34 C 127/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Bojkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 000 Kč s 12 % zákonným úrokem z prodlení z částky 50 000 Kč za dobu od 5. 1. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se, co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12 510 Kč, k rukám , Jméno advokáta, , advokáta, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne 9. 1. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč s 12 % zákonným úrokem z prodlení z částky 50 000 Kč za dobu od 5. 1. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1000 Kč. K odůvodnění svého nároku žalobkyně uvedla, že dne 23. 5. 2024 uzavřela, jakožto věřitel s žalovaným, jakožto dlužníkem, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Tento úvěr byl žalobkyní vyplacen v souladu se smluvním ujednáním stran žalovaném, přičemž žalovaný se zavázal kromě jistiny rovněž splácet úroky úvěru v měsíčních splátkách po 7 500 Kč, splatných vždy k 15. dni každého příslušeného kalendářního měsíce. Žalovaný však nesplnil své povinnosti platit řádně splátky, když nezaplatil splátku splatnou ke dni 15. 7. 2024, když byl opakovaně upomínkou ze dne 20. 7. 2024 a ze dne 5. 8. 2024 upomínán k zaplacení této neuhrazené splátky. Následně tak v souladu s čl. 5.5 smlouvy o úvěru došlo k zesplatnění úvěru, kdy žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě celého úvěru, a to přípisem ze dne 214. 12. 2024. Žalobkyně se tak domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč, představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru a nákladů na upomínání ve výši 1 000 Kč za dvě upomínky. Přestože žalovaný byl upomínán k zaplacení dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 21. 12. 2024, dlužnou částku žalobkyni neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání konanému dne 29. 5. 2025 se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez předchozí omluvy k jednání nedostavil. Soud tedy v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomností účastníků, kdy vycházel z žalobních tvrzení, z žalobkyni doložených důkazů a z obsahu spisu.

4. Soud provedl žalobkyní navržené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a závěry.

5. Z listiny označené jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že jako strana věřitele zde byla uvedena žalobkyně, jako strana dlužníka byl označen žalovaný s uvedením rodného čísla bydliště s tím, když takto bylo ujednáno, že se žalovanému poskytuje spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč, který bude vyplacen na účet spotřebitele č. , č. účtu, s tím, že tento úvěr je sjednán na dobu trvání 12 měsíců, když celková částka spotřebitelského úvěru je splatná ke dni 15. 5. 2025, zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 15 % RPSN ve výši 435,03 %. Tato smlouva byla označena datem 23. 5. 2024.

6. Z přílohy č. , hodnota, označené jako posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bylo zjištěno, že zde jsou uvedeny osobní údaje spotřebitele tj. jméno, příjmení, adresa žalovaného, číslo OP, číslo bankovního účtu, telefon s tím, že je zde uvedeno, že průměrný příjem spotřebitele je za poslední 3 měsíce 24 266 Kč, když náklady na bydlení má v částce 3 000 Kč, splátka poskytovaného úvěru je 7 500 Kč měsíčně, finanční zůstatek spotřebitele je 13 766 Kč; k těmto údajům nebyly žalobkyní přiloženy žádné listiny, které by správnost údajů či jejich pravdivost osvědčovaly.

7. Z upomínek ze dne 20. 7. 2024 a 5. 8. 2024 byl zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení splátky, splatné ke dni 15. 7. 2024.

8. Z listiny označené jako předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení a převzetí právního zastoupení ze dne 21. 12. 2024 bylo zjištěno že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 50 000 Kč, představující jistinu úvěru, náklady právního zastoupení ve výši 6 880 Kč, náklady na upomínání 1 000 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 38 951,61 Kč a to ve lhůtě do 4. 1. 2025; z podacího listu bylo zjištěno, že tato listina byla podána na poště dne 21. 12. 2024.

9. Z listiny označené jako detail pohybu – okamžitá příchozí platba bylo zjištěno, že z protiúčtu nazvaného , Jméno žalovaného, č. , č. účtu, byla dne 23. 5. 2024 zaplacena na účet č. , č. účtu, částka 1 Kč.

10. Z listiny označené detail pohybu bezhotovostní platby bylo zjištěno, že ke dni 23. 5. 2024 byla zaplacena na č. ú. , č. účtu, částka 50 000 Kč s tím, že číslo protiúčtu bylo č. , č. účtu, s poznámkou , jméno FO, úvěr a jednalo se o bezhotovostní platbu.

11. Soud dospěl k závěru po takto provedeném dokazování, že skutkový stav byl náležitě objasněn v takovém rozsahu, aby mohl soud ve věci meritorně rozhodnout. Za podstatné považuje soud závěry o poskytnutí částky 50 000 Kč žalobkyní žalovanému formou bezhotovostní platby na jeho účet a také, že mu byla zaslána dne 21. 12. 2024 předžalobní výzva, oznámení o zesplatnění úvěru a kdy byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky, a to ve lhůtě do 4. 1. 2025.

12. S ohledem na právní názor vysvětlený níže nebyly pro soud významné další navržené a provedené důkazy, a to zejména upomínky a doklady o jejich odeslání, ani žalobkyní připojené právní rozbory, zprávy, které soud pro nadbytečnost v tomto písemném vyhotovení rozsudku nehodnotil.

13. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud právně kvalifikuje podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná strana na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavírala, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).

14. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Soud uvádí, že by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49).

20. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Z toho vyplývá, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje.

21. Soud na základě výše provedeného dokazování nevzal za prokázané, že by žalobkyně při uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péči schopnost žalovaného úvěr splácet, a to pokud jde jak příjmovou tak výdajovou stránku žalovaného, když ke svým zjištěním n příslušné příloze č. , hodnota, k úvěrové smlouvě nedodala žádné relevantní důkazy. Soud byl připraven u ústního jednání v tomto směru žalobkyni poučit o nutnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena dle § 118a) odst. 1, 3 o. s. ř. S ohledem na unesení důkazního břemene a ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , opatřené datem 23. 5. 2024 pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

22. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému z absolutně neplatného právního jednání částku 50 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., a proto je povinen žalobkyni toto obohacení vydat. Jelikož žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho, soud žalobě vyhověl ohledně částky 50 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky a rovněž co do příslušenství, neboť je nepochybné, že žalovaný se po doručení předžalobní výzvy k zaplacení a oznámení o zesplatnění úvěru dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku, tak jak to má na mysli ust. § 1968, 1970 o. z., kdy výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Na základě výše uvedeného soud rozhodl o přiznání části nároku tak, jak je uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozhodnutí.

23. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, která měla být podle tvrzení žalobkyně mezi účastníky uzavřena je smlouvou absolutně neplatnou, neobstojí nárok na zaplacení nákladů uplatněných s vymáháním pohledávky, který byl smluvně sjednán, a proto ve zbylé části byl nárok shledán nedůvodným a tento zamítnut tak, jak je uvedeno v odst. II. výroku tohoto rozhodnutí.

24. Jelikož žalobkyně byla v řízení v převážné míře úspěšná (když neúspěch žalobkyně byl nepatrný, přičemž byla také zohledněna úspěšnost co do příslušenství přiznané částky zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí), soud za užití ust. § 141 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a) o. s. ř. přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 12 510 Kč, když tato částka představuje součet těchto položek: 2 040 Kč za zaplacený soudní poplatek, 3 úkony právní služby po 3 140 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (za převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby), dále náhrada hotových výdajů tj. 2 režijní paušály á 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 (neboť převzetí právního zastoupení a předžalobní výzva byly učiněny v roce 2024) a 1 x režijní paušál á 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (za sepis a podání žaloby ke dni 9. 1. 2025). Soud zavázal žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 140 odst. 1 o. s. ř.

25. Lhůta k zaplacení přiznané částky, jejího příslušenství a nákladů řízení je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.