34 C 172/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Bojkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 108 493,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 108 493,64 Kč, kapitalizovaný úrok za období od 1. 11. 2024 do 31. 1. 2025 ve výši 4 700,13 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení za období od 1. 11. 2024 do 31. 1. 2025 ve výši 2 780,16 Kč, 5 % úrok ročně z pohledávky 108 493,64 Kč za dobu od 1. 2. 2025 do zaplacení, 10,25 % smluvní úrok z prodlení z částky 108 493,64 Kč za dobu od 1. 2. 2025 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se, co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4 940 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne 18. 2. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 108 493,64 Kč s příslušenstvím a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč s odůvodněním, že dne 8. 10. 2009 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, ve které se žalovaný zavázal, že v případě překlenovacího úvěru bude splácet úroky z úvěru v pravidelných měsíčních splátkách až do přidělení cílové částky a po přidělení cílové částky měsíčně bude splácet jistinu úvěru a úroky až do úplného splacení ve výši dle shora uvedené úvěrové smlouvy. Žalobkyně na základě této smlouvy a dle písemného pokynu žalovaného poskytla žalovanému v měsíci říjen 2009 celkem částku 295 500 Kč. Tímto byl přislíbený úvěr zcela vyčerpán, když nejpozději k 25. dni v měsíci následujícího po datu výplaty mělo být započato se splácením jednotlivých výše uvedených splátek ze shora uvedeného úvěru ze stavebního spoření. Svůj závazek však žalovaný neplnil, a to přes výzvy ze strany žalobkyně, kdy byl opakovaně upomínán, aby uhradil dluh. Žalobkyně tak využila svého práva a po poslední výzvě k úhradě a upozornění o možnosti odstoupení žalobkyně odstoupila, na základě článku 6. odst. 3 písm. a) popř. b) všeobecných úvěrových podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy o úvěru. Odstupovací dopis se dostal do sféry dispozice žalovaného, přičemž dlužná částka ke dni odstoupení tj. 31. 10. 2024 činila částku 114 337,59 Kč. Dlužná částka k 31. 1. 2025 činila 118 473,90 Kč, což představuje jistinu ve výši 108 493,64 Kč, úroky z úvěru ve výši 4 700,13 Kč, úroky z prodlení ve výši 2 780,16 Kč a neúročených poplatků ve výši 500 Kč. Výše úroků z prodlení je upravena dle všeobecných úvěrových podmínek , právnická osoba, . Žalovaný však dlužnou částku žalobkyni neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně se k soudnímu jednání konanému dne 3. 7. 2025 omluvila, žalovaný se bez předchozí omluvy nedostavil, soud tedy za užití ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, kdy vycházel z žalobních tvrzení, důkazů předložených žalobkyní a z obsahu spisu.

4. Po provedeném dokazování soud učinil tato zjištění z těchto důkazů:

5. Ze smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, bylo zjištěno, že jako strana věřitele byla označena žalobkyně, jako strana dlužníka byl označen žalovaný. Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí překlenovacího úvěru žalovanému žalobkyni ve výši 300 000 Kč s tím, že cílová částka spoření byla stanovena na částku 300 000 Kč, zůstatek na účtu stavebního spoření ke dni vyhotovení smlouvy byl 4 500 Kč. Úroková sazba překlenovacího úvěru byla sjednána ve výši 6,59 % úroku ročně. Splátky úvěru a úroku ze stavebního spoření byly stanoveny v částce 1 800 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena dne 8. 10. 2009 a její nedílnou součástí byly všeobecné úvěrové podmínky.

6. Z listiny označené jako stav pohledávky bylo z dopočtu úroku k 31. 1. 2025 zjištěno, že dlužná částka představuje 118 473,93 Kč, tzn. jistina je 108 493 Kč, poplatky 1 000 Kč, pojištění 0 Kč, úroky 4 700,13 Kč, smluvní pokuty 1 500 Kč, sankční úroky 2 780,16 Kč.

7. Z listiny označené jako žádost o výplatu bylo zjištěno, že žalovaný dne 8. 10. 2009 požádal o výplatu překlenovacího úvěru ve výši 300 000 Kč.

8. Z oznámení o výplatě z překlenovacího úvěru ze dne 10. 10. 2009 bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila celkem 294 346,75 Kč na účet žalovaným uvedeného příjemce , jméno FO, .

9. Z jednotlivých výpisů z účtu ve fázi přiděleného úvěru za období od října 2019 do 31. 12. 2024 bylo zjištěno, jak probíhaly jednotlivé splátky žalovaného na daný úvěr.

10. Z litiny označené jako poslední výzvy k úhradě dlužných částek před odstoupením ze dne 1. 10. 2024 adresované žalobkyni žalovanou bylo uvedeno, že žalovaný je v prodlení se splátkami daného překlenovacího úvěru s tím, že je povinen zaplatit nejpozději do 31. 10. 2024 nedoplatek v celkové výši 10 800 Kč s tím, že pokud do daného termínu nebude tato částka uhrazena, tak tímto odstupuje žalobkyně od shora uvedené smlouvy i od všech úvěrových podmínek, s tím, že daná výzva má charakter výzvy ve smyslu § 142 a) o. s. ř. Z podací dodejky této písemnosti bylo zjištěno, že žalobkyně podala tuto výzvu dne 2. 10. 2024 na poště, žalovaný si však tuto výzvu nevyzvedl.

11. Pokud další důkazy soud neuvádí, tak je to z toho důvodu, že neučinil z nich žádná významnější zjištění pro objasnění skutkového stavu, když soud za daných okolností dospěl k závěru, že skutkový stav je náležitě objasněn v takovém rozsahu, aby mohl o věci meritorně rozhodnout.

12. Po provedeném dokazování tedy soud dospěl k závěru o tomto skutkovém stavu: v řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyni a žalovaným byla dne 8. 10. 2009 uzavřena smlouva o překlenovacím úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut překlenovací úvěr až do částky 300 000 Kč, kdy v měsíci říjen 2009 na základě žádosti žalovaného o výplatu byla žalovanému poskytnuta z překlenovacího úvěru částka 295 500 Kč a tímto byl přislíbený úvěr vyčerpán. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti, vyplývající ze smlouvy, kterou se zavázal platit v jednotlivých splátkách úvěru, kdy poslední splátka byla uhrazena dne 29. 7. 2024, posléze žalovaný neplatil dlužné splátky a to přesto, že byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dlužných částek. Žalobkyně tedy v souladu se smluvním ujednáním zaslala žalovanému poslední výzvu k úhradě dne 1. 10. 2024 s upozorněním, že pokud neuhradí dlužnou částku 10 800 Kč do 30. 9. 2024, odstupuje žalobkyně od smlouvy. Tato výzva byla žalovanému doručena do sféry dispozice, jak plyne z doložené poštovní dodejky dne 2. 10. 2024. V průběhu řízení žalovaný netvrdil a už vůbec neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil.

13. Podle hlavy II. ustanovení přechodných a závěrečných, díl 1 přechodná ustanovení, oddíl 1 všeobecná ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

14. Podle ust. § 497 obchodního zákoníku, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle ust. § 502 odst. 1 věta prvá obchodního zákoníku, od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

16. Na základě výše zjištěného skutkového stavu po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je z podstatné části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytnutí překlenovacího úvěru ve smyslu § 497 obchodního zákoníku, když v souladu s ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) účinného od 1. 1. 2014 stanoví, že soud je povinován postupovat podle dosavadních právních předpisů. Smlouva byla mezi účastníky platně uzavřena, když byla sjednána povinnost žalovaného platit příslušné poplatky za porušení povinnosti daných smlouvou. Následně ve smyslu § 506 obchodního zákoníku došlo ze strany žalobkyně pro neplnění povinností žalovaným k jednostrannému právnímu úkonu, a to k zesplatnění úvěru tzn., že žalované vznikla povinnost zaplatit dlužnou částku najednou, neboť se stala dlužná částka splatná. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost zaplacení zesplatněného úvěru ve stanovené lhůtě, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku, a tudíž krom povinnosti zaplatit smluvené úroky a smlouvou stanovené poplatky mu také vznikla povinnost zaplatit úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je odůvodněna ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na základě výše uvedeného tedy soud tedy dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná co do částky představující jistinu z dlužné částky 108 493,64 Kč, včetně sjednaných smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení.

17. Pokud žalobkyně požadovala úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, nezbývalo soudu než co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč shledat nedůvodnou, neboť žalobkyně nikterak neozřejmila, co přesně tyto náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč představují a tyto ani nijak nedoložila. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu § 118 a odst. 1, 3 o. s. ř., nicméně žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u soudního jednání zbavila možnosti poskytnutí takovéhoto poučení, a tudíž soud v tomto směru shledal žalobu nedůvodnou pro neunesení povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, kdy žalobkyně nedotvrdila, o jaké náklady se jedná a tyto nedoložila příslušnými důkazy. Na základě výše uvedeného byla zbylá část nároku shledána jako neopodstatněná, proto rozhodl o zbylém části nároku tak, jak je uvedeno v odstavci II. výroku tohoto rozhodnutí.

18. Jelikož byla žalobkyně v řízení až na nepatrný neúspěch, představující částku 2 500 Kč úspěšná, soud za užití ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů ve výši 4 940 Kč, představující součet nákladů na zaplacení soudní poplatek ve výši 4 340 Kč a dále náhrada za hotové výdaje 2 x 300 Kč dle § 1 odst. 1, 3 a dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za sepis předžalobní výzvy a žaloby za užití ust. § 151 odst. 3 o. s. ř.

19. Lhůta k zaplacení přiznané částky, jeho příslušenství a nákladů řízení je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.