34 C 39/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Bojkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 28 470 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč s 11,5% zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč za dobu od 1. 8. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 470 Kč, 14,75% zákonný úrok z prodlení z částky 21 000 Kč za dobu od 10. 3. 2024 do 31. 7. 2025, 14,75% zákonný úrok z prodlení z částky 6 000 Kč za dobu od 1. 8. 2025 do zaplacení a 3,25% zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč za dobu od 1. 8. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u Okresního soudu v adresa dne 31. 12. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výší 28 470 Kč s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu na účet žalované číslo č. účtu, na základě kteréžto se žalovaná zavázala právní předchůdkyní žalobkyně zaplatit zapůjčenou částku a smluvní úrok ve výši 40 %. Smlouva byla uzavřena tak, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěry prostřednictvím své webové stránky Anonymizováno, kdy žadatel vyplní registrační formát, kde uvede údaje vztahující se k jeho osobě, uvede heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu a následně taková osoba dokončí registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr, kdy k ověření totožnosti žalované je zapotřebí doložit fotokopii svého dokladu totožnosti spolu s návrhem, kdy také dochází k ověřování úvěruschopností žadatele o úvěr prostřednictvím veřejných databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě takto provedeného postupu nedošlo k důvodným pochybám ohledně úvěruschopnosti žalované a byla shledaná schopnou splácet daný úvěr, a proto jí tento byl poskytnut vyplacením na její účet, kdy žalovaná se smluvně zavázala, že dojde k úhradě úvěru formou příslušných splátek. Přestože byla opakovaně upomínána, dlužnou částku nezaplatila a došlo k zesplatnění dlužná částky v souladu s článkem VI. smlouvy, kdy výzva k zaplacení byla žalované zaslána dne 20. 7. 2025. Předmětná dlužná částka 21 000 Kč představuje nesplacenou jistinu ve výši 15 000 Kč, nesplacený úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc čerpání úvěru v kapitalizované výši 6 000 Kč nejpozději splatných ke dni 9. 3. 2024. Dále požadovala žalobkyně v souladu s odstavcem 4.2. písmena c) smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky od 10. 3. 2024 do 20. 7. 2025 v celkové výši 7 470 Kč. Přestože žalobkyně zaslala žalované výzvu k plnění dne 20. 7. 2025, dlužná částka nebyla zaplacena. Žalobkyně k odůvodnění své aktivní legitimace k uplatnění nároku uvedla, že žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy postoupení pohledek uzavřené dne 10. 6. 2025 ze společnosti Anonymizováno, když tato společnost nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 2. 6. 2024 ze společnosti právnická osoba.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast nikterak neomluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud učinil na základě provedeného dokazování tato zjištění z níže uvedených důkazů:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že jako strana úvěrující byla společnost právnická osoba., jako strana úvěrovaná byla označena žalovaná, předmětem bylo poskytnutí úvěru v částce 30 000 Kč, kdy se jednalo o nezajištěný bezhotovostní úvěr, s tím, že úvěr je poskytnut dne 8. 11. 2023 a je povoleno opakované čerpání, úroková sazba byla stanovena ve výši 40 % měsíčně, RPSN 5521,55 %. V této smlouvě nebylo uvedeno ani kdy byla uzavřena, ani zde nebyly podpisy stran této smlouvy. Úvěr bude poskytnut do výše 30 000 Kč, u úvěrovaného je uvedeno číslo bankovního účtu číslo č. účtu.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 2. 6. 2025 mezi společností právnická osoba. jako postupitelem a společností právnická osoba. jako postupníkem bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla pohledávka za žalovanou.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 10. 6. 2025 mezi společností právnická osoba. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla mj. pohledávka za žalovanou.

8. Ze sdělení Airbank a.s. z 30. 3. 2026 bylo zjištěno, že účet číslo č. účtu je veden na osobu žalované, s tím, že zde byla evidována příchozí platba ve výši 15 000 Kč.

9. Z potvrzení o provedené platbě společností právnická osoba bylo zjištěno, že dne 31. 3. 2024 byla vyplacena částka 5 000 Kč.

10. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 7. 2025 bylo zjištěno, že tímto právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávek.

11. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 20. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do tří dnů.

12. Z potvrzení o podání výzvy bylo zjištěno, že byla podána dne 23. 7. 2025.

13. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti, kdy dospěl k závěru na základě výše uvedených listin, že skutkový stav byl náležitě objasněn v takovém rozsahu, aby soud mohl meritorně rozhodnout.

14. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázané, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu nepodepsanou listinu nadepsané smlouvy a její přílohy, nicméně z těchto listin se uzavření smlouvy se žalovanou nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by jejich text odpovídal projevu vůle žalované. Nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, žalobkyně nedoložila ani žádné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým byla smlouva podepsána a uzavřena, když neoznačila žádná tvrzení ani důkazy týkající způsobu ověření totožnosti žalované, např. skrze kontrolu občanského průkazu, elektronický podpis nebo jiné prostředky ověření totožnosti jednajícího pro účely elektronické komunikace. Následně takto vzniklá pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 byla postoupena ze společnosti právnická osoba. na společnost právnická osoba. a na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 byla postoupena ze společnosti právnická osoba. na žalobkyni, a to v souladu s § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.). Toto postoupení bylo žalované oznámena a byla zároveň vyzvána k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou. Soud však nevzal za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoli prověřovala schopnost žalované čerpaný úvěr splácet před uzavřením smlouvy. Oproti tomu soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč pomocí bezhotovostního převodu na účet žalované, když žalovaná toto tvrzení nikterak nezpochybnila 15. Soud nevzal za prokázané, že by smlouva mezi stranami o tvrzeném obsahu byla uzavřena. Pokud by její uzavření bylo prokázáno, soud by po právní stránce posoudil vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podle § 2395 a následujících o. z. jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „z.s.ú.“). Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z.s.ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. března 2018, sp. zn. 8 Co 47/2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Smlouva by proto byla shledána absolutně neplatnou i za předpokladu, že by se její uzavření v řízení prokázalo.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 1879 a následujících o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za to, že předmětná pohledávka původního věřitele za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni.

19. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 15 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila a je povinna v souladu s §§ 2991, 2993 o. z. toto obohacení vydat žalobkyni na kterou na základě postoupení pohledávky za žalovanou v souladu s § 1879 a následujících o. z. toto právo přešlo. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 15 000 Kč, a to včetně příslušenství, neboť je nepochybné, že se žalovaná dostala do prodlení se splněním peněžitého závazku vůči žalobkyni v souladu s §§ 1968, 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná ke dni 1. 8. 2025 byla v prodlení se splněním peněžitého závazku, neboť bylo osvědčeno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 20. 7. 2025, která byla podána na poště dne 23. 7. 2025, když ve výzvě bylo uvedeno, že je povinna zaplatit dlužnou částku ve lhůtě do tří dnů od doručení výzvy. Ve smyslu § 573 o. z. se k 28. 7. 2025 dostala do dispoziční sféry žalované výzva k zaplacení dlužné částky a jestliže tato měla povinnost zaplatit dlužnou částku do tří dnů, pak na základě výše uvedeného tato lhůta trvala do 31. 7. 2025, tzn. že k 1. 8. 2025 se žalovaná dostala do prodlení, pak ve smyslu §§ 1968, 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. nárok na příslušenství žalobkyni od tohoto data přísluší. Soud na základě výše uvedeného tedy rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozhodnutí.

20. Ve zbytku byl z důvodů výše uvedených shledán nárok neopodstatněným, když nebylo prokázáno, že smlouva o úvěru byla platně uzavřena a že žalobkyni přináleží další nároky vyplývající ze smluvního ujednání, a dále nebylo prokázáno, že žalobkyni náleží příslušenství z přiznané částky, jak bylo požadováno v žalobě, neboť nebylo osvědčeno, že v tom čase byla žalovaná již v prodlení se splněním peněžitého závazku vůči žalobkyni. Na základě výše uvedeného byl žalobní nárok ve zbylé části zamítnut tak, jak je uvedeno v odstavci II. tohoto rozhodnutí.

21. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 46 % a neúspěšná v rozsahu 54 % (když soud při stanovení míry úspěchu zohledňoval nejen úspěch co do jistiny, ale také co do kapitalizovaného příslušenství z dlužné částky ke dni vydání rozhodnutí), soud za užití ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyni nevznikl nárok na náhradu nákladů řízení a žalované v souvislosti s tímto řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.

22. Povinnost žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně plyne z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.