32 C 324/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Kulichovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zvýšení výživného

I. Řízení, aby vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 9. 2010, č. j. , Anonymizováno, ve výši 1 400 Kč byla za dobu od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 zvýšena o 2 500 Kč měsíčně a od 1. 1. 2023 do 31. 8. 2024 o 3 500 Kč měsíčně, se zastavuje.

II. Vyživovací povinnost vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 9. 2010, č. j. , Anonymizováno, ve výši 1 400 Kč se od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 zvyšuje na 3 000 Kč měsíčně a od 1. 1. 2023 do 31. 8. 2024 na 2 000 Kč měsíčně, se splatností vždy k 1. dni v měsíci předem, k rukám žalobkyně.

III. Dlužné výživné vzniklé zvýšením za dobu od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 ve výši 12 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu ne 3. 2. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla otci zvýšena vyživovací povinnost vůči ní z původně stanovené částky 1 400 Kč v rámci řízení vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , spisová značka, , a to za dobu od 1. 1. 2022 do budoucna na částku 5 500 Kč. Otec reálně platil po žalované období, následně upravené do 31. 8. 2024, částku 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně poté, kdy zjistila, jaké byly majetkové poměry otce, dále požaduje za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 částku 3 000 Kč měsíčně, tzn. navýšení o 1 600 Kč, a za dobu od 1. 1. 2023 do 31. 8. 2024 pak o 600 Kč na 2 000 Kč měsíčně, přičemž za toto období nepožaduje dlužné výživné, neboť otec reálně částku 2 000 Kč platil. Svou žalobu odůvodnila skutečností, že o výživném bylo rozhodováno v době, kdy žalobkyni bylo šest let, byla žákyní základní školy, přičemž v době podání žaloby byla studentkou 3. ročníku , právnická osoba, , adresa, ., roční náklady na studium činily 12 500 Kč, žije ve společné domácnosti se svou matkou a sestrou , jméno FO, , nar. , Datum narození žalobkyně, . Žalobkyni nejsou známy majetkové poměry otce, proto se domáhala zvýšení primárně žalobou, dále uvedla, že paralelně probíhalo u Okresního soudu v Ostravě řízení týkající se zvýšení vyživovací povinnosti žalovaného vůči sestře (, Anonymizováno, ) , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, . Poté, kdy u jednání 7. 1. 2025 došlo k částečnému zpětvzetí žaloby, jak je shora specifikováno, v modifikované verzi na žalobě i nadále setrvala. Žalobkyně dále uvedla, že nad rámec vyživovací povinnost od otce obdržela 1 000 Kč na svátek, 2 000 Kč na Vánoce a 10 000 Kč na 18. narozeniny.

2. Žalovaný pak v rámci svého procesního stanoviska uvedl, že nesouhlasí s žalobou, jak byla koncipována žalobkyní v primární podobě. Co do zjištěných majetkových poměrů pak odkazuje na řízení vedené ve vztahu k dceři , jméno FO, , z něhož je patrno, že žalovaný není schopen přispívat na výživu žalobkyně částkou vyšší, než činí, tedy 2 000 Kč měsíčně. Co se týče požadavků za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 na zvýšení částky na 3 000 Kč, žalovaný nesouhlasí, má za to, že co se týče jeho příjmů za uvedené období, nelze do tohoto započítat zcela cestovní náhrady v částce 88 374 Kč za rok, max. 1/3. Vydělával tak méně, než žalobkyní uvedených 21 814 Kč měsíčně, v r. 2023 pak byl v pracovní neschopnosti a následně mu byl vyměřen invalidní důchod, neboť žalovaný má velké zdravotní potíže týkající se onemocnění ledvin. Jeho příjem se tak blíží životnímu minimu a zaměstnavatel mu vychází maximálně vstříc, ale svou práci není schopen plně vykonávat díky častým návštěvám lékařů. Má tedy za to, že tak, jak je vyživovací povinnost vůči dceři, tj. žalobkyni, plněna, je zcela dostatečná a navrhuje zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

3. Provedeným dokazováním byl zjištěn tento skutkový stav:

4. U Okresního soudu v Ostravě bylo vedeno řízení pod sp. zn. , spisová značka, , v němž jako žalobkyně vystupovala sestra (, Anonymizováno, ) žalované , jméno FO, , nar. , Datum narození žalobkyně, , kterážto požadovala zvýšení výživného vůči svému otci a řízení bylo ukončeno uzavřením smíru tak, že s účinností od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2024 se zvyšuje vyživovací povinnost žalovaného na částku 2 000 Kč měsíčně. Z řízení bylo dále zjištěno, že za dobu od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2002 v rámci potvrzení o zdanitelných příjmech čistý příjem žalovaného čítal 173 398 Kč, za stejné období pak žalovanému byly vyplaceny cestovní náhrady ve výši 88 374 Kč.

5. Co do nesporných skutkových tvrzení obou účastníků, resp. vyplynuvších v průběhu řízení, pak lze konstatovat, že žalovaný je od 1. 1. 2023 v nemocenském stavu, Okresní správou sociálního zabezpečení Ostrava byl 8. 12. 2023 vydán posudek o invaliditě žalovaného s konstatováním, že se u žalovaného jedná dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, den vzniku invalidity konstatován k 14. 8. 2023, přičemž pracovní schopnost žalovaného poklesla o 40 %, jedná se o invaliditu I. stupně. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 2. 2024 došlo k výměře invalidního důchodu I. stupně u žalovaného ve výši 9 851 Kč měsíčně.

6. Z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 9. 2010, č.j. , spisová značka, bylo soudem zjištěno, že výživné, jež bylo naposledy stanoveno, bylo od 1. 4. 2010 sníženo na 1 400 Kč měsíčně. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2011, č.j. , spisová značka, , právní moci nabyl 18. 4. 2011.

7. Provedeným dokazováním byl zjištěn tento závěr o skutkovém stavu:

8. Žalovanému, jako otci žalobkyně, bylo rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 9. 2010, č.j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2011, č.j. , spisová značka, stanoveno výživné od 1. 4. 2010 do budoucna ve výši 1 400 Kč měsíčně. V té době žalobkyni bylo téměř šest let. V žalovaném období (1. 1. 2022 – 31. 8. 2024) žalobkyně studovala , právnická osoba, , adresa, . s ročními náklady na studium 12 500 Kč, obývala společnou domácnost s matkou a sestrou, příjem žalovaného za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 čítal 173 398 Kč a cestovní náhrady 88 374 Kč, od 1. 1. 2023 byl žalovaný v pracovní neschopnosti a k 14. 8. 2023 pak byla stanovena invalidita žalovaného I. stupně pro zdravotní omezení a pokles pracovní schopnosti o 40 %. Invalidní důchod byl vyměřen ve výši 9 851 Kč měsíčně. Žalovaný reálně po žalovaném období hradil žalobkyni 2 000 Kč měsíčně jako vyživovací povinnost, dále předal žalobkyni částku ve výši 1 000 Kč k svátku, 2 000 Kč k Vánocům a 10 000 Kč k 18. narozeninám. V současné době je žalobkyně vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce ČR.

9. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobě lze v modifikované podobě vyhovět. Primárně žalobkyně požadovala zvýšení vyživovací povinnosti žalovaného jako svého otce stanovené naposledy rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 9. 2010, č.j. , spisová značka, ve výši 1 400 Kč měsíčně, za dobu od 1. 1. 2022 do budoucna ve výši 5 500 Kč měsíčně. Poté, kdy žalovaná zjistila majetkové poměry svého otce, když v žalobě uvedla, že jí tyto nejsou známy, s otcem není v kontaktu, žalobu upravila, vzala částečně zpět, a to také ve světle zjištěného v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , spisová značka, týkající se , jméno FO, , , Anonymizováno, žalobkyně, a v okamžiku, kdy se žalobkyně dozvěděla, že otec od 1. 1. 2023 byl v pracovní neschopnosti a následně pro svůj vážný zdravotní stav byla konstatována jeho invalidita, nadále zvýšení výživného nad reálně placené nepožaduje. Pokud otec hradil 2 000 Kč měsíčně, s tímto žalobkyně byla ztotožněna a v rozsahu 3 500 Kč vzala žalobu zpět. Co se pak týče doby od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022, kdy otec byl zaměstnán, jeho roční příjem čítal 173 398 Kč spolu s cestovními náhradami ve výši 88 374 Kč, má za to, že je zde prostor pro zvýšení výživného na částku 3 000 Kč, a vzala žalobu částečně zpět v rozsahu 2 500 Kč měsíčně. V tomto rozsahu v souladu s ust. § 96 odst. 2, 3 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), když s tímto zpětvzetím žalovaný souhlasil, bylo výrokem I. řízení zastaveno. Soud se pak dále zabýval zejm. obdobím od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022, je-li dán prostor pro zvýšení vyživovací povinnosti žalovaného na částku 3 000 Kč, tedy o 1 600 Kč oproti již stanovenému výživnému ve výši 1 400 Kč, v reálu pak hrazenému ve výši 2 000 Kč. Stěžejní otázkou a spornou otázkou mezi účastníky pak byla ta skutečnost, zda lze v uvedeném zohledňovat cestovní náhrady či nikoliv, žalobkyně má za to, že lze tyto zohlednit, žalovaný pak má za to, že toliko zčásti 1/3. Soud s ohledem na rozhodovací praxi vyšších soudů má za to, že jsou případy, kdy lze cestovné rodiče povinného v jisté části zohlednit a tento případ dle soudu je přiléhavý, souhlasí také s rozsahem aprobovaným žalovaným, proto výživné bylo stanoveno z celkové částky 202 856 Kč za r. 2022 a částka 3 000 Kč vzhledem k potřebám žalobkyně a zejm. pak finanční možnostem žalovaného, který má další vyživovací povinnost vůči , jméno FO, , nyní aktuálně stanoveno ve výši 2 000 Kč měsíčně, poté, kdy mezi účastníky byl uzavřen smír v řízení shora specifikovaném, je částka 3 000 Kč v rámci meritorního rozhodnutí zcela odpovídající. V tomto rozsahu pak výrokem II. došlo zcela v souladu s ust. § 910 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) ke zvýšení vyživovací povinnosti za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022, a to na 3 000 Kč měsíčně, za období od 1. 1. 2023 do 31. 8. 2024 pak na 2 000 Kč měsíčně. Pokud pak žalovaný argumentoval skutečností, že žalobkyni nad rámec výživného poskytl částku 1 000 Kč, když měla svátek, 2 000 Kč jako dárek na Vánoce a 10 000 Kč jako dárek na 18. narozeniny, má soud za to, že tyto dárky nelze zohledňovat v rámci plnění vyživovací povinnosti, je běžnou rodinnou a společenskou praxí, že si navzájem blízcí dárky dávají, zejm. pak rodiče dětem, a ještě při takovýchto událostech, což jistě 18. narozeniny jsou. Tyto částky soud v rámci stanovení dluhu na výživném za rok 2022 nezohlednil. Splatnost výživného byla stanovena vždy k 1. dni v měsíci předem, k rukám žalobkyně.

10. Po zvýšení výživného za dobu od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 pak vznikl dluh na výživném ve výši 12 000 Kč zvýšením a odečtením reálně zaplaceného, o čemž bylo rozhodnuto výrokem III. a žalovanému stanoveno zaplacení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

11. Co se pak týče výroku IV., a to náhrady nákladů řízení, žalobkyně náhradu nákladů řízení nepožadovala. Pokud by tato měla být přiznána žalovanému, apelovala pak na své majetkové a osobní poměry, kdy pro rodinný nedostatek finančních prostředků byla nucena ukončit studium, nenastoupila na vysokou školu, v současné době je vedena u úřadu práce a má velmi málo finančních prostředků pro své živobytí. Navrhovala tedy užití ust. § 150 o. s. ř. Žalovaný naopak požadoval náhradu nákladů řízení, má za to, že žalobkyni bylo známo v průběhu řízení, jaké jsou majetkové poměry žalovaného, neboť paralelně probíhalo řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , v němž byly náležitě zjištěny majetkové poměry žalovaného a žalobkyně mohla v tomto řízení na to adekvátně reagovat. Soud však rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, když dle soudu žalobkyně reagovala na zjištěné majetkové poměry žalovaného, a to částečným zpětvzetím žaloby, důvodnost žaloby dle soudu je dána tím, že žalobkyně měla legitimní požadavek na zvýšení výživného už pro prosté plynutí času od posledního rozhodování o výživném, také znát osobní a majetkové poměry otce, když tyto jí před podáním žaloby známy nebyly, a to až do uzavření smíru v paralelním řízení, a to v květnu 2024. Nadto je žalobkyně v postavení dítěte vůči žalovanému, byť zletilého, v současné době ve velmi nepříznivých finančních poměrech a soud má za to, že kromě procesního úspěchu žalobkyně co do základu nároku, tedy nároku na zvýšení výživného, jemuž bylo vyhověno, zároveň lze užít ust. § 150 o. s. ř. a nezatěžovat žalobkyni při vstupu do pracovního života ještě novým závazkem, proto rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.