34 C 17/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Bojkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 11 575,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 998,41 Kč s 11,5% zákonným úrokem z prodlení z částky 4 998,41 Kč za dobu od 17. 10. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 7 077,27 Kč, 12% zákonný úrok z prodlení z částky 5 096,29 Kč za dobu od 14. 6. 2025 do 16. 10. 2025, 12% zákonný úrok z prodlení z částky 97,88 Kč za dobu od 17. 10. 2025 do zaplacení a 0,5% zákonný úrok z prodlení z částky 4 998,41 Kč za dobu od 17. 10. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u soudu dne 6. 11. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 575,68 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že pohledávka vznikla na základě uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, mezi žalobkyní a žalovaným dne 1. 2. 2025 distančním způsobem, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 64 100 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím, přičemž první splátka byla splatná dne 3. 3. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 26. 7. 2026. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru, když žalovaný poskytl žalobkyni také údaje pro posouzení úvěruschopnosti, když žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet a žalovanému poskytla dne 1. 2. 2025 úvěr v částce 5 000 Kč, když žalovaný splatil na jistinu celkem 1,59 Kč. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti vyplývající ze smluvního ujednání, dostal se do prodlení s platbami určených splátek, proto žalobkyně vypověděla žalovanému smlouvu emailem ze dne 13. 6. 2025 a žalovanému vznikla povinnost zaplatit úvěr do dne 14. 6. 2025. Dlužná částka představuje dlužnou jistinu ve výši 4 998,41 Kč, poplatek za vyplacení trančí úvěru 97,88 Kč a smluvní úrok ve výši 6 423, 69 Kč. Dále žalobkyně požadovala po žalovaném ve smlouvě sjednanou smluvní pokutu za porušení povinností za období od 11. 6. 2025 do 13. 3. 2025 ve výši 55,70 Kč. Dlužná částka žalovaným nebyla zaplacena, přestože bylo vyzván žalovaný předžalobní výzvou ve smyslu § 142a o. s. ř. k jejímu uhrazení.

2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání konanému dne 21. 4. 2026 se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez předchozí omluvy nedostavil, soud tedy za užití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, kdy vycházel z žalobních tvrzení, doložených listinných důkazů a z obsahu spisu.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z listiny označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 2. 2025 bylo zjištěno, že jako jedna smluvní strana je zde uvedena žalobkyně, jakožto věřitel, jako druhá strana žalovaný jakožto dlužník, kdy předmětem této smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému revolvingový úvěr bezúčelový až do výše 64 100 Kč, přičemž bylo sjednáno, že prostředky budou vypláceny na účet žalovaného číslo , č. účtu, , bez uvedení legitimního podpisu jak za stranu úvěrující, tak za stranu úvěrovanou.

6. Bez uvedení podpisu jak za stranu úvěrující, tak za stranu úvěrovanou byly listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti od společnosti , Jméno žalobkyně, ., identifikované příjmy a přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, kde bylo uvedeno, že dne 1. 2. 2025 byla poskytnuta částka 5 000 Kč, s tím, že byla také provedena autorizace ověření totožnosti, tj. bankovní identita, že vlastníkem účtu , č. účtu, je žalovaný.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 10. 2025 bylo zjištěno, že tímto žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 12 155,17 Kč ve lhůtě do tří dnů.

8. Z potvrzení o podání doporučené zásilky bylo zjištěno, že tato zásilka z 8. 10. 2025 byla podána na poště dne 10. 10. 2025.

9. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 23. 2. 2026 bylo zjištěno, že majitelem běžného účtu číslo , č. účtu, je žalovaný a že zde 1. 2. 2025 byla připsána částka 5 000 Kč.

10. Jiných důkazů soud neuvádí, neboť z nich nebyly zjištěny žádné právně relevantní skutečnosti, když soud dospěl soud k závěru, že skutkový stav je náležitě objasněn v takovém rozsahu, aby mohl ve věci meritorně rozhodnout.

11. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listiny nadepsané jako Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru, Posouzení úvěruschopnosti a Smlouvu o revolvingovém úvěru, nicméně tyto nebyly opatřeny relevantními podpisy stran, které ji měly uzavřít; z těchto listin se uzavření smlouvy s žalovaným nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by text těchto listin odpovídal projevu vůle stran, zejména žalovaného. Nebylo tedy prokázáno, že by smlouva o tvrzeném obsahu byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím veřejné datové sítě Internet, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, za splnění podmínek § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Rovněž soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně při uzavření smlouvy zkoumala řádně schopnost žalovaného úvěr splácet, a to jeho příjmovou a výdajovou stránku v kontextu konkrétních osobních poměrů žalovaného. V tomto směru žalobkyně doložila pouze listiny: Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, . a Identifikované příjmy, kdy jde o listiny vytvořené žalobkyní, které tuto skutečnost nejsou způsobilé samy o sobě prokázat. Soud byl připraven poučit žalobkyni o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a o. s. ř., avšak žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání o možnost být poučena ze strany soudu připravila.

12. Soud vzal tedy za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 5 000 Kč, když nebylo v řízení prokázáno, že by z této dlužné částky žalovaný, kromě částky 1,59 Kč cokoli dále zaplatil. Soud má tedy za to, že v rozsahu 4 498,41 Kč vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení, s tím, že tuto dlužnou částku žalovaný nezaplatil, přestože byl předžalobní výzvou ze dne 8. 10. 2025 vyzván k zaplacení dlužné částky ve smyslu § 142a o. s. ř., když tato výzva byla podána na poště dne 10. 10. 2025.

13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Na základě uvedeného tak soud konstatuje, že žalobě lze vyhovět pouze částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění bez prokázaného důvodu, a to v rozsahu 5 000 Kč převodem na jeho účet, když z této částky byla žalovaným zaplacena částka 1,59 Kč, přičemž, jak bylo uvedeno shora, žalovaný další částku žalobkyni neuhradil. Soud tedy konstatuje, že žalobkyni náleží v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 1, 2 a § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení právo na vrácení všeho, co bez prokázaného důvodu poskytla žalovanému. Na základě výše uvedeného tak soud shledal žalobu důvodnou co do částky 4 998,41 Kč představující žalovanému poskytnuté a nevrácené finanční prostředky.

16. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1968 o. z. také právo na úroky z prodlení za dobu od 17. 10. 2025 do zaplacení, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy shora) a žalovaný podle 1958 odst. 2 o. z. je povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl vyzván. Žalovaný byl vyzván k úhradě předžalobní výzvou ze dne 8. 10. 2025, která byla podána na poště dne 10. 10. 2025; byla mu tak za užití § 573 o. z. doručena do jeho dispoziční sféry dne 13. 10. 2025, žalovaný byl s ohledem na žalobkyní uvedenou třídenní lhůtu k plnění povinen zaplatit dlužnou částku do 16. 10. 2025, tudíž k 17. 10. 2025 se dostal do prodlení. Úroky z prodlení pak soud přiznal ve výši 11,5 % ročně v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. Ve zbývajícím rozsahu soud z důvodů výše uvedených neshledal žalobu opodstatněnou, a proto ji zamítl tak, jak je uvedeno v odstavci II. výroku tohoto rozhodnutí.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve větší míře neúspěšná nežli úspěšná a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

19. Lhůta k zaplacení přiznané částky, jejího příslušenství je odůvodněna § 160 odst. 1 o. s. ř.