34 C 77/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Bojkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 47 102,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 38 000 Kč s 11,5% zákonným úrokem z prodlení z částky 38 0000 Kč za dobu od 28. 10. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 102,19 Kč, 11,5% zákonný úrok z prodlení z částky 9 102,19 Kč za dobu od 21. 9. 2025 do zaplacení a 11,5% zákonný úrok z prodlení z částky 38 000 Kč za dobu od 21. 9. 2025 do 27. 10. 2025 zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 580 Kč k rukám , Jméno advokátky, , advokátky, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit na soudním poplatku částku ve výši 15 Kč na účet Okresního soudu v , adresa, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne 16. 2. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 47 102,19 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, IČ , IČO, a žalovanou došlo dne 20. 3. 2025 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 38 000 Kč, který měl být žalovanou splacen nejpozději do 20. 9. 2025. Původní věřitel zaslal částku ve výši 38 000 Kč převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak peněžní prostředky do uvedeného data splatnosti nevrátila. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou a dluží žalobkyni částku ve výši 47 102,19 Kč skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 38 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 9 102,19 Kč. Následně právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku vůči žalované smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Přestože žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ve smyslu § 142a o. s. ř., která byla žalované doručena, dlužnou částku žalobkyni nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K soudnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast nikterak neomluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud učinil na základě provedeného dokazování tato zjištění z níže uvedených důkazů:

5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 3. 2025 bylo zjištěno, že jako poskytující byla uzavřena společnost , právnická osoba, , strana, které byl úvěr poskytnut, byla označena strana žalovaná, přičemž bylo stanoveno, že jistina úvěru představuje částku 38 000 Kč, úroková sazba je stanovena na 112 %, RPSN na 191,8 %, přičemž na smlouvě se nenachází žádný podpis kterékoli ze smluvních stran.

6. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 5. 3. 2026 bylo zjištěno, že žalovaná zde má zřízen účet číslo , č. účtu, , přičemž dne 20. 3. 2025 byla na tento účet poukázána částka 38 000 Kč.

7. Z výpisu z účtu banky Creditas bylo zjištěno, že ke dni 20. 3 2025 z účtu právní předchůdkyně žalobkyně odešla okamžitá platba v rozsahu 38 000 Kč na účet číslo , č. účtu, .

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 uzavřené mezi postupitelem , právnická osoba, a postupníkem žalobkyní včetně přiloženého seznamu bylo prokázáno, že takto byla postoupena pohledávka za žalovanou na žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky za dne 16. 10. 2025 bylo zjištěno, že tímto právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.

10. Z výzvy k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby ze dne 16. 10. 2025 bylo zjištěno, že tímto právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky do tří dnů.

11. Z potvrzení o podání doporučení zásilky bylo zjištěno, že tato výzva byla podána na poště dne 20. 10. 2025.

12. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti, kdy dospěl k závěru na základě výše uvedených listin, že skutkový stav byl náležitě objasněn v takovém rozsahu, aby soud mohl meritorně rozhodnout.

13. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázané, že by mezi předchůdkyní žalobkyně jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu nepodepsanou listinu nadepsané smlouvy a její přílohy, nicméně z těchto listin se uzavření smlouvy se žalovanou nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by jejich text odpovídal projevu vůle žalované. Nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, žalobkyně nedoložila ani žádné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým byla smlouva podepsána a uzavřena, když neoznačila žádná tvrzení ani důkazy týkající způsobu ověření totožnosti žalované, např. skrze kontrolu občanského průkazu, elektronický podpis nebo jiné prostředky ověření totožnosti jednajícího pro účely elektronické komunikace. Následně takto vzniklá pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) postoupena na žalobkyni. Soud však nevzal za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoli prověřovala schopnost žalované čerpaný úvěr splácet před uzavřením smlouvy. Oproti tomu soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 38 000 Kč pomocí bezhotovostního převodu na účet žalované.

14. Soud nevzal za prokázané, že by smlouva mezi stranami o tvrzeném obsahu byla uzavřena. Pokud by její uzavření bylo prokázáno, soud by po právní stránce posoudil soud vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podle § 2395 a následujících o. z. jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „z.s.ú.“). Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z.s.ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. března 2018, sp. zn. 8 Co 47/2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Smlouva by proto byla shledána absolutně neplatnou i za předpokladu, že by se její uzavření v řízení prokázalo.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1879 a následujících o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za to, že předmětná pohledávka původního věřitele za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni.

18. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 38 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila a je povinna v souladu s §§ 2991, 2993 o. z. toto obohacení vydat žalobkyni, na kterou na základě postoupení pohledávky za žalovanou v souladu s § 1879 a následujících o. z. toto právo přešlo. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 38 000 Kč, a to včetně příslušenství, neboť je nepochybné, že se žalovaná dostala do prodlení se splněním peněžitého závazku vůči žalobkyni v souladu s §§ 1968, 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná ke dni 28. 10. 2025 byla v prodlení se splněním peněžitého závazku, neboť bylo osvědčeno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 16. 10. 2025 ve smyslu § 142a o. s. ř. spolu s oznámením o postoupení pohledávky za žalovanou, která byla žalované doručena, jak plyne z podacího lístku, ve smyslu § 573 o. z. 23. 10. 2025. V této výzvě bylo stanoveno, že je povinna zaplatit dlužnou částku do 3 dnů od doručení výzvy, tzn. že povinnost zaplatit dlužnou částku žalované byla stanovena do 27. 10. 2025, a tudíž dnem následným, tj. k 28. 10. 2025, se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu §§ 1968, 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud na základě výše uvedeného tedy rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 38 000 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozhodnutí.

19. Z důvodů výše uvedených shledal soud zbylou část žalobního nároku neopodstatněným, neboť žalobkyni nepochybně nesvědčí nárok na příslušný poplatek za poskytnutí úvěru, když předmětná smlouva obsahující toto ujednání nebyla mezi účastníky sporu platně uzavřena, stejně tak, jako jí nepřísluší zbylá část požadovaného příslušenství. Soud ohledně zbylého nároku rozhodl tak, jak je uvedeno v odstavci II. výroku tohoto rozhodnutí.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 o. s. ř. V případě, že by byla žalobkyně plně se svým nárokem úspěšná, přináležel byl jí nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 300 Kč, když tato částka představuje součet těchto položek: 1 900 Kč za zaplacený soudní poplatek, 3 úkony právní služby á 700 Kč za užití § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby), náhrada hotových výdajů, tj. 3x režijní paušál á 100 Kč, dle § 14b odst. 5 vyhlášky. Jestliže byla žalobkyně úspěšná co do 80 % a neúspěšná co do 20 % (když soud zohlednil při výpočtu míry úspěšnosti také zkapitalizované příslušenství nároku ke dni vyhlášení rozhodnutí), pak po odečtení neúspěchu od úspěchu přináleží žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 60 %, což z částky 4 300 Kč představuje po zaokrouhlení částku 2 580 Kč, kterou byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni, a to k rukám právního zástupce žalobkyně za užití § 149 odst. 1 o. s. ř.

21. Lhůta k zaplacení přiznané částky, jejího příslušenství a nákladů řízení je odůvodněna § 160 odst. 1 o. s. ř.

22. Výrok pod bodem IV. tohoto rozhodnutí je odůvodněn ustanovením § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. a položkou 1 bod 1 písmena a) Sazebníku soudních poplatků, když žalobkyně uhradila na soudním poplatku částku ve výši 1 885 Kč, přičemž z uplatněného nároku 38 000 Kč představujícího jistinu činí soudní poplatek 1 900 Kč. Soud proto zavázal žalobkyni k zaplacení zbylé částky ve výši 15 Kč, když tato okolnost byla následně promítnuta do rozhodování o náhradě nákladů řízení.