36 C 278/2021
č. j. 36 C 278/2021-122
V PLATNOSTICitované zákony (14)
Plný text
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Snášelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zvýšení výživného
I. Výživné stanovené žalovanému naposledy rozsudkem Okresního soudu v Ostravě č. j. 42 P a Nc 482/2006-26, P 1145/2006 ze dne 10. 4. 2007, pro tehdy nezletilou žalobkyni v částce 500 Kč měsíčně, se s účinností od 1. 9. 2018 zvyšuje na částku 1 500 Kč měsíčně a s účinností od 1. 6. 2019 se zvyšuje na částku 2 000 Kč měsíčně, splatnou vždy každého prvého dne v měsíci předem, k rukám žalobkyně.
II. Dlužné výživné za dobu od 1. 9. 2018 do 30. 4. 2022 ve výši 61 500 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do dvou měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.
III. Řízení se, co do částky 500 Kč měsíčně za dobu od 1. 9. 2018 do 31. 5. 2019, zastavuje.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, ve výši 45 640 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
1. Žalobkyně se svou žalobou došlou dne 4. 5. 2021 Okresnímu soudu v Náchodě domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost přispívat na výživu žalobkyně částkou, kterou upřesní na základě výsledku dokazování splatnou vždy do každého pátého dne v měsíci předem počínaje dnem, který žalobkyně upřesní dle výsledku dokazování. Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že žalovaný je jejím otcem, žalobkyně bydlí společně s matkou, manželem matky a dalšími třemi sourozenci. Dle rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 42 P a Nc 482/2006 – 26, P 1145/2006 ze dne 10. 4. 2007, který nabyl právní moci dne 30. 5. 2007 je žalovaný povinen platit na žalobkyni výživné ve výši 500 Kč měsíčně. Otec má další dvě vyživovací povinnosti upravené stejným rozhodnutím a je povinen platit na nezletilého [jméno] výživné ve výši 500 Kč měsíčně a nezletilého [jméno] výživné ve výši 500 Kč měsíčně, výživné pro žádné z dětí nebylo nikdy navýšeno. Žalobkyně má za to, že od poslední úpravy výživného došlo k podstatné změně poměrů, výživné ve výši 500 Kč měsíčně neodpovídá potřebám žalobkyně ani poměrům žalovaného. Od poslední úpravy výživného uplynulo již 14 let a žalobkyně má za to, že se změnily její odůvodněné potřeby a vzhledem k jejímu nabytí zletilosti žádá soud o zvýšení výživného. Před podáním návrhu otce vyzvala společně s matkou k dobrovolnému navýšení výživného, otec sdělil, že má příjem cca 20 000 Kč měsíčně, nejprve přislíbil navýšení na celkovou částku 6 000 Kč pro všechny děti, odmítl doplatit výživné zpětně, poté svůj návrh snížil na částku 4 000 Kč pro všechny děti, včetně žalobkyně bez zpětného výživného a s tímto žalobkyně nesouhlasí. Žalobkyně navštěvuje 3. ročník [ulice] průmyslové školy [jméno] [příjmení] p. o., Centrum textilních technologií a oděvní tvorby [obec]. Matka žalobkyně hradí každý měsíc veškeré výdaje spojené s jejím studiem, tj. obědy 670 Kč měsíčně, jízdné za vlak 300 Kč měsíčně, z [obec] do [obec] a zpět zajišťuje každodenně dopravu matka svým vozidlem. Matka žalobkyni hradí i veškeré školní pomůcky, kapesné, výdaje na ošacení, drogerii, apod. Žalobkyně nemá zvýšené výdaje spojené s jejím zdravotním stavem a nemá koníčky, které by byly finančně výrazně náročné. Matka žalobkyně [jméno] [příjmení] je t. č. na rodičovské dovolené a popírá rodičovský příspěvek ve výši 9 300 Kč na nezletilého [jméno] [jméno], narozeného 12. 3. 2020. Žalobkyně se s otcem nestýká. Žalobkyni je známo, že je otec zaměstnán jako řidič sklápěcího vozu, neví u které firmy a jeho příjem nezná. Žalovaný nemá jinou vyživovací povinnost než ke svým třem dětem žalobkyni, [jméno] a [jméno] [příjmení]. U žalobkyně došlo ke změně poměrů, když potřeby s narůstajícím věkem a zájmy neustále stoupají, je v možnostech žalovaného přispívat na její výživu vyšší částkou než doposud. K relevantní změně poměrů došlo před více jak třemi lety, a proto požaduje zvýšit výživné zpětně.
2. Okresní soud v Náchodě usnesením ze dne 31. 5. 2021 vyslovil svou místní nepříslušnost a po právní moci usnesení byla věc postoupena Okresnímu soudu v Ostravě.
3. Žalobkyně zastoupená advokátkou podáním ze dne 5. 8. 2021 doplnila žalobu a požaduje zvýšení výživného počínaje dnem 1. 9. 2018 na částku 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně dále uvedla, že dohoda s žalovaným není možná, žalovaný platí ve výživné v nezvýšené výši žalobkyni 500 Kč měsíčně k rukám matky žalobkyně. Výdaje žalobkyně jsou spojené především se studiem na střední škole, za obědy platí částku 700 Kč měsíčně, náklady na školní pomůcky a učebnice činí cca 2 500 Kč měsíčně na začátku školního roku, látky hradí ve výši 2 000 Kč ročně, dále štětce, apod. Žalobkyně má potřeby odpovídající jejímu věku, žalovaným placené výživné nepokryje ani školní obědy na měsíc. Žalobkyně pobírá státní sociální podporu od úřadu práce, tj. příspěvek na dítě ve výši 1 000 Kč měsíčně. Matka žalobkyně hradí veškeré základní potřeby a nutné výdaje žalobkyně, nad rámec základních potřeb si vše ostatní hradí žalobkyně z letních brigád. Matka žalobkyně vyživuje kromě žalobkyně ještě tři nezletilé děti. Z příjmu vydělaného brigádně si žalobkyně plně hradí týdenní pobyt ve Španělsku, v možnostech matky žalobkyně by nebylo možno takovou cestu financovat. Žalovaný od roku 2017 platí výživné žalobkyni v částce 500 Kč měsíčně, žalobkyni nedává žádné dárky, k narozeninám žalobkyni dal pouze jednou dárek, a to dne 15. 4. 2020 zaslal na účet žalobkyně k narozeninám částku 1 000 Kč. Žalovaný k rukám matky žalobkyně za poslední tři roky mimořádně poskytl ještě třikrát 1 000 Kč a jedenkrát 500 Kč, jinak nic. Možnosti a schopnosti žalovaného a osobní, majetkové poměry žalobkyně odůvodňují zvýšení výživného zpětně od 1. 9. 2018 na částku 2 000 Kč měsíčně.
4. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě uvedl, že se zpětným zvýšením výživného nesouhlasí. Uvedl, že je ochoten výživné navýšit na částku 1 500 Kč měsíčně, když má ještě další dvě vyživovací povinnosti a větší částku si nemůže dovolit přispívat. Dále uvedl, že s matkou žalobkyně a i s žalobkyní do dubna 2021 vycházeli a na všem se vcelku dobře domlouvali a žalobu považuje na manipulativní s cílem oddělit ho od dětí a dostat jeho osobu do dluhové pasti. Žalovaný dále uvedl, že od roku 2016, kdy se rozešli s matkou žalobkyně, tak matce žalobkyně posílal částku 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyni posílal peníze každý rok na Vánoce, narozeniny a svátek, poslal také částku 1 000 Kč na notebook a 1 000 Kč na řidičský průkaz pro dceru v únoru 2021 a také matka žalovaného, babička žalobkyně, přispívala žalobkyni každý rok a dávala jí dárky k Vánocům, narozeninám a svátku. Žalovaný nesouhlasí se zpětným navýšením výživného, když matce žalobkyně sdělil, proč nesouhlasí a informoval ji, že pobíral v období tří let zpět minimální mzdu a jeden rok dokonce pobíral státní a sociální dávky a dostal se do tíživé finanční situace, kdy pobíral částku 7 000 Kč měsíčně a z této částky zaplatil 3 500 Kč za byt a výživné na tři děti celkem 2 000 Kč. Uvedl, že nevlastní žádný majetek, auto, které užívá má zapůjčeno od matky, aby mohl jezdit do práce, je to staré auto, náklady na každodenní dojíždění do práce a zpět činí cca 1 500 Kč měsíčně. Uvedl, že pracuje jako řidič sklápěcího vozu u firmy [jméno] [příjmení], kde je jeho plat pohyblivý a nejistý, v zimním období sklápěcí vozy nejezdí a není pro ně práce a v tomto období bude bez finančních prostředků.
5. Ve věci bylo nařízeno jednání.
6. V průběhu řízení u jednání dne 1. 4. 2022 právní zástupkyně žalobkyně uvedla, že žalobkyně požaduje, aby s účinností od 1. 9. 2018 bylo výživné zvýšeno na částku 1 500 Kč měsíčně a od 1. 6. 2019 na částku 2 000 Kč měsíčně s tím, že zvýšení na částku 1 500 Kč měsíčně od 1. 9. 2018 požaduje žalobkyně z toho důvodu, že tehdy měl žalovaný nízké příjmy. Ve zbývajícím rozsahu žalobkyně na podané žalobě setrvala, setrvala rovněž na skutkových tvrzeních.
7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě u jednání uvedl, že nesouhlasí se zvýšením výživného zpětně, když měl jen minimální mzdu. <b>8. V průběhu řízení soud zjistil následující skutkový stav:</b> Z rozsudku č. j. 42 P a Nc 482/2006 – 26, P 1145/2006 z 10. 4. 2007 soud zjistil a vzal za prokázáno, že Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 4. 2007, který nabyl právní moci dne 30. 5. 2007, schválil dohodu rodičů, tehdy nezletilé žalobkyně, kdy tehdy nezletilá žalobkyně a [jméno] s [jméno], narození 23. 11. 2006, byli svěřeni do výchovy matce a žalovaný se zavázal s účinností od 1. 5. 2007 platit na výživu nezletilých dětí, a to žalobkyně, dále [jméno] a [jméno], částku 500 Kč měsíčně na každé z dětí. V době, kdy soud rozhodoval, byla žalobkyně nezletilá, navštěvovala mateřskou školu, matka žalobkyně pobírala sociální dávky, žalovaný pracoval jako řidič a jeho čistý příjem činil okolo 13 000 Kč měsíčně. Z Dohody o provedení práce z 3. 8. 2020 soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalobkyně, coby zaměstnanec, uzavřela se [právnická osoba] s. r. o., Dohodu o provedení práce na dobu od 3. 8. 2020 do 31. 8. 2020 s tím, že obdrží odměnu ve výši 125 Kč hrubého za 1 hodinu, a to za pomocné práce ve skladu. Z výplatního lístku za období 8/ 2020 soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalobkyně obdržela za období srpen 2020 čistou mzdu ve výši 9 875 Kč. Z přehledu vyplácených dávek státní sociální podpory soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalobkyni za období od srpna 2018 do července 2021 byly vypláceny přídavky na dítě v částce 1 000 Kč měsíčně. Z Dohody o provedení práce z 8. 2. 2021 soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne 8. 2. 2021 byla uzavřena Dohoda o provedení práce mezi žalobkyní, coby zaměstnancem a [právnická osoba] s. r. o., coby zaměstnavatelem, dohoda byla uzavřena na dobu od 8. 2. 2021 do 15. 3. 2021, bylo dohodnuto, že žalobkyně obdrží odměnu ve výši 125 Kč hrubého za 1 hodinu pomocné práce ve skladu. Z potvrzení Úřadu práce ČR, Krajská pobočka v Ostravě, ze 4. 10. 2021 soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalovaný byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 1. 10. 2021, po tuto dobu podpora v nezaměstnanosti žalovanému poskytována nebyla. Z potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti z 5. 10. 2021 soud zjistil a vzal za prokázáno, že zaměstnavatel [jméno] [příjmení] vyhotovil potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti, žalovaný byl zaměstnán u zaměstnavatele [jméno] [příjmení] v pracovním poměru, zaměstnání trvalo od 1. 9. 2020 do 30. 9. 2021, průměrný měsíční čistý výdělek činil 15 188 Kč. Z potvrzení o zaměstnání – Zápočtový list ze dne 4. 11. 2019 soud zjistil a vzal za prokázáno, že zaměstnavatel [příjmení] [jméno] [příjmení] vyhotovil dne 4. 11. 2019 potvrzení o zaměstnání – zápočtový list, žalovaný byl zaměstnán u [příjmení] [jméno] [příjmení] v období od 6. 5. 2019 do 31. 10. 2019, zaměstnán byl jako řidič, v období od 1. 7. 2019 do 30. 9. 2019 činil jeho průměrný čistý měsíční výdělek částku 16 313 Kč. Z potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za období od 6. 5. do 31. 10. 2019 soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalovaný dosahoval úhrnu zúčtovaných příjmů ze závislé činnosti zdanitelných v ČR v období od 6. 5. do 31. 5. 2019 ve výši 141 764 Kč, základ daně žalovaného za toto období činil 189 780 Kč, záloha na daň z příjmů činila 16 095 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele z 19. 3. 2019 soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne 19. 3. 2019 vyhotovil zaměstnavatel FiS – [právnická osoba] potvrzení o průměrném/pravděpodobném měsíčním výdělku a způsobu ukončení pracovního poměru, pracovní poměr žalovaného u zaměstnavatele [anonymizováno] – [právnická osoba] trval od 21. 11. 2016 do 1. 3. 2019, pracovní poměr byl ukončen dle § 49 dohodou, důvod nebyl uveden, průměrný měsíční výdělek žalovaného v období od 1. 10. 2018 do 31. 12. 2018 činil 12 510 Kč čistého, odstupné/odchodné žalovanému poskytnuto nebylo. Z potvrzení Úřadu práce ČR, Krajská pobočka v Ostravě z 21. 9. 2021 soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalovaný byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce v době od 11. 2019 do 31. 8. 2020. Žalovanému byla poskytována v době od 11. 11. 2019 do 10. 4. 2020 podpora v nezaměstnanosti. Z potvrzení Úřadu práce ČR, Krajská pobočka v Ostravě z 2. 5. 2019 soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalovaný byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce ČR v [obec] v době od 2. 3. 2019 do 5. 5. 2019, podpora v nezaměstnanosti byla žalovanému poskytována v době od 2. 3. 2019 do 2. 5. 2019, ve výši celkem 11 986 Kč. Z detailního přehledu plateb uchazeče vyhotoveného Úřadem práce ČR v [obec] dne 4. 10. 2021 soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalovanému byla vyplacena podpora v nezaměstnanosti dne 9. 4. 2019 ve výši 5 448 Kč, dne 19. 5. 2019 ve výši 5 630 Kč, dne 11. 6. 2019 ve výši 908 Kč, dne 6. 12. 2019 ve výši [částka], dne 9. 1. 2020 ve výši 7 341 Kč, dne 11. 2. 2020 ve výši 7 341 Kč, dne 10. 3. 2020 ve výši 7 341 Kč, dne 10. 4. 2020 ve výši 7 341 Kč a dne 12. 5. 2020 ve výši 2 447 Kč. Z výplatního listu za období 4/ 2021 soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalobkyně obdržela za duben 2021 čistou mzdu ve výši 4 438 Kč. Z výplatního listu za období 8/ 2021 soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalobkyně obdržela za srpen 2021 čistou mzdu ve výši 10 000 Kč. Z potvrzení o studiu soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalobkyně je studentkou [ulice] průmyslové školy [jméno] [příjmení], Textilní technologie a oděvní tvorba [obec], obor modelářství a návrhářství oděvů, ve školním roce 2021 2022 je žalobkyně žákyní 4. ročníku. Výdaje žalobkyně na učební pomůcky, a to učebnice, výtvarné potřeby, tisky od 1. do 3. ročníku byly v přibližné výši 6 000 Kč. Z technického průkazu silničního motorového vozidla soud zjistil a vzal za prokázáno, že pan [jméno] [jméno] je vlastníkem vozidla [registrační značka]. Z čestného prohlášení matky žalobkyně paní [jméno] [příjmení] z 10. 12. 2021 soud zjistil a vzal za prokázáno, že matka žalobkyně vozí žalobkyni každý den v souvislosti s dopravou žalobkyně ze školy domů vozidlem Škoda Felicia [registrační značka] ze zastávky v [obec] domů do [obec], vzdálenost mezi [anonymizována dvě slova] a obcí [obec] je 9 km, každý den najede 18 km a během školní docházky žalobkyně ujede v souvislosti s dopravou žalobkyně měsíčně cca 360 km, kdy výdaje za benzín [anonymizováno] 95 činí cca 1 000 Kč měsíčně. Matka nabíjí žalobkyni kartu [anonymizováno], ze které je hrazena doprava hromadnými prostředky z [obec] do [obec], a to částkou 200 Kč měsíčně, dále předává žalobkyni měsíčně 200 Kč jako příspěvek na pohonné hmoty pro [jméno] [příjmení], s níž dcera jezdí z [obec] do [obec]. Matka platí žalobkyní výdaje spojené s užíváním mobilního telefonu ve výši cca 425 Kč na paušál. Žalovaný sdělil matce žalobkyně prostřednictvím e-mailu, že má příjem okolo 20 000 Kč měsíčně, minimálně že měl 18 000 Kč měsíčně a průměrně nejvíce 23 000 Kč, a že na začátku roku dostal 36 000 Kč, poté 27 000 Kč, sdělil, že je schopen poskytovat výživné na všechny tři děti ve výši 6 000 Kč měsíčně. Z karty IREDO soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalobkyně užívá kartu IREDO [číslo] 12140001, tato karta je majetkem [právnická osoba] s. r. o., karta je platná do prosince 2023. Z karty IREDO soud zjistil a vzal za prokázáno, že za účelem dopravy prostřednictvím [právnická osoba] byla dne 8. 11. 2021 dobitá karta o částku 200 Kč. Z nesporných a shodných skutkových tvrzení účastníků řízení soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalovaný hradil na výživu žalobkyně měsíčně částku 500 Kč, a to v období od 1. 9. 2018 do března 2022, naposledy uhradil za březen 2022, před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě zvýšeného výživného. Z nabídky volných míst Úřadu práce ČR, Kontaktní pracoviště [obec], soud zjistil a vzal za prokázáno, že v období měsíců říjen 2021 a listopad 2021 bylo v [obec] a blízkém okolí 26 volných pracovních míst na pozici řidiče se mzdou minimálně 23 000 Kč měsíčně. Z rozsudku Okresního soudu v Náchodě č. j. 0 P 238/2021 – 120, 9 P a Nc 231/2021, soud zjistil a vzal za prokázáno, že Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 3. 2. 2022 výživné otce – žalovaného pro nezletilého [jméno] [celé jméno žalovaného] s účinností od 4. 5. 2018 zvýšil na částku 1 400 Kč měsíčně, s účinností od 1. 6. 2019 na částku 1 800 Kč měsíčně, s účinností od 1. 10. 2021 na částku 2 100 Kč měsíčně a s účinností od 1. 1. 2022 na částku 2 700 Kč měsíčně, dále že výživné otce – žalovaného pro nezletilého [jméno] [celé jméno žalovaného] soud s účinností od 4. 5. 2018 zvýšil na částku 1 400 Kč měsíčně, s účinností od 1. 6. 2019 na částku 1 800 Kč, s účinností od 1. 10. 2021 na částku 2 100 Kč měsíčně a s účinností 1. 1. 2022 na částku 2 700 Kč měsíčně. Rozsudek dosud nenabyl právní moci. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalobkyně je studentkou, v souvislosti se studiem má výdaje, když navrhuje šaty, šije, musí kupovat jehly, nitě, šila šaty do školy, které ji stály 900 Kč, za stužkovací večírek zaplatila částku 1 500 Kč, do školy jezdí autobusem, tento jí hradí její matka na kartu a jízdné každý měsíc stojí 200 Kč kredit, dále přispívá kamarádce na benzín každý měsíc částkou 200 Kč a matka žalobkyně ji vozí z [obec] domů každý den. Všechny výdaje, které žalobkyně má, za ni musí platit její matka, žalobkyně v současnosti nemá žádnou brigádu, není nikde zaměstnána. Ve škole chodila žalobkyně první tři ročníky na obědy, což stálo částku 800 Kč měsíčně, toto hradila její matka, v současnosti na obědy nechodí, stravuje se doma. Žalobkyně má běžné výdaje na stravu a ošacení, za hygienické potřeby zaplatí částku 1 000 Kč měsíčně. Žalovaný mimo běžné výživné v částce 500 Kč měsíčně na výživu žalobkyně ničím nepřispívá, v 1. ročníku zaslal na její účet částku 1 000 Kč, poté jí párkrát poslal peníze po bratrech, babička jí posílá dárky. Z výslechu žalovaného soud zjistil a vzal za prokázáno, že je nemajetný, výživné pro žalobkyni hradil v částce 500 Kč měsíčně pravidelně, naposledy výživné uhradil v březnu 2022. Když byl zaměstnán u zaměstnavatele [příjmení], tak měl příjem cca 16 000 Kč čistého, maximálně 27 000 Kč čistého, u zaměstnavatele [příjmení] měl příjem kolem 17 000 Kč čistého a u firmy [právnická osoba] měl minimální mzdu, částky příjmů závisely podle vykonané práce. Žalovaný je vyučený v oboru mechanik, opravář kolejových vozidel. Od 1. 2. 2022 je zaměstnán opětovně u firmy [právnická osoba] a za únor 2022 měl výplatu 20 400 Kč čistého. Žalovaný má běžné výdaje související s úhradou bydlení, stravy, jízdného a ošacení. Uvedl, že pracovní poměr u pana [příjmení] ukončil z toho důvodu, že ho zaměstnavatel nutil k přetěžování vozidel, a aby jezdil s vozidly ve špatném technickém stavu. V minulosti ukončil pracovní poměr u firmy [právnická osoba] dohodou z důvodu, aby se mohl vídat s dětmi o víkendech co 14 dnů, když u tohoto zaměstnavatele byly noční směny a povinné soboty a neděle. <b>9. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o zjištěném skutkovém stavu:</b> Žalobkyně je dcerou žalovaného, naposledy bylo rozhodnuto o výživném pro tehdy nezletilou žalobkyni rozsudkem Okresního soudu v Ostravě z 10. 4. 2007, kdy byly schválena dohoda rodičů žalobkyně, na základě které se žalovaný zavázal platit na výživu tehdy nezletilé žalobkyně částku 500 Kč měsíčně od 1. 5. 2007, dále se zavázal platit částku 500 Kč měsíčně také na výživu nezletilého [jméno] a částku 500 Kč měsíčně na výživu nezletilého [jméno], v té době žalobkyně navštěvovala mateřskou školu, příjem žalovaného se pohyboval okolo 13 000 Kč čistého měsíčně, matka žalobkyně byla na mateřské dovolené; žalobkyně je studentkou [ulice] průmyslové školy, obor modelářství a návrhářství oděvů, v současnosti je studentkou 4. ročníku, od 1. ročníku do 3. ročníku byly výdaje na učební pomůcky v přibližné výši 6 000 Kč; žalobkyně má běžné potřeby odpovídající věku, matka žalobkyně je na mateřské dovolené, žije ve společné domácnosti s žalobkyní, zajišťuje úhradu základních potřeb žalobkyně, hradí žalobkyni stravu, bydlení, ošacení, hygienické potřeby a dopravu, matka je vdaná, žije s manželem [jméno] [jméno], z jejich manželství se narodil nezletilý [jméno] [jméno], matka má celkem čtyři vyživovací povinnosti. Žalovaný je vyučený mechanik, opravář kolejových vozidel, má celkem tři vyživovací povinnosti, od 21. 11. 2016 do 1. 3. 2019 pracoval u firmy [právnická osoba] a jeho průměrný čistý měsíční příjem činil 12 510 Kč za období od 1. 10. 2018 do 31. 12. 2018, pracovní poměr ukončil dohodou. Žalovaný byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 2. 3. 2019 do 5. 5. 2019 a za tuto dobu mu byla vyplacena podpora v nezaměstnanosti v celkové výši 11 986 Kč. Žalovaný byl zaměstnán u firmy [příjmení] [jméno] [příjmení] od 6. 5. 2019 do 31. 10. 2019 a jeho průměrný měsíční čistý výdělek činil 16 313 Kč, kde pracoval jako řidič a pracovní poměr žalovaný ukončil dohodou. Žalovaný byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání od 11. 11. 2019 do 31. 8. 2020, od 11. 2019 do 10. 4. 2020 mu byla vyplacena podpora v nezaměstnanosti v celkové výši 36 705 Kč. Žalovaný byl zaměstnán od 1. 9. 2020 do 30. 9. 2021 u zaměstnavatele [jméno] [příjmení], jeho průměrný čistý měsíční příjem činil 15 188 Kč, pracoval jako řidič a pracovní poměr ukončil dohodou. Žalovaný byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání od 1. 10. 2021, podpora v nezaměstnanosti mu nebyla poskytována a od 1. 2. 2022 je zaměstnán u firmy [právnická osoba] a za únor měl příjem 20 400 Kč čistého. Žalobkyně není schopna se sama živit, není nikde zaměstnána, řádně studuje na střední škole, připravuje se na budoucí povolání, žalobkyně měla nepravidelný příjem z brigád, a to za srpen 2020 ve výši 9 875 Kč, za duben 2021 ve výši 4 438 Kč a za srpen 2021 ve výši 10 000 Kč. Žalovaný přispíval na výživu žalobkyně pravidelně částku 500 Kč měsíčně, naposledy v březnu 2022.
10. Svá skutková zjištění soud opírá o provedené důkazy a nesporná tvrzení účastníků řízení.
11. Dle ustanovení § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.
12. Dle ustanovení § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
13. Dle ustanovení § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.
14. Dle ustanovení § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.
15. Dle ustanovení § 923 odst. 1 o. z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.
16. V průběhu řízení žalovaný k důkazu navrhoval čestné prohlášení z 8. 9. 2020, dále listiny s textem ohledně komunikace žalovaného s žalobkyní a její matkou, dále listiny ohledně komunikace SMS a messenger a výslech svědků [jméno] a [jméno] [příjmení]. Soud tyto důkazy s ohledem na učiněný závěr o skutkovém stavu neprovedl, neboť je považoval za nadbytečné a právně irelevantní. Soud dále nehodnotil provedené důkazy ze strany žalobkyně a to paragony, neboť tyto důkazy jsou nadbytečné, když neobsahují žádné údaje ohledně toho, že se vztahují k žalobkyni, soud dále neprovedl důkaz, navržený žalobkyní ohledně komunikace mezi matkou žalobkyně a žalovaným z 1. 5. 2021, tento rovněž považoval za zjištěný skutkový stav a učiněný závěr za nadbytečný. Další navržené důkazy ze strany účastníků řízení soud neprováděl, neboť je považoval za právně irelevantní, soud neprováděl ani dotaz na zaměstnavatele žalovaného.
17. Po provedeném dokazování soud v souladu s ustanovením § 132 občanského soudního řádu důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci řízení, na zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.), ustanovení § 911 o. z., § 913 o. z., § 922 o. z., § 923 o. z., a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná v celém rozsahu. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně, coby dcera žalovaného, je v současnosti ve 4. ročníku studia na střední škole, řádně studuje, v souvislosti se studiem jsou spojené finanční výdaje, přičemž první tři ročníky studia tyto činily celkem zhruba 6 000 Kč: Žalobkyně se studiem na střední škole soustavně připravuje na své budoucí povolání. Potřeby žalobkyně jsou běžné odpovídající jejímu věku, žalobkyně není schopna se sama živit. V řízení provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalovaný v rozhodném období, tj. v době od 1. 9. 2018 do 1. 3. 2019 byl zaměstnán s průměrným čistým měsíčním výdělkem 12 510 Kč, pracovní poměr ukončil dohodou, od 2. 3. 2019 do 5. 5. 2019 byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, následně od 6. 5. 2019 do 31. 10. 2019 byl zaměstnán s průměrným čistým příjmem 16 313 Kč, poté byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání od 11. 11. 2019 do 31. 8. 2020 a byla mu vyplacena podpora v nezaměstnanosti v celkové výši 36 705 Kč, dále bylo prokázáno, že žalovaný pracoval jako řidič ve [právnická osoba] [příjmení] od 1. 9. 2020 do 30. 9. 2021 s průměrným čistým měsíčním příjmem 15 188 Kč, od 1. 10. 2021 byl opětovně veden v evidenci úřadu práce jako nezaměstnaný a od 1. 2. 2022 je opětovně zaměstnán u firmy [právnická osoba] s příjmem 20 400 Kč měsíčně. Rovněž bylo v řízení provedenými důkazy prokázáno, že žalovaný pracovní poměry ukončil dohodou, a bylo rovněž prokázáno seznamem volných pracovních míst Úřadu práce v [obec], že v [obec] a blízkém okolí byla volná pracovní místa vhodná pro žalovaného na pozici řidiče s průměrnou měsíční mzdou od 23 000 Kč. Bylo prokázáno, že žalovaný hradil výživné žalobkyni v částce 500 Kč měsíčně, včetně měsíce březen 2022. Dle názoru soudu byly splněny všechny zákonné předpoklady pro zvýšení výživného, jak požadovala žalobkyně, a to s účinností od 1. 9. 2018 na částku 1 500 Kč měsíčně a s účinností od 1. 6. 2019 na částku 2 000 Kč měsíčně, když toto zvýšení zcela odpovídá majetkovým schopnostem a možnostem žalovaného a odůvodněným potřebám žalobkyně. Při zvýšení výživného soud vycházel z doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti, pro výši výživného u osob starších 18 let, což je v rozsahu 19 % až 25 % příjmů povinné osoby a u osoby mladší 18 let pak z procentuálního rozmezí 16 % až 22 % příjmů povinné osoby. Dle sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí v roce 2019 činila minimální mzda částku 13 350 Kč (zhruba 11 200 Kč čistého), v roce 2021 činila 14 600 Kč a v roce 2021 16 200 Kč. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně řádně studuje na střední škole a připravuje se na své budoucí povolání, bylo prokázáno, že není nikde zaměstnána a není schopna se sama živit, neboť dosud nemá ukončeno středoškolské studium. Skutečnost, že žalobkyně měla v rozhodném období příjem ze zcela nepravidelných brigád nelze v žádné případě vyhodnotit tak, že je schopna se sama živit, neboť se jednalo jen o nepravidelné brigády, nikoliv o příjem ze stálého pracovního poměru a tyto ojedinělé příjmy měla žalobkyně jen díky své snaze zlepšit si svou životní situaci, neboť výživné od žalovaného v částce 500 Kč měsíčně je naprosto nedostačující a neodpovídá potřebám zletilého dítěte. Veškeré nezbytné výdaje hradí žalobkyni její matka. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že zvýšení výživného, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, není v rozporu s dobrými mravy. Od poslední úpravy výživného došlo k podstatné změně poměrů, když v době poslední úpravy žalobkyně chodila do mateřské školy a v rozhodném období, po které je požadováno zvýšení výživného byla a je studentkou střední školy, tudíž její potřeby se podstatně zvýšily, a již pouhým plynutím času je odůvodněno zvýšení výživného. Ke změně poměrů došlo na straně obou účastníků a to i žalovaného, který oproti úpravě z roku 2007 dosahoval či mohl dosahovat podstatně vyšších příjmů. V době poslední úpravy soud vycházel z příjmu otce ve výši 13 000 Kč, v současnosti otec dosahuje podstatně vyššího příjmu, nepřibyla mu žádná další vyživovací povinnost. V řízení bylo prokázáno, že otec opakovaně ukončuje pracovní poměry dohodou a opakovaně je evidován u Úřadu práce, přičemž pracovní poměry ukončil, aniž by měl zajišťěno další zaměstnání. Bylo prokázáno, že potřeby žalobkyně se výrazně zvýšily jak v souvislosti s jejím věkem, tak v souvislosti se studiem na střední škole. Žalovaný nad rámec běžného výživného v ráce 500 Kč měsíčně přispěl žalobkyně naprosto ojediněle. Po provedeném dokazování má soud za to, že jsou splněny zákonné podmínky pro zvýšení výživného od 1. 9. 2018 na částku 1 500 Kč měsíčně a od 1. 6. 2019 na částku 2 000 Kč měsíčně, neboť takto zvýšené výživné odpovídá výdělkovým možnostem a schopnostem žalovaného a potřebám žalobkyně. Skutečnost, že žalovaný byl evidován na Úřadu práce poté, co sám dohodou ukončoval pracovní poměry, nemůže jít k tíži žalobkyně a žalovaný byl proto schopen hradit výživné od 1. 9. 2018 v částce 1 500 Kč měsíčně a od 1. 6. 2019 v částce 2 000 Kč měsíčně. Soud vychází z výdělků žalovaného v rozhodném období a z té skutečnosti, že se žalovaný vzdal možnosti dosahovat předchozí výdělek, když sám pracovní poměry ukončil. V řízení soud nepřihlédl k tomu, že byl žalovaný evidován na Úřadu práce opakovaně, neboť žalovaný se sám svým zaviněním vzdal možnosti vyššího příjmu.
18. Vzhledem k tomu, že žalovanému bylo výživné zvýšeno zpětně od 1. 9. 2018 na částku 1 500 Kč měsíčně, od 1. 6. 2019 na částku 2 000 Kč měsíčně, tak nedoplatek celkem za období od 1. 9. 2018 do 30. 4. 2022 činí 61 500 Kč. Soud zohlednil skutečnost, že žalovaný pravidelně hradil výživné po 500 Kč měsíčně a naposledy toto uhradil v březnu 2022. Za dobu od 1. 9. 2018 do 30. 5. 2019 tak dluží za 9 měsíců po 1 000 Kč, tj. dohromady 9 000 Kč a za dobu od 1. 6. 2019 do 30. 4. 2022 tak dlužní za 35 měsíců po 1 500 Kč, tj. dohromady 52 500 Kč, celkový dluh žalovaného činí 61 500 Kč. V souladu s ust. § 160 odstavec 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému zaplatit dlužné výživné žalobkyni do dvou měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.
19. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala nejprve zvýšení výživného na částku 2 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2018 do budoucna, v průběhu řízení uvedla, že požaduje za dobu od 1. 9. 2018 do 30. 5. 2019 zvýšení na částku 1 500 Kč měsíčně, toto soud vyhodnotil jako částečné zpětvzetí žaloby a v souladu s ust. § 96 o. s. ř. řízení zčásti zastavil, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.
20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odstavec 1 o. s. ř. Žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, soud přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, a to v částce 45 640 Kč. Žalobkyně je zastoupena advokátkou, za poskytnutí právní pomoci náleží odměna, a to v souladu s § 8 odstavec 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., když soud vychází z tarifní hodnoty 90 000 Kč (1 500 Kč x 12 x 5, do budoucna je výživné zvýšeno o 1 500 Kč měsíčně), za právní zastoupení advokátem tak náleží žalobkyni náklady za 9 úkonů právní pomoci po 4 700 Kč, tj. příprava + převzetí, sepis žaloby, replika právní zástupkyně k vyjádření žalovaného, účast právní zástupkyně u jednání soudu 26. 11. 2021, přesahující dvě započaté hodiny, dále účast právní zástupkyně žalobkyně u jednání 1. 4. 2022, přesahující dvě započaté hodiny, podání právní zástupkyně ze dne 10. 12. 2021 a 9. 2. 2022. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za právní zastoupení v souvislosti s doplněním žaloby z 5. 8. 2021, když se nejedná o účelně vynaložený úkon právní pomoci, neboť žaloba měla být podána řádně a bez vad, dále nebyla přiznána odměna za další požadované porady s klientkou, neboť tyto nebyly doloženy. Dále soud přiznal žalobkyni v souladu s ust. § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náhradu hotových výdajů advokátky, a to 9 výdajů po 300 Kč, tj. 2 700 Kč. V souladu s ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. soud přiznal také náhradu za promeškaný čas ve výši 400 Kč za půlhodiny po 100 Kč. Dále byly žalobkyni přiznány nákladů za jízdné ve výši 240 Kč za použití motorového vozidla ve výši požadované právní zástupkyní, za dvě jízdy z [obec] k Okresnímu soudu v Náchodě a zpět, celkem ujeto 40 km. Náklady řízení je žalovaný v souladu s ust. § 149 odstavec 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Lhůta k plnění je v souladu s ust. § 160 odstavec 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.