33 C 63/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Švachovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 42 560 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 20,74 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 23,19 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenství. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi jejím právním předchůdcem, společností , právnická osoba, , a žalovanou byla dne , datum, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva 1“) a dne , datum, Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva 2“). Na základě Smlouvy 1 právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti částku ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala vedle poskytnuté částky právnímu předchůdci zaplatit zápůjční úrok ve výši , částka, za sjednanou dobu řádného splácení, odměnu za administrativní činnost ve výši , částka, a za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Zapůjčenou částku včetně úroků a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po , částka, počínaje , datum, , poslední splátka byla splatná dne , datum, . Jelikož dlužná částka nebyla ke dni , datum, řádně uhrazena dle čl. 1.4 smlouvy neuhrazená jistina ve výši , částka, se ode dne , datum, až do zaplacení úročí úrokem ve výši 23,19 % ročně (resp. na základě rozhodnutí žalobce úrokem v nižší sazbě, než byla sjednána ve Smlouvě 1). Žalovaná na uvedenou pohledávku uhradila pouze částku , částka, . Poslední platba byla uhrazena dne , datum, . Žalobkyně po žalované z titulu Smlouvy 1 požaduje celkem částku , částka, sestávající se z dlužné jistiny ve výši , částka, , dlužných úhrad za poplatky ve výši , částka, , kapitalizovaný úroků ve výši , částka, (úrok ve výši 23,19 % ročně z částky , částka, od , datum, do data postoupení , datum, ), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, (zákonný úrok ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ), úrok ve výši 23,19 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Na základě Smlouvy 2 právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti částku ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala vedle poskytnuté částky právnímu předchůdci zaplatit zápůjční úrok ve výši , částka, za sjednanou dobu řádného splácení, odměnu za administrativní činnost ve výši , částka, a za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Zapůjčenou částku včetně úroků a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v 80 týdenních splátkách po , částka, počínaje , datum, , poslední splátka byla splatná dne , datum, . Jelikož dlužná částka nebyla ke dni , datum, řádně uhrazena dle čl. 1.4 smlouvy neuhrazená jistina ve výši , částka, se ode dne , datum, až do zaplacení úročí úrokem ve výši 20,74 % ročně. Žalovaná na uvedenou pohledávku uhradil pouze částku , částka, . Poslední platba byla uhrazena dne , datum, . Žalobkyně po žalované z titulu Smlouvy 2 požaduje celkem částku , částka, sestávající se z dlužné jistiny ve výši , částka, , dlužných úhrad za poplatky ve výši , částka, , kapitalizovaný úroků ve výši , částka, (úrok ve výši 20,74% ročně z částky , částka, od , datum, do data postoupení , datum, ), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, (zákonný úrok ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ), úrok ve výši 20,74 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Výše uvedené pohledávky za žalovanou byly Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, společnosti , právnická osoba, postoupeny na žalovanou jako nového věřitele, a to s účinností od , datum, . Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdce před uzavřením Smlouvy 1 i Smlouvy 2 posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr v souladu s § 84 – 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných i získaných od žalované. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. V doplnění žaloby ze dne , datum, žalobkyně uvedla, že žalovaná v Kartě zákazníka ze dne , datum, uvedla, že má stálý příjem ze státní podpory ve výši , částka, , což bylo ověřeno na základě složenky, příjem manžela činí , částka, . Měsíční výdaje žalované byly výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) 2/3 ve výši , částka, , což bylo ověřeno na základě nájemní smlouvy, osobní výdaje činily , částka, , tyto byly ověřeny na základě sdělení žalované, splátky úvěrů/zápůjček činili 1 350, Kč, tyto byly ověřena na základě sdělení žalované. Žalovaná v Kartě zákazníka ze dne , datum, uvedla, že má stálý příjem ze státní podpory ve výši , částka, (ověřeno složenkou), čistý příjem manžela činil , částka, . Měsíční výdaje žalované byly výdaje na bydlení ½ ve výši , částka, , ověřeny nájemní smlouvou, osobní výdaje ve výši , částka, , ověřeny na základě sdělení žalované. Žalovaná uvedla, že žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti. Právní předchůdce žalobkyně si současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Po vyhodnocení nashromáždění a ověřených údajů právní předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, že žalovaná má dostatečný příjem k úhradě týdenní splátky ve výši , částka, resp. , částka, . Po té byly s žalovanou uzavřeny předmětné Smlouvy.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, ačkoliv k tomu byla vyzvána.

3. Soud provedl důkazy navržené a předložené žalobkyní a učinil níže uvedená zjištění.

4. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně je právnickou osobou podnikající v předmětu podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, a žalovanou. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí částky , částka, žalované společností , právnická osoba, , a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 32,15 % ročně, smlouva byla uzavřena na 60 týdnů, výše úroku činila , částka, , administrativní poplatek , částka, , odměna za hotovostí inkaso splátek , částka, , celková částka k zaplacení činila , částka, , RPSN činila 206,15 %. Celkovou částku se žalovaná zavázala splatit v 60 týdenních splátkách ve výši , částka, , Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že převzala jistinu spotřebitelského úvěru.

6. Z karty zákazníka, žádost o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná v souvislosti s poskytnutím úvěru ve výši , částka, splatným v 60 týdenních splátkách uvedla u druhu bydlení, že je nájemník, v domácnosti žije s manželem, jako hlavní zdroj příjmů uvedla invalidní důchod ve výši , částka, , příjem manžela , částka, , dále že má u společnosti Fair Credit zápůčku/úvěr ve výši , částka, splácený měsíčními splátkami ve výši , částka, , výdaje na bydlení 2/3 nájmu vč. en. , částka, , osobní výdaje ve výši , částka, , splátky úvěrů/zápůjček , částka, . Celkové příjmy žalované byly stanoveny částkou , částka, a výdaje částkou , částka, , použitelný příjem činil , částka, . V části „Dokumenty k ověření finanční situace žadatele byly zatrženy položky Bankovní výpisy – příjmy/výdaje, výplatní pásky (manžel), složenky – příjmy, nájemní/podnájemní smlouva, evidenční list, faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV, SIPO.

7. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, a žalovanou. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí částky , částka, žalované společností , právnická osoba, , a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 20,74 % ročně, smlouva byla uzavřena na 80 týdnů, výše úroku činila , částka, , administrativní poplatek , částka, , odměna za hotovostí inkaso splátek , částka, , celková částka k zaplacení činila , částka, , RPSN činila 163,05 %. Celkovou částku se žalovaná zavázala splatit v 80 týdenních splátkách ve výši , částka, , Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že převzala částku ve výši , částka, , kdy částka , částka, byla započtena na pohledávku společnosti Fair Credit vůči žalované z titulu spotřebitelského úvěru č. , hodnota, .

8. Z karty zákazníka, žádost o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná v souvislosti s poskytnutím úvěru ve výši , částka, splatným v 80 týdenních splátkách uvedla u druhu bydlení, že je nájemník, v domácnosti žije s manželem, jako hlavní zdroj příjmů uvedla invalidní důchod ve výši , částka, , příjem manžela , částka, , dále že má u společnosti Fair Credit zápůčku/úvěr ve výši , částka, splácený měsíčními splátkami ve výši , částka, , výdaje na bydlení 1/2 nájmu vč. en. , částka, , osobní výdaje ve výši , částka, , splátky úvěrů/zápůjček , částka, . Celkové příjmy žalované byly stanoveny částkou , částka, a výdaje částkou , částka, , použitelný příjem činil , částka, . V části „Dokumenty k ověření finanční situace žadatele byly zatrženy položky složenky – příjmy, nájemní/podnájemní smlouva, evidenční list, faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV, SIPO.

9. Z rukou psané listiny ze dne , datum, na č. l. 18 soud zjistil, že žalovaná prohlásila, že od , datum, trvale bydlí na adrese , adresa, , z poštovních poukázek ze dne , datum, , , datum, a ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná pobírala invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši , částka, . Z poštovní poukázky ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalovaná pobírala invalidní důchod pro invaliditu druhé stupně ve výši , částka, . Z výplatního lístku za měsíc říjen 2020 bylo prokázáno, že za uvedený měsíc činila mzda manžela žalované k výplatě částku ve výši , částka, , z výplatního lístku za měsíc listopad 2020 že za uvedený měsíc činila mzda manžela žalované k výplatě částku ve výši , částka, , z výplatního lístku za měsíc prosinec 2020, bylo prokázáno, že za uvedený měsíc činila mzda manžela žalované k výplatě částku ve výši , částka, . Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne , datum, bylo prokázáno, že , jméno FO, uzavřel ze společností , právnická osoba, smlouvu o nájmu bytu č. , hodnota, v domě č. p. 797, č. o. 4 na , adresa, v , adresa, . Z potvrzení platby ze dne , datum, a , datum, soud zjistil, že Vladímir , jméno FO, uhradil společnosti , právnická osoba, za nájem výše uvedené bytu částku , částka, . Z „domácí platba odchozí“ bylo zjištěno, že byla provedena úhrada společnosti , právnická osoba, ve výši , částka, .

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , vč. výňatku z Přílohy č. , hodnota, - seznamu postupovaných pohledávek vzal soud za prokázáno, že původní věřitel společnost , právnická osoba, jako postupitel uzavřel s žalobkyní jako postupníkem smlouvu, na základě které postoupil své pohledávky za žalovanou dle Smlouvy 1 a Smlouvy 2 na žalobkyni.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ve spojení s podacím lístkem ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně tímto sdělením, které bylo žalované zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě, oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobkyni.

12. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, ve spojení s poštovním podacím lístkem ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do , datum, .

13. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, poskytla žalované v hotovosti částku , částka, a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s dalšími poplatky, tj. celkem částku , částka, , vrátit v 60 týdenních splátkách. Doposud žalovaná uhradila částku ve výši , částka, (soud vycházel z tvrzení žalobkyně). Právní předchůdkyně žalobkyně na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, poskytla žalované v hotovosti částku , částka, a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s dalšími poplatky, tj. celkem částku , částka, , vrátit v 80 týdenních splátkách. Doposud žalovaná uhradila částku ve výši , částka, (soud vycházel z tvrzení žalobkyně).

14. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením Smluv zjišťovala příjmy žalované, kdy žalovaná doložila svůj příjem z invalidního důchodu a dále příjem svého manžela z pracovního poměru. Pokud jde o výdajovou stránku žalované, tak právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z tvrzení žalované a dále z předložené nájemní smlouvy a potvrzení o úhradách nájemného , jméno FO, . Dle tvrzení žalobkyně měla žalovaná předložit faktury za elektřin, vodu plyn, telefon TV, SIPO, evidenční list, bankovní výpisy. Žádný z těchto dokladů však žalobkyně k důkazu nepředložila. Není zřejmé, na základě jakých dokladů žalovaná ověřila, že výdaje na bydlení žalované činí v zákaznické kartě uvedené částky. Jak bylo uvedeno výše, právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici shora uvedenou nájemní smlouvu a potvrzení o úhradách, avšak vše se týká osoby , jméno FO, , nikoliv žalované či jejího manžela. Uvedené doklady neprokazují, jaké částky žalovaná za bydlení hradila , jméno FO, či jiné osobě. Soud rovněž poukazuje, že dle zákaznické karty ze dne , datum, výdaje žalované činili 2/3 nájemného včetně elektřiny, avšak dle zákaznické karty ze dne , datum, již jen ½ nájemného včetně elektřiny. Uvedené vyvolává dojem, že výše nákladů na bydlení byla přizpůsobována výši splátek tak, aby se žalovaná jevila úvěruschopná. Soud nevzal tedy za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala výdaje žalované. Předmětná pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena původním věřitelem společností , právnická osoba, s účinností od , datum, , postoupení pohledávky bylo uvedenou společností žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, . Uvedené oznámení bylo žalované odesláno dne , datum, . Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou ze dne , datum, odeslanou na adresu žalované téhož dne.

15. Na základě shora zjištěného skutkovém stavu soud po právní stránce věc posoudil podle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) upravující smlouvu o úvěru. Vzhledem k tomu, že při uzavírání předmětné smlouvy o úvěru žalovaná vystupovala v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a právní předchůdce žalobkyně v pozici podnikatele ve smyslu § 420 o. z. je nutno právní vztah vzniklý z předmětné smlouvy posuzovat podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ)“), neboť podle § 2 odst. 1 citovaného zákona je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. V projednávané věci jsou stěžení ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 ZoSÚ. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 3 odst. 1 písm. c) ZoSÚ se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pokud jde o samotnou povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru schopnost spotřebitele úvěr splácet, tak poskytovatel úvěru je povinen postupovat s odbornou péči ve smyslu § 75 ZoSÚ. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ (ve znění účinném do , datum, ) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V projednávané věci byla Smlouva uzavřena před nabytím účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., kterým byla do § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru výslovně zakotvena povinnost soudu k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru přihlédnout z úřední povinnosti. Avšak již před dotyčnou novelou byla povinnost soudu zabývat se z úřední povinnosti tím, zda věřitel řádně splnil svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost věřitele, dovozena judikaturou. K porušení povinnosti věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr se vyjádřil Ústavní soud například ve svém nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4084/12, obdobně i v nálezu z , datum, III. ÚS 4129/18, nebo také Nejvyšší soud ČR například v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . V citovaných rozhodnutí uvedené soudy vyslovily závěr, že nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit činí smlouvu od počátku absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem. Uvedený přístup je naplněním zásady ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, kdy povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Výše uvedené je plně aplikovatelné v podmínkách zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., a to i z důvodů uvedených níže. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá rovněž ustálené judikatuře Soudního dvora , právnická osoba, , jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu vnitrostátních norem v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing , jméno FO, C-106/89, EU:C:1990:395, , jméno FO, C-240–244/98, EU:, právnická osoba, :346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Zde je na místě odkázat na rozsudek Soudního dvora , právnická osoba, ze dne , datum, , sp. zn. C-679/18 OPR, v němž se Soudní dvůr v rámci rozhodování o předběžné otázce konkrétně zabýval možností eurokonformního výkladu znění § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do , datum, , tj. možnosti vnitrostátního soudu přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti. V citovaném rozhodnutí Soudní dvůr EU dospěl k závěru, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

17. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES, jakož i shora citovanou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ust. § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 580 o. z. pro rozpor se zákonem. K této neplatnosti musí soud v souladu s § 588 o. z. přihlížet z úřední povinnosti.

18. Po provedeném dokazování soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované ověřovala příjmovou stránku žalované. Soud však nevzal za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posuzoval výdajovou stránku žalované, kdy nebyly předloženy doklady prokazující výši výdajů žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalované, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje i o jejích výdajích. Vzhledem k uvedenému dovodil soud podle § 580 o. z. ve spojení s § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ absolutní neplatnost Smlouvy 1 i Smlouvy 2 pro rozpor se zákonem. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku a další poplatcích. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z. a žalovaná je podle § 2991 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 ZoSÚ povinna žalobkyni vydat bezdůvodného obohacení ve výši 14 160Kč (právní předchůdkyně žalobkyně žalované prokazatelně poskytla částku , částka, , žalovaná uhradila celkem částku , částka, ). Jelikož mezi účastníky nedošlo k uzavření smlouvy, nebyla ani sjednána splatnost závazku. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení se tak řídí § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou dne , datum, . Za použití § 573 o. z. má soud za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalované třetí pracovní den po odeslání, tj. dne , datum, , přičemž žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky do , datum, . Uplynutím stanovené lhůty se žalovaná dostala do prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyni tak od , datum, vzniklo právo na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v aktuálním znění. Soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení od , datum, , avšak s ohledem na ust. § 152 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád z částky , částka, pouze ve výši 8,5 % ročně, jak žalobkyně v žalobě požadovala. Pokud jde o aktivní legitimaci žalované, tak tato je dána v souladu s § 1879 o. z., neboť Smlouvou o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že předmětná pohledávka za žalovanou včetně jejího příslušenství byla postoupena na žalobkyni. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., přičemž lhůta plnění byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

19. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.