32 C 58/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Kulichovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený zákonným zástupcem jméno celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa , t. č. stát. instituce o 964,78 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 964,78 Kč spolu s úrokem z prodlení, jehož výše odpovídá roční výši repo sazby, stanovené ČNB pro 1. den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a to počínaje dnem následujícím po vydání rozhodnutí až do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne 14. 2. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 964,78 Kč. Žalobu žalobkyně odůvodnila skutečností, že dne 6. 8. 2019 byl žalovaný zajištěn Policií České republiky (dále jen PČR) v [obec] [část obce] a dodán do DDŠ [obec] a dne 5. 9. 2019 byl zajištěn PČR v [obec] [část obce] a dodán do DDŠ [obec]. Převozy byly obstarány policií a náklady v prvém případě čítaly částku 289,63 Kč a ve druhém 173,06 Kč. Dne 16. 9. 2019 byl žalovaný zajištěn PČR v [obec] [část obce] a dodán do DDŠ [obec] a dne 29. 9. 2019 byl zajištěn PČR v [obec] [část obce] a dodán do DDŠ [obec]. Převozy byly obstarány policií a náklady v prvém případě čítaly částku 159,80 Kč a ve druhém 342,29 Kč. V prvém případě byl žalovaný vyzván doporučeným dopisem ze dne 11. 9. 2019 k zaplacení dlužné částky, ve druhém případě dopisem ze dne 30. 9. 2019, ve třetím případě dopisem ze dne 9. 10. 2019 a v posledním případě dopisem ze dne 30. 10. 2019. Ve všech případech byl k zaplacení dlužné částky vyzván také zákonný zástupce žalovaného, tedy otec žalovaného. Žalovaný ani jeho zákonný zástupce dosud dlužnou částku nezaplatili. Žalobce dále požadoval úrok z prodlení, jehož výše odpovídá roční výši repo sazby, stanovené ČNB pro 1. den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a to počínaje dnem následujícím po vydání rozhodnutí až do zaplacení 2. Žalovaný se k věci dosud nevyjádřil.

3. Vzhledem ke skutečnosti, že se k jednání nedostavil žalovaný, resp. zákonný zástupce žalovaného, tento byl předvolán k jednání řádně a včas, svou neúčast u jednání neomluvil, soud jednal dle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti žalovaného a jeho zákonného zástupce.

4. Po provedeném dokazování byl soudem zjištěn tento závěr o skutkovém stavu:

5. Žalovanému byla nařízena ústavní ochranná výchova, a to v Dětském domově [obec]. Dne 6. 8. 2019 byl žalovaný zajištěn PČR v [obec] [část obce] a dodán do DDŠ [obec], dne 5. 9. 2019 byl zajištěn PČR v [obec] [část obce] a dodán do DDŠ [obec], dne 16. 9. 2019 byl žalovaný zajištěn PČR v [obec] [část obce] a dodán do DDŠ [obec] a dne 29. 9. 2019 byl zajištěn PČR v [obec] [část obce] a dodán do DDŠ [obec]. Ve všech případech bylo žalovanému 13 let.

6. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. V daném případě došlo k útěku žalovaného z dětského domova, kde byla realizována jeho ústavní výchova, ve dnech 6. 8. 2019, 5. 9. 2019, 16. 9. 2019 a 29. 9. 2019 byl zadržen hlídkou PČR, přičemž k těmto datům žalovaný měl 13 let. V době doručení výzvy k zaplacení nákladů na převoz, a to 29. 11. 2019, byl stále třináctiletý. Soud má v daném ohledu za to, že vzhledem k věku žalovaného není dle ust. § 2920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) odpovědný za škodu, neboť dle soudu nebyl schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky. Soud má za to, že ve 13 letech si jen stěží dovede dítě uvědomit, že pokud uteče z výchovného ústavu, bude povinno za navrácení do tohoto výchovného ústavu zaplatit náklady na dopravu. Beze sporu si je dítě vědomo toho, že utíkat nemá, avšak náhrada škody, kterou žalobce požaduje, je ve vazbě na náklady za eskortu zpět do dětského domova, a soud má za to, že ve 13 letech si tohoto být žalovaný vědom zcela nemohl. Žaloba byla zamítnuta pro shora uvedené, a bylo by tedy nehospodárné jakkoliv dále provádět ve věci dokazování.

7. Výrokem II. bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy zcela procesně úspěšný žalovaný náklady řízení neuplatňoval, tyto mu prokazatelně v souvislosti s předmětným řízením nevznikly.