32 C 518/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Kulichovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o náhradu způsobené nemajetkové škody ve výši 3 900 000 Kč

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci jako nemajetkovou škodu částku ve výši 3 900 000 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá práva na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dnes 12. 4. 2023 domáhá vydání rozhodnutí, jíž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku představující odškodnění nemajetkové újmy ve výši 1 300 000 Kč. Svou žalobu odůvodnil skutečností, že žalovaná svým nezákonným jednáním v rámci exekučních řízení, kdy tato řízení byla jako nezákonná (dosud nebyla dána vykonatelnost exekučních titulů pro vady v doručování) zastavena rozhodnutími Krajského soudu v Plzni pod č. j. , spisová značka, ze dne 25. 1. 2018 a č.j. , spisová značka, ze dne 20. 9. 2022, vedla opakovaně a dlouhou dobu trvající nezákonné soudní řízení, kdy prvá z exekucí trvala 11 měsíců, a to od dubna 2017 do března 2018, a druhá pak po dobu 15 měsíců od července 2021 do října 2022, celkem tedy 26 měsíců a tato citelně a velmi negativně ovlivnila život, osobní vztahy, finanční situaci i podnikání žalobce. V rozmezí pouhých 40 měsíců po sobě se pak odehrála obě exekuční řízení, každodenně, nepatřičně a nedůvodně, záporně ovlivňovala žalobcův život, avšak i další navazující neadekvátní postup a postoj žalované k následkům jejího protiprávního jednání směřujícího vůči žalobci, čehož důsledky trvají fakticky dodnes. Žalobce musel v důsledku tohoto postupu žalované ze dne na den zanechat jakékoliv jiné běžné činnosti, neboť jako laik byl nucen bránit se proti právně irelevantním soudním řízením protiprávně vyvolaných žalovanou a směřující účelově proti žalobci, což potvrdilo ono zastavení předmětných exekuční řízení pro nezákonnost. Ovlivnění života žalobce tak nastalo například i co do zániku dlouhodobého svazku s partnerkou, nastaly psychické problémy, stresová porucha, infarkt myokardu i rapidní zhoršení finanční situace, když veškeré náklady probíhajících soudních řízení s žalovanou byl nucen hradit ze svých finančních zdrojů. Žalobce tak ocenil odškodnění životních útrap v uvedené období částkou 50 000 Kč za měsíc, tedy celkem 1 300 000 Kč.

2. Řízení vedené žalobcem u Okresního soudu v Ostravě primárně pod sp. zn. 29 C 233/2023, kdy se jedná o tentýž skutkový základ, avšak zásah, který zde žalobce popisuje, vnímá jako podnikající fyzická osoba, předmětem zásahu pak jsou jeho podnikatelské aktivity, které nemohl nadále provozovat, kdy nezákonné exekuce měly naprosto likvidační vliv, likvidační následky na jeho podnikání. Nemajetkovou újmu v této sféře života žalobce ohodnotil ve dvojnásobné výši, tedy 2 600 000 Kč.

3. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2023, č. j. 22 C 231/2023 došlo ke spojení řízení vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. 22 C 231/2023 a 29 C 233/2023, když se jednalo o řízení mezi týmiž účastníky a skutkově spolu úzce související, a následně pak řízení bylo vedeno pod sp. zn. 22 C 231/2023. Poté s ohledem na charakter uplatněného nároku, tedy odškodnění nemajetkové újmy co do zásahu do osobnostních práv žalobce, pak byla věc dle rozvrhu práce Okresního soudu v Ostravě přidělena soudci, jemuž náleží tato specializace.

4. Žalovaná v rámci svého procesního stanoviska navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu, a to ve vztahu k oběma uplatněným nárokům co do základu i částky. Svou žalobu odůvodnila skutečností, že dle žalované tato není pasivně věcně legitimována. Pokud žalobce tvrzenou újmu odvozuje z vedení dvou specifikovaných exekučních řízení, argumentace a námitky žalobce tak směřují vůči tomu, jak byla exekuční řízení vedena, konkrétně zde žalobce vznášel námitky doručování listin z jednotlivých exekučních řízení, ať už se jednalo o vadné doručení, když bylo doručováno otci žalobce nebo nikoliv do datové schránky žalobce. Pokud tedy žalobce argumentuje primárně způsobem, jakým bylo vedeno exekuční řízení, nemůže jít toto k tíži žalované, neboť ona byla pouze navrhovatelem, tedy oprávněným, který se zaplacení svého nároku domáhal prostřednictvím exekučního vymáhání. Chybné doručení výkazu nedoplatků, resp. zahájení exekuce na základě dosud nevykonatelného exekučního titulu, nejde k tíži žalované, neboť v jednom z případů jde zcela prokazatelně o pochybení , právnická osoba, a ve druhém případě šlo o otázku, do které z datových schránek má být žalobci výkaz nedoplatku doručován, přičemž na tuto právní otázku by měl soud I. stupně a soud odvolací po návrhu povinného na zastavení exekuce naprosto odlišné právní názory. Názor žalobce, že náhrady tvrzené újmy se lze domáhat vůči subjektu, který výkazy nedoplatků, tedy exekuční tituly, vystavil a k jehož návrhu byla předmětná exekuční řízení zahájena, nelze přisvědčit. Dle žalované je namístě postupovat v souladu s ust. zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutí nebo nesprávným úředním postupem (dále jen zákon), kdy jde o úpravu speciální a upravuje odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Skutečnost, že tvrzená nemajetková újma způsobená vedením exekučního řízení, které bylo k návrhu povinného zastaveno, protože vyšlo najevo, že exekuční tituly nebyly ke dni zahájení exekuce vykonatelné, je škodou způsobenou při výkonu státní moci, neboť úkony exekutora v exekuční věci se považují za úkony soudu. Usnesení o zastavení exekučního řízení z důvodu, že se vykonávané rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným, může zakládat odpovědnost státu za škodu podle shora citovaného zákona za předpokladu, že jsou naplněny veškeré další předpoklady této odpovědnosti. Vyrozumění o zahájení exekuce, ačkoliv nejde o rozhodnutí, může být považováno za nezákonné rozhodnutí, je-li nezákonnost exekuce konstatována v usnesení o zastavení exekuce vydaném na návrh poškozeného, tedy povinného. Žalovaná má za to, že pasivně věcně legitimována je Česká republika, Ministerstvo spravedlnosti, nikoliv žalovaná. Nadto pak žalovaná uvádí, že žalobce do dnešního dne nezaplatil jakoukoliv částku na dlužné pojistné na veřejném zdravotním pojištění ani na penále za kontrolní období specifikovaná v předmětných výkazech nedoplatků, ani v rámci uplatněných námitek proti těmto výkazům nedoplatků netvrdí, že by dlužné pojistné v jakýchkoliv částkách kdy hradil.

5. Soudem bylo zjištěno, že žalobce se žalobou ze dne 6. 12. 2022 vedenou u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 A 83/2022 domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalované, tedy , právnická osoba, , jež měl spočívat v nesprávném doručování do datové schránky žalobce jako osoby podnikající, nikoliv jako osoby fyzické, a dále pak v nesprávném doručení namísto žalobci jeho otci, který se jmenuje zcela shodně. V rozhodnutí, jež bylo vydáno 12. 9. 2023, nabylo právní moci 11. 10. 2023, pak bylo konstatováno, že žalobce v důsledku uvedeného způsobu doručování nebyl zkrácen na svých právech bránit se proti vydaným nedoplatkům, a to poté, co mu byly řádně doručeny, jestliže bylo v důsledku nesprávného doručování vedeno exekuční řízení. Žalobce měl možnost bránit se proti takto vedenému řízení, což také učinil, a byl se svou obranou úspěšný, neboť exekuční řízení byla zastavena, a to usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 1. 2018, č. j. , spisová značka, ve vztahu k exekuci ze dne 20. 3. 2017, č.j. , spisová značka, , kdy výkaz nedoplatků ak nebyl řádně doručen, a usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 9. 2022, č.j. , spisová značka, ve vztahu k exekuci nařízené dne 2. 7. 2021, č.j. , spisová značka, . Dále pak krajský soud v rámci správního soudnictví konstatoval, že je zjevné, že žalovaný od počátku vycházel z toho, že výkazy nedoplatků byly doručeny řádně a že v důsledku uvedeného jsou také vedena v souladu se zákonem exekuční řízení a tato jednání žalované nemůže být zásahem do práv žalobce v rámci správního řízení. Žalobce nebyl nijak omezen v možnosti soudní ochrany, naopak této využil a byl se svou obranou úspěšný.

6. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 9. 2020, č. j. 30 Cdo 2306/2020-172 pak lze konstatovat, že pro zjištění nezákonnosti postačí, je-li tato konstatována jiným, později vydaným rozhodnutím soudu, vedle něhož nemůže původní rozhodnutí o nařízení exekuce obstát. Takovým rozhodnutím je i usnesení o zastavení exekučního řízení z důvodu, že se vykonávané rozhodnutí nestalo dosud vykonatelným. Uvedené lze aplikovat na předmětná řízení, kdy exekuční tituly, tedy výkazy nedoplatků, nebyly žalobci řádně doručeny, pokud byla na základě těchto zahájena exekuční řízení, tato byla následně zastavena, žalobce se uvedeného domohl řádně a co do zavinění žalované, uvedené nebylo soudem shledáno, když žalovaná nebyla ta, která pochybila při doručování výkazů nedoplatků. Je evidentní, že tak učinila primárně , právnická osoba, , a pokud žalobce argumentoval, že žalovaná i v době, kdy již věděla, že se jedná o exekuce, které jsou nezákonně vedeny z důvodu nedoručení exekučních titulů, ničeho neučinila, uvedené bylo primárně na žalobci, aby návrh na zastavení exekuce podal, což také učinil, k pochybení pak došlo primárně způsobem doručování jako takovým a vedeným exekučním řízením, což nebylo v gesci žalované, nýbrž státu, žalovaná pouze výkazy nedoplatků vydala.

7. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu soud vycházel primárně z nesporných skutkových tvrzení obou účastníků, kteří se shodovali a učinili nesporným, jak vydání předmětných výkazů nedoplatků, jejich způsob doručování, okolnosti doručování, následné vedení exekučního řízení, jeho okolnosti, stejně jako skutečnost, že tato byla zastavena pro nezákonnost, a to vadu v doručování. Pokud se stanoviska nyní uvedená zcela shodují, nebylo důvodu provádět rozsáhlé dokazování listinami s tímto souvisejícími, přičemž soud vycházel také z rozhodnutí v rámci správního soudnictví Krajského soudu v , adresa, ze dne 12. 9. 2023, sp. zn. , spisová značka, , v němž bylo konstatováno, že nedošlo k zásahu do sféry žalobce co do práva na vedení správního řízení, když tento se svých práv na zastavení exekuce mohl domáhat, učinil tak a byl s uvedeným úspěšný. Stejně tak má soud za to, že pokud byla exekuční řízení vedena nezákonně, nezpůsobila toto žalovaná a její pasivní věcná legitimace dána není. Žalobě tak nemohlo být vyhověno a byla zamítnuta v celém rozsahu, mj. s odkazem na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2306/2020, jak je citováno shora.

8. Výrokem II. pak bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byť žalobce byl se svou žalobou neúspěšný, a právo na náhradu nákladů řízení by tak náležela žalované, když bylo užito ust. § 150 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). Z průběhu řízení je zcela evidentní, že žalobce vede povícero řízení, která se vztahují k této problematice, neboť není spokojen s tím, jak bylo ve vztahu k výkazům nedoplatků postupováno, zejm. pak s tím, co to znamenalo pro jeho jak podnikatelský, tak osobní život a skutečně došlo k tomu, že byla způsobena chyba na straně jiného subjektu než samotného žalobce, což vyplývá ze zastavení exekucí pro nesprávné doručování. Soud má tedy za to, že by zde bylo nepřiměřené, pokud by zavázal žalobce k náhradě nákladu řízení pouze z důvodu, že byl procesně v občanskoprávním řízení neúspěšný, a to bez vazby na individuální okolnosti případu. Nadto co do nákladů představujících cestovné na straně žalované, soud má za to, že pokud má žalovaná sídlo v Ostravě, jež je jedním z největších měst v České republice, a soudu je samozřejmě z úřední činnosti známo, že zde je řada advokátních kanceláří a samostatných advokátů, kteří poskytují právní služby, žalovaná zvolila zastoupení advokáta se sídlem v Brně, ač tato brněnská advokátní kancelář má pobočku také v Ostravě, mohl za žalovanou a v rámci soudních jednání se k těmto dostavovat primárně advokát z Ostravy, ať už ze samotné pobočky zastupujícího advokáta, či zcela jiný zvolený advokát. V daném ohledu tak náklady na cestovné (nadto uplatněné ve vztahu k cestě Praha – Ostrava a zpět) jsou vnímány jako neúčelně vynaloženými náklady.