33 C 3/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Švachovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 29 888 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s ročním úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se co do části smluvní pokuty ve výši , částka, a části kapitalizovaného úroku ve výši , částka, zastavuje.

III. Žaloba se co do částky , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, , úroků ve výši 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

V. Po právní moci rozhodnutí se žalobkyni vrací přeplatek soudního poplatku ve výši , částka, .

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, skládající se z neuhrazené jistiny ve výši , částka, , úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši , částka, , úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, , úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , kapitalizovaných úroků ve výši 761,53 (úrok ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do , datum, ), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, (zákonný úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do , datum, ), úroků ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení. Výše uvedené žalobkyně požadovala z titulu Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, , a žalovaným dne , datum, (dále jen „Smlouva“). Nedílnou součástí této Smlouvy je Předpis splátek, který tvoří přílohu č. , hodnota, Smlouvy. Na základě Smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti částku , částka, , což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit vedle jistiny ve výši , částka, úroku v pevné výši , částka, za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, dále úhradu za poskytnutí úvěru ve výši a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, . Výše uvedené částky byl žalovaný dle Smlouvy povinen uhradit v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , splatnost poslední splátky byla stanovena na , datum, . Žalovaný na svůj závazek uhradil částku , částka, , přičemž poslední příslušná splátka byla žalovaným uhrazena dne , datum, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla s účinností od , datum, předmětná pohledávka vůči žalovanému včetně příslušenství a smluvní pokuty postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou, přesto žalovaný svůj dluh neuhradil. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobu, svým podáním ze dne , datum, , kdy dále uvedla, že její právní předchůdkyně posoudila před poskytnutím zápůjčky s odbornou péči schopnost žalovaného zápůjčku splácet, a to na základě vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne , datum, a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“, a to konkrétně pracovní smlouvou a výplatními páskami. Teprve po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovaným uzavřena Smlouva. Žalovaný v žádosti uvedl, že je od , datum, na dobu neurčitou zaměstnána u společnosti , jméno FO, s. r. o., IČ , IČO, , výše jeho měsíčního příjmu činí , částka, , výše jeho měsíčních výdajů činí , částka, , bydlí pronájmu a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Majetkovou situaci žalovaného si právní předchůdkyně ověřila z pracovní smlouvy a výplatních pásek. S ohledem na od žalovaného zjištěné a právní předchůdkyní žalobkyně ověřené informace, dospěla právní předchůdkyně k názoru, že žalovaný je schopen úvěr ve výši , částka, s měsíční splátkou ve výši , částka, splácet. Strany si na první straně smlouvy sjednaly, že v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas, je žalovaný povinen zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, a to za každý dne prodlení. Smluvní pokuta byla splatná ode dne následujícího po dni prodlení. Smluvní pokuta vyčíslená ke dni , datum, činí celkem částku , částka, . Žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět co do části smluvní pokuty ve výši , částka, a části kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši , částka, .

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud provedl důkazy navržené a předložené žalobkyní a učinil níže uvedená zjištění.

4. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že tato je právnickou osobou podnikající mimo jiné v předmětu podnikání poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

5. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vč. Přílohy č. , hodnota, – předpis splátek bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným, předmětem smlouvy bylo poskytnutí částky ve výši , částka, žalovanému. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí spotřebitelského úvěru právní předchůdkyni žalobkyně úrok z úvěru v celkové výši , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, , za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši , částka, , celkem tedy , částka, . Celkové náklady spotřebitelského úvěru činí , částka, . Zápůjční úroková sazba činí 8 % ročně, RPSN činí 272,44 %. Celková dlužná částka je splatná ve 14 měsíčních splátkách ve výši , částka, . Výše uvedenou smlouvou bylo prokázáno, že žalovaný částku , částka, obdržel v hotovosti, což žalovaný stvrdil podpisem předmětné smlouvy. Na první straně smlouvy je sjednána smluvní pokuta pro případ, že dlužník nezaplatí jakoukoliv splátku řádně a včas, a to ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, s níže je dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení. Smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení. V předpisu splátek je uvedeno, jak budou jednotlivé splátky započítávaný na jednotlivé složky celkové dlužné částky, a to vždy s ohledem na výši úvěru a celkovou dobou splácení6. Ze Žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný v souvislosti s žádostí o úvěr ve výši , částka, uvedl, že je zaměstnaný u společnosti , jméno FO, s. r. o. od , datum, , jeho mzda činí , částka, , výdaje na bydlení a energie činí , částka, , výdaje na dopravu, jídlo osobní náklady činí , částka, , měsíční splátky stávajících půjček činí , částka, , spoření, pojištění , částka, , jiné výdaje , částka, , celkem výdaje činí , částka, , bydlí v nájmu, je svobodný, nemá vyživované děti do 26 let, má bankovní účet, má dluh u společnosti Provident ve výši , částka, , příjem žalovaného byl ověřen z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Z Žádosti o úvěr je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem neověřovala výdajovou stránku žalovaného.

7. Z Transakční historie soud zjistil, že žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil celkem částku , částka, , přičemž poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne , datum, .

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , vč. výňatku z Přílohy č. , hodnota, - seznam postupovaných pohledávek v listinné podobě - str. 1 z 59 a str. 43 z 59 (pohledávka za žalovaným je uveden pod pořadovým číslem , hodnota, ) vzal soud za prokázáno, že původní věřitel společnost , právnická osoba, . jako postupitel uzavřel s žalobkyní jako postupníkem smlouvu, na základě které postoupil svou pohledávku za žalovaným dle citované smlouvy žalobkyni. Z potvrzení o zaplacení kupní ceny bylo prokázáno, že žalobkyně zaplatila kupní cenu za postoupení pohledávek dle výše uvedené smlouvy dne , datum, .

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně tímto sdělením, oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni.

10. Z potvrzení o expedici obyčejných zásilek vyplývá, že dne , datum, , právnická osoba, předala do přepravy 1917 Ks obyčejných zásilek od právní předchůdkyně žalobkyně.

11. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, ve spojení s poštovním podacím lístkem ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do , datum, . Tato výzva byla zaslána žalovanému dne , datum, na adresu uvedenou ve smlouvě.

12. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně na základě Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, poskytla žalovanému v hotovosti částku , částka, a žalovaný se zavázala tuto částku spolu s dalšími poplatky, tj. celkem částku , částka, , vrátit ve 14 měsíčních splátkách. Doposud žalovaný uhradil částku ve výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením Smlouvy zjišťovala příjmy žalovaného, kdy žalovaný doložil svůj příjem z pracovního poměru. Právní předchůdkyně žalobkyně nicméně žádným způsobem nezkoumala a neověřovala žalovaným uvedené výdaje. Předmětná pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena původním věřitelem společností , právnická osoba, . smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, a to ke dni uhrazení kupní ceny, tj. ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo uvedenou společností žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, , odeslaným dne , datum, , přičemž žalovaný byl vyzván k uhrazení předmětné pohledávky žalobkyni. Žalovaný byl k úhradě vyzván předžalobní výzvou ze dne , datum, odeslanou dne , datum, , a to ve lhůtě do , datum, .

13. Na základě shora zjištěného skutkovém stavu soud po právní stránce věc posoudil podle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) upravující smlouvu o úvěru. Vzhledem k tomu, že při uzavírání předmětné smlouvy o úvěru žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a právní předchůdkyně žalobkyně v pozici podnikatele ve smyslu § 420 o. z. je nutno právní vztah vzniklý z předmětné smlouvy posuzovat podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť podle § 2 odst. 1 citovaného zákona je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. V projednávané věci jsou stěžení ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 ZoSÚ. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 3 odst. 1 písm. c) ZoSÚ se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pokud jde o samotnou povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru schopnost spotřebitele úvěr splácet, tak poskytovatel úvěru je povinen postupovat s odbornou péči ve smyslu § 75 ZoSÚ. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ (ve znění účinném do , datum, ) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V projednávané věci byla Smlouva uzavřena před nabytím účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., kterým byla do § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru výslovně zakotvena povinnost soudu k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru přihlédnout z úřední povinnosti. Avšak již před dotyčnou novelou byla povinnost soudu zabývat se z úřední povinnosti tím, zda věřitel řádně splnil svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost věřitele, dovozena judikaturou. K porušení povinnosti věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr se vyjádřil Ústavní soud například ve svém nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4084/12, obdobně i v nálezu z , datum, III. ÚS 4129/18, nebo také Nejvyšší soud ČR například v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . V citovaných rozhodnutí uvedené soudy vyslovily závěr, že nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit činí smlouvu od počátku absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem. Uvedený přístup je naplněním zásady ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, kdy povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Výše uvedené je plně aplikovatelné v podmínkách zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., a to i z důvodů uvedených níže. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá rovněž ustálené judikatuře Soudního dvora , právnická osoba, , jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu vnitrostátních norem v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing , jméno FO, C-106/89, EU:C:1990:395, , jméno FO, C-240–244/98, EU:, právnická osoba, :346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Zde je na místě odkázat na rozsudek Soudního dvora , právnická osoba, ze dne , datum, , sp. zn. C-679/18 OPR, v němž se Soudní dvůr v rámci rozhodování o předběžné otázce konkrétně zabýval možností eurokonformního výkladu znění § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do , datum, , tj. možnosti vnitrostátního soudu přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti. V citovaném rozhodnutí Soudní dvůr EU dospěl k závěru, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

15. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES, jakož i shora citovanou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ust. § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 580 o. z. pro rozpor se zákonem. K této neplatnosti musí soud v souladu s § 588 o. z. přihlížet z úřední povinnosti.

16. Po provedeném dokazování soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného ověřovala příjmovou stránku žalovaného. Právní předchůdkyně žalované nicméně zcela rezignovala na zkoumání výdajové stránky žalovaného, kdy se spokojila pouze s údaji uvedenými žalovaným bez toho, aby si od žalované vyžádala poklady dokládající výši tvrzených výdajů. Právní předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jeho příjmech a výdajích. Vzhledem k uvedenému dovodil soud podle § 580 o. z. ve spojení s § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ absolutní neplatnost smlouvy ze dne , datum, pro rozpor se zákonem. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku a další poplatcích a smluvní pokutě. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z. a žalovaný je podle § 2991 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 ZoSÚ povinen žalobkyni vydat bezdůvodného obohacení ve výši , částka, (právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému prokazatelně poskytla částku , částka, , žalovaný uhradil celkem částku , částka, ). Jelikož mezi účastníky nedošlo k uzavření smlouvy, nebyla ani sjednána splatnost závazku. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení se tak řídí § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Soud vzal za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, odeslaným dne , datum, . Za použití § 573 o. z. má soud za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného třetí pracovní den po odeslání, tj. dne , datum, , přičemž žalovaný byl povinen dlužnou částku uhradit bez zbytečného odkladu, tj. dne , datum, . Uplynutím lhůty splatnosti se žalovaný dostal do prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyni tak od , datum, vzniklo právo na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v aktuálním znění. Pokud jde o aktivní legitimaci žalované, tak tato je dána v souladu s § 1879 o. z., neboť Smlouvou o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že předmětná pohledávka za žalovaným včetně jejího příslušenství byla postoupena na žalobkyni. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., přičemž lhůta plnění byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

17. Pokud jde o část smluvní pokuty ve výši , částka, a část kapitalizovaného úroku ve výši , částka, tak v této části soud řízení zastavil podle § 96 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně v tomto rozsahu vzala svou žalobu zpět svým podání ze dne , datum, . Souhlasu žalovaného nebylo třeba, neboť částečné zpětvzetí bylo učiněno dříve než začalo jednání. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok III.).

18. O náhradě nákladů řízení (výrok IV.) soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

19. Pokud jde o výrok V., tak soud žalobkyni v souladu s § 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích vrátil přeplatek soudního poplatku ve výši , částka, , neboť soudní poplatek měl být správně vypočten z částky , částka, (jistina a poplatky) nikoliv z částky , částka, zahrnující i úrok z úvěru ve výši , částka, . Správná výše poplatku podle položky 1 písm. a) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb. činí , částka, . Žalobkyně na soudním poplatku však zaplatila částku , částka, . Soud proto ve výroku V. Soud proto rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, žalobkyni.