32 C 207/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Kulichovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno o náhradu škody za těžké ublížení na zdraví

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 18. 3. 1993 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne 17. 6. 2022 domáhá vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni jako náhradu škody za těžké ublížení na zdraví částku ve výši 10 000 000 Kč. Svou žalobu odůvodnila skutečností, že dne 18. 3. 1993 ve Státní nemocnici s poliklinikou na , adresa, , tj. právní předchůdce žalované, došlo k zákroku u levého ucha, který lékař indikoval z důvodu odstranění drobného polypu. Následkem operačního zákroku bylo výrazné zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, vyústěné v trvalé následky spočívající v tom, že žalobkyně dodnes trpí silnou nedoslýchavostí, neobejde se bez zdravotních pomůcek. V důsledku jeho následku dlouhodobě používala brýlová sluchadla, které jí však byla nezákonně odebrána a zůstala tak bez jakékoliv kompenzační pomůcky. Žalobkyně žádala o přidělení zdravotní pomůcky brýlových sluchadel u ošetřující lékařky , tituly před jménem, , jméno FO, , která jí odmítla tuto kompenzační pomůcku předepsat a s jejím postupem taktéž žalobkyně nesouhlasí. Před operačním zákrokem v r. 1993 žalobkyně zdravotními problémy spojenými s nedoslýchavostí netrpěla a od operační zákroku trpí praktickou hluchotou, přetrvávající dodnes. Na způsobené nepříznivé následky žalobkyně lékaře opakovaně upozorňovala, požadovala, nechť dojde k nápravě, zmírnění následků, což nenastalo, naopak žalovaná vystavovala žalobkyni dalšímu nesprávnému léčebnému postupu ze strany svých lékařů. Poté, kdy žalobkyně užívala kompenzační pomůcku, s odstupem několika let byl této žalovanou nabídnut invazivní operační zákrok vyžadující vrtání do lebky, což žalobkyně odmítla. Takovýto zákrok se jí jeví jako hraniční a experimentální. Postup žalované hodnotí žalobkyně jako non lege artis, lze mít také důvodné pochybnosti o nevhodnosti léčebného postupu žalované, když její zdravotní stav se i přes sérií několika dalších vyšetření a léčebných postupů nezlepšil. Pro závažné poškození zdraví, které utrpěla žalobkyně v důsledku postupu žalované, došlo k psychické újmě u žalobkyně, musela se vyrovnat s dopady toho, že je neslyšící a komunikace s okolím je pro ni velmi obtížná. Co do požadované částky, požaduje bolestné ve výši 2 000 000 Kč a odškodnění ztížení společenského uplatnění ve výši 8 000 000 Kč. Žalobkyně pak dále uvádí, že v mezidobí od r. 1993 do r. 2022, kdy bylo zahájeno toto řízení, ve vztahu k domáhání se svých práv souvisejících s poškozením zdraví, které měla učinit žalovaná svým postupem, bylo vedeno trestní řízení, kdy odkazuje na usnesení okresního státního zastupitelství, dále pak bylo vedeno správní řízení, kdy lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR č. j. , spisová značka, ve vztahu k příspěvku na péči a taktéž rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR č. j. , spisová značka, a dalšího podání ze strany žalobkyně vůči Nejvyššího správnímu soudu ČR ze dne 22. 10. 2021. Žalobkyně sama nebyla schopna uvést, kdy došlo k ustálení jejího zdravotního stavu. Vznesená námitka promlčení je dle žalobkyně naprosto v rozporu s dobrými mravy, když je nutno vnímat společenskou situaci dané doby, tedy 90. let 20. století, stejně tak nejednotnost judikatury k dané problematice, kdy žalobkyně se domnívá, že v této rovině je její situace srovnatelná se situací stěžovatelky popsané v Nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 9. 2010, IV. ÚS 262/2010. Ústavní soud uzavřel, že pokud v dané době stěžovatelka zanedbala ochranu svých práv, pročež nelze hodnotit námitku promlčení vznesenou jako nemravnou, pak tento závěr dle Ústavního soudu dostatečně nereflektuje společenskou realitu. Lidé v dané době museli překonat všudypřítomnou a zažitou představu o nedotknutelnosti státu, jež byl v tomto případě reprezentován poskytovateli zdravotní péče, a taktéž bylo nesnadné nalézt odbornou pomoc při uplatňování nároků, např. lékaře, který by byl ochoten zhodnotit rozsah poškození jejího zdraví. Co se pak týče dopadu do posuzování problematiky otázek spojených s promlčením, kdy ani obecné soudy neměly na toto jednotný názor, není možné i s přihlédnutím k této skutečnosti nároku stěžovatelky kvůli uplatněné námitce promlčení bez dalšího nevyhovět. Žalobkyně má za to, že závěry předmětného nálezu Ústavního soudu jsou aplikovatelné na toto řízení.

2. Žalovaná v rámci vyjádření svého procesního stanoviska soudu předložila sdělení , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, , přednosty kliniky otorynolaryngologie a chirurgie hlavy a krku Fakultní nemocnice , adresa, , jež učinil 14. 2. 2023, přičemž žalovaná se s jeho sdělením ztotožňuje. Lékař žalované na základě zdravotnické dokumentace žalobkyně, ať už se jedná o chorobopis, operační protokol či audiometrická vyšetření, zhodnotil, že u žalobkyně byla z důvodu chronického středoušního zánětu levého ucha, který se projevoval zhoršením sluchu, polypem a výtokem z ucha, provedena 18. 3. 1993 sanační středoušní operace attisoantrotomia. Indikace k této operaci byla dle lékaře správná, dle předoperační audiometrie dne 9. 3. 1993 byla u žalobkyně nalezena středně těžká kombinovaná nedoslýchavost. Preoperačně byl zjištěn cholesteatom, kdy se jedná o závažný typ chronického středoušního zánětu, který v případě, že by nebyl operován, může způsobit závažné komplikace jako je hluchota, vnitrolební komplikace např. zánět mozkových blan, obrna lícního nervu apod. Tento cholesteatom byl při operaci odstraněn, byla provedena rekonstrukční operace pro zachování co nejlepšího sluchu. Po operačním zákroku pak byla provedena 2x kontrolní audiometrie, a to dne 1. 4. 1993 a 13. 4. 1993, kdy bylo zjištěno, že stav sluchu se po operaci nezhoršil, byl dokonce o 5 dB lepší. Následně byla žalobkyně v péči lékařky , tituly před jménem, , jméno FO, a na foniatrické ambulanci žalované vyšetřena až v r. 2021, kdy byla zvažována možnost korekce sluchu brýlovými sluchadly nebo do kosti ukotvenými sluchadly. Při audiometrickém vyšetření ze dne 26. 5. 2021 byly u žalobkyně zaznamenány těžké ztráty sluchu, a to na obou uších i 30 let po operaci zcela symetrické, kdy operované ucho nemá horší ztráty a tyto ztráty jsou způsobeny kombinací chronického středoušního zánětu a stařecké nedoslýchavosti. Dle žalované tedy v důsledku operačního zákroku ze dne 18. 3. 1993 nedošlo u žalobkyně k poškození zdraví ani nedošlo ke zhoršení sluchu. Dále žalovaná doplňuje, že při přijetí k hospitalizaci před samotným operačním zákrokem sama žalobkyně ošetřujícím lékařům uvedla, že má oboustranně špatný sluch, nosí sluchadla, vlevo občasný výtok, vodnaté sekrece mírně zapáchající, někdy bolest ucha vlevo, někdy i závratě při pohybech hlavy. Žalovaná se tedy neztotožňuje s tvrzením žalobkyně, že před operačním zákrokem v r. 1993 netrpěla žádnými problémy spojenými s nedoslýchavostí. Žalovaná pak s ohledem na dobu, kdy došlo k provedení operačního zákroku, tedy 18. 3. 1993, což činí dobu 30 let s tím, že o ustálení zdravotního stavu lze tedy uvažovat po 1 roce od zákroku, tj. 18. 3. 1994, má za to, že nároky žalobkyně ať už na bolestné či odškodnění ztížení společenského uplatnění, jsou promlčeny. Promlčení pak lze posoudit dle ust. zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, kdy podle § 106 se právo na náhradu škody promlčí za 2 roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, nejpozději pak za 3 roky. Žalobkyně si je vědoma dle svých tvrzení, od kdy trpí uvedenými zdravotními problémy, že jsou tyto vázány na dobu operačního zákroku, a tudíž počátek běhu promlčecí lhůty započal ve vztahu k okamžiku ustálení zdravotního stavu. Taktéž má žalovaná za to, že i pokud by byl uznán nárok uplatněný žalobkyní jako relevantní, požadované odškodnění je nepřiměřené, stojící pouze na subjektivním odhadu bez předložení jakéhokoliv způsobu výpočtu těchto částek, nezohlednil zdravotní stav žalobkyně před operačním zákrokem v porovnání se současným zdravotním stavem, který je způsoben kombinací středoušního zánětu a stařecké nedoslýchavosti. Pro uvedené navrhuje zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

3. Ve věci byl zjištěn tento skutkový stav:

4. Ze sdělení , tituly před jménem, , jméno FO, bylo soudem zjištěno, že žalobkyně byla pacientkou této lékařky od r. 2005 do r. 2018. Diagnóza žalobkyně specifikována jako těžká nedoslýchavost, praktická hluchota oboustranně po těžkých zánětech středouší od mládí, operace levého ucha, nosila dlouhodobě brýlová sluchadla, která jí vyhovovala díky převodní ztrátě sluchu a stavu po těžkých zánětech středního ucha a operacích, ale kolem r. 2015 se přestaly v České republice prodávat brýlová sluchadla na těžké sluchové vady, proto byla pacientka odkázána na foniatrii žalované k odzkoušení speciálních sluchadel BAHA, která jsou indikována na její typ nedoslýchavosti. Jiný typ sluchadel žalobkyně nechtěla, ordinace , tituly před jménem, , jméno FO, jí tak neměla co dalšího nabídnout.

5. Ze stanoviska , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, ze dne 14. 2. 2023 bylo soudem zjištěno, že na základě zdravotnické dokumentace žalobkyně, ať už se jedná chorobopis, operační protokol či audiometrická vyšetření, u žalobkyně byla z důvodu chronického středoušního zánětu levého ucha, který se projevoval zhoršením sluchu polypem a výtokem z ucha, provedena 18. 3. 1993 sanační středoušní operace attisoantrotomia. Indikace k této operaci byla správná, dle předoperační audiometrie dne 9. 3. 1993 byla u žalobkyně nalezena středně těžká kombinovaná nedoslýchavost. Preoperačně byl zjištěn cholesteatom, kdy se jedná o závažný typ chronického středoušního zánětu, který v případě, že by nebyl operován, může způsobit závažné komplikace jako je hluchota, vnitrolební komplikace, např. zánět mozkových blan, obrna lícního nervu apod. Tento cholesteatom byl při operaci odstraněn, byla provedena rekonstrukční operace pro zachování co nejlepšího sluchu. Po operačním zákroku byla provedena 2x kontrolní audiometrie, a to dne 1. 4. 1993 a 13. 4. 1993, kdy bylo zjištěno, že stav sluchu se po operaci nezhoršil, byl dokonce o 5 dB lepší. Při audiometrickém vyšetření dne 26. 5. 2021 byly u žalobkyně zaznamenány těžké ztráty sluchu, a to na obou uších i 30 let po operaci zcela symetrické, kdy operované ucho nemá horší ztráty a tyto ztráty jsou způsobeny kombinací chronického středoušního zánětu a stařecké nedoslýchavosti.

6. Z lékařské zprávy žalobkyně ze dne 4. 1. 2021 vystavené v rámci foniatrického vyšetření ve Fakultní nemocnici , adresa, pak bylo soudem zjištěno, že žalobkyně telefonovala do nemocnice, sdělila, že má brýlové sluchadlo, že foniatrická péče probíhala u , tituly před jménem, , jméno FO, , více než před 10 lety pak také u žalované. Dotazuje se na nové brýlové sluchadlo, které potřebuje, je ochotna jej doplatit. Pokud jí byly k odzkoušení navržená BAHA sluchadla, tyto striktně odmítá, jedině se zástupcem výrobce. Bylo dohodnuto, že termín odzkoušení bude telefonicky upřesněn.

7. Z lékařské zprávy dle foniatrického vyšetření žalobkyně u žalované dne 26. 5. 2021 pak bylo soudem zjištěno, že žalovaná má letité brýlové sluchadlo, foniatrická péče probíhala u , tituly před jménem, , jméno FO, , odmítla navrhovaný BAHA systém, uvedla, že ničemu nerozumí i při odezíráním. Závěrem konstatována oboustranně těžká smíšená hypacuze na úrovni praktické hluchoty. Vyzkoušeno na českém trhu dostupné brýlové sluchadlo bez efektu na zlepšení srozumitelnosti řeči, ostatní možnosti řešení vady žalobkyně odmítla.

8. Z ambulantní karty předložené žalovanou, týkající se žalobkyně, pak bylo zjištěno, že u žalobkyně byl konstatován cholesteatom v levém uchu, navrženo a realizováno operační řešení. V r. 2020 pak opakovaně řešeno přidělení sluchadel, kdy toto naposledy jí bylo přiděleno v r. 2010 , tituly před jménem, , jméno FO, .

9. Návrh na provedení důkazů vypracováním znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, specializace otorynolaryngologie byl soudem zamítnut, a to zejm. s ohledem na oprávněnost vznesené námitky promlčení, kdy dle soudu není potřeba přezkoumávat postup žalované dne 18. 3. 1993, když k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo 18. 3. 1994 a od té doby měla žalobkyně dostatek prostoru se domáhat konstatování, že postup žalované byl non lege artis. Co se týče vedených řízení, která byla žalobkyní konstatována, zejm. v oblasti správního řízení, pak tato nelze vnímat jako postupy žalobkyně, kterými se v mezidobí snažila dobrat se rozhodnutí, že žalovaná při plnění svých lékařských povinností pochybila. Pro uvedené byl taktéž zamítnut návrh na vypracování znaleckého posudku v rámci ohodnocení odškodnění bolestného a ztížení společenského uplatnění. Co se týče rozhodnutí o přiznání mimořádných výhod II. stupně, toto jakkoliv nesouvisí s uplatněným nárokem v daném řízení, nadto z provedeného dokazování je patrno, že žalobkyně trpěla nedoslýchavostí již před předmětnou operací a po provedené operaci nedošlo ke zhoršení sluchu. Výslech žalobkyně nebyl soudem proveden s ohledem na zdravotní postižení žalobkyně, kdy by nebylo možno jej provést, nadto žalobkyní nebylo uvedeno, jakým způsobem by tento výslech bylo možno realizovat, když zejm. skutková tvrzení, ke kterým byl navržen, příp. měl skutková tvrzení nahrazovat, jsou vzhledem k relevantně uplatněné námitce promlčení nadbytečné.

10. Ve věci byl zjištěn tento závěr o skutkovém stavu:

11. Žalobkyně dne 18. 3. 1993 podstoupila ve Státní nemocnici s poliklinikou na , adresa, (stávající žalovaná) operační zákrok levého ucha z důvodu odstranění polypu. Před předmětnou operací žalobkyně trpěla středně těžkou kombinovanou nedoslýchavostí, cholesteatom, jež byl operací odstraněn, je závažným typem chronického středoušního zánětu a v případě neoperování může způsobit závažné zdravotní komplikace, vyjma hluchoty pak vnitrolební komplikace, např. zánět mozkových blan či obrnu lícního nervu a další. Pooperačně byl sluch žalobkyně o 5 dB lepší. K ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo jeden rok po předmětné operaci, tj. 18. 3. 1994. Sluchové ztráty žalobkyně i 30 let po operaci jsou symetrické, způsobila je kombinace chronického středoušního zánětu a stařecké nedoslýchavosti.

12. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že nezbývá, než žalobu v celém rozsahu zamítnout. Učinil tak primárně pro promlčení nároku, přičemž před tímto závěrem se zabýval argumentací žalobkyně, že důkazní břemeno pro prokázání, že došlo k non lege artis postupu žalované, v důsledku čehož vznikla žalobkyni specifikovaná újma a je dán kauzální nexus mezi těmito, je na žalované, s čímž nelze souhlasit. Non lege artis postup musí prokázat žalobkyně, chce-li být se svým nárokem úspěšná, tento nebyl zjištěn z dosud provedeného dokazování, žalobkyní navržený důkaz, a to vypracování znaleckého posudku soud vyhodnotil jako nadbytečný postup, když primárně je nárok žalobkyně promlčen. Zdravotní stav žalobkyně byl ustálen dle fikce, ze které vycházíme, tj. 1 rok po opuštění nemocnice, tedy 13. dubna 1994, a žaloba byla podána v r. 2022. Pokud bylo žalobkyní namítáno, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, že se žalobkyně domáhala svých práv k újmě, která jí měla být žalovanou způsobena, toto neprokázala. Tvrzená řízení u Nejvyššího správního soudu se základem nároku na náhradu škodu za poškození zdraví nezabývala, žalobkyně neprokázala, že by se odškodnění domáhala ještě jiným způsobem. Žaloba byla tedy v celém rozsahu zamítnuta.

13. Procesně úspěšná žalovaná by měla právo na náhradu nákladů řízení, avšak s ohledem na subjektivní postavení žalobkyně vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu, soud užil ust. § 150 občanského soudního řádu a neuložil žalobkyni povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení, když zdravotní postižení žalobkyně samo o sobě musí být velmi náročné pro život, pro okolí nepředstavitelné, a s ohledem na osobní poměry žalobkyně bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.