33 C 233/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Švachovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 30 683 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 998 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 113,41 Kč za období od 16. 8. 2025 do 2. 9. 2025, a zákonný úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 998 Kč za dobu od 3. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 10 685 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 60,60 Kč za období od 16. 8. 2025 do 2. 9. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 11, 5 % ročně z částky 10 685 Kč od 3. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 256 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 9. 2025 ve znění doplnění ze dne 8. 1. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 683 Kč s příslušenstvím, a to z titulu úvěrové smlouvy č. , hodnota, uzavřené dne 14. 1. 2025 s žalovaným (dále jen „Smlouva“). Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 660 Kč. Sjednány byly také další služby za následující poplatky: poplatek ve výši 199 Kč za expres výplatu, poplatek ve výši 99 Kč za bezpečnou splátku, přičemž tato služba byla vyúčtována 4x, v rámci druhé až osmé splátky pevný úrok v částce ve výši 980 Kč. Žalovaný si dvakrát prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky, což je zpoplatněno částkou vždy 1 980 Kč. V případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou aktuálně splatné splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každé prodlení, přičemž žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou 3 splátek. Dále byly ve smlouvě sjednány účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč, které slouží k pokrytí emailových a SMS zpráv, práce operátorů, zpráv adresovaných přímo dlužníkům, rozvoje a kontroly kvality operátorů, systémové podpory. Tyto náklady byly vyúčtovány žalovanému 3x. Zaslání dopisu vyzývajícího k uhrazení celého dluhu bylo zpoplatněno jako účelně vynaložený náklad částkou 130 Kč, přičemž žalovanému byl takto vyúčtován dopis ze dne 4. 7. 2025. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil 2 Kč. Jelikož žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, byl žalovaný dopisem ze dne 4. 7. 2025 vyzván ke splacení celého úvěru. Žalobkyně po žalovaném z titulu smlouvy požaduje neuhrazenou jistinu ve výši 19 998 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatek za expres platbu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 3 960 Kč, smluvní úroky ve výši 2 940 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 1 030 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč za opakované prodlení žalovaného s úhradou splátek, kapitalizovaný úrok z prodlení za období od 16. 8. 2025 do 2. 9. 2025 ve výši 174,01 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši 11,5 % ročně z částky 30 683 Kč od 3. 9. 2025 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech NRKI, BRKI a SOLUS a dále z CEE a ISIR, z uvedených registrů žalobkyně nezjistila žádné negativní informace o žalovaném. Žalobkyně doplnila, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím obdoby internetového bankovnictví, a obecně popsala postup uzavírání smluv prostřednictvím svého webového rozhraní s poukazem na právní závěry Krajského soudu v , adresa, k otázce uzavírání smluv prostředky komunikace na dálku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného, kteří se k jednání nedostavili, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila.

4. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z výpisu z obchodních rejstříku žalobkyně bylo prokázáno, že žalobkyně je obchodní společností zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně, oddíl B, vložka 4401, jejímž předmětem podnikání je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

6. Z Úvěrové smlouvy , jméno FO, žádosti , Anonymizováno, ze dne 14. 1. 2025 včetně splátkového kalendáře ve spojení s listinou dohledání informací o činnosti klienta a výstupem z , jméno FO, bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla distančním způsobem uzavřena smlouva o poskytnutí hotovostního bezúčelového úvěru ve výši 20 000 Kč s roční úrokovou sazbou stanovenou ve splátkovém kalendáři, RPSN 49,2 %. Celková částka ke splacení činila 27 520 Kč, výše měsíční splátky je stanovena ve splátkovém kalendáři, 1. splátka je splatná po měsíci od data poskytnutí úvěru a další splátky po měsíci ode dne splatnosti předešlé splátky.

7. Z listiny označené jako „Opis výpisu proplacení smlouvy“ a výpisu z účtu č. , hodnota, ze dne 14. 1. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně dne 14. 1. 2025 převedla na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, částku 20 000 Kč.

8. Z karty klienta, že v této žalobkyně prohlašuje, že před uzavřením předmětné smlouvy vycházela z údajů sdělených žalovaným, a to že je bezdětný, zaměstnaný s příjmem 40 000 Kč, příjmy ostatní členů domácnosti je 0, nemá žádné výdaje se splátkami jiným společnostem, dotaz na registry ISIR, NRKI, SOLUS CRIBIS bez negativních poznatků.

9. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalobce zjišťoval údaje o žalovaném v nebankovním registru klientských informací, přičemž z této zprávy vyplývá, že u žalovaného byly evidovány čtyři nesplacené úvěry s celkovou výší splátek 21 399 Kč.

10. Z listiny označené jako „Výzva před zahájením vymáhání celého úvěru“ ze dne 19. 5. 2025 včetně poštovního podacího archu ze dne 20. 5. 2025, bylo zjištěno, že uvedeného dne žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného s úhradou závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy č. , hodnota, vyzvala žalovaného k úhradě částky v celkové výši 9 265 Kč nejpozději do 30 dnů. Výzva byla dne 20. 5. 2025 odeslána na adresu žalovaného.

11. Z listiny označené jako „Výpis čerpání, splátek a úhrad“ soud zjistil, že žalobkyně eviduje u smlouvy č. , hodnota, u klienta , adresa, , Anonymizováno, výši úvěru 20 000 Kč, jistinu 30 857,01 Kč, celkem uhrazenou částku 2 Kč.

12. Z listiny označené jako „Výzva ke splacení celé půjčky“ ze dne 4. 7. 2025 včetně poštovního podacího archu ze dne 7. 7. 2025, bylo zjištěno, že uvedeného dne žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného s úhradou závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy č. , hodnota, vyzvala žalovaného k úhradě částky v celkové výši 30 683 Kč nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy. Výzva byla dne 7. 7. 2025 odeslána na adresu žalovaného.

13. Ze sdělení společnosti , právnická osoba, . ze dne 22. 1. 2026, které si soud k návrhu žalobkyně vyžádal k důkazu, bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla na jeho účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, dne 14. 1. 2025 částku 20 000 Kč.

14. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 1. 8. 2025 včetně podacího archu, soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě částky v celkové výši 30 683 Kč nejpozději do 15. 8. 2025, jinak přistoupí k podání žaloby o zaplacení tohoto dluhu u soudu. Tato výzva byla dne 5. 8. 2025 odeslána doporučenou zásilkou na adresu žalovaného.

15. Z ostatních provedených a v rozsudku neuvedených důkazů soud nezjistil žádné pro rozhodnutí významné skutečnosti.

16. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 14. 1. 2025 uzavřena smlouva o úvěru, a to elektronicky prostřednictvím prostředku komunikace na dálku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně dne 14. 1. 2025 poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením Smlouvy řádně neprověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně žalovaného vyzvala ke splacení celé půjčky výzvou odeslanou ze dne 4. 7. 2025 odeslanou dne 7. 7. 2025, a to do 14 dnů od sepsání výzvy.

17. Na základě shora zjištěného skutkovém stavu soud po právní stránce věc posoudil podle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) upravující smlouvu o úvěru ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ), a to s ohledem na to, že žalobkyně smlouvu uzavřela v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. a žalovaný v postavení spotřebitele podle § 419 o. z. Přičemž podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 3 odst. 1 písm. c) ZoSÚ se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pokud jde o samotnou povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru schopnost spotřebitele úvěr splácet, tak poskytovatel úvěru je povinen postupovat s odbornou péči ve smyslu § 75 ZoSÚ. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, , podle kterého pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

18. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a před poskytnutím úvěru žalovanému řádně nezkoumala jeho schopnost úvěr splácet. Řádné posouzení úvěruschopnosti předpokládá zjištění a ověření hlavních příjmů žadatele a dále jeho běžných životních nákladů včetně nákladů na již exitující závazky spotřebitele, a následně porovnání těchto příjmů a výdajů za účelem zjištění disponibilních zdrojů spotřebitele a jejich porovnání s předpokládanou výši splátek za účelem zjištění, zda je spotřebitel schopen bez obtíží schopen tyto splátky uhradit. V souladu s judikaturními závěry soudů vyšších stupňů není pochyb, že povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost poskytovatel úvěru dostojí pouze tehdy, pokud dojde ke zjištění a prověření příjmové a výdajové stránky faktických poměrů konkrétního žadatele o úvěr, a to zejména zásadních, kterými jsou příjem žadatele a dále jeho výdaje na bydlení a služby s bydlením spojené, výdaje na výživné, výdaje na splátky jiných úvěrů či jiné splátkové zatížení a výdaje na živobytí (viz rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, ze dne 9. 1. 2025, č. j. , spisová značka, ). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 24. 3. 2023 „Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr však vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedla k doložení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně.“ V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně při ověřování schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházela z nijak nedoložených příjmů žalovaného ve výši 40 000 Kč, výdajů na splátky zjištěných z nebankovního registru klientských informací a dále výdajů stanovených na základě statistických dat. V souladu se shora citovanou judikaturou však takové posouzení úvěruschopnosti nelze považovat za dostačující. Jelikož právní předchůdce žalobkyně zjevně neměl před uzavřením Smlouvy k dispozici ověřené a doložené údaje o příjmech a výdajích, nemohl řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr, řádně splácet. V kontextu tohoto zjištění nemůže závěr právního předchůdce žalobkyně o úvěruschopnosti žalovaného obstát. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku a další poplatcích.

19. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně žalovanému poskytla bez právního důvodu celkem částku 20 000 Kč. Žalovaný se přijetím uvedené částky bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 o. z. a podle § 2991 o. z. ve spojení s § 2993 o. z. je povinen toto bezdůvodného obohacení vydat. Dle tvrzení žalobkyně jí žalovaný zaplatil částku 2 Kč, přičemž žalovaný žádné další úhrady netvrdil. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 19 998 Kč. Jelikož mezi účastníky nedošlo k uzavření smlouvy, nebyla ani sjednána splatnost závazku. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení se tak řídí § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalovaný byl prokazatelně žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 4. 7. 2025 odeslanou dne 7. 7. 2025, a to nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy. Lze tedy konstatovat, že od 19. 7. 2025 je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky podle § 1968 o. z. Od uvedeného data tak žalobkyni vzniklo v souladu s § 1970 o. z. právo na úroky z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně však úrok z prodlení požadovala až od 16. 8. 2025, soud jí tedy v souladu s § 153 odst. 2 o. s. ř. úrok z prodlení z částky 19 998 Kč přiznal až od uvedeného data. Soud v intencích žalobního nároku úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 998 Kč za dobu od 16. 8. 2025 do 2. 9. 2025 žalobkyni přiznal v kapitalizované výši 113,41 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 998 Kč od 3. 9. 2025 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud žalobu s ohledem na shora uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Soud provedl celkovou kapitalizaci předmětu řízení včetně úrokového příslušenství k datu vyhlášení rozsudku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , spisová značka, nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. , spisová značka, ). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 65,2 % a neúspěch 34,8 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 30,4 % nákladů řízení (úspěch 65,2 % - neúspěch 34,8 %), které žalobkyni vznikly. Celkové náklady řízení žalobkyně představují částku 4 132 Kč. Tato částka je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 228 Kč, odměnou ve výši dle § 14b odst. 1 bod 1 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemný návrh ve věci samé) po 700 Kč, dále náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT a 21% DPH ve výši 504 Kč z částek shora vyjmenovaných, vyjma soudního poplatku, když právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle osvědčení o jeho registraci. V případě plného úspěchu by žalobkyni náležela náhrada nákladů řízení v částce 4 132 Kč, 30,4 % z této částky představuje 1 256 Kč (po zaokrouhlení). V daném případě se jednalo o příklad formulářové žaloby ve věci typově i skutkově jednoduché, nárok je uplatněn vzorovou žalobou (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu). Opakované podávání obdobných žalob vyplývá z informačního systému soudu, stanovení náhrady nákladů řízení za právní zastoupení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. je proto dle názoru soudu zcela adekvátní. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu a režijní paušál za doplnění žaloby ze dne 7. 1. 2026, neboť tato doplněná tvrzení měla obsahovat již samotná žaloba. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

21. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a sice do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.