34 C 340/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Bojkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 2 000 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobce, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 2 000 000 Kč s 10% úrokem z prodlení p. a. za dobu od 1. 4. 2020 do zaplacení do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 190 998,50 Kč, a to k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se svou žalobou podanou u [název soudu] dne 27. 4. 2020 domáhal po žalované zaplacení částky 2 000 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná byla na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] a usnesení soudu o schválení dědické dohody [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] [číslo] výlučnou vlastnictví nemovitostí, a to pozemku p. č. st. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba stojící na tomto pozemku [číslo] č. p./č. ev. (bydlení), pozemku p. č. st. [číslo] – zastavěná plocha a bydlení o výměře [číslo], jehož součástí je na tomto pozemku stojící stavba dům [adresa] (bydlení) a pozemku [parcelní číslo] – zahrada o výměře [číslo], vše zapsané na [list vlastnictví] pro [územní celek], k. ú. [část obce] Darovací smlouvou ze dne [datum] dané nemovitosti žalovaná převedla na svého syna [jméno] [příjmení], přičemž smlouva byla zavkladována rozhodnutím KÚ pro [název], kat. prac. [okres] pod [číslo jednací] s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Žalovaná je sestrou žalobce, sourozenecké vztahy mezi žalobcem a žalovanou byly na velmi vysoké úrovni, tito se pravidelně navštěvovali, žalobce poskytl žalované finanční půjčku ve výši 500 000 Kč, vozil jí různé dárky a zlato nezanedbatelných hodnot ze SRN v době, kdy tam pracoval. Za této situace uzavřel žalobce s žalovanou nájemní smlouvu dne 22. 9. 2014, na základě které žalovaná pronajala žalobci předmětné nemovitosti za symbolické měsíční nájemné ve výši 3 000 Kč. V době, kdy byla nájemní smlouva uzavírána, bylo jednáno o tom, že dům je ve velmi špatném technickém stavu a je prakticky neobyvatelný, z toho důvodu se žalobce s žalovanou dohodl tak, že jako jistou formu kompenzace za to, že jej nechá v domě bydlet, provede na vlastní náklady kompletní rekonstrukci daného domu dle vlastního uvážení, aby mohl být dům plně uživatelný a obyvatelný. Jednání ohledně rozsahu investic proběhlo v červnu [rok], kdy se žalobce za žalovanou osobně dostavil do [obec], a to ještě s panem [příjmení], kterého žalobce byl rozhodnut pověřit realizací této zakázky. V červnu 2013 za přítomnosti těchto osob bylo s žalovanou dohodnuto, že se provede rekonstrukce daného domu, přičemž žalobcem bylo žalované řečeno, že ve fázi výstavby bude tento náklady hradit on sám a jakmile bude potřebovat finanční prostředky, že mu žalovanou budou na jeho žádost proplaceny. O tomto byla uzavřena ústní dohoda, jejímž předmětem bylo ujednání o způsobu a rozsahu investic do citované nemovitosti a stejně tak byla dohodnut způsob refundace těchto žalobcem vynaložených finančních prostředků. Majetkové poměry žalované v té době byly vysoce nadstandardní, neboť se zabývá provozováním zábavního zařízení (kolotoče), jezdila do zahraničí a příjem z této činnosti byl vysoký, v řádech milionů. Následně se žalovaná dostavila do [obec], prohlédla si způsob provádění rekonstrukce, odsouhlasila její rozsah a opětovně potvrdila předjednaný způsob refundace žalobcem vynaložených finančních prostředků; u této návštěvy byla přítomna [jméno] [příjmení], tehdejší přítelkyně žalobce a matka jejich dvou dětí. V průběhu rekonstrukce nemovitosti do ní žalobce v letech [rok] [rok] investoval cca 3 000 000 Kč, následně se ocitl ve finančních problémech a požádal žalovanou o proplacení investovaných prostředků, ta to žalobci z neznámých důvodů odmítla, a proto ji žalobce vyzval doporučeným dopisem ze dne 17. 3. 2020 k zaplacení majetkové újmy z titulu porušení povinnosti ve výši 2 000 000 Kč. Tato částka byla žalobcem stanovena na základě znaleckých posudků, kdy soudní znalec vypracoval znalecký posudek na stav nemovitosti před rekonstrukcí, kde byla hodnota stanovena na částku 3 000 000 Kč a dále stanovil cenu aktuální po provedení rekonstrukce, která byla vypočtena na 5 000 000 Kč. Žalovaná však na výzvu žalobce nereagovala a dlužnou částku žalobci nezaplatila. Žalobce tedy požadoval po žalované škodu ve smyslu § 2913 odst. 1 obč. zák., když žalovaná porušila povinnost ze smlouvy a tudíž takto žalobci vznikla škoda ve výši 2 000 000 Kč. 2. [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] vyslovil místní nepříslušnost, přičemž dále stanovil, že věc bude postoupena Okresnímu soudu v Ostravě jako soudu místně příslušnému; k odvolání žalobce bylo [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rozhodnuto tak, že usnesení okresního soudu bylo potvrzeno a rozhodnutí tak nabylo právní moci ke dni [datum].

3. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2020, č. j. 34 C 340/2020-68 bylo žalobci přiznáno osvobození od povinnosti hradit soudní poplatky v plném rozsahu, přičemž k osobním, majetkovým a výdělkovým poměrům žalobce bylo zjištěno, že žalobce je bez pracovního poměru, pobírá starobní důchod v částce 4 967 Kč měsíčně, přičemž má vyživovací povinnost k nezletilé [jméno] [příjmení], narozené [datum] a nezletilé [jméno] [příjmení], narozené [datum], přičemž na každou z dcer platí výživné ve výši 150 Kč měsíčně.

4. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, když uvedla, že rozhodně není pravdou, že by jí žalobce poskytoval jakékoliv finanční prostředky jako zápůjčku, ba právě naopak, byla to žalovaná, která mu intenzivně pomáhala, platila za něj dluhy a snažila se, aby žalobce mohl vést život bez obav, že jej budou neustále pronásledovat věřitelé. Za tímto účelem žalobci opakovaně poskytovala bezúročné peněžité zápůjčky a žalobce následně i písemně stvrdil, že k poskytnutí těchto zápůjček došlo. Žalovaná tvrdila, že nikdy s žalobcem neuzavřela žádnou dohodu, na základě níž by měla kompenzovat žalobci investice vynaložené do rekonstrukce či oprav předmětné nemovitosti, nikdy žalobci neudělila ani souhlas s tím, aby do oprav nemovitosti investoval jakékoliv své peníze, a nemá žádné povědomí o tom, že by žalobce vůbec nějaké vlastní prostředky do oprav nemovitosti investoval. Nemovitosti sice rekonstruovány byly, finanční prostředky na jejich rekonstrukci ale vynaložila ona samotná, pouze se dohodla se žalobcem, že rekonstrukci nemovitostí bude zařizovat a organizovat, jelikož žalobce v nemovitosti bydlel, zatímco žalovaná žije v [obec]. Žalobce tak činil zejména proto, že nemovitosti tedy reálně užíval za zvýhodněných podmínek – symbolické nájemné, které se ani neblížilo a neblíží tržnímu nájemnému, když žalovaný nadále nemovitost užívá. Veškeré výdaje na rekonstrukci nemovitosti tedy byly hrazeny z vlastních prostředků žalované.

5. Následně v průběhu řízení žalobce doplnil svá tvrzení, když uvedl, že vlastní rekonstrukce nemovitosti probíhala již od r. 2013 do r. 2017, když investice, které do nemovitosti vkládal, byly z prodeje jeho nemovitostí, jejichž vlastníkem se stal na základě rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], na základě kterého zdědil nemovitost v hodnotě 500 000 Kč, zůstatek na vkladní knížce ve výši 120 704,60 Kč a částku 27 086 Kč v hotovosti, když předmětnou nemovitost prodal za částku 720 000 Kč, a dále na základě usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nabyl v rámci dodatečného projednání dědictví částku 21 538 Kč. Dále na základě kupní smlouvy ze dne 28. 1. 2008 prodal další nemovitost za cenu 600 000 Kč a další kupní smlouvou ze dne 14. 4. 2004 prodal bytovou jednotku za kupní cenu 550 000 Kč. Dále měl finanční prostředky z doby, kdy pracoval v Německu. Žalobce dále podáním ze dne 7. 7. 2021, na základě výzvy soudu, doplnil svá tvrzení, když tvrdil, že náklady, které byly prokazatelně vloženy do nemovitosti, byly nejméně v hodnotě 2 000 000 Kč, kdy o tomto svědčí ke spisu a k důkazu založené listiny (soubor faktur a dokladů), kde je celkem 31 položek, kdy součet jednotlivých položek představuje částku 2 300 000 Kč, přičemž nejsou zde zahrnuty náklady, které byly hrazeny bez vystavených příjmových dokladů.

6. K těmto tvrzením žalobce žalovaná namítala, že z peněz utržených z prodeje svých nemovitostí jí žalobce postupně uhradil dluhy, které vůči ní měl, načež mu o úhradě dluhu vystavila potvrzení, přičemž se jednalo o potvrzení ze dne 30. 7. 2007, kdy bylo uhrazeno žalobcem žalované 730 000 Kč, a potvrzení ze dne 7. 4. 2004, kdy bylo žalobcem žalované uhrazeno 530 000 Kč. Žalovaná následně vznesla námitku promlčení nároku žalobce, když žalobce opírá svůj nárok o dohodu, dle níž mělo být mezi stranami ujednáno, že mu žalovaná uhradí investované částky až o to bude žalobcem požádána, tzn. že žalobce, jakožto možný věřitel, mohl dané pohledávky uplatnit kdykoliv, přičemž odkázala na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2634/2008, dle něhož pro počátek běhu promlčení doby je rozhodný den následující po dni, kdy došlo ke vzniku právního vztahu a nikoli den, kdy došlo k splatnosti dluhu. Žalovaná dále uváděla, že na rekonstrukci nemovitosti čerpala nebankovní hypoteční úvěr ve výši 1 000 000 Kč u [právnická osoba] s. r. o. Na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem bylo ve prospěch úvěrujícího k zajištění úvěru zřízeno zástavní právo smluvní zatěžující právě nemovitosti žalované. Žalovaná pak do rekonstrukce a vybavení domu [adresa] investovala i další finanční prostředky z vlastních zdrojů, a to přibližně ve výši 500 000 Kč; jednalo se o vklad, který byl učiněn na účet, který založila za tímto účelem u [právnická osoba], kde bylo vloženo nejdříve dne 12. 6. 2014 200 000 Kč a dne 26. 8. 2014 300 000 Kč. Žalovaná namítala, že v uzavírané nájemní smlouvě mezi žalovanou a žalobcem o nájmu předmětných nemovitostí absentuje jakákoli zmínka o tom, že by se žalobce finančně podílel na rekonstrukci nemovitostí nebo že by měl souhlas žalované s prováděním stavebních úprav financovaných žalobcem, což svědčí o skutečnosti, že žádná taková dohoda neexistovala a že žalobce žádné opravy na nemovitosti nefinancoval, neboť tyto byly financovány žalovanou. Tvrzení žalobce, že v letech 2014 2017 nebyl nemajetný a měl dostatek finančních prostředků, když pracoval v Německu a následně tak 3 000 000 Kč investoval do předmětných nemovitostí, ostře kontrastují s povědomím žalované o skutečných majetkových poměrech žalobce, ale také s úředně zjištěným stavem. Žalobce totiž tvrdil svou nemajetnost před [název soudu] vedeném pod sp. zn. [spisová značka] týkající se určení výživného na jeho dvě nezletilé děti, dokonce v předmětném období v r. 2014 2017 čerpal dávky pomoci v hmotné nouzi, když příslušnému úřadu práce výslovně deklaroval, že je nemajetný a splňuje podmínky pro přiznání těchto sociálních dávek.

7. Okresní soud v rámci provedeného dokazování učinil tato skutková zjištění z těchto důkazů:

8. Z kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem, jako stranou prodávající a [jméno] a [jméno] [příjmení] jako stranou kupující bylo zjištěno, že tato smlouva byla uzavřena ke dni 28. 1. 2008 a předmětem prodeje byla bytová jednotka za částku 600 000 Kč.

9. Z kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem, jako prodávajícím a [jméno] a [jméno] [příjmení] jako kupujícími bylo zjištěno, že tato smlouva byla uzavřena dne 25. 7. 2007 a předmětem prodeje byl dům [adresa] stojící na parcele st. [číslo], jakož i parcela p. [číslo] vše v k. ú. [okres], když nemovitost byla prodána za částku 720 000 Kč.

10. Z kupní smlouvy uzavřené mezi prodávajícím [celé jméno žalobce] a kupujícím [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že předmětem této kupní smlouvy byla bytová jednotka za částku 550 000 Kč, když tato částka byla ke dni uzavření smlouvy, tj. ke dni 14. 4. 2004, již zaplacena.

11. Z potvrzení o úhradě dluhu vystaveného dne 30. 7. 2007 žalovanou bylo zjištěno, že tímto žalovaná potvrzuje žalobci, že jí uhradil částku 730 000 Kč za dlužné částky vzniklé v letech 1995 [číslo], které vznikly jeho tehdejším neuspořádaným životem.

12. Z potvrzení ze dne 7. 4. 2004 vystaveného žalovanou bylo zjištěno, že tímto potvrzuje, že převzala od žalobce částku 530 000 Kč, jakožto zápůjčky za léta 1990 [číslo], které vznikly jeho tehdejším neuspořádaným životem.

13. Z výpisu z KN, [list vlastnictví], pro k. ú. [část obce], okres [okres], [územní celek] vedeného u KÚ pro [název], kat. prac. [obec], bylo zjištěno, že ke dni 22. 10. 2018 byla žalovaná zapsána jako vlastník pozemku p. č. st. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba stojící na tomto pozemku [číslo] č. p./č. ev. (bydlení), pozemku p. č. st. [číslo] – zastavěná plocha a bydlení o výměře [číslo], jehož součástí je na tomto pozemku stojící stavba dům [adresa] (bydlení) a pozemku [parcelní číslo] – zahrada o výměře [číslo]. Dále bylo z tohoto výpisu zjištěno, že na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 28. 1. 2014 bylo zřízeno zástavní právo ve prospěch společnost [právnická osoba], kdy právní účinky zápisu nastaly ke dni 6. 2. 2014, a to za účelem zajištění dluhu žalované ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím.

14. Z nájemní smlouvy uzavřené dne 22. 9. 2014 mezi žalovanou - pronajímatelem a žalobcem - nájemcem bylo zjištěno, že předmětem této smlouvy byl rodinný dům [adresa] [ulice] postavený na [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek], když výše nájmu byla sjednána na 3 000 Kč měsíčně.

15. Ze sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí bylo zjištěno, že žalobce pobíral v letech 10/ 2014 2017 sociální dávky tj. doplatek na bydlení, příspěvek na živobytí, když celkem takto získal cca 62 000 Kč.

16. Ze sdělení ČSSZ ze dne 16. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalobce pobírá s účinností od [číslo] starobní důchod ve výši 4 967 Kč měsíčně.

17. Ze sdělení ČSSZ ze dne 7. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalobce nepobírá důchod z německého důchodového pojištění.

18. Ze smlouvy o úvěru uzavřené pod [číslo] 2013 mezi [právnická osoba], jakožto věřitelem a žalovanou, jakožto dlužníkem ke dni 28. 1. 2014 bylo zjištěno, že tímto byl poskytnut žalované úvěr ve výši 1 000 000 Kč pro účel – změna stavby podle § 2 odst. 5 stavebního zákona, když ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem [číslo] 2013 bylo zjištěno, že za tímto účelem bylo zřízeno ve prospěch věřitele zástavní právo na předmětných nemovitostech nacházejících se ve vlastnictví žalované.

19. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je synem žalované, žalobce je jeho strýc, přičemž mezi žalobcem a žalovanou bylo ujednáno pro tíživou finanční situaci žalobce, že se do domu nastěhuje, bude se starat o provádění rekonstrukce, ale platit to bude žalovaná. Za tímto účelem si matka zařídila úvěr, na tomto úvěru byl svědek účasten jako ručitel. Několikrát jel s matkou do [obec], přivezli tam peníze, na jaře r. 2014 dovezli 500 000 Kč, částka byla žalobci předána, byl u předávky peněz přítomen, další peněžitá platba, která byla žalobci poskytnuta, byla 100 000 Kč, jakožto záloha na okna, kterou přivezl. Na konci r. 2014 na Dušičky přivezl 200 000 Kč, další předávka peněz ve výši 100 000 Kč proběhla na jaře r. 2015, ale to ví jen z informací podaných matkou, protože tam matku tehdy nemohl vézt, další předávka peněz proběhla na Dušičky r. 2015, bylo to dalších 100 000 Kč. Svědek také uvedl, že byl matkou informován, že má u banky zřízený účet a že kartu a dispozici s účtem umožnila právě žalobci, aby si prostřednictvím karty z účtu vybíral peníze.

20. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že byl žalobcem pověřen realizací rekonstrukce domu v [obec], který byl ve vlastnictví žalované, za tímto účelem byl přítomen u dvou schůzek, které probíhaly v [obec] v domě žalované, kde se projednávalo jakým způsobem rekonstrukce bude probíhat, byl přítomen tomu, že žalovaná řekla, že nemá problém s penězi, že je schopna to uhradit, načež žalobce reagoval tak, že to bude hradit on a až bude potřebovat, řekne žalované, aby mu peníze zaplatila. To bylo řečeno při první schůzce, kdy projednávali vůbec přípravu a rozsah rekonstrukce domu. Při druhé schůzce se projednávaly další prvky rekonstrukce, pak ještě další dvě schůzky proběhly v [obec], kdy se žalovaná přijela seznámit s tím, jak probíhá vlastní rekonstrukce, tyto schůzky proběhly za přítomnosti svědka, žalobce a žalované, kdy tam bylo žalovanou řečeno, že má finanční prostředky, přičemž žalobce na to opětovně reagoval tak, že to bude hradit ze svého a když tak žalovanou vyzve k úhradě dalších částek. Všechny tyto schůzky proběhly v r. 2013, v roce 2014 a následně již svědek nepůsobil jako technický dozor při dále probíhající rekonstrukci jiných venkovních prvků.

21. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že tato byla přítelkyní žalobce a mají spolu dvě děti, potvrdila, že po úmrtí bratra obou účastníků se žalobce s žalovanou domluvil, že bude rekonstruovat její dům, s tím, že žalovaná mu řekla, že si má schovávat doklady a že tyto mu poté proplatí, načež žalobce reagoval tak, že zatím peníze má. Žalobce měl finanční prostředky z prodeje bytu a domu a také ze své práce v Německu, kde pracoval si 10 let. K dotazu soudu, proč v rámci řízení před soudem ohledně stanovení výživného na obě jejich společné děti bylo výživné stanoveno ve výši 150 K měsíčně, svědkyně uvedla, že v době rozhodování, tj. v r. 2014, žalobce nebyl zaměstnán, měl peníze pouze z úřadu, a proto bylo stanoveno v této výši. Svědkyně potvrdila, že u schůzek, kde byla přítomna, byl přítomen i p. [příjmení], přičemž rozsah investic do předmětného domu byl podle ní v částce 2 500 000 Kč, když to bylo hrazeno z prostředků, které měl žalobce našetřené.

22. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že soud schválil dohodu rodičů, na základě kteréžto nezletilá [jméno] a nezletilá [jméno] [příjmení] byly svěřeny do výchovy matky, žalobci, jakožto otci bylo stanoveno s účinností od 1. 9. 2014 přispívat na každou z nezletilých dcer částku 150 Kč měsíčně, kdy mj. se v odůvodnění tohoto rozhodnutí podává, že matka uvedla, že je nezaměstnaná, vedená na úřadu práce, pobírá doplatek do životního minima, přídavky na děti, což dohromady dělá asi 9 400 Kč měsíčně, otec uvedl, že pobírá předčasný důchod ve výši 3 471 Kč, dostává doplatek na bydlení a na živobytí ve výši 4 000 Kč, je rozvedený, má dvě vyživovací povinnosti, žije sám v rodinném domě, který je ve vlastnictví sestry, kde platí nájemné ve výši 3 000 Kč měsíčně a inkaso 1 100 Kč, s tím, že je nemajetný, jeho příjem tvoří pouze předčasný důchod a sociální dávky, celkem cca 7 000 Kč měsíčně.

23. Soud neprováděl další důkazy navrhované žalobcem, a to ať se již jedná o znalecké posudky vyhotovované znalcem [příjmení] [jméno] [jméno] ke dni 29. 1. 2019 a 1. 2. 2019, neboť v těchto se mj. v části nález uvádí, že dokumentace o stavebním objektu nebyla předložena, podkladem pro ocenění jsou informace o stavu objektu před stavebními úpravami, který podal pan [celé jméno žalobce]. Soud taktéž nerealizoval další důkazní návrhy označené žalobcem jako soubor dokladů, neboť aby soud mohl k takovému dokazování přistoupit, muselo by se nacházet nejdříve ze strany žalobce odpovídající tvrzení, jaké skutečnosti tyto důkazy mají prokázat, kdy přes opakované poučení ze strany soudu žalobce netvrdil, co mají tyto jednotlivé důkazy prokazovat, jaké práce a v jakém období byly na domě učiněny, z jakých zdrojů a jaké konkrétní důkazy o tomto svědčí.

24. Na základě výše uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že skutkový stav je náležitě prokázán v takovém rozsahu, aby soud mohl meritorně rozhodnout.

25. Po takto provedeném dokazování soud dospěl k tomuto zjištění o skutkovém stavu: Soud má za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou v 6/ 2013 došlo k ujednání, že žalobce bude zajišťovat realizaci rekonstrukce domu [adresa] nacházejícího se v k. ú. [část obce], [územní celek], který byl ve výlučném vlastnictví žalované, nebylo však prokázáno, že tyto rekonstrukční práce byly hrazeny z prostředků žalobce a nebylo ani prokázáno, že bylo mezi žalobcem a žalovanou ujednáno, že zaplatí za provedené práce finanční prostředky až se žalobci nebude dostávat finančních prostředků. Soud taktéž bere za prokázané, že žalobce se po celou dobu realizace rekonstrukce (dle vlastního vyjádření žalobce probíhající v letech 2013 až do ½ r. 2017) nacházel v poměrně složité finanční situaci, kdy jeho tvrzení, že se mu dostávalo finančních prostředků, které měl našetřeny z práce v Německu, nikterak nedoložil a neprokázal, kdy ani netvrdil, odkdy dokdy v Německu pracoval, jaké finanční prostředky si z této práce naspořil, atd. Pokud žalobce tvrdil, že další finanční prostředky získal prodejem svých nemovitostí, pak na základě námitek žalované a porovnáním výše uvedených listinných důkazů lze mít za osvědčené tvrzení žalované, že prodej nemovitosti za částku 550 000 Kč, která ke dni uzavření kupní smlouvy dne 14. 4. 2004 byla v plné výši uhrazena, nepochybně sloužil k úhradě dluhu žalobce za období 1990 [číslo], jak plyne z potvrzení vystaveného žalovanou ke dni 7. 4. 2004, stejně tak prodej nemovitosti na základě kupní smlouvy ze dne 25. 7. 2007 za částku 720 000 Kč, když ke dni 30. 7. 2007 bylo vystaveno potvrzení žalovanou, že žalobce uhradil dluhy za r. 1995 [číslo] v částce 730 000 Kč, přičemž v tomto období neprokázal žalobce existenci jiných významných příjmů, ze kterých by tyto půjčky měly být žalované uhrazeny. Žalobci tak k dispozici zůstala z prodeje nemovitosti pouze částka 600 000 Kč, ovšem nutno podotknout, že se jednalo o kupní cenu, která byla žalobci uhrazena v průběhu r. 2008, tudíž že tato již byla spotřebována do doby zahájení rekonstrukce, která započala až v r. 2013, když právě z výše citovaného rozhodnutí opatrovnického soudu ohledně výživného obou nezletilých dcer žalobce vyplynulo, že v té době byl žalobce toliko poživatelem předčasného důchodu ve výši 3 471 Kč a pobíral dávky sociální jako doplatek na bydlení a živobytí v celkové výši 4 000 Kč. V řízení na základě vyjádření samotného žalobce bylo prokázáno, že žalobce na základě nájemní smlouvy uzavřené s žalovanou užívá předmětnou nemovitost, a to po celou dobu za částku 3 000 Kč měsíčně.

26. Dle ustanovení § 609 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v platném znění (dále jen o. z.), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

27. Dle ustanovení § 610 odst. 1 o. z., k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

28. Dle ustanovení § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky.

29. Po takto zjištěném skutkovém stavu soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že žaloba žalobce důvodná není. Soud se primárně zaobíral skutečností, zda jsou naplněny předpoklady jak aktivní legitimace na straně žalobce, které jsou zcela zřejmé, tak na straně žalované, když v současné době již žalovaná nevlastní nemovitost, do které byly investovány peněžní prostředky dle tvrzení žalobce v letech 2013 až do ½ r. 2017. Jelikož tyto prostředky měly být dle žalobce investovány do nemovitostí právě v období, kdy byla žalovaná vlastníkem předmětné nemovitosti, je dle ustálené soudní judikatury nerozhodné, že se následně stal vlastníkem této nemovitosti, na základě smlouvy o darování, syn žalované. Předpoklad existence jak aktivní, tak pasivní legitimace v řízení byl tedy naplněn. S ohledem na žalovanou vznesenou námitku promlčení soud zkoumal, zdali nárok uplatněný žalobcem je promlčený, kdy dospěl k závěru, že námitka promlčení byla vznesena důvodně, neboť uplynula tříletá lhůta k uplatnění práva žalobcem. Jestliže žalobce sám uváděl, že jeho investice probíhaly do dané nemovitosti v letech 2013 až do poloviny r. 2017 a žalobní nárok byl uplatněn u soudu až 27. 4. 2020, pak je zcela zřejmé, že došlo k uplynutí tříletí promlčení; práce prováděné od 27. 4. 2017 by ještě této promlčecí lhůtě nepodléhaly, nicméně žalobce přes opakovanou výzvu soudu nikterak neobjektivizoval, jaké práce, v jakém období, jakým nákladem byly po zbylé období prováděny. Soud tedy dospěl k závěru, že, pokud se týká nároku za investice, které měl žalobce provádět od r. 2013 do 26. 4. 2017, je tento nárok promlčený ve smyslu ustanovení § 609 o. z., když vycházel ze skutečnosti, že promlčecí tříletá lhůta daná ustanovením § 629 o. z. počala běžet od vykonání těchto prací, přesněji den následný po vzniku takovéhoto dluhu, tak jak to vyplývá z ustálené soudní judikatury, a to zejména z rozhodnutí NS ČR ze dne 28. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2634/2008, které přímo stanoví:„ pro počátek běhu promlčecí lhůty je rozhodný den následující po dni, kdy došlo ke vzniku právního vztahu a nikoli den, kdy došlo ke splatnosti dluhu. Jestliže podle samotného tvrzení žalobce byla splatnost dluhu dohodnuta ve prospěch věřitele (ponechána na jeho vůli), může takovýto věřitel požádat o splnění dluhu kdykoli. Za den rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby je pak třeba považovat den, který následuje po vzniku právního vztahu. Akceptování názoru o vázanosti počátku běhu promlčecí doby na den splatnosti dluhu a nikoli na den vzniku právního vztahu, ze kterého dlužníku vznikla povinnost k plnění, by znamenalo nepřípustné posunutí počátku běhu promlčecí doby prakticky na neomezenou dobu.“ Promlčení nároku je prvním důvodem pro závěr okresního soudu, že nelze shledat nárok žalobce důvodným. Dalším důvodem je skutečnost, že přestože byl žalobce opakovaně soudem poučován, že je jeho povinností tvrdit jaké práce, v jakém rozsahu, jakým nákladem, v jakém období byly prováděny, žalobce toliko odkázal na svazek dokladů, aniž by k těmto poskytl odpovídající tvrzení, která měla předcházet označením důkazů. Žalobce tak nesplnil povinnost tvrzení, a to nejen vztahující se k jednotlivým pracím, které byly vykonány při realizaci rekonstrukce na náklad žalobce, ale taktéž neprokázal vůbec své tvrzení, že mezi žalobcem a žalovanou bylo ujednáno, že předmětné práce bude hradit žalobce a že žalovaná mu tyto práce uhradí, až se mu nebude dostávat finančních prostředků. Soud totiž má za prokázané, a to i samotným tvrzením žalobce, že žalovaná v době realizace rekonstrukce byla majetná, když měla nemalé příjmy ze své podnikatelské činnosti a navíc si zajistila na rekonstrukci domu úvěr. Naproti tomu má soud za osvědčené, že se žalobci v době, kdy měl provádět rekonstrukci, nedostávalo finančních prostředků, o čemž svědčí nejen závěry přijaté opatrovnickým soudem při stanovování vyživovací povinnosti žalobce vůči jeho dvěma nezletilým dcerám, ale také doklady prokazující, že v době rozhodné pobíral sociální dávky – příspěvek na bydlení a příspěvek na živobytí. Právě tyto skutečnosti vedly soud k závěru, že i kdyby bylo prokázáno, že se žalobce dohodl se žalovanou, že mu dá finanční prostředky, až se mu nebude dostávat jeho vlastních, tak tato okolnost byla naplněna po celou dobu rekonstrukce, kdy vůbec nebylo prokázáno, že by žalobce nějaké finanční prostředky vlastnil. Naproti tomu žalovaná prokázala, že za účelem financování rekonstrukce si sjednala úvěr v částce 1 000 000 Kč a že řádově nejméně 700 000 Kč bylo postupně předáno žalovanou žalobci v hotovosti, což bylo prokázáno svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení]. Výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], že měla informace o tom, že žalobce měl našetřeno a že měl prostředky z prodeje nemovitostí sama o sobě nevyvrací tato zjištění, neboť si tato nikterak neosvědčila, že by tyto finanční prostředky ještě v době rozhodné žalobce měl k dispozici, navíc věrohodnost její výpovědi je snižována tím, že v roce 2014, v řízení u opatrovnického soudu ohledně výživného jejich dětí, uzavřela se žalobcem dohodu, na základě které byl žalobce jako otec jejich nezletilých dětí zavázán platit výživné toliko ve výši 150 Kč měsíčně na každé z dětí, neboť se mu (podle jejího vlastního vyjádření) nedostávalo finančních prostředků, když sám byl sociálně potřebným. Za takové situace se výpověď této svědkyně, že žalobce měl dostatek finančních prostředků, aby mohl investovat do dané nemovitosti částku 2 500 000 Kč, jeví soudu jako nevěrohodná. Naproti tomu o solventnosti žalované svědčí výpovědi svědků [jméno] [příjmení], před kterým dle jeho vyjádření žalovaná opakovaně prohlásila, že se jí dostává finančních prostředků, stejně jako to vypovídal svědek [jméno] [příjmení] a konečně to tvrdil i sám žalobce ve svých písemných vyjádřeních. Žalobce navíc přímo v žalobním tvrzení tvrdil, že byla mezi ním, jako nájemcem a žalovanou, jako pronajímatelkou uzavřena nájemní smlouvu, na základě které získal do nájmu předmětnou nemovitost i s pozemky, na kterých se nemovitost nachází, a to za pouhou částku 3 000 Kč, když bylo následně mezi účastníky sjednáno provádění rekonstrukce, s tím, že to byla jistá forma kompenzace za to, že žalovaná nechá žalobce v domě bydlet, když provede současně na vlastní náklady kompletní rekonstrukci tohoto domu dle vlastního uvážení a rozsahu tak, aby dům byl kvalitně rekonstruován a v plném rozsahu uživatelný a obyvatelný. Toto jeho samotné tvrzení v žalobním nároku je tak v rozporu s dalším tvrzením žalobce, že mezi stranami bylo ujednáno, že bude provádět rekonstrukci a až nebude mít finanční prostředky, žalovaná mu tyto prostředky na jeho požádání refunduje, když nájemní smlouva, která byla uzavírána až 22. 9. 2014, tedy v době, kdy měla probíhat vlastní rekonstrukce předmětné nemovitosti již více než rok, neobsahuje žádnou zmínku o tom, že jsou zde prováděny jakékoli práce, k jejichž náhradě se žalovaná zavázala nebo jejichž náklady hradí sám žalobce. Na základě výše uvedeného okresní soud shledal nárok žalobce nedůvodným, neboť tento je promlčen a navíc žalobce nesplnil ani svou povinnost tvrzení, ani svou povinnost důkazní k prokázání svých tvrzení, že provedl rekonstrukční práce, které si vyžádaly investici v částce více nežli 2 000 000 Kč, když tyto se promítly do zhodnocení nemovitosti žalované, když tyto hradil ze svých prostředků. Ze všech výše uvedených důvodů tedy soud, shledávaje nárok žalobce zcela neopodstatněným, tento v plném rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve odstavci I. výroku tohoto rozhodnutí.

30. Jelikož byla v řízení úspěšná žalovaná, za užití ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., soud zavázal žalobce zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované částku ve výši 190 998,50 Kč, když tato částka sestává z těchto nákladů vzniklých právním zastoupením žalované: 9 úkonů právní služby á 16 300 Kč dle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 18. 1. 2021, účast u jednání konaných dne 10. 6. 2021, 9. 9. 2021 /2 úkony – jednání trvalo déle než 2 hodiny/, 21. 3. 2022 a 12. 5. 2022, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 12. 7. 2021 a 5. 8. 2021); pokud se týká vyjádření žalované k rozhodnutí o místní nepříslušnosti ze dne 9. 6. 2020, dle názoru soudu se jedná o úkon ve smyslu § 11 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť se nejednalo o vyjádření ve věci samé a žalované tak přísluší náhrada ½ z tohoto úkonu. Dále žalované přísluší náhrada hotových výdajů, tj. 10x režijní paušál á 300 Kč, dle § 13 odst. 4 dané vyhlášky a 21 % DPH z takto stanovených nákladů právního zastoupení ve výši 33 148,50 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud se zabýval tím, že žalobce je osobou, která byla pro své osobní, majetkové a výdělkové poměry soudem osvobozena od povinnosti hradit soudní poplatky v daném řízení, nicméně tato samotná okolnost nepostačuje pro postup soudu ve smyslu § 150 o. s. ř. a jiné skutečnosti k takovému postupu tvrzeny nebyly. Proto byl žalobce, jakožto účastník, který v řízení nebyl úspěšný, zavázán zaplatit žalované náklady řízení v plné výši a to k rukám právního zástupce žalované dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůta k zaplacení těchto nákladů je pak odůvodněna ustanovením § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř.