34 C 115/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Bojkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 34 579 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 13 987,63 Kč odpovídající části kapitalizovaného úroku z částky 30 000 Kč za dobu od 10. 9. 2022 do 10. 2. 2023 a co do částky 4 579 Kč představující nárok na smluvní pokutu zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč s 15% zákonným úrokem z prodlení za dobu od 2. 5. 2023 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba žalobkyně se co do nároku na 15% zákonný úrok z prodlení z částky 30 000 Kč za dobu od 11. 2. 2023 do 1. 5. 2023 zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 974 Kč k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 18. 8. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 30 000 Kč s 15% zákonným úrokem z prodlení z částky 30 000 Kč za dobu od 11. 2. 2023, kapitalizovaného smluveného úroku ve výši 13 987,63 Kč za dobu od 10. 9. 2022 do 10. 2. 2023 a zaplacení částky 4 579 Kč představující smluvní pokutu. K odůvodnění svého nároku žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen smlouva), když její nedílnou součástí byly také smluvní podmínky. Žalobkyně současně splnila svoji zákonem stanovenou povinnost a dostatečným a průkazným způsobem prověřila pod uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného tak, aby se minimalizovalo riziko nesplacení úvěru, zejména si prověřila údaje uvedené žalovaným jako žadatelem v žádosti o spotřebitelský úvěr. Na základě všech těchto získaných údajů a informací bylo pečlivě posouzeno, zda a v jaké výši lze žadateli úvěr poskytnout, přičemž žalobkyně vycházela mj. z obecných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) ve smyslu § 4 odst. 1, § 6 a § 7 o. z. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v částce 30 000 Kč formou 30 splátek po 2 992 Kč vždy ke každému 7. dni příslušného kalendářního měsíce od 7. 10. 2022. Žalovaný počínaje splátkou 7. 10. 2022 neuhradil žalobkyni ničehož a dostal se tak dnem 8. 10. 2022 do prodlení se splněním stanovených splátek. V souladu s čl. 6 odst. 1 smluvních podmínek nejpozději 10. 2. 2023 tak došlo k zesplatnění úvěru a žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 30 000 Kč, příslušenství a smluvní pokutu ve smyslu čl. 6 odst. 2 a následujících smluvních podmínek. Smluvní úrok byl v tomto případě stanoven v částce 111,33 % ročně, tudíž žalobkyně požadovala úrok v této výši z částky 30 000 Kč za dobu od 10. 9. 2022 do 10. 2. 2023 v částce 13 987,63 Kč. Přestože byl žalovaný opakovaně upomínán k zaplacení dlužné částky, a to i ve smyslu § 142a o. s. ř., dlužná částka žalovaným nebyla zaplacena. Žalobkyně se také domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 579 Kč v souladu s čl. 6 odst. 3 a smluvních podmínek, ve kterých bylo stanoveno, že je žalobkyně oprávněna požadovat po klientovi smluvní pokutu ve výši 499 Kč v případě prodlení s pravidelnou splátkou, maximálně však částku 2 999 Kč za rok, přičemž souhrn všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Žalobkyně tak uplatnila smluvní pokutu ve výši 4 579 Kč představující smluvní pokutu 499 Kč, smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky 30 000 Kč za dobu od 11. 2. 2023 do 26. 6. 2023, tj. 4 080 Kč, kdy při přičtení částky 499 Kč představují celkový nárok na smluvní pokutu částku 4 579 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.

3. K soudnímu jednání konanému dne 2. 5. 2024 se žádný z účastníků nedostavil, přičemž žalobkyně se omluvila, soud tedy za užití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z žalobních tvrzení, listinných důkazů a obsahu spisu.

4. Ještě před zahájením jednání ve věci samé žalobkyně omezila žalobní nárok co do částky 13 987,63 Kč odpovídající části kapitalizovaného úroku z částky 30 000 Kč za dobu od 10. 9. 2022 do 10. 2. 2023 a co do částky 4 579 Kč představující nárok na smluvní pokutu; soud tedy za užití ustanovení § 96 odst. 1, 2, 4 o. s. ř. řízení zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozhodnutí.

5. Soud učinil tato zjištění z těchto listinných důkazů:

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, půjčka č. , hodnota, uzavřené ke dni , datum, bylo zjištěno, že jde zde žalovaný označen jako klient a žalobkyně jako osoba úvěrující, kdy jejím předmětem byl spotřebitelský úvěr v částce 30 000 Kč poskytnut na bankovní účet č. , č. účtu, , který měl být splácen v 30 měsíčních splátkách po 2 992 Kč, přičemž první splátka měla být uhrazena 7. 10. 2022.

7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 9. 2022 opatřeného podpisem klienta (žalovaného) bylo zjištěno, že měla být poskytnuta částka neúčelového spotřebitelského úvěru 30 000 Kč se stanovením podmínek vzniku daného úvěru.

8. Z listiny označené jako potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady bylo zjištěno, že z účtu , právnická osoba, . označeného jako , Anonymizováno, č. , č. účtu, bylo zasláno na účet příjemce č. , č. účtu, dne 9. 9. 2022 částka 30 000 Kč za účelem spotřebitelského úvěru.

9. Z listiny označené jako výplatní páska bylo zjištěno, že firma , Anonymizováno, potvrzuje výši příjmu žalovaného za období 7/2022 v částce 31 814 Kč.

10. Z upomínek ze dne 12. 10. 2022, 27. 10. 2022, 8. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobce sepsal listinu, kterou vyzýval žalovaného k úhradě dluhu. K těmto listinám však nedoložil doklad o podání těchto výzev na poště.

11. Z upomínky ze dne 10. 2. 2023 bylo zjištěno, že danou výzvou došlo k zesplatnění dluhu z daného úvěru a k výzvě k úhradě dlužné částky. K této listině rovněž nebyl doložen doklad o jejím podání na poště.

12. Z předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. ze dne 6. 4. 2023 bylo zjištěno, že tímto žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky ve lhůtě do 14 dnů od doručení dané písemnosti, když žalobkyně podala danou výzvu na poště dne 14. 4. 2023.

13. Dalších důkazů soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že skutkový stav je náležitě objasněn v takovém rozsahu, aby soud mohl ve věci rozhodnout.

14. Na základě výše uvedeného dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

15. Žalobkyně se s žalovaným dne 7. 9. 2022 dohodla tak, že žalobkyně mu poskytne částku ve výši 30 000 Kč, kdy finanční prostředky byly vyplaceny žalovanému bezhotovostním převodem na bankovní účet jím označený a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit společně s poplatky a úrokovým příslušenstvím; žalovaný žalobkyni oproti obdržení peněž neuhradil žádnou částku. Žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaný bude schopen dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky žalobkyni vrátit; žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 6. 4. 2023 vyzvala žalovaného k zaplacení žalobou požadované částky ve lhůtě do 14 dnů od obdržení výzvy, přičemž tato výzva byla podána žalobkyní na poště dne 14. 4. 2023. V průběhu žalovaný netvrdil a již vůbec neprokázal, že by takto vyplacenou dlužnou částku žalobkyni uhradil.

16. Podle ustanovení§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Dle ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

19. Dle ustanovení § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Dle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle ustanovení § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

23. Soud uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ustanovení § 562 odst. 1 o. z. Klíčovou relevanci pak v projednávaném sporu má citované ustanovení § 86 ZoSÚ, neboť tento upravuje povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

24. Dále podepsaný soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takové smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

25. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ustanovení § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

26. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Z důkazů žalobkyní předložených soud zjistil, že příjmovou stránku žalovaného žalobkyně zkoumala pouze z výplatní pásky žalovaného za jeden měsíc, a to 7/2022, ze kterého vyplynul příjem žalovaného ve výši 31 814 Kč. Takovéto doložení solventnosti žalovaného v žádném případě objektivně neprokazuje, jakých příjmů dosahoval žalovaný dlouhodobě, jak s těmito hospodaří, tudíž nelze mít za prokázané zkoumání příjmové či výdajové stránky žalovaného. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě tvrdit a prokázat, zda a jakým dalším způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ustanovení § 122 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

27. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., kdy ve smyslu § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 30 000 Kč vrátit. Soud vzal za prokázané, že až předžalobní výzvou ve smyslu § 142a o. s. ř. vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky, neboť teprve k této výzvě žalobkyně doložila doklad o jejím podání na poště, a to ke dni 14. 4. 2024, přičemž zde bylo stanoveno, že je žalovaný povinen zaplatit tuto částku ve lhůtě do 14 dnů od obdržení její výzvy. Jestliže daná výzva byla doručena dne 17. 4. 2023 dle ustanovení § 573 o. z., pak 14denní lhůta uplynula ke dni 2. 5. 2023 a 3. 5. 2023 se žalovaný dostal do prodlení se splněním peněžní povinnosti vůči žalobkyni. Od tohoto dne tudíž přiznal za užití ustanovení § 1970 o. z. žalobkyni nárok na příslušenství z dlužné částky, když výše úrok z prodlení je odůvodněna § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu soud shledal nárok žalobkyně na základě výše uvedených skutečností nedůvodným, a proto jej zamítl tak, jak je uvedeno v odstavci II. výroku tohoto rozhodnutí.

28. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., neboť částečné omezení žalobního nároku bylo vyhodnoceno jako neúspěch žalující strany, jelikož to byla žalobkyně, která zavinila, že v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno. Ve zbytku soud vyhodnotil nárok žalobkyně na náhradu nákladů v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch žalobkyně v daném řízení je v rozsahu 63,80 Kč a neúspěch je 36,20 %, přičemž při vyměřování úspěchu a neúspěchu soud vycházel nejen z jistiny, ale i z nároku na příslušenství z dlužné částky, který byl kapitalizován ke dni vyhlášení rozhodnutí. Takto vznikl žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 27,60 %. Při přiznání plného nároku na náhradu nákladů řízení představují tyto náklady 3 529 Kč sestávající z těchto položek: 1 729 Kč za zaplacený soudní poplatek, 3 úkony á 500 Kč za užití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) jelikož se jedná o typizovaný žalobní nárok, který žalobkyně uplatňuje v obdobných případech u Okresního soudu v , adresa, opakovaně, náhrada hotových výdajů, tj. 3x režijní paušál á 100 Kč za užití ustanovení § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Jestliže žalobkyni přináleží náhrada toliko 27,6 % z takto vypočtených nákladů řízení, pak jí byl přiznán nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 974 Kč.

29. Lhůta k zaplacení přiznané částky, jejího příslušenství a nákladů řízení je odůvodněna ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.