34 C 768/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Bojkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 87 140 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do povinnosti žalovaného zaplatit částku 42 460 Kč, 15 % zákonný úrok z prodlení z částky 16 420 Kč za dobu od 2. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v částce 573,33 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 792,73 Kč, 20,74 % úrok ročně z částky 43 000 Kč za dobu od 2. 6. 2023 do zaplacení, co do částky 17 480 Kč, 15 % zákonný úrok z prodlení z částky 13 272,44 Kč za dobu od 2. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 661,30 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 319,18 Kč a úrok 20,94 % ročně z částky 13 892,44 Kč za dobu 2. 6. 2023 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 580 Kč s 15 % zákonným úrokem z prodlení z částky 26 580 Kč za dobu od 2. 6. 2023 do zaplacení a částku 620 Kč s 15 % zákonným úrokem z prodlení z částky 620 Kč za dobu od 2. 6. 2023 do zaplacení, a to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.

IV. Žalobkyni se vrací na soudním poplatku částka ve výši 1 997 Kč z účtu Okresního soudu v adresa.

1. Žalobně se svou žalobou podanou Okresního soudu v Ostravě dne 6. 11. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 87 140 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společnosti právnická osoba a žalovaným došlo dne 17. 10. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. RČ. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením vlastní smlouvy zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když dospěla k závěru, že je dáno finančními možnostmi žalovaného tento úvěr řádně splácet, a na základě těchto skutečností poskytla žalovanému částku 43 000 Kč v hotovosti, v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit mimo zapůjčenou částku také částku 7 310 Kč za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a částku 8 600 Kč jakožto odměnu za administrativní činnost a částku 24 510 Kč jakožto odměnu za hotovostní inkaso splátek. Dále se žalovaný zavázal zaplatit doplňkovou službu, a to životní pojištění v částce 1 040 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku uhradit formou 80týdenních splátek po 1 056 Kč počínaje dnem 24. 10. 2021, kdy poslední splátka byla stanovena na 30. 4. 2023. Žalovaný neplnil povinnosti řádně, proto došlo k zesplatnění půjčky ke dni 30. 4. 2023. Takto vzniklá pohledávka za žalovaným byla postoupená na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze 1. 6. 2023, s účinností k 1. 6. 2023, kdy toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný uhradil ze zapůjčené částky částku 16 420 Kč., žalobkyně tak po žalovanému požadovala zaplacení celkové dlužné částky 69 040 Kč, tj. dlužná jistina 43 000 Kč, dlužné úhrady za služby 26 040 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 792,73 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 573, 33 Kč, 20,74 % úrok ročně z dlužné jistiny 43 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a 15 % zákonný úrok z dlužné jistiny 43 000 Kč za od 2. 6. 2023 do zaplacení. Přestože žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužného částky předžalobní výzvou ve smyslu § 142 a o. s. ř. žalovaný dlužnou částku nezaplatil. Dále mezi právní předchůdkyní žalobkyně společnosti právnická osoba a žalovaným došlo dne 24. 6. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením vlastní smlouvy zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když dospěla k závěru, že je dáno finančními možnostmi žalovaného tento úvěr řádně splácet a na základě těchto skutečností poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit mimo zapůjčenou částku, také částku 4 000 Kč za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, částku 4 000 Kč jakožto odměnu za administrativní činnost a částku 8 000 Kč jakožto odměnu za hotovostní inkaso splátek. Dále se žalovaný zavázal zaplatit doplňkovou službu, a to životní pojištění v částce 480 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku uhradit formou 60týdenních splátek po 608 Kč počínaje dnem 1. 7. 2021, kdy poslední splátka byla stanovena na 18. 8. 2022. Žalovaný neplnil povinnosti řádně a vznikla mu povinnost uhradit celou dlužnou částku včetně poplatků. Takto vzniklá pohledávka za žalovaným, byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze 1. 6. 2023 s účinností k 1. 6. 2023, kdy toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný uhradil ze zapůjčené částky částku 19 380 Kč. Žalobkyně tak po žalovanému požadovala zaplacení celkové dlužné částky 18 100 Kč, tj. dlužná jistina 13 892,44 Kč, dlužné úhrady za služby 4 207,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 319,18 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 0661,30 Kč, 20,94 % úrok ročně z dlužné jistiny 13 892,44 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a 15 % zákonný úrok z dlužné jistiny 13 892,44 Kč za dobu od 2. 6. 2023 do zaplacení. Přestože žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ve smyslu § 142 a o. s. ř. žalovaný dlužnou částku nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobnímu nároku nevyjádřil.

3. Žalobkyně vzala zpět žalobu co do povinnosti žalovaného zaplatit částku 42 460 Kč, 15 % zákonný úrok z prodlení z částky 16 420 Kč za dobu od 2. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v částce 573,33 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 792,73 Kč, 20,74 % úrok ročně z částky 43 000 Kč za dobu od 2. 6. 2023 do zaplacení, co do částky 17 480 Kč, 15 % zákonný úrok z prodlení z částky 13 272,44 Kč za dobu od 2. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 661,30 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 319,18 Kč a úrok 20,94 % ročně z částky 13 892,44 Kč za dobu 2. 6. 2023 do zaplacení. Soud s ohledem na tuto dispozici se žalobou řízení částečně zastavil v tomto rozsahu dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř., aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť k omezení žalobního nároku došlo před zahájením jednání ve věci samé.

4. Soud učinil na základě provedeného dokazování tato zjištění z níže uvedených důkazů: - z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřeném mezi společností právnická osoba jakožto stranou poskytující úvěr a žalovaným dne 17. 10. 2021 bylo zjištěno, že takto poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 43 000 Kč, který se zavázal splácet ve formě 80týdenních splátek, kdy byla poskytnuta jistina ve výši 43 000 Kč, přičemž výše splátky činily 1. splátka 1056 Kč a další 1 036 Kč, celková částka k zaplacení tak byla 84 460 Kč. K této smlouvě také přináležela karta zákazníka, v žádosti o spotřebitelský úvěr, kterou vyplnil žalovaný, ve které uvedl, že jeho příjem měsíční je 30 996 Kč, výdaje 10 000 Kč, k tomuto však nebyly doloženy žádné další doklady, tato vyplněna žalovaným dne 17. 10. 2021. - z další smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti uzavřeném mezi poskytující stranou společností právnická osoba a žalovaným, uzavřeném dne 24. 6. 2021 bylo zjištěno, že takto byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve 60týdenních splátkách, přičemž výše splátek činila 608 Kč., dále byl stanoven administrativní poplatek 4 000 Kč, úrok 4 000 Kč, poplatek za pojištění 480 Kč. K této smlouvě o spotřebitelském úvěru byla žalovaným podána také žádost o spotřebitelský úvěr, kterak opětovně žalovaný uvedl, že jeho příjmy jsou 30 996 Kč, nebyly doloženy jakékoliv doklady o výši příjmu žalovaného. - Z listiny označené jako zařazení zákazníka do pojistného programu, vystavené dne 24. 6. 2021, bylo zjištěno, že tato listina je podepsána žalovaným a za společnost právnická osoba s tím, že žalovaný prohlásil, že splňuje podmínky pro zařazení do programu pojištění, kdy je fyzickou osobou a že prohlašuje, že má sjednáno čerpání spotřebitelského úvěru. Stejné prohlášení o pojištění bylo vypracováno také ke smlouvě o úvěru uzavřeném mezi účastníky dne 17. 10. 2021.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi postupitelem společností právnická osoba a žalobkyní ke dni 1. 6. 2023 včetně příloh bylo zjištěno, že takto byly pohledávky, vzniklé za žalovaným z výše uvedených smluv o spotřebitelském úvěru, postoupeny na žalobkyni.

6. Z oznámení o postoupení pohledávek bylo soudem zjištěno, že tyto žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávek podáním ze dne 23. 6. 2023, když z podacího lístku bylo ověřeno, že téhož dne byla tato listina podána na poště.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 9. 2023 bylo zjištěno, že tímto žalobkyně tímto vyzvala žalovaného k zaplacení požadovaných dlužných částek z titulu poskytnutých úvěrů, kdy tato výzva byla podána na poště, jak plyne z podacího lístku, dne 2. 10. 2023.

8. Po takto provedeném dokazování, soud dospěl k závěru, že nebylo v řízení prokázáno, že by mezi stranami uvedenými v žalobě byly uzavřeny výše uvedené smlouvy o poskytnutí úvěru č. RČ, kde měla být poskytnuta částka 43 000 Kč, ze které žalovaný uhradil částku 16 420 Kč a dále, že byla poskytnut další úvěr, na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. RČ, kdy žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč, kdy z této částky byla žalovaným uhrazena dle vlastních žalobních tvrzení částka 19 380 Kč. Soud nevzal za prokázané, že mezi stranami byly platně uzavřeny výše označené smlouvy o tvrzeném obsahu. Pokud by jejich uzavření bylo prokázáno, soud by po právní stránce posoudil vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle § 2395 a následujících o. z. jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvy jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral obě smlouvy v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smluv, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na oba závazkové vztahy aplikovat také ustanovení zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. března 2018, sp. zn. 8 Co 47/2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Obě smlouvy byly proto z důvodů výše uvedených shledány absolutně neplatnými.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 1879 a následujících o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za to, že předmětná pohledávka původního věřitele za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni.

12. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu z titulu první smlouvy o úvěru neplatně uzavřené částku 43 000 Kč, ze které žalovaný zaplatil 16 420 Kč a z titulu druhé neplatně uzavřené smlouvy částku 20 000 Kč, ze které žalovaný zaplatil 19 380 Kč. Jestliže žalovaný z původní půjčky zaplatil toliko částku 16 420 Kč, vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši 26 580 Kč; z druhé právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuté částky 20 000 Kč zaplatil částku 19 380 Kč, vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši 620 Kč. Tato bezdůvodná obohacení je žalovaný povinen v souladu s §§ 2991 a 2993 o. z. vydat žalobkyni na kterou na základě smluv o postoupení pohledávek za žalovaným v souladu s § 1879 a následujících o. z. toto právo přešlo. Soud proto žalobě vyhověl co do výše uvedených částek 26 580 Kč a 620 Kč, když podle vlastního vyjádření žalobkyně tyto představují část nezaplacené jistiny, a to včetně příslušenství, neboť je nepochybné, že se žalovaný dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku v obou těchto případech, vůči žalobkyni v souladu s §§ 1968, 1970 o. z. kdy výše požadovaných úroků z prodlení vyplývá z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud na základě výše uvedeného tedy rozhodl o zbylém nároku žalobkyně, na kterém setrvala tak, jak je uvedeno v odstavci II. výroku daného rozhodnutí.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 1 o. s. ř. věta prvá, když částečné omezení žalobního nároku soud vyhodnotil jako neúspěch ze strany žalobkyně (soud zohlednil také požadované kapitalizované příslušenství ke dni vyhlášení rozhodnutí), když neúspěch žalobkyně byl v tomto případě větší než úspěch, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému v souvislosti s tímto řízení žádné právo na náhradu nákladů nevzniklo.

14. Výrok o vrácení části soudního poplatku, pro učiněné zpětvzetí je odůvodněn ust. § 10 odst. 3, § 6a odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.