34 C 35/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Bojkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 14 496 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč s 11,5% zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč za dobu od 4. 7. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 4 496 Kč, 14,75% zákonný úrok z prodlení z částky 14 496 Kč za dobu od 24. 5. 2024 do 3. 7. 2025, 14,75 % zákonný úrok z prodlení z částky 4 496 Kč za dobu od 4. 7. 2025 do zaplacení a 3,25% zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč za dobu od 4. 7. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 470,70 Kč k rukám , Jméno advokátky, advokátky, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne 4. 9. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 14 496 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním že smlouva o úvěr byla uzavřena ze společností , právnická osoba, . Tato pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2025 na společnost , právnická osoba, . a následně žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 5. 6. 2025 mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Dne 23. 4. 2024 tento původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 23. 5. 2024. Žalovaná zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí úvěru, po prověření schopností žalované úvěr splácet jí byla v rámci webového rozhraní zaslán návrh na konkrétní úvěrovou smlouvu, který žalovaná odsouhlasila verifikačním kódem ve formě SMS, v tomto případě kód , Anonymizováno, , který byl žalované přidělen na základě její žádosti o úvěr. SMS kód nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Poskytnuta částka 10 000 Kč byla zaslána původním věřitelem na účet žalované číslo , č. účtu, . Žalovaná však své povinnosti ze smlouvy neplnila, neplatila splátky dle smluvního ujednání, přestože byla k úhradě dlužné částky opakovaně vyzývána, naposledy předžalobní výzvou ze dne 25. 6. 2025 spolu s oznámením o postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Dlužná pohledávka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 200,11 Kč a smluveného úroku ve výši 295,89 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v nepřítomnosti, žalovaná svou neúčast nikterak neomluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud učinil na základě provedeného dokazování tato zjištění z níže uvedených důkazů:

5. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, ze dne 23. 4. 2024 bylo zjištěno, že zde jako účastníci jsou uvedeni jako úvěrující společnost , právnická osoba, . a jako úvěrovaná je uvedena žalovaná, předmětem bylo poskytnutí bezúčelového úvěru ve výši 10 000 Kč na účet číslo , č. účtu, , který označila žalovaná. U žalované je uveden elektronický kód 63951, za stranu úvěrující je taktéž nečitelný podpis.

6. Z potvrzení o provedení transakce vystaveného , Anonymizováno, bylo zjištěno, že dne 23. 4. 2024 byla firmou , právnická osoba, . uhrazena částka 10 000 Kč na účet číslo , č. účtu, .

7. Z potvrzení , Anonymizováno, vystaveného ke dni 3. 2. 2026 bylo zjištěno, že běžný účet pod číslem , č. účtu, je veden na jméno žalované, s tím, že zde byla evidována příchozí platba ve výši 10 000 Kč v měsíci duben 2024.

8. Ze smluv o postoupení pohledávek uzavřených mezi postupitelem , právnická osoba, . a postupníkem , právnická osoba, . ze dne 5. 6. 2025 a následně ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, . žalobkyní dne 5. 6. 2025 bylo prokázáno, že takto byla postupně postoupena pohledávka za žalovanou na žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2025 bylo zjištěno, že tímto žalobkyně oznámila žalované, že došlo k postoupení pohledávky, kterou má za žalovanou na žalobkyni.

10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 25. 6. 2025 adresované právním zástupcem žalobkyně žalované bylo zjištěno, že tímto byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky ve smyslu § 142a o. s. ř.

11. Z podacího lístku bylo zjištěno, že oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní výzva byly podány na poště dne 25. 6. 2025.

12. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti, kdy dospěl k závěru na základě výše uvedených listin, že skutkový stav byl náležitě objasněn v takovém rozsahu, aby soud mohl meritorně rozhodnout.

13. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázané, že by mezi předchůdkyní žalobkyně jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu nepodepsanou listinu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru a její přílohy, nicméně z těchto listin se uzavření smlouvy se žalovanou nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by jejich text odpovídal projevu vůle žalované. Nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, žalobkyně nedoložila ani žádné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým byla smlouva podepsána a uzavřena, když neoznačila žádná tvrzení ani důkazy týkající způsobu ověření totožnosti žalované, např. skrze kontrolu občanského průkazu, elektronický podpis nebo jiné prostředky ověření totožnosti jednajícího pro účely elektronické komunikace. Soud rovněž za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoli prověřovala schopnost žalované čerpaný úvěr splácet před uzavřením smlouvy. Oproti tomu soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč pomocí bezhotovostního převodu na účet žalované ke dni 23. 4. 2024, když žalovaná toto tvrzení žalobkyně nikterak nezpochybnila. Takto vzniklá pohledávka za žalovanou byla na základě smluv o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) nejdříve postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2025 na společnost , právnická osoba, . a následně smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi touto společností a žalobkyní dne 5. 6. 2025 na žalobkyni, když toto postoupení bylo žalované oznámeno.

14. Soud nevzal za prokázané, že by smlouva mezi stranami o tvrzeném obsahu byla uzavřena. Pokud by její uzavření bylo prokázáno, soud by po právní stránce posoudil soud vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podle § 2395 a následujících o. z. jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen z.s.ú.). Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z.s.ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. března 2018, sp. zn. 8 Co 47/2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Smlouva by proto byla shledána absolutně neplatnou i za předpokladu, že by se její uzavření v řízení prokázalo.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1879 a následujících o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za to, že předmětná pohledávka původního věřitele za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni.

18. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 10 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila a je povinna v souladu s §§ 2991, 2993 o. z. toto obohacení vydat žalobkyni na kterou na základě postoupení pohledávky za žalovanou v souladu s § 1879 a následujících o. z. toto právo přešlo. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 10 000 Kč, a to včetně příslušenství, neboť je nepochybné, že se žalovaná dostala do prodlení se splněním peněžitého závazku vůči žalobkyni v souladu s §§ 1968, 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení ke dni 4. 7. 2025, neboť byla vyzvána spolu s oznámením o postoupení pohledávky žalobkyní podáním, které bylo podáno na poště dne 25. 6. 2025, když bylo ve výzvě obsaženo, že je povinována zaplatit dlužnou částku ve lhůtě do 3 dnů od doručení výzvy. Ve smyslu § 573 o. z. se tak dostala ke dni 30. 6. 2025 do dispoziční sféry žalované výzva k zaplacení dlužné částky a jestliže tato měla povinnost zaplatit dlužnou částku do 3 dnů, pak na základě výše uvedeného tato lhůta trvala do 3. 7. 2025. Žalovaná se tak ocitla v prodlení se splněním peněžitého závazku ke dni 4. 7. 2025 a v souladu s §§ 1968, 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jí pak nárok na příslušenství žalobkyni nepochybně od tohoto data přísluší. Soud na základě výše uvedeného tedy rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozhodnutí.

19. Z důvodů výše uvedených pak soud ve zbytku shledal žalobu za nedůvodnou, neboť jakékoliv nároky vyplývající z platného uzavření smlouvy nemohou obstát, když smlouva nebyla platně uzavřena a taktéž z důvodů výše uvedených nemá žalobkyně nárok na příslušenství k dřívějšímu datu, od kterého příslušenství požadovala.

20. Za užití ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. soud přiznal žalobkyni podle poměru úspěchu a neúspěchu (když započítal do míry úspěchu také příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozhodnutí), s tím, že žalobkyně byla úspěšná co do 59 %, neúspěšná co do 41 %, proto žalobkyni přísluší nárok na 18 % celkových nákladů řízení. Celkové náklady řízení představují částku 2 615 Kč a sestávají z těchto položek: 800 Kč zaplacený soudní poplatek, 3 úkony právní služby á 400 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky, 3x režijní paušál a 100 Kč dle § 14b. odst. 6 vyhlášky (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby), a 21% DPH ve výši 315 Kč za užití ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. Jestliže tedy žalobkyni přináleží nárok na 18 % z takto vypočítaných nákladů řízení ve výši 2 615 Kč, soud stanovil, že žalobkyně má nárok na náhradu nákladů řízení v částce 470,70 Kč.

21. Lhůta k zaplacení přiznané částky, jejího příslušenství a nákladů řízení je odůvodněna § 160 odst. 1 o. s. ř.