34 C 493/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Bojkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 26 735,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 294 Kč s 10% zákonným úrokem z prodlení z částky 16 294 Kč za dobu od 9. 6. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 441,43 Kč s 10% zákonným úrokem z prodlení z částky 10 441,43 Kč za dobu od 1. 5. 2020 a co do 10% zákonného úroku z prodlení z částky 16 294 Kč za dobu od 1. 5. 2020 do 8. 6. 2020 zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 216 Kč k rukám , Jméno advokáta, , advokáta, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne 11. 10. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 735,43 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že mezi původním věřitelem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, (dále jen , Anonymizováno, , Anonymizováno, ) a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen smlouva) dne 24. 10. 2018, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 504 Kč, s tím, že tento úvěr byl poskytnut na nákup vybraného zboží v celkové výši 30 504 Kč, přičemž se jej zavázal splácet formou 48 měsíčních splátek po 1 015 Kč, jednotlivé splátky byly splatné k 17. dni příslušného měsíce počínaje dnem 17. 11. 2018. Mezi účastníky byla sjednána roční úroková sazba 25,21 % a RPSN ve výši 28,34 %. Před uzavřením úvěru původní věřitel zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného, které vyplnil v žádosti o poskytnutí úvěru. Přestože žalovaný načerpal částku dne 25. 10. 2018, a to tak, že původní věřitel uhradil za žalované vybranému prodeji část kupní ceny za vybrané zboží, své povinnosti neplnil, když hradil platby nepravidelně, přičemž poslední úhradu , Anonymizováno, , Anonymizováno, evidoval dne 30. 12. 2019. Na základě prodlení žalovaného tak v souladu se smluvními podmínkami původní věřitel úvěr ke dni 30. 4. 2020 zesplatnil. Smlouvou o postoupení pohledávek byla takto vzniklá pohledávka za žalovaným postoupena z původního věřitele na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn v souladu s výzvou k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř. Dlužná částka 26 735,43 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 25 120,03 Kč, smluvní úrok ve výši 1 511,50 Kč, smluvní pokutu ve výši 53,90 Kč a náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 50 Kč. Dlužná částka žalovaným nebyla zaplacena.

2. Žalobkyně se k ústnímu jednání konanému dne 8. 10. 2024 omluvila, žalovaný se bez předchozí omluvy k jednání nedostavil, soud tedy za užití § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků řízení, když vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud na základě provedeného dokazování zjistil tyto skutečnosti:

4. Ze Smlouvy o klasickém úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, a žalovaným ke dni 24. 10. 2018 bylo zjištěno, že předmětem této smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 30 504 Kč za účelem nákupu zboží, přičemž bylo stanoveno, že úvěr bude zaplaceno formou 48měsíčních splátek po 1 015 Kč počínaje dnem 17. 11. 2018. Smlouva byla podepsána pouze žalovaným a , jméno FO, , zprostředkovatelem úvěru za společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, a.s.

5. Z platební historie z výpisu účtu vztahující se k dané úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný platil měsíční splátky a takto uhradil celkem 14 210 Kč, když k vyčíslení došlo k 16. 3. 2020.

6. Z listiny označené jako odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 25. 3. 2020 bylo zjištěno, že tímto právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy a vyzvala žalovaného k zaplacení částky 30 504 Kč, když k této listině nebyl doložen žádný doklad o podání na poště.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, a žalobkyní bylo zjištěno, že takto byla postoupena vzniklá pohledávka za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni 22. 5. 2020.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne 27. 5. 2020 bylo zjištěno, že tímto žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky vzniklé právní předchůdkyní žalobkyně vůči žalovanému a zároveň jej vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 5 dnů od doručení tohoto oznámení. Z podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána na poště dne 27. 5. 2020.

9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen „OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 1. 12. 2016, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem.

12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb. účinné od 25. 2. 2013, věřitel při uzavření smlouvy, ve které si sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Princip odpovědného úvěrování, potažmo ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky, byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. zavedením sankce, nedostojí-li věřitel odborné péče při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Nedostojí-li tedy vysoce kvalifikované činnosti profesionál v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka, jak dovozuje soudní teorie i soudní praxe, při vymezení odborné péče (k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. , spisová značka, ). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěry, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastává tedy takový výklad ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěru, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivně-aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

14. Soud po provedeném dokazování nevzal za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně ke svým skutkovým tvrzením doložila pouze smlouvu o klasickém úvěru, kde mj. bylo stanoveno že za účelem ověření schopnosti splácet úvěr informace o bonitě klienta byly zjištěny informace z registru SOLUS, že zde byl uveden příjem žalovaného ve výši 27 500 Kč, náklady na bydlení 6 500 Kč, finanční závazky 4 000 Kč a ostatní výdaje 1 000 Kč. K těmto údajům však nebyly doloženy žádné doklady, které by toto prohlášení žalovaného nějakým způsobem dokládaly, pouze zde byla uvedena adresa zaměstnavatele žalovaného u firmy , Anonymizováno, , právnická osoba, . Soud byl připraven poučit žalobkyni u ústního jednání dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobkyně se však k jednání nedostavila a připravila se tak dobrovolně o možnost být ze strany soudu poučena. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila dostatečně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a s odbornou péčí; proto nezbývá než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce označené shora pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 OZ). Navíc soud podotýká, že žalobkyně ani nedoložila, že zprostředkovatel úvěru, který jediný podepsal tuto listinu, byl oprávněn zprostředkovávat za firmu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, danou smlouvu, tudíž nemá soud ani za prokázané, že smlouva byla řádně uzavřena oprávněnou osobou za poskytovatele úvěru.

15. Soud však považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na zakoupení zboží částku ve výši 30 504 Kč a že žalovaný formou splátek uhradil z této částky 14 210 Kč. Dále soud vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobkyně, tj. fakt, že jí pohledávka vůči žalovanému náleží, když jí byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek. Soud vzal také za prokázáno odeslání oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní výzvy dne 27. 4. 2020. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy v rozsahu 30 504 Kč, když z takto poskytnuté částky žalovaný zaplatil 14 210 Kč. Žalobkyni tak vzniklo v souladu s § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle smlouvy bylo poskytnuto žalovanému, a to částku 16 294 Kč, kterou žalovaný žalobkyni ani její předchůdkyni neuhradil. Pokud se týká nároku na příslušenství, soud dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že výzva k zaplacení dlužné částky spolu s oznámením o postoupení pohledávky byla podána na poště dne 27. 5. 2020, tudíž ke dni 1 6. 2020 byla tato doručena žalovaném, když v ní bylo stanoveno, že žalovaný je povinen zaplatit danou částku do 5 dnů ode dne doručení této výzvy, což bylo do 8. 6. 2020 (jak v případě doručení výzvy, tak uplynutí lhůty připadl poslední den lhůty na den pracovního klidu). Žalovaný se tak dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku vůči žalobkyni ke dni 9. 6. 2020 v souladu s § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který stanoví výši zákonného úroku z prodlení. Na základě výše uvedeného tedy soud rozhodl o této části nároku tak, jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozhodnutí. Ve zbývajícím rozsahu soud, z důvodů výše uvedených, shledal nárok žalobkyně za nedůvodný, a proto byla žaloba ve zbylé části zamítnuta tak, jak je uvedeno v odstavci II. výroku tohoto rozhodnutí.

16. Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval dle § 142 odst. 2, přičemž procesní úspěch žalobkyně v řízení byl v rozsahu 61 % (viz odstavec II. výroku) a procesní neúspěch byl v rozsahu 39 % (soud při stanovování míry úspěchu vycházel také z kapitalizovaného příslušenství ke dni vydání rozhodnutí), soud tedy po odečtení neúspěchu od úspěchu přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 22 % ve výši 2 216 Kč. Nárok na plnou náhradu nákladů řízení na straně žalobkyně představuje celkově částku 10 072,40 Kč, když tato sestává z těchto položek: 1 070 Kč za zaplacený soudní poplatek, 3 úkony právní služby á 2 180 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada hotových výdajů, tj. 3x režijní paušál á 300 Kč, dle § 13 odst. 4 vyhlášky (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) a 21% DPH ve výši 1 562,40 Kč za užití § 137 odst. 3 o. s. ř. Jestliže tedy žalobkyni přísluší nárok na 22 % z celkových nákladů řízení e výši 10 072,40 Kč, soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 2 216 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

17. Lhůta k zaplacení přiznané částky, jejího příslušenství a nákladů řízení je odůvodněna § 160 odst. 1 o. s. ř.