36 C 239/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Snášelovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zvýšení výživného

I. Výživné stanovené žalovanému naposledy rozsudkem Okresního soudu v Ostravě č. j. 0 P 975/2012-34 ze dne 18. 2. 2013 pro tehdy nezletilého žalobce ve výši 2 500 Kč měsíčně se s účinností od 3. 6. 2019 do 31. 8. 2021 zvyšuje na částku 3 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 9. 2021 do budoucna se zvyšuje na částku 4 500 Kč měsíčně, kterou je žalovaný povinen platit k rukám žalobce vždy ke každému prvému dni v měsíci, přičemž takto zvýšené výživné splatné za dobu od 1. 12. 2022 do konce měsíce, v němž bude rozsudek doručen žalovanému, je žalovaný povinen zaplatit žalobci do tří dnů od doručení tohoto rozhodnutí.

II. Nedoplatek na výživném vzniklý jeho zvýšením za dobu od 3. 6. 2019 do 30. 11. 2022 ve výši 43 467 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do tří měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Řízení se, co do zvýšení výživného z částky 2 500 Kč měsíčně na částku 4 500 Kč měsíčně za dobu od 1. 6. 2019 do 2. 6. 2019, zastavuje.

IV. Řízení se, co do zvýšení výživného o částku 1 500 Kč měsíčně za dobu od 3. 6. 2019 do 31. 8. 2021, zastavuje.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne 3. 6. 2022 domáhal zvýšení výživného z částky 2 500 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 5. 2019 na částku 4 500 Kč měsíčně. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný je jeho otcem, žalobce v současnosti studuje [ulice] průmyslovou školu a [ulice] akademii v Bruntále a od 1. 9. 2022 je přijat ke studiu na VUT v [obec]. K poslední úpravě výživného bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2013 č. j. [spisová značka], [číslo jednací] a tímto rozsudkem bylo stanoveno výživné částkou 2 500 Kč měsíčně. Žalovaný má vyživovací povinnost ještě k bratrovi žalobce [jméno], narozenému 9. 1. 2006, rodiče žalobce jsou rozvedeni, žalobce žije se svou matkou, která hradí veškeré náklady spojené s chodem domácnosti a zajištěním potřeb žalobce a jeho studiem. Žalovaný dosud na jeho výživu ničím nepřispěl. Matka žalobce má další vyživovací povinnost k nezl. [jméno] [celé jméno žalovaného], narozenému 9. 1. 2006, matka žalobce pracuje jako referentka a její čistý měsíční příjem činí 28 000 Kč. Žalobce nemá informace o tom, kde žalovaný pracuje ani jaké jsou jeho výdělečné možnosti.

2. V průběhu řízení vzal žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně žalobu z části zpět, a to co do zvýšení výživného z částky 2 500 Kč měsíčně na částku 4 500 Kč měsíčně za období od 1. 5. 2019 do 31. 5. 2019. Soud proto usnesením ze dne 13. 10. 2022 v souladu s ust. § 96 o.s.ř. řízení z části, s ohledem na učiněné zpětvzetí, zastavil. Žalobce dále v průběhu řízení u jednání dne 15. 11. 2022 vzal žalobu dále zpět co do zvýšení výživného z částky 2 500 Kč měsíčně na částku 4 500 Kč měsíčně za dobu od 1. 6. 2019 do 2. 6. 2019 a dále dle obsahu vyjádření právní zástupkyně žalobce vzal žalobce žalobu zpět také co do zvýšení výživného o částku 1 500 Kč měsíčně za dobu od 3. 6. 2019 do 31. 8. 2021, když právní zástupkyně žalobce uvedla, že žalobce nadále požaduje zvýšení výživného od 3. 6. 2019 do 31. 8. 2021 na částku 3 000 Kč a od 1. 9. 2021 na částku 4 500 Kč měsíčně do budoucna.

3. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, soud proto v souladu s ust. § 101, odst. 2 a 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. U jednání právní zástupkyně žalobce po částečném zpětvzetí žaloby nadále na žalobě na zvýšení výživného setrvala, požadovala, aby bylo výživné stanovené naposledy rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2013 ve výši 2 500 Kč měsíčně zvýšeno s účinností od 3. 6. 2019 do 31. 8. 2021 na částku 3 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 9. 2021 do budoucna na částku 4 500 Kč měsíčně. Dále právní zástupkyně uvedla, že žalobce již nastoupil na vysokou školu a to na [obec] učení technické v [obec], kde je v pronájmu za bydlení hradí měsíčně částku 4 600 Kč, dále žalobce má výdaje s jízdným z [obec] do [obec] a zpět, kdy jedno jízdné činí částku 100 Kč týdně, za stravu v [obec] žalobce vydá částku přibližně 2 000 Kč, zdravotní stav žalobce je dobrý, jeho potřeby odpovídají potřebám studenta vysoké školy. Žalobce není zaměstnán, není schopen sám se živit. Žalobce v době od 1. 9. 2018 studoval na [ulice] průmyslové škole a [ulice] akademii v [anonymizováno], tuto ukončil 30. 6. 2022, po dobu co studoval střední školu, činily jeho náklady na jízdné 240 Kč měsíčně, dále měl náklady spojené se stravným, s bydlením, tyto činily 3 000 Kč měsíčně, žalobce byl na internátě a jeho volnočasové aktivity se pohybovaly v částce 1 500 Kč měsíčně. Žalobce po celou dobu od 1. 6. 2019 řádně studuje, není schopen sám se živit, nebyl nikde zaměstnán, žalovaný na výživu žalobce ničeho od 1. 6. 2019 nepřispěl. Veškeré potřeby žalobce za dobu od 1. 6. 2019 do současnosti hradila výhradně jeho matka. <b>6. V průběhu řízení soud zjistil následující skutkový stav:</b> 7. Z Potvrzení o studiu z 1. 9. 2021 soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalobce byl ve školním roce 2021 žákem 4. ročníku [ulice] průmyslové školy a [ulice] akademie [obec], příspěvková organizace, jednalo se o denní formu studia. Z Potvrzení o studiu ze dne 1. 8. 2022 soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalobce studuje v akademickém roce 2022 v 1. ročníku prezenční formy studia bakalářského studijního programu strojírenství, specializace strojírenství na fakultě strojního inženýrství [obec] učení technického v [obec], zápis proběhl 1. 7. 2022, akademický rok 2022 trvá od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2023. Z listiny prodloužení nájemní smlouvy soud zjistil a vzal za prokázáno, že byla uzavřena dne 1. 8. 2022 nájemní smlouva na dobu určitou od 1. 8. 2022 do 30. 7. 2023 mezi [jméno] [příjmení], co by pronajímatelem a [jméno] [příjmení], co by nájemcem, kdy předmětem této nájemní smlouvy je nájem bytu v domě č. or. 68 na ulici [ulice] v [obec] a to nájem bytu I. kategorie sestávající ze tří pokojů, kuchyně, předsíně, koupelny a WC. Nájemné a cena služeb spojených s užíváním předmětu nájmu byla sjednána ve výši celkem 23 175 Kč s tím, že nájemné je na 5 osob. Z prohlášení ze dne 1. 11. 2022 soud zjistil a vzal za prokázáno, že [jméno] [příjmení] stvrdil svým podpisem a prohlásil, že žalobce [celé jméno žalobce] se finančně podílí na pronájmu bytu na adrese [adresa] měsíce roku 2022. Z výpisu z běžného účtu žalobce u [anonymizováno] bank soud zjistil a vzal za prokázáno, že za období od 1. 9. 2022 do 31. 10. 2022 žalobce hradil nájemné v částce 4 635 Kč měsíčně. Z výpisu z běžného účtu u [jméno] [příjmení] bank za období od srpna 2019 do března 2022 soud zjistil a vzal za prokázáno, že z účtu žalobce byla pravidelně měsíčně hrazena částka 3 030 Kč. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil a vzal za prokázáno, že je matkou žalobce, dále že hradí veškeré potřeby svého zletilého syna. Z výslechu svědkyně bylo dále prokázáno, že veškeré potřeby žalobce za dobu od 1. 6. 2019 do současnosti hradí jeho matka, žalovaný otec na výživu syna ničím nepřispívá, nepřispívá ani na jedno ze svých dětí, žalobce studuje na vysoké škole, měl pouze příležitostné brigády, od 1. 6. 2019 byl žalobce na internátě, studoval střední školu, za stravu a ubytování platil částku zhruba 3 000 Kč měsíčně, dále měl náklady spojené s dopravou, dále běžné náklady, všechny tyto hradila jeho matka. Žalobce je zdravý, má výdaje a potřeby běžné, odpovídající jeho věku. Pokud žalobce nebydlel na internátě, tak bydlel u své matky, rovněž tak když není na vysoké škole, tak bydlí s matkou. Matka žalobce má celkem dvě vyživovací povinnosti a to k již zletilému žalobci a nezletilému synovi [jméno]. Matka dosahuje příjmu zhruba 30 000 Kč čistého měsíčně, žalovaný od roku 2019 na výživu žalobce nepřispívá, veškeré potřeby žalobce hradí matka. Z výpovědi žalobce, slyšeného jako účastníka řízení, soud zjistil a vzal za prokázáno, že v době od 1. 6. 2019 studoval na [ulice] průmyslové škole v Bruntále, měsíčně platil za ubytování a stravné částku 3 000 Kč, dále hradil jízdné a náklady spojené se svými koníčky, žalobce jezdí na kole, na lyže, má běžné potřeby. Žalobce od září studuje na vysoké škole v [obec], za bydlení v [obec] platí částku 4 600 Kč měsíčně, dále ve výši 2 000 Kč měsíčně má výdaje za stravu, dále hradí náklady v souvislosti s dopravou, za učebnice na vysoké škole zatím nic neplatil, za učebnice na střední škole za dobu od 1. 6. 2019 zaplatil celkem 3 000 Kč. Žalobce není nikde zaměstnán, řádně studuje, veškeré jeho potřeby hradí jeho matka, matka dává žalobci veškeré peníze ze kterých hradí žalobce ubytování, stravu, jízdné, jídlo a všechny své potřeby. Žalovaný ničím na výživu žalobce po celou dobu od června 2019 dosud nepřispěl, veškeré náklady hradí matka, zdravotní stav žalobce je dobrý, jeho potřeby jsou běžné. V souvislosti s ubytováním v [obec] byl ze strany žalobce zakoupen nábytek za částku zhruba 5 000 Kč, který hradila matka. Jízdné na střední škole činilo částku 240 Kč měsíčně, na vysoké škole za jednu jízdu z [obec] do [obec] platí žalobce 100 Kč. Ze spisu Okresního soudu v Ostravě č.j. [spisová značka], [spisová značka] soud zjistil a vzal za prokázáno, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 2.2013 soud schválil dohodu rodičů tehdy nezletilého žalobce a na základě této dohody byl nezletilý žalobce a jeho bratr nezletilý [jméno] svěřen do výchovy matky, žalovanému byla uložena povinnost s účinností od 1. 3. 2013 přispívat na výživu nezletilého žalobce částku 2 500 Kč měsíčně a na výživu nezletilého [jméno] částku 2 000 Kč měsíčně, v době rozhodování soudu činil průměrný čistý měsíční příjem matky žalobce částku 19 284 Kč, žalovaný dosahoval příjmu v roce 2012 v průměru 15 852 Kč, žalobce v té době nezletilý navštěvoval 4. třídu základní školy a jeho výdaje byly běžné. Shodná úprava k tehdy nezletilému žalobci platila i na dobu po rozvodu manželství rodičů. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací], [spisová značka] z 8. 9. 2022 Okresní soud v Ostravě rozhodl o výživném ve věci nezletilého [jméno] [celé jméno žalovaného] a výživné stanovené otci [celé jméno žalovaného] bylo s účinností od 1. 7. 2019 pro nezletilého [jméno] zvýšeno na částku 3 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 9. 2021 na částku 4 500 Kč měsíčně (což je prokázáno rozsudkem soudu z 8. 9. 2022). Matka žalobce [jméno] [příjmení] dosahovala v období měsíců červen 2019 až květen 2022 čistého průměrného měsíčního příjmu ve výši 31 690 Kč, zaměstnavatelem matky žalobce je Statutární město Ostrava (což je prokázáno potvrzením zaměstnavatele za období 2019 2022). Žalovaný pracoval v období od 1. 9. 2020 do 26. 3. 2021 v hlavním pracovním poměru, tento byl ukončen dle § 49 dohodou ze strany zaměstnavatele, pracovní morálka žalovaného nebyla dobrá, měl časté absence, v případě řádné pracovní morálky by mohl u zaměstnavatele dále pracovat a jeho průměrná měsíční čistá mzda by se pohybovala cca 20 000 Kč. V období měsíců září 2020 až březen 2021 dle potvrzení zaměstnavatele zaslaného obchodní firmou [právnická osoba] měl žalovaný absence a to v lednu 2021 15 absencí, v únoru 2021 5 absencí, v březnu 2021 7 absencí a jeho průměrný čistý měsíční příjem za období měsíců září 2020 až březen 2021 činil 13 497 Kč (což je prokázáno sdělením [právnická osoba]). Žalovaný byl v období od 24. 12. 2019 do 15. 1. 2020 veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, dle sdělení úřadu práce z 16. 6. 2022 byl žalovaný veden v evidenci v období od 30. 8. 2019 do 8. 12. 2019, poté od 24. 12. 2019 do 15. 1. 2020, posledním zaměstnavatelem žalovaného byla společnost [právnická osoba], důvodem vyřazení z evidence úřadu práce bylo sankční vyřazení, nedostavení se na úřad práce ve stanoveném termínu. Žalovanému byly vypláceny platby v období od listopadu 2019 v částce 9 788 Kč a v prosinci 2019 v částce 2 526 Kč, v říjnu 2019 v částce 12 535 Kč, v září 2019 v částce 12 725 Kč, v srpnu 2019 částka 821 Kč (toto je prokázáno sdělením ÚP [obec] z 16. 6. 2022). Žalovaný byl zaměstnán v hlavním pracovním poměru na dobu určitou od 2. 3. 2020 do 31. 12. 2020 u společnosti [právnická osoba], pracovní poměr byl ukončen dne 31. 8. 2020 dle § 49 zákoníku práce dohodou o rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnance, který důvod neuvedl. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za období březen 2020 až srpen 2020 byl 15 003 Kč (což je prokázáno sdělením pracovní agentury [právnická osoba] z 20. 6. 2022). Žalovaný byl v období od 9. 12. 2019 do 23. 12. 2019 zaměstnán u společnosti [právnická osoba], jeho pracovní poměr skončil ve zkušební době ze strany zaměstnavatele bez uvedení důvodů, odstupné nebylo vyplaceno, v případě soustavného pracovního poměru by čistý měsíční příjem žalovaného u této společnosti činil minimálně 18 645 Kč. Za prosinec 2019 měl žalovaný čistý příjem 10 356 Kč za dobu od 9. 12. do 23. 12. 2019 za 11 odpracovaných dnů (toto je prokázáno sdělením [právnická osoba] Hotels a.s. a potvrzením zaměstnavatele). V době od 27. 5. 2019 do 26. 8. 2019 byl žalovaný zaměstnán u obchodní společnosti [právnická osoba], pracovní poměr byl zrušen ve zkušební době z iniciativy zaměstnavatele a důvodem byla zhoršená pracovní morálka zaměstnance, odstupní žalovanému nebylo vyplaceno. Pracovní pozice na které byl žalovaný v této společnosti zaměstnán dle sdělení z 27. 7. 2022 stále existuje, společnosti [právnická osoba] nemůže vyloučit, že by u nich byl při řádné pracovní morálce stále zaměstnán, hrubá mzda žalovaného by v současnosti mohla činit 26 000 Kč + prémie v rozmezí 0 – 2 000 Kč, žalovaný by mohl dosahovat u tohoto zaměstnavatele čisté mzdy 21 810 Kč až 23 290 Kč. Žalovaný ke konci zkušební doby u tohoto zaměstnavatele měl problémy s pracovní morálkou, proto se obchodní společnost [právnická osoba] rozhodla pracovní poměr s žalovaným ve zkušební době ukončit. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za období od 27. 5. 2019 do 26. 8. 2019 činil 15 627 Kč. Žalovaný byl v období květen 2021 až červen 2021 zaměstnán u [právnická osoba] Tech s.r.o., pracovní poměr žalovaný ukončil ve zkušební době, sám požádal o ukončení pracovního poměru bez odstupného, tato společnost nemá zájem nadále žalovaného zaměstnávat. Zámečníci, svářeči mají průměrnou hrubou mzdu u tohoto zaměstnavatele ve výši 34 000 Kč. V měsíci květnu 2021 za 7 odpracovaných dnů byl příjem žalovaného u [právnická osoba] 12 920 Kč. V červnu 2021 za 13 odpracovaných dnů byl příjem žalovaného 20 619 Kč, (což je prokázáno potvrzením a sdělením [právnická osoba]). <b>8. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o zjištěném skutkovém stavu:</b> Žalobce je synem žalovaného, o úpravě poměrů k žalobci a jeho bratru [jméno] bylo naposledy rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2013, kdy obě tehdy nezletilé děti byly svěřeny do péče matky a žalovanému, co by otci bylo stanoveno výživné pro tehdy nezletilého žalobce ve výši 2 500 Kč měsíčně a jeho nezletilého bratra ve výši 2 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 3. 2013, v době rozhodování soudu o výživném byl žalobce žákem 4. třídy základní školy, matka žalobce v té době dosahovala čistého příjmu 19 000 Kč měsíčně, výdělky žalovaného se pohybovaly okolo částky 16 000 Kč měsíčně. Žalobce byl studentem střední Průmyslové školy a [ulice] akademie v Bruntále, studoval formou denního studia, studium řádně ukončil a od 1. 9. 2022 je žalobce studentem [obec] učení technického v [obec], Fakulty strojního inženýrství, v současnosti je v 1. ročníku prezenčního studia bakalářského studijního programu strojírenství, specializace strojírenství. V období od června 2019 žalovaný na výživu žalobce ničím nepřispěl, veškeré potřeby a výdaje žalobce hradila jeho matka. V souvislosti se studiem na střední odborné škole, kdy žalobce byl ubytován na internátě, výdaje za ubytování na internátě a stravu činily částku 3 030 Kč měsíčně, které za žalobce pravidelně hradila jeho matka, od června 2019 žalobce zaplatil za učebnice na střední škole částku celkem 3 000 Kč, nebyl nikde zaměstnán. Od září 2022 je žalobce studentem vysoké školy v [obec], s bydlením v [obec] má spojené měsíční výdaje ve výši 4 600 Kč, za stravu hradí zhruba 2 000 Kč měsíčně, dále v souvislosti s dopravou z [obec] do [obec] a zpět hradí částku cca 100 Kč za jízdné týdně, žalobce má potřeby běžné jeho věku a odpovídající potřebám studenta vysoké školy, jeho zdravotní stav je dobrý. Žalobce není nikde zaměstnán, není schopen sám se živit, soustavně se připravuje na budoucí povolání svým studiem. Veškeré potřeby žalobce hradila a hradí jeho matka, příjem matky žalobce za období od června 2019 do května 2022 činil 31 690 Kč čistého měsíčně. V době, kdy žalobce není na vysoké v [obec], tak bydlí u své matky, tato má vyživovací povinnost ještě k nezletilému [jméno]. V souvislosti s ubytováním v [obec] žalobci vznikly náklady za nákup nábytku na ubytování ve výši zhruba 5 000 Kč, které uhradila jeho matka. Žalovaný na výživu žalobce od června 2019 ničím nepřispěl, nejeví o žalobce zájem. Žalovaný byl v době od 27. 5. 2019 do 26. 8. 2019 zaměstnán u společnosti [právnická osoba], zde dosahoval průměrného čistého měsíčního výdělku 18 645 Kč, pracovní poměr byl ukončen z důvodu jeho zhoršené pracovní morálky, dále byl žalovaný v období 9. 12. 2019 do 23. 12. 2019 zaměstnán u zaměstnavatele [právnická osoba], výdělek žalovaného za toto období činil 10 356 Kč, pracovní poměr byl ukončen ze strany zaměstnavatele ve zkušební době bez uvedení důvodu. V období od 2. 3. 2020 do 31. 12. 2020 byl žalovaný zaměstnán prostřednictvím pracovní agentury [právnická osoba] a jeho průměrný čistý měsíční výdělek v období od 2. 3. 2020 do 31. 12. 2020 činil 14 500 Kč čistého měsíčně, ze strany zaměstnavatele byl pracovní poměr ukončen ve zkušební době bez uvedení důvodu a v době od 1. 9. 2020 do 26. 3. 2021 byl žalovaný zaměstnán prostřednictvím pracovní agentury [právnická osoba] a jeho průměrný čistý měsíční výdělek za toto období činil 13 497 Kč, pracovní poměr byl ukončen zaměstnavatelem z důvodu zhoršené pracovní morálky žalovaného a to pro jeho časté absence. Žalovaný byl v období od 21. 5. 2021 do 22. 6. 2021 zaměstnán naposledy u [právnická osoba] Tech s.r.o., zde odpracoval 7 dnů v květnu 2021 a měl výdělek 12 290 Kč čistého a v červnu odpracoval 13 dnů a měl výdělek 20 619 Kč čistého. U tohoto zaměstnavatele byl pracovní poměr žalovaného ukončen ve zkušební době ze strany žalovaného bez uvedení důvodu, zaměstnavatel však o jeho zaměstnání dále nestojí. V případě, že by žalovaný byl zaměstnán v pracovním poměru i nadále u tohoto zaměstnavatele a při jeho dobré pracovní morálce by si v pozici svářeč, zámečník mohl vydělat u tohoto zaměstnavatele částku 34 000 Kč hrubého, což činí zhruba 28 000 Kč čistého. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 9. 2022 soud rozhodl ve věci výživného nezletilého [jméno] [celé jméno žalovaného] a výživné stanovené žalovanému pro nezletilého [jméno] soud zvýšil s účinností od 1. 7. 2019 na částku 3 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 9. 2021 na částku 4 500 Kč měsíčně. Žalovaný nejeví zájem o žalobce, nejeví zájem rovněž o bratra žalobce, nezletilého [jméno], nehradí řádně výživné na žádné ze svých dětí, jinou vyživovací povinnost nemá.

9. Po provedeném dokazování soud posuzoval zjištěný skutkový stav v souladu s ust. § 910 odst. 1, zákona č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník (dále o.z.), v souladu s ust. § 911 o.z., v souladu s ust. § 922 o.z., § 923 odst.1 o.z. a dospěl k závěru, že návrh žalobce na zvýšení výživného vůči žalovanému je v celém rozsahu důvodný. V řízení provedenými důkazy bylo prokázáno, že na straně žalobce i žalovaného došlo ke změně poměrů, která odůvodňuje zvýšení výživného jak žalobce po částečném zpětvzetí žaloby po žalovaném požadoval, přičemž podstatnou dobou pro posouzení změny poměrů bylo období od 3. 6. 2019. Na základě provedených důkazů a to jak důkazů listinných, tak výslechu svědkyně, matky žalobce, a výslechu žalobce, co by účastníka řízení soud dospěl k závěru, že jsou splněny veškeré zákonné podmínky, aby výživné, jak požadoval žalobce bylo zvýšeno. Od doby poslední úpravy výživného došlo ke změně poměrů na straně žalobce, když tento v době poslední úpravy výživného, kdy rozsudkem Okresního soudu v Ostravě z 18. 2. 2013 byla žalovanému uložena povinnost platit na výživu nezletilého částku 2 500 Kč měsíčně od 1. 3. 2013, žalobce byl v té době žákem 4. třídy základní školy, v době od 3. 6. 2019 byl studentem střední školy a od 1. 9. 2022 je studentem vysoké školy. Od poslední úpravy tak uplynulo více jak 9 let a za tuto dobu došlo k nárustu odůvodněný potřeb žalobce, samotná doba, která uplynula od poslední úpravy výživného sama o sobě znamená podstatnou a zásadní změnu poměrů na straně žalobce a potřeby žáka střední a následně vysoké školy jsou zcela odlišné od potřeb žáka základní školy I. stupně. S ohledem na běh času a zvýšení základních potřeb žalobce byly naplněny veškeré předpoklady pro zvýšení výživného. Co se týče žalovaného, tak tomuto žádná další vyživovací povinnosti nepřibyla, kromě již zletilého žalobce má ještě vyživovací povinnost k nezletilému [jméno]. Co se týče výdělkových poměrů na straně žalovaného, tak od doby poslední úpravy výživného došlo na jeho straně k navýšení jeho příjmů, v řízení bylo prokázáno, že pracovní morálka žalovaného nebyla dobrá, v období let 2019 až do rozhodování soudu několikrát byl s tímto ukončen pracovní poměr, nicméně příjmy žalovaného se zvýšily, přičemž v období let 2019 – 2021, kdy byl zaměstnán do června 2021, přičemž sám ukončil naposled pracovní poměr, tak jeho v průměru příjmy se pohybovaly kolem částky 21 000 Kč čistého měsíčně. U posledního zaměstnavatele [právnická osoba] Tech s.r.o., pokud by v zaměstnání setrval a měl řádnou pracovní morálku, tak by mohl dosahovat příjmu 34 000 Kč hrubého měsíčně, čemuž odpovídá částka okolo 28 000 Kč čistého měsíčně. Ze zpráv zaměstnavatelů žalovaného bylo prokázáno, že žalovaný v období podstatné pro toto rozhodnutí, tj. v době od 3. 6. 2019 do rozhodování soudu v žádném ze svých zaměstnání dlouhodobě nesetrval, přičemž pracovní poměr byl ukončen buď z důvodu špatné pracovní morálky žalovaného jeho zaměstnavatelem nebo bez uvedení důvodu na žádost samotného žalovaného. Co se týče pracovní morálky a přístupu žalovaného k udržení si zaměstnání, tak toto je zcela nedostačující. Soud proto vycházel jak z příjmu žalovaného, kterého v konkrétním období dosahoval, případně z příjmu potencionálního, kterého by dosahovat mohl, pokud by neměl absence nebo pokud by pracovní poměr neukončil. Do června 2021 soud vychází z možného příjmu žalovaného ve výši 21 000 Kč čistého měsíčně a za následující období pak z příjmu ve výši 34 000 Kč hrubého měsíčně, kdy takovýto příjem by mohl dosahovat u svého posledního zaměstnavatele, pokud by pracoval řádně a bez absencí. Nutno podotknout, že žalovaný sám ukončil pracovní poměr u posledního zaměstnavatele [právnická osoba] Tech s.r.o. a v tomto zaměstnání by se jeho příjem mohl pohybovat 34 000 Kč hrubého měsíčně, což odpovídá okolo 28 000 Kč čistého měsíčně. Soud má proto za to, že pokud žalobce požadoval zvýšení výživného z částky 2 500 Kč měsíčně na částku 3 000 Kč měsíčně s účinností od 3. 6. 2019 do 31. 8. 2021, pak výdělky žalovaného za toto období na takovéto zvýšení umožňují, rovněž na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce na zvýšení výživného od 1. 9. 2021 do budoucna na částku 4 500 Kč měsíčně rovněž odpovídá výdělkovým možnostem a schopnostem žalovaného, když soud vychází z potencionálního možného příjmu žalovaného v tomto období a to z příjmu 34 000 Kč hrubého měsíčně, když žalovaný se sám svým zaviněním vzdal možnosti takovéhoto příjmu, neboť sám ukončil pracovní poměr u posledního zaměstnavatele. V řízení bylo prokázáno, že žalobce není schopen sám se živit, řádně se připravuje na své budoucí povolání soustavným studiem, není nikde zaměstnán, je v současnosti studentem vysoké školy, veškeré jeho potřeby a výdaje hradí jeho matka. Žalovaný si neplní řádně vyživovací povinnost ke svému synovi, již zletilému žalobci. Žalobě na zvýšení výživného proto bylo v celém rozsahu po částečném zpětvzetí žaloby vyhověno.

10. Co se týče nedoplatku na výživném za období od 3. 6. 2019 do 30. 11. 2022 ve výši 43 467 Kč, tak tento nedoplatek vznikl zvýšením výživného pro žalobce, nejprve o částku 500 Kč měsíčně za období od 3. 6. 2019 do 31. 8. 2021 a o částku 2 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2021, přičemž nedoplatek byl vyčíslen do 30. 11. 2022, (tj. za období 28 dnů v červnu 2019 částka 467 Kč, dále pak 6 x 500 Kč za období 7/ 2019 až 12/ 2019, 12 x 500 Kč za rok 2020, 8 x 500 Kč za období leden 2021 až 31. 8. 2021, dále 4 x 2 000 Kč za období 1. 9. 2021 až 31. 12. 2021, dále 11 x 2 000 Kč za období od 1. 1. 2022 do 30. 11. 2022). Nedoplatek v celkové výši 43 467 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do tří měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.

11. Výrok III. a IV. je odůvodněn ust. § 96 o.s.ř. S ohledem na skutečnost, že po podání žaloby vzal žalobce žalobu z části zpět, a to co do zvýšení výživného z částky 2 500 Kč měsíčně na částku 4 500 Kč měsíčně za dobu od 1. 6. 2019 do 2. 6. 2019, tak soud v souladu s tímto částečným zpětvzetím řízení z části zastavil dle § 96 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku III., přičemž soud nevyžadoval souhlas žalovaného s tímto částečným zpětvzetím žaloby, neboť částečné zpětvzetí žaloby je ve prospěch žalovaného. Rovněž soud s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby řízení z části zastavil, jak je uvedeno ve výroku IV., a to v souladu s ust. § 96 o.s.ř., přičemž i v tomto případě je zastavení řízení v souladu se zájmy žalovaného, soud proto nevyžadoval souhlas žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby a řízení z části, jak je uvedeno ve výroku IV., i bez souhlasu žalovaného zastavil.

12. Výrok V. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a tou skutečností, že žalobce, který byl v řízení v celém rozsahu úspěšný nepožadoval žádné náklady řízení, byť byl zastoupen právní zástupkyní. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

13. Lhůta k plnění, k úhradě nedoplatku je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., kdy s ohledem na výši nedoplatku soud umožnil žalovanému uhradit tuto částku žalobci do tří měsíců od právní moci rozhodnutí.