresa, v téže věci ze dne 24. 5. 2013, jímž byl žalobce jako obžalovaný zproštěn obžaloby, byl opětovně zrušen, věc vrácena I. stupni k novému projednání.

14. Z Usnesení Vrchního soudu v , Anonymizováno, ze dne 13. 4. 2016 č.j. , právnická osoba, bylo soudem zjištěno, že rozsudek v téže věci ze dne 10. 9. 2014 č.j. , spisová značka, , kdy byl opětovně žalobce zproštěn obžaloby, byl rozsudek zrušen, věc vrácena k novému rozhodnutí a nařízeno, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu.

15. Ze sdělení Krajské hygienické stanice , Anonymizováno, kraje se sídlem v , adresa, ze dne 17. 2. 2021, kdy žalobce požádal o poskytnutí informací dle svobodného přístupu k informacím bylo soudem zjištěno, že k datu vyřízení žádosti, tedy 17. 2. 2021 byl diagnostikováno onemocnění SARS-CoV-2 od začátku výskytu v České republice u 90 zaměstnanců ve Vazební věznici , adresa, , ať už z řad vězeňské služby či civilních zaměstnanců a u 14 vězňů v téže věznici z řad obviněných či odsouzených osob.

16. Z vyjádření Vězeňské služby České republiky, Vazební věznice , adresa, – , Anonymizováno, ze dne 20. 12. 2021 v řízení vedeném u Městského soudu v , Anonymizováno, sp. zn. , spisová značka, co do určení nezákonnosti zásahu bylo soudem zjištěno, že dle České lékařské komory operace i pooperační péče Vazební věznice , adresa, – Pankrác byla provedena lege artis, nebylo zjištěno, že by některý z lékařů na péči se podílející porušil při výkonu povolání lékaře některou z povinností uložených mu zákony či jinými právními předpisy, ani žádnou z povinností stanovených mu řády komory, a nikdo z nich se nedopustil disciplinárního provinění.

17. Návrh na provedení důkazu zdravotním záznamem ve vztahu k žalobci a záznamem o výjezdu zdravotnické služby, byl zamítnut jednak pro nadbytečnost, jednak pro učinění tohoto návrhu po koncentraci řízení.

18. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

19. Žalobce byl jako obžalovaný předvolán dne 24. 11. 2020 k hlavnímu líčení na 25. – 27. 1. 2021 u Krajského soudu v , adresa, ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, . V dané době byl vyhlášeno nouzový stav v ČR pro přetrvávající epidemii onemocnění Covid 19. Ministerstvo spravedlnosti ČR vydalo dne 17. 12. 2020 pod č.j. MSP-15/2020-DSJ-SP/15 doporučení, aby byla nově nařizována pouze soudní jednání, kterou jsou nezbytně nutná, a to zejm. s ohledem na běh prekluzivních, promlčecích lhůt či jiné důvody vyžadující bezodkladné rozhodnutí soudu, mohou být konána, aniž by byla ohrožena opatřením nutná k ochraně zdraví soudců, přísedících, zaměstnanců soudu a dalších osob, a to zejm. s přihlédnutím k nezbytnosti osobní přítomnosti účastníků a dalších osob na jednání a organizačním, materiálním a personálním podmínkám jednotlivých soudů. Ve dnech 19. 10., 22. 10., 4. 12. 2020 byla vydána obsahově obdobná doporučení. Žalobce žádal soud o odročení hlavního líčení, příp. vedení jeho účasti videokonferenčně z důvodu obav o své zdraví při vystavení ohrožení nákazou SARS-CoV-2, žádosti nebylo vyhověno pro nutnost osobní účasti žalobce u hlavního líčení s ohledem na povahu projednávané trestné činnosti, a to podezření ze spáchání zločinu vraždy. Žalobce byl eskortován z Věznice , adresa, , kde vykonával trest odnětí svobody za dřívější trestnou činnost, do Věznice , adresa, , následně do Vazební věznice , adresa, , a to po dobu 21. 1. 2021 až do 11. 2. 2021. Dne 18. 3. 2021 žalobce podstoupil operaci pro zánět žlučníku.

20. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud žalobu v celém rozsahu zamítl. Žalobce požadoval, aby bylo konstatováno, že hlavními líčeními konanými ve dnech 25. 1. 2021, 26. 1. 2021, 27. 1. 2021, 1. 2. 2021 a 5. 2. 2021 a s nimi souvisejícími eskortami žalobce a jeho pobytem ve Vazební věznici , adresa, v období od 21. 1. 2021 do 11. 2. 2021 v řízení vedeném u Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, došlo k zásahu do práva žalobce na ochranu života a zdraví zaručeného v článku 6 odst. 1 a článku 31 Listiny základních práv a osob, neboť tím byl vystaven ohrožení nákazou SASR-CoV-2, když s tímto postupem nesouhlasil již předem, požádal, aby jednak bylo hlavní líčení odročeno na pozdější vhodný termín, jednak, aby mohlo být hlavní líčení vedeno prostřednictvím videokonference, na což vyřizující soudce reagoval tak, že s ohledem na povahu trestné činnosti a nutnosti osobní účasti obžalovaného u hlavních líčení, hlavní líčení neodročil, videokonferenci nepřipustil. Dle žalobce nerespektoval vyřizující soudce doporučení Ministerstva spravedlnosti nekonat jednání a nekonat hlavní líčení a vůbec roky soudu, které nejsou nezbytně nutné, a to pro zhoršující se epidemiologickou situaci, a také nevyhověl žádosti žalobce o to, aby jeho účast byla zajištěna prostřednictvím videokonference. Soud konstatuje, že specifikovaná doporučení Ministerstva spravedlnosti České republiky mají pouze doporučující charakter, nikoliv závazný pro soudní pracovníky, pro daného vyřizujícího soudce, takže bylo na jeho úvaze, a to zejm. s ohledem na povahu celého řízení, jeho délku a další specifika, která se týkají samotného řízení, aby rozhodl, jak bude postupovat. V rámci soudní moci je na soudci, aby vedl řízení k samotnému rozhodnutí, rozhodoval o jednotlivých postupech v intencích přiléhavého procesního právního předpisu a do této nelze zasahovat moci výkonnou, kterou Ministerstvo spravedlnosti je. Je všeobecně známo, jaká situace panovala všude ve světe v době od března 2020 co do rozsáhlé epidemie onemocnění Covid 19, se všemi důsledky na zdraví a životy lidí, zásahy do jejich běžného života, ekonomiky a vývoje celé planety. Nebylo ani možno odhadnout, jak se bude epidemiologická situace vyvíjet, ač byly jisté predikce, byly snahy o analýzy, ale ty mnohdy selhávaly. Zpětně sice lze říct, že situace se v létě vždy trochu uklidnila, potom zase zhoršila na podzim, ale jde o pohled ex post, přičemž v danou chvíli se soud rozhodoval ex ante, tedy při znalosti stávající situace. Pokud se vyřizující soudce rozhodl hlavní líčení konat, dle soudu mu v tom nic nebránilo, nešlo o nesprávný úřední postup, když nedošlo k jakémukoliv porušení právních norem, ani k excesu při výkonu funkce veřejného činitele. V rámci argumentace strany žalované, že doporučení ze dne 17. 12. 2020 bylo vydáno až poté, kdy bylo hlavní líčení nařízeno, nelze bezezbytku přisvědčit v tom slova smyslu, že doporučení byla průběžně aktualizována, doplňována, a pokud bylo konkretizováno, že se toto doporučení vztahuje primárně k nově nařízeným hlavním líčením a jednáním, bylo možno reagovat i na jednání a hlavní líčení již nařízená, a to s ohledem na povahu věci. To, zda osobní účast žalobce v rámci trestního řízení u hlavního líčení je nezbytná i s ohledem na trestnou činnost, která byla řešena, je čistě v gesci vyřizujícího soudce, jak již bylo shora popsáno. Soud však tímto nikterak nezpochybňuje subjektivní pocity žalobce, jsou naprosto pochopitelné, lidé se obávají o své zdraví, o svůj život, nadto, pokud měl subjektivní osobní zkušenosti s lékařskou péčí ve vězeňské službě, se kterou nebyl spokojen, byť se soud tímto do detailu nezabýval, neboť nebylo předmětem řízení posuzovat kvalitu vězeňské lékařské péče, soud vycházel z toho, že žalobce tyto subjektivní pocity měl a jistě mít mohl. Jedná se o velmi individuální kategorii a přístup, lidé prožívali tuto situaci různými způsoby a uvedené je věcí každého jednotlivce. Na druhou stanu, dle situace ve společnosti je evidentní, že mnozí lidé byli vystavováni riziku tohoto onemocnění každodenně při výkonu svých profesí, které museli vykonávat, a to samozřejmě primárně zdravotníci, ale i v rámci jiných služeb, které nemohly být neprovozovány, aby společnost mohla fungovat dále. Dá se tedy konstatovat, že míra ohrožení žalobce, jako osoby vykonávající trest odnětí svobody v principiální izolaci, kterou věznice představuje, tak byla obecně nižší. Přesto subjektivní pocity jsou jen stěží porovnatelné. Z pohledu práva je však nutno konstatovat, že pokud nedošlo, nebyl zjištěn, nebyl konstatován nesprávný úřední postup žalované, resp. Krajského soudu v , adresa, , jak má na mysli ust. § 13 z. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci, nelze konstatovat ani vznik nemajetkové újmy v osobní sféře žalobce a tím potřebu a přiléhavost k jejímu odškodnění. Taktéž pro uvedené nebylo možno vyhovět prvému z požadavků žalobce na konstatování zásahu do práva žalobce na ochranu života a zdraví zaručeného v článku 6 odst. 1 a článku 31 Listiny základních práv a osob. Výrokem I. a II. tak byla žaloba pro uvedené zamítnuta.

21. Výrokem III. pak bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, kdy v řízení byla procesně zcela úspěšná strana žalovaná, soud jí však náhradu nákladů řízení nepřiznal, a to s využitím ust. § 150 občanského soudního řádu, a to s ohledem jednak na osobní a majetkové poměry žalobce, když se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, a jednak na povahu uplatněného nároku, když se jedná o převážně subjektivní kategorii.