34 C 78/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Bojkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 15 061 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 500 Kč s 11,5% zákonným úrokem z prodlení z částky 10 500 Kč za dobu od 29. 8. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 561 Kč s 12% zákonným úrokem z prodlení za dobu od 23. 3. 2025 do zaplacení, 12% zákonný úrok z prodlení z částky 10 500 Kč za dobu od 23. 3. 2025 do 28. 8. 2025, 0,5% zákonný úrok z prodlení z částky 10 500 Kč za dobu od 29. 8. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 104 Kč k rukám , Jméno advokátky, , advokátky, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne 14. 11. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 15 061 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, IČ , IČO, a žalovaným došlo dne 15. 12. 2024 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být žalovaným splacen nejpozději do 22. 3. 2025. Původní věřitel vyplatil úvěr dne 15. 12. 2024 převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný načerpal úvěr v celkové výši 10 500 Kč, avšak peněžní prostředky do uvedeného data splatnosti nevrátil. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou a dluží žalobkyni částku ve výši 15 061 Kč skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 500 Kč a ze smluvního úroku ve výši 4 561 Kč. Následně právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku vůči žalovanému smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Přestože žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ve smyslu § 142a o. s. ř., která byla žalovanému doručena, dlužnou částku žalobkyni nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně se k soudnímu jednání konanému dne 14. 5. omluvila, když uvedla že na žalobě v celém rozsahu setrvává.

4. Žalovaný uvedl, že je pravdou, že uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně předmětnou smlouvu a že mu takto postupně byla vyplacena celková částka 10 500 Kč, kterou ani právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni neuhradil, neboť se mu nedostávalo finančních prostředků. Žalovaný potvrdil, že danou smlouvu 15. 12. 2024 včetně jejího dodatku s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel.

5. Soud učinil tato zjištění z těchto důkazů:

6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 15. 12. 2024 bylo zjištěno, že takto byla uzavřena mezi společností , Anonymizováno, a žalovaným smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy bylo ujednáno, že právní předchůdkyně žalobkyně takto poskytne žalovanému částku 10 000 Kč, s tím, že bylo ujednáno, že je žalovaný povinován zaplatit také smluvený úrok z prodlení, a to vše do 22. 3. 2025.

7. Z dodatku ke smlouvě o úvěru uzavřeného mezi shodnými stranami jako je uvedeno výše ze dne 20. 1. 2025 bylo zjištěno, že tímto se zvyšuje celková výše úvěru na celkovou částku 10 500 Kč s tím, že zápůjční úroková sazba je 279,83 % ročně, RPSN, 674 % ročně, s tím, že dlužná částka bude uhrazena formou jedenáctiměsíčních splátek a úvěr byl poskytnut na dobu 12 měsíců.

8. Z potvrzení o realizaci platby bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím banky Creditas uhradila žalovanému dne 15. 12. 2024 na číslo účtu , č. účtu, částku 10 000 Kč a dne 20. 1. 2025 částku 500 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi postupitelem, a to společností , Anonymizováno, a žalobkyní jako postupníkem včetně seznamu bylo zjištěno, že tímto byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2025 bylo zjištěno, že tímto žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení jeho pohledávky vzniklé společností , Anonymizováno, na žalobkyni.

11. Z výzvy k úhradě před podání žaloby ze dne 15. 8. 2025 bylo zjištěno, že tímto také žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do 3 dnů, s tím, že z potvrzení bylo zjištěno, že tato výzva byla podána na poště dne 20. 8. 2020.

12. Na základě výše uvedeného tedy soud vzal za prokázaný tento skutkový stav. V řízení bylo prokázáno na základě listinných důkazů i vyjádření žalovaného, že dne 15. 12. 2024 byla mezi společností , Anonymizováno, a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na základě kteréžto byla vyplacena žalovanému na jeho účet částka 10 000 Kč, následně pak došlo k uzavření dodatku k tomuto úvěru, kdy byla navýšena tato částka o částku 500 Kč, která byla taktéž žalovanému zaslána jeho účet. V řízení však nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, tj. že by požadovala doklady o výši příjmů žalovaného, o tom, jaké má výdaje v podobě platby na bydlení, apod. Jelikož žalovaný sám uvedl, že částka 10 500 Kč mu byla vyplacena na jeho účet a že tuto neuhradil, soud, tak považuje za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému plnění ve výši 10 500 Kč, když tato částka nebyla zaplacena. Následně takto vzniklá pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a následující zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) ze společnosti , Anonymizováno, , která učinila oznámení o postoupení pohledávky žalovanému a taktéž jej vyzvala výzvou k zaplacení dlužné částky, a to výzvou ze dne 15. 8. 2025, která byla podána na poště dne 20. 8. 2025.

13. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko částečně. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřená smlouva o tvrzeném obsahu, avšak ne platně, když se v daném případě jednalo o smlouvu, kdy žalovaný tuto uzavíral v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „z.s.ú.“). Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z.s.ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. března 2018, sp. zn. 8 Co 47/2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Smlouva by proto byla shledána absolutně neplatnou i za předpokladu, že by se její uzavření v řízení prokázalo.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1879 a následujících o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za to, že předmětná pohledávka původního věřitele za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni.

17. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 10 500 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil a je povinen v souladu s §§ 2991, 2993 o. z. toto obohacení vydat žalobkyni, na kterou na základě postoupení pohledávky za žalovaným v souladu s § 1879 a následujících o. z. toto právo přešlo. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 10 500 Kč, a to včetně příslušenství, neboť je nepochybné, že se žalovaný dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku vůči žalobkyni v souladu s §§ 1968, 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení k 29. 8. 2025, neboť byl vyzván spolu s oznámením o postoupení pohledávky žalobkyní podáním, které bylo podáno na poště dne 20. 8. 2025, když bylo ve výzvě obsaženo, že je povinován zaplatit dlužnou částku ve lhůtě do 3 dnů od doručení výzvy. Ve smyslu § 573 o. z. se k 25. 8. 2025 dostala do dispoziční sféry žalovaného výzva k zaplacení dlužné částky a jestliže tento měl povinnost zaplatit dlužnou částku do 3 dnů, pak na základě výše uvedeného tato lhůta trvala do 28. 8. 2025. Pokud žalovaná částka do tohoto dne nebyla zaplacena, k 29. 8. 2025 se žalovaný dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobkyni a za užití §§ 1968, 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. byl žalovaný zavázán k zaplacení přiznané částky i příslušenství, jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozhodnutí.

18. Ve zbytku byl z důvodů výše uvedených shledán nárok neopodstatněným, když nebylo prokázáno, že smlouva o úvěru byla platně uzavřena a že žalobkyni přináleží další nároky vyplývající ze smluvního ujednání, a dále nebylo prokázáno, že žalobkyni náleží příslušenství z přiznané částky, jak bylo požadováno v žalobě, neboť nebylo osvědčeno, že v tom čase byl žalovaný již v prodlení se splněním peněžitého závazku vůči žalobkyni; na základě výše uvedeného byl žalobní nárok ve zbylé části zamítnut tak, jak je uvedeno v odstavci II. tohoto rozhodnutí.

19. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 74 % a neúspěšná v rozsahu 26 % (když soud při stanovení míry úspěchu zohledňoval nejen úspěch co do jistiny, ale také co do kapitalizovaného příslušenství z dlužné částky ke dni vydání rozhodnutí), za užití ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy byl od úspěchu odečten neúspěch žalobkyně, má nárok na přiznání nákladů řízení v rozsahu 48 % vzniklých nákladů řízení. V případě plné náhrady nákladů řízení by žalobkyni příslušel nárok na náklady řízení ve výši 2 300 Kč sestávající z nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby á 400 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), z náhrady hotových výdajů, tj. 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 AT. Jestliže tak celkové náklady představují částku 2 300 Kč, pak přiznaných 48 % z těchto nákladů představuje částku 1 104 Kč (po zaokrouhlení), kterou soud přiznal žalobkyni, jak je uvedeno v odstavci III. výroku tohoto rozhodnutí. Povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně plyne z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

20. Přiznanou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.