33 C 232/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Švachovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno a.s., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 21 012 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 542 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 542 Kč za dobu od 16. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 1 470 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 579,14 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 159,19 Kč, úroku ve výši 12,9 % ročně z částky 19 542 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 620 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou ve znění jejího doplnění po žalovaném domáhala zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 19 542 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 579,14 Kč za období od 11. 6. 2024 do 11. 1. 2025, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 159,19 Kč za období od 30. 6. 2024 do 31. 12. 2024, poplatků ve výši 1 470 Kč (8 x poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 59 Kč za období červen 2024 až leden 2025 a 2 x poplatek za výzvu k úhradě ve výši 499 Kč), zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 542 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 12,9 % ročně z částky 19 542 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení. Žalobkyně svou žalobu odůvodnila tak, že právní předchůdce žalobkyně společnosti , Anonymizováno, uzavřela s žalovaným dne 11. 5. 2024 smlouvu o půjčce č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě které dne 11. 5. 2024 poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, a to na účet č. , č. účtu, , který se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 12,9 % ročně. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil pouze částku 458 Kč. Před uzavřením Smlouvy právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalovaného, kdy se nespokojil pouze s údaji poskytnutými žalovaným, kdy kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, a v registru SOLUS, bankovním registru klientských informací vedeným CBCB, nebankovním registru klientských informací vedeném CNCB, insolvenčním rejstříku a databázi MVČR. Právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného na základě svých automatizovaných modelů vycházejících z disponibilní částky, při jejímž výpočtu vycházel z částky životního minima žalovaného dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., dále počítal s částkou normativních nákladů na bydlení dle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Po takto provedeném individuálním hodnocení žalovaného, právní předchůdce žalobkyně, s žalovaným uzavřel Smlouvu o úvěru. Společnost , právnická osoba, . smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2025 postoupila pohledávku za žalovaným ze shora uvedené smlouvy na společnost I-Xon a. s., která tuto pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 6. 2025 postoupila na žalobkyni.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání konanému dne 25. 2. 2026 se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u ústního jednání na rozdíl od žalovaného omluvila. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dál jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Soud provedl důkazy navržené a předložené žalobkyní a učinil níže uvedená zjištění.

4. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb č. L0011123054870001 ze dne 18. 6. 2021 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, . (pozn. tato banka byla převzata , právnická osoba, .) jako bankou a žalovaným jako klientem. Touto smlouvou se banka zavázala poskytovat žalovanému bankovní služby dle své aktuální nabídky.

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , Anonymizováno, dne 11. 5. 2024 včetně certifikátu č. , hodnota, a akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, , bylo zjištěno, že mezi společností , právnická osoba, . (dále jen „banka“) a žalovaným byla distančním způsobem uzavřena smlouva o půjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí půjčky ve výši 20 000 Kč žalovanému a závazek žalovaného tuto částku spolu se smluvním úrokem ve výši 12,90 % ročně vrátit ve 36 měsíčních splátkách po 732 Kč včetně poplatku za pojištění schopnosti splácet ve výši 59 Kč měsíčně.

6. Ze souhrnného přehledu „Identifikace žádosti“ a protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že banka při posuzovaní úvěruschopnosti žalovaného vycházela z toho, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, má základní vzdělání, je zaměstnán, jeho příjem činí 25 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení činí 10 000 Kč měsíčně, výdaje na živobytí činí 5 000 Kč měsíčně, kdy se má jednat o údaje deklarované žalovaným. Žalovaný byl prověřen v insolvenčním rejstříku, databázi neplatných dokladů, interním black listu, registru BRKI/NRKI, Solus, vše bez negativního záznamu. Příjem žalovaného ve výši 25 000 Kč banka ověřila s využitím komplexního statistického nástroje, deklarované výdaje navýšila oproti výdajům v žádosti na částku 15 691 Kč a dospěla k závěru, že žalovanému zbývá celkem 9 309 Kč, je tedy schopen půjčku splácet a úvěr byl tedy schválen.

7. Z výpisu minutové půjčky a mimořádného výpisu z účtu č. , hodnota, vedeného u , právnická osoba, . bylo zjištěno, že banka žalovanému dne 11. 4. 2024 zaslala částku 20 000 Kč, žalovaný na úvěr uhradil částku 101,99 Kč.

8. Z prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku, výzvy k uhrazení dluhu ze dne 14. 1. 2025, přehledu podacích čísel ze dne 29. 5. 2025 a detailní informace , právnická osoba, . k zásilce RR6793968274F bylo zjištěno, že banka dopisem ze dne 14. 1. 2025 odeslaným žalovanému dne 3. 2. 2025 vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 22 750,33 Kč z titulu smlouvy č. , hodnota, . Detailní informaci k zásilce RR67939682274F soud provedl dle § 120 odst. 2 o. s. ř., neboť tato je potřebná ke zjištění data odeslání uvedeného prohlášení o okamžité splatnosti závazku, kdy z žalobkyní předloženého přehledu podacích čísel ze dne 29. 5. 2025 vyplývá podací číslo zásilky, pomocí něhož je možno z internetové služby , právnická osoba, . „Sledování zásilek“, zjistit datum odeslání zásilky.

9. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 13. 12. 2023 včetně dodatku č. , hodnota, ze dne 15. 2. 2024 a smlouvy o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, včetně Přílohy č. , hodnota, – seznam postupovaných pohledávek ze dne 27. 5. 2025, a potvrzení úplaty ze dne 6. 6. 2025, bylo zjištěno, že předmětná pohledávka za žalovaným (v seznamu postupovaných pohledávek je uvedena pod pořadovým číslem , hodnota, ) byla společností , právnická osoba, . postoupena na společnost , Anonymizováno, -, Anonymizováno, a. s.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, včetně Přílohy č. , hodnota, – seznam postupovaných pohledávek ze dne 27. 5. 2025 bylo zjištěno, že předmětná pohledávka za žalovaným (v seznamu postupovaných pohledávek je uvedena pod pořadovým číslem , hodnota, ) byla společností I, Anonymizováno, , Anonymizováno, a. s. postoupena na žalobkyni.

11. Z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 12. 6. 2025 včetně přehledu podacích čísel ze dne 30. 6. 2025, bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky na společnost , Anonymizováno, -, Anonymizováno, a. s.

12. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 17. 7. 2025, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 7. 2025 včetně seznamu odeslaných oznámení a předžalobních výzev, že společnost , Anonymizováno, -, Anonymizováno, a. s. oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni žalovanému a žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu z předmětné smlouvy o úvěru.

13. Z ostatních provedených a v rozsudku neuvedených důkazů soud nezjistil žádné pro rozhodnutí významné skutečnosti.

14. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 11. 5. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, a to elektronicky prostřednictvím prostředku komunikace na dálku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně dne 11. 5. 2024 poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením Smlouvy řádně neprověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky výzvou odeslanou ze dne 14. 1. 2025 odeslanou dne 3. 2. 2025. Předmětná pohledávka za žalovaným byla společností , právnická osoba, . postoupena na společnosti , Anonymizováno, -, Anonymizováno, a. s. a následně společností , Anonymizováno, -, Anonymizováno, a.s. na žalobkyni.

15. Na základě shora zjištěného skutkovém stavu soud po právní stránce věc posoudil podle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) upravující smlouvu o úvěru ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ), a to s ohledem na to, že právní předchůdce žalobkyně smlouvu uzavřel v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. a žalovaný v postavení spotřebitele podle § 419 o. z. Přičemž podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 3 odst. 1 písm. c) ZoSÚ se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pokud jde o samotnou povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru schopnost spotřebitele úvěr splácet, tak poskytovatel úvěru je povinen postupovat s odbornou péči ve smyslu § 75 ZoSÚ. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, , podle kterého pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a před poskytnutím úvěru žalovanému řádně nezkoumal jeho schopnost úvěr splácet. Řádné posouzení úvěruschopnosti předpokládá zjištění a ověření hlavních příjmů žadatele a dále jeho běžných životních nákladů včetně nákladů na již exitující závazky spotřebitele, a následně porovnání těchto příjmů a výdajů za účelem zjištění disponibilních zdrojů spotřebitele a jejich porovnání s předpokládanou výši splátek za účelem zjištění, zda je spotřebitel schopen bez obtíží schopen tyto splátky uhradit. V souladu s judikaturními závěry soudů vyšších stupňů není pochyb, že povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost poskytovatel úvěru dostojí pouze tehdy, pokud dojde ke zjištění a prověření příjmové a výdajové stránky faktických poměrů konkrétního žadatele o úvěr, a to zejména zásadních, kterými jsou příjem žadatele a dále jeho výdaje na bydlení a služby s bydlením spojené, výdaje na výživné, výdaje na splátky jiných úvěrů či jiné splátkové zatížení a výdaje na živobytí (viz rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, ze dne 9. 1. 2025, č. j. , spisová značka, ). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 24. 3. 2023 „Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr však vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedla k doložení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně.“ V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně při ověřování schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházel z nijak nedoložených příjmů a výdajů žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně po žalovaném doložení jeho příjmů a výdajů ani nevyžadoval, kdy údaje tvrzené žalovaným ověřoval, resp. upravoval, pouze pomocí statistického modelu. V souladu se shora citovanou judikaturou však takové posouzení úvěruschopnosti nelze považovat za dostačující. Žalobkyně soudu předložila mimořádný výpis z účtu žalovaného č. , hodnota, vedený u společnosti , právnická osoba, . za období od 1. 1. 2000 do 6. 6. 2025, přičemž soud se zaměřil na období cca 4 měsíců před uzavřením předmětné půjčky (měsíce leden, únor, březen, duben a část května). V žádném z měsíců tohoto období nebyl na uvedený účet připsán příjem ve výši 25 000 Kč, z nějž žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Jelikož právní předchůdce žalobkyně zjevně neměl před uzavřením Smlouvy k dispozici ověřené a doložené údaje o příjmech a výdajích, nemohl řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr, řádně splácet. V kontextu tohoto zjištění nemůže závěr právního předchůdce žalobkyně o úvěruschopnosti žalovaného obstát. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku a další poplatcích. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z. a žalovaný je podle § 2991 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 ZoSÚ povinen žalobkyni vydat bezdůvodného obohacení ve výši 19 542 Kč (právní předchůdce žalobkyně žalovanému prokazatelně poskytl částku 20 000 Kč, dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil na předmětnou smlouvu částku 458 Kč). Jelikož mezi účastníky nedošlo k uzavření smlouvy, nebyla ani sjednána splatnost závazku. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení se tak řídí § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Soud vzal za prokázáno, že žalovaný byla k okamžité úhradě dlužné částky vyzvána v prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu ze dne 14. 1. 2025 odeslaným dne 3. 2. 2025. Výzva mu byla ve smyslu § 573 o. z. doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 6. 2. 2025, splatnost pohledávky nastala téhož dne a od 7. 2. 2025 je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky podle § 1968 o. z. Žalobkyni tak od 7. 2. 2025 vzniklo právo na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v aktuálním znění. Žalobkyně úrok z prodlení požadovala za období od 30. 6. 2024 do 31. 12. 2024 v kapitalizované výši a dále pak až od 16. 5. 2025. Soud tedy v souladu s 153 odst. 2 o. s. ř. žalobkyni přiznal úrok z prodlení od data uvedeného v žalobě. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, tak tato je dána v souladu s § 1879 o. z., neboť smlouvami o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že předmětná pohledávka za žalovaným včetně jejího příslušenství byla postoupena na společnosti I-Xon a. s. a následně z této společnosti na žalobkyni. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., přičemž lhůta plnění byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Soud provedl celkovou kapitalizaci předmětu řízení včetně úrokového příslušenství k datu vyhlášení rozsudku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , spisová značka, nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. , spisová značka, ). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 80,5 % a neúspěch 19,5 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 61 % nákladů řízení (úspěch 80,5 % - neúspěch 19,5 %), které žalobkyni vznikly. Celkové náklady řízení žalobkyně představují částku 2 656 Kč, která se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 841 Kč, 3 úkonů právní služby po 400 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby), 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) této vyhlášky a 21 % DPH ve výši 315 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. V případě plného úspěchu by žalobkyni náležela náhrada nákladů řízení v částce 2656 Kč, 61 % z této částky představuje 1 620 Kč (po zaokrouhlení). V daném případě se jednalo o příklad formulářové žaloby ve věci typově i skutkově jednoduché, nárok je uplatněn vzorovou žalobou (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu). Opakované podávání obdobných žalob vyplývá z informačního systému soudu, stanovení náhrady nákladů řízení za právní zastoupení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. je proto dle názoru soudu zcela adekvátní. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu a režijní paušál za doplnění žaloby ze dne 7. 1. 2026, neboť tato doplněná tvrzení měla obsahovat již samotná žaloba. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

16. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.