37 C 189/2015

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Schmidtovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice soudní poplatek za žalobu ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, na účet Okresního soudu v Ostravě.

1. Žalobou došlou soudu [datum] a doplněnou podáními došlými soudu [datum] a [datum] se původní žalobce [celé jméno původního účastníka], [datum narození], domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s 8,05% úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel smlouvu o právní pomoci, na základě které jej žalovaný zastupoval v řízení vedeném u Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. [spisová značka]. Jednáním žalovaného při zastupování v tomto řízení mu byla způsobena škoda ve výši [částka] představující náklady exekučního řízení, které vedl soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] na základě usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. 2. 2008 č.j. [číslo jednací]. Poté, co mu byl doručen exekuční příkaz č.j. [číslo jednací] exekutora Mgr. [ulice] ze dne [datum] a následně i příkaz k úhradě nákladů exekuce č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] z důvodu odvrácení vzniku hrozící více než značné škody na jeho majetku dobrovolně exekutorovi plnil a mimo jiné uhradil náklady exekuce ve výši [částka]. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR č.j. [číslo jednací] byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. listopadu 2005 č.j. [číslo jednací] a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 6. dubna 2005 č.j. [číslo jednací] zrušen a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Novém Jičíně k dalšímu řízení. Z obsahu rozsudku dovolacího soudu se podává, že toto soudní řízení bylo po celou dobu vedeno proti osobě, která ve věci nebyla pasivně legitimována. Protiprávní jednání nastalo na straně Okresního soudu [obec] ve spojení s následným potvrzujícím rozhodnutím odvolacího Krajského soudu [obec], když bez jakéhokoliv právního důvodu (ve věci nikdy nebyl pasivně legitimován) byl proti němu veden nezákonný soudní spor s exekucí. Žalovaný se dopustil protiprávního jednání, když jako jeho advokát řádně a včas neuplatnil jeho nárok na náhradu škody v žalované výši jak cestou Ministerstva spravedlnosti ČR, tak podáním žaloby na český stát poté, co mu byl dne 30. 6. 2008 doručen rozsudek Nejvyššího soudu ČR [spisová značka] z téhož dne. Aktivitu v tomto směru projevil poté, co marně uplynula promlčecí lhůta k žalovanému nároku, tedy tři roky poté, co se jako jeho advokát o škodě dozvěděl, a ani jej na takovouto skutečnost neupozornil. Jednou ze základních povinností advokáta je vždy najisto postavit, kdy lhůta končí, a je-li to v zájmu klienta, pak měl potřebnou žalobu a nárok u Ministerstva spravedlnosti ČR uplatnit řádně a včas, tedy dříve, než dojde k promlčení nároku, když s takovouto žalobou by byl úspěšný, resp. případný úspěch takové žaloby lze dovodit z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ve věci [spisová značka]. Žalovaný mohl poprvé předmětnou částku u soudu uplatnit následující den poté, co se o rozhodné skutečnosti (zrušení rozsudků Okresního soudu [obec] a Krajského soudu [obec]) dozvěděl, tedy v den doručení rozsudku do jeho datové schránky tak, jak je uvedeno ve stanovisku Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne [datum]. Z obsahu rozsudku Nejvyššího soudu ČR je zjevně patrno, že žádný odsuzující rozsudek a na něj navazující usnesení o nařízení exekuce na jeho majetek neměl být nikdy vydán a žádná exekuce neměla být nařízena. Pozdním uplatněním nároku na náhradu škody u Ministerstva spravedlnosti ČR a včasným nepodáním řádné žaloby u soudu došlo k promlčení vzniklé škody. O této skutečnosti se dozvěděl dne [datum] z obsahu stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne [datum], které mu na jeho žádost žalovaný zaslal v plném znění do e-mailové pošty. U žalovaného [datum] uplatnil nárok na náhradu vzniklé škody ve výši [částka] a následně mu zaslal předžalobní výzvu dne [datum].

2. V podání došlém soudu [datum] žalobce změnil žalobu v části skutkových tvrzení, když další pochybení advokáta spatřuje v tom, že jej neupozornil na nutnost dobrovolného plnění rozsudku i na skutečnost, že dovolání nemá odkladného účinku, stejně jako na následky nezaplacení. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], tato změna žaloby nebyla v souladu s ust. § 95 odst. 1, 2 občanského soudního řádu připuštěna.

3. V podání došlém soudu [datum] žalobce změnil žalobu v části žalovaného příslušenství, když nadále požadoval zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení s tím, že nárok ve výši žalované částky mohl být žalovaným uplatněn cestou soudu poprvé [datum]. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum] byla tato změna žaloby v souladu s ust. § 95 odst. 1, 2 občanského soudního řádu připuštěna.

4. Žalovaný v podání došlém soudu [datum] navrhl zamítnutí žaloby, když nárok uplatněný žalobou neuznává. Má za to, že žalobci za škodu představující náklady exekučního řízení nikdo neodpovídá, neboť to byl žalobce, kdo sám vykonatelné rozhodnutí nesplnil ve lhůtě určené k plnění, a protože samotné podání dovolání nemá odkladného účinku a existovalo zde vykonatelné rozhodnutí, byl soudní exekutor oprávněn vydat exekuční příkaz a provádět exekuci. Žalovaný se domnívá, že i v případě, že by předmětná výzva vůči státu byla podána včas, samotná žaloba by musela být zamítnuta, neboť nedošlo k pochybení soudního exekutora, když exekuci vedl na základě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí, které bylo až následně zrušeno. Nebylo však zrušeno v době, kdy exekuce byla zahájena, a částka byla žalobcem dobrovolně uhrazena. V podání došlém soudu [datum] žalovaný vznesl námitku promlčení nároku. Žalobce ve svém doplnění žaloby uvádí, že poprvé žalovaný mohl jeho nárok uplatnit den poté, co se o rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR [spisová značka] ze dne 30. 6. 2008 dozvěděl. Tento rozsudek mu byl doručen [datum] a [datum] začala běžet tříletá lhůta pro uplatnění nároku, která skončila [datum]. Žaloba ve věci byla podána [datum], tedy po uplynutí tříleté lhůty, která skončila [datum]. U jednání dne [datum] žalovaný učinil nesporné, že mu byly doručeny maily žalobce [datum] a [datum] a výzva k plnění [datum].

5. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum] byla žaloba původního žalobce [celé jméno původního účastníka] v celém rozsahu zamítnuta, když soud konstatoval, že je důvodná žalovaným vznesená námitka promlčení a dle ustanovení § 100 odstavec 1 věta třetí občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. nelze promlčené právo žalobci jako věřiteli přiznat.

6. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum] byl rozsudek Okresního soudu potvrzen.

7. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2017, č.j. [číslo jednací] a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2016, č.j. 37 C 189/2015-90 zrušen a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud České republiky vyslovil závazný právní názor, že původní žalobce žalobu vůči advokátovi podal dne [datum] před uplynutím objektivní i subjektivní promlčecí doby.

8. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum] bylo rozhodnuto o tom, že po právní moci tohoto usnesení bude v řízení pokračováno na straně žalobce s [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa]. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

9. V podání došlém soudu [datum] žalobkyně doplnila, že žalovaný porušil povinnost stanovenou v ustanovení § 16 odstavec 1 a 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, když nesplnil povinnost chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta, vykonávat advokacii svědomitě, přičemž pod tuto povinnost advokáta patří i tzv. poučovací povinnost (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR [spisová značka]) a využívat všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Žalovaný pochybil, když oprávněný nárok právního předchůdce žalobkyně uplatnil vzájemným návrhem po společnosti [právnická osoba] Zvolil tedy špatně osobu povinnou škodu nahradit, když odpovědným subjektem byla Česká republika. Přestože tedy žalovaný již nejpozději od konce roku 2011 věděl o tom, že nárok uplatnil chybně, neučinil žádné další právní kroky k tomu, aby nárok uplatnil správně, ačkoliv k tomu měl zmocnění právního předchůdce žalobkyně. Stejně tak právního předchůdce žalobkyně nepoučil o tom, jakým způsobem je potřeba nárok úspěšně uplatňovat. Nárok žalovaný uplatnil až poté, kdy se právní předchůdce žalobkyně na něj obrátil s žádostí (spíše urgencí), aby tak učinil. To bylo dne [datum]. Ke škodě by tedy jednoznačně nedošlo, nebýt pochybení žalovaného při výkonu advokacie v podobě nesplnění povinností, které mu ukládá zákon o advokacii. Mezi vznikem škody a porušením povinností advokáta je zřetelná a nesporná příčinná souvislost. Původní žalobce vznik škody nespoluzavinil tím, když svou povinnost dobrovolně nesplnil. Proti nařízení exekuce původní žalobce uplatnil veškerou právně dostupnou obranu, když podal odvolání proti nařízení exekuce, návrh na odklad exekuce a v rámci podaného dovolání návrh na odklad vykonatelnosti tohoto podkladového rozhodnutí. Učinil tedy všechny dostupné kroky k tomu, aby ke škodě na jeho majetku nedošlo.

10. Žalovaný u jednání dne [datum] po poučení dle § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu doplnil, že s právním předchůdcem žalobkyně byli v roce 2008 domluveni na tom, že nárok bude uplatněn vůči společnosti [právnická osoba], právní předchůdce žalobkyně byl osobně přítomen jak u jednání v [obec], tak i u jednání krajského soudu. Až po posledním zrušení těchto rozhodnutí mu byl dán pokyn ke zpětvzetí, kdy řízení vůči společnosti [právnická osoba] bylo zastaveno a pokyn k tomu, aby nárok uplatnil u ministerstva. Pokud jde o to, jaké poučení dal právnímu předchůdci žalobkyně poté, kdy bylo pravomocně rozhodnuto o jeho povinnosti zaplatit společnosti [právnická osoba] plnění na základě rozsudku ve věci Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 24 C 247/2003, tak jej poučil o tom, že zaplatit to musí s tím, že návrh na odklad vykonatelnosti nemá odkladný účinek.

11. V podání došlém soudu [datum] žalovaný doplnil, že o tom, že co do částky [částka] byl postup nesprávný, nicméně se souhlasem právního předchůdce žalobkyně, se dozvěděl až z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [číslo jednací] ze dne 7. 12. 2011, když jak nalézací tak odvolací soud uznali tento nárok uplatněný vůči společnosti [právnická osoba] za oprávněný. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena dohoda, když tohoto data právní předchůdce žalobkyně požádal advokáta o podání žádosti o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím co do částky [částka] a tohoto data byl také advokát požádán, aby uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy za dlouhotrvající řízení. Při sepisu dovolání právního předchůdce žalobkyně informoval o tom, že na odklad vykonatelnosti není právní nárok a dále se touto situací žalovaný vůbec nezabýval. Právní předchůdce žalobkyně jej ani neinformoval o tom, že je vůči němu zahájeno exekuční řízení a rozhodnutí neplnit, bylo výlučně rozhodnutím právního předchůdce žalobkyně.

12. Z usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. 2. 2008 č.j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že soud nařídil na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 6. 4. 2005 č.j. [číslo jednací], podle pravomocného a vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.11.2005 č.j. [číslo jednací] a podle pravomocného a vykonatelného usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 6. 2006 č.j. [číslo jednací] k uspokojení pohledávky oprávněného [právnická osoba] ve výši [částka] společně s 2% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a pro náklady předcházejícího řízení v celkové výši [částka] a pro náklady předcházejícího výkonu rozhodnutí ve výši [částka] a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného [celé jméno původního účastníka], [datum narození]. Soud pověřil provedením této exekuce Mgr. [ulice], soudního exekutora se sídlem Exekutorský úřad Ostrava, [ulice a číslo], [obec]. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení], pověřený k provedení exekuce v usnesení o nařízení exekuce vydaném Okresním soudem v Novém Jičíně dne 19. 2. 2008 č.j. [číslo jednací], rozhodl tak, že náklady exekuce se určují částkou v celkové výši [částka]. Z vyrozumění soudního exekutora o zániku pověření k provedení exekuce ze dne 12. 5. 2008 č.j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] při provádění exekuce z pověření soudu v usnesení o nařízení exekuce, vydaném Okresním soudem v Novém Jičíně dne 19. 2. 2008 č.j. [číslo jednací], zcela vymohl pohledávku oprávněného [právnická osoba] proti povinnému: [celé jméno původního účastníka] včetně jejího příslušenství a nákladů exekuce. Ze sdělení soudního exekutora Mgr. [ulice] ze dne 25. 5. 2016 ve věci [spisová značka] bylo zjištěno, že dlužná částka včetně nákladů exekuce byla povinným uhrazena dne [datum]. Ze spisu Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že proti rozsudku krajského soudu podal právní předchůdce žalobkyně dne [datum] dovolání a současně požádal o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí dle § 243 o.s.ř. V dovolacím řízení byl právní předchůdce žalobkyně zastoupen na základě plné moci ze dne [datum] žalovaným. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2008 č.j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že Nejvyšší soud ČR rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. listopadu 2005 č.j. [číslo jednací] a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 6. dubna 2005 č.j. [číslo jednací] ve výrocích, jimiž byla žalovanému [celé jméno původního účastníka], [datum narození], uložena povinnost zaplatit žalobkyni [právnická osoba] částku [částka] s 2% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Novém Jičíně k dalšímu řízení. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo zjištěno, že Nejvyšší soud ČR vyslovil závazný právní názor, že žalovaný není v řízení pasivně legitimován. Rozsudek byl doručen žalovanému jako právnímu zástupci dne [datum]. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. prosince 2011 sp. zn. 28 Cdo 496/2011 bylo zjištěno, že Nejvyšší soud ČR rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 8. 2010 č.j. [číslo jednací] ve výroku I. v části, jíž byl potvrzen výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, pokud jím byla žalobkyni [právnická osoba] uložena povinnost zaplatit žalovanému [celé jméno původního účastníka] částku [částka] s příslušenstvím, a výroky III. a IV., i ve výroku II. a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 2. 2010 č.j. [číslo jednací], ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 21. 5. 2010 č.j. [číslo jednací], ve výroku I., pokud jím byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému částku [částka] s příslušenstvím, i ve výrocích III. a IV. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; jinak odvolání odmítl. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo zjištěno, že částka [částka] představovala náklady exekuce vedené na návrh žalobkyně coby oprávněné, jíž musel žalovaný zaplatit. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí vyslovil závazný právní názor, že za situace, kdy žalovaný musel zaplatit náklady exekuce na základě později zrušeného rozhodnutí, nelze za škůdce považovat žalobkyni, která neporušila žádnou právní povinnost, když se v exekučním řízení domáhala zaplacení částky, kterou jí přiznávalo pravomocné soudní rozhodnutí. Škoda v tomto směru žalovanému vzniknout mohla, avšak žalobkyně nemůže být tím, kdo ji způsobil. Z usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. 6. 2012 č.j. 24 C 268/2008-262 bylo zjištěno, že řízení ve zbývající části předmětu řízení, ve které se žalovaný [jméno] [celé jméno původního účastníka] domáhal po žalobci [právnická osoba] zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby, když zpětvzetí bylo odůvodněno závazným právním názorem Nejvyššího soudu ČR, který vyslovil v rozsudku ze dne 7. 12. 2011 č.j. [číslo jednací]. Ze záznamu ze dne [datum], podepsaného žalobcem a žalovaným, bylo zjištěno, že klient žádá o podání žádosti o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím co do částky [částka] s příslušenstvím od [datum] do zaplacení. Z žádosti o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím z [datum] bylo zjištěno, že tato žádost byla podána žalobcem [celé jméno původního účastníka] v zastoupení žalovaným u Ministerstva spravedlnosti ČR a předmětem žádosti byla náhrada škody ve výši [částka] představující žadatelem zaplacené náklady exekuce. Žádost byla odůvodněna tím, že poté, co žadatel zaplatil náklady exekuce, zanikly exekuční tituly, když dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR žadateli škoda v této výši mohla vzniknout, za škůdce však nelze považovat oprávněného v exekučním řízení. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne [datum] bylo zjištěno, že nárok žadatele [celé jméno původního účastníka] na náhradu škody ve výši [částka] byl uplatněn podáním doručeným Ministerstvu spravedlnosti ČR dne [datum]. Ministerstvo spravedlnosti ČR konstatovalo, že v daném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, za něž lze považovat usnesení o nařízení exekuce na majetek žadatele ze dne 19. 2. 2008 č.j. [číslo jednací]. Uplatněnému nároku nebylo možné vyhovět z důvodu promlčení nároku s odkazem na § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Dle stanoviska Nejvyššího soudu ČR promlčecí doba začíná běžet dnem doručení zrušujícího rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] žadateli, resp. právnímu zástupci žadatele, když žádost o náhradu škody byla úřadu doručena [datum]. Z předžalobní výzvy z [datum] bylo zjištěno, že touto výzvou žalobce u žalovaného uplatnil nárok na náhradu škody ve výši [částka], která mu vznikla při výkonu právního zastoupení ve věci [právnická osoba] vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. [spisová značka]. Ke vzniku škody došlo tím, že v předmětné věci nebyl včas uplatněn nárok na náhradu škody a došlo tak k promlčení nároku. Z nesporných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že tato výzva byla žalovanému doručena.

13. Dle ust. § 3079 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

14. Dle ust. § 3036 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. podle dosavadních právních předpisů se až do doby svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

15. Dle ust. § 100 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ [číslo]). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

16. Dle ust. § 106 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

17. Dle ust. § 106 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

18. Vzhledem k žalovaným vznesené námitce promlčení se soud na prvém místě musel zabývat důvodností této námitky, když v případě důvodnosti této námitky nelze promlčené právo věřiteli přiznat a soud se tedy nemůže zabývat důvodností uplatněného nároku. V tomto směru je soud v souladu s ustanovením § 243g odst. 1 a § 226 odst. 1 občanského soudního řádu vázán právním názorem, který ve svém rozhodnutí ze dne 28. 6. 2019 č.j. [číslo jednací] vyslovil Nejvyšší soud České republiky. Pro posouzení otázky, zda v daném případě se promlčel nárok právního předchůdce žalobkyně na náhradu škody, kterou mu způsobil žalovaný tím, že jako advokát včas neuplatnil a nechal promlčet nárok na náhradu škody proti státu, je rozhodující, kdy žalobci v důsledku nečinnosti žalovaného škoda ztrátou pohledávky vznikla. Vznik škody na straně právního předchůdce žalobkyně, který měl nárok na náhradu škody proti státu, v takovém případě předpokládá, že jeho právo na plnění není uspokojeno, nebylo u soudu včas uplatněno a nelze jej již vymáhat po dlužníkovi (státu), protože ten by se v soudním řízení úspěšně ubránil námitkou promlčení a dobrovolně plnit odmítá. [příjmení] fakt uplynutí promlčecí doby k uplatnění nároku na plnění bez toho, že nedobytnost pohledávky je zřejmá, popř. bez toho, že v soudním řízení byla dlužníkem vznesena námitka promlčení pohledávky, nepředstavuje vznik škody, tj. majetkové újmy poškozeného. Vzhledem k tomu, že v dané věci k soudnímu sporu o náhradu škody proti státu nedošlo, je rozhodující, kdy z chování orgánu státu vyšlo najevo, že plnit nehodlá a v případě soudního sporu uplatní námitku promlčení. Pro posouzení důvodnosti námitky promlčení, kterou žalovaný vznesl je tak rozhodující, že teprve ke dni [datum] bylo vzhledem k vyjádřenému postoji ministerstva zřejmé, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně vůči státu z titulu náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím není soudně vymožitelná a že ministerstvo uplatněný nárok dobrovolně neuspokojí. Bez ohledu na to, kdy se právní předchůdce žalobkyně dozvěděl o této objektivní okolnosti, která představuje vznik škody, je zřejmé, že žalobu vůči advokátovi podal dne [datum] před uplynutím objektivní i subjektivní promlčecí doby.

19. Vzhledem k tomu, že původní žalobce dne [datum] zemřel, zabýval se soud v řízení otázkou aktivní legitimace žalobkyně [celé jméno žalobkyně], se kterou v řízení bylo pokračováno na straně žalobce na základě usnesení Okresního soudu v Ostravě z [datum]. Z usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 9. března 2020 č.j. 15 D [číslo], které nabylo právní moci dne [datum], bylo zjištěno, že ve věci řízení o pozůstalosti zůstavitele [celé jméno původního účastníka], [datum narození], zemřelého dne [datum], byla schválena dohoda o rozdělení pozůstalosti, na základě které dcera zůstavitele [celé jméno žalobkyně], [datum narození], nabývá z pozůstalosti veškerý majetek, a to včetně pohledávky zůstavitele vůči [celé jméno žalovaného] vyplývající z náhrady škody z výkonu advokacie uplatněné žalobou u Okresního soudu v Ostravě č.j. [spisová značka] o částku [částka] s příslušenstvím. Na základě tohoto rozhodnutí se tedy žalobkyně stala nabyvatelkou práva, o něž v řízení jde.

20. Dle ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se i jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit.

21. Dle ustanovení § 16 odst. 2 zákona o advokacii při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.

22. Dle § 24 odst. 1 věta první zákona o advokacii ve znění účinném do 31. 12. 2013 advokát odpovídá klientovi za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie.

23. Podle § 24 odst. 3 zákona o advokacii advokát nebo společnost se odpovědnosti podle odstavců 1 a 2 zprostí, prokáží-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na nich požadovat.

24. Dle ustanovení § 441 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám.

25. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je co do jistiny zcela důvodná. Právní předchůdce žalobkyně uplatnil nárok vůči žalovanému z titulu odpovědnosti advokáta za škodu dle ustanovení § 24 zákona o advokacii. Úprava odpovědnosti za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie je objektivní odpovědností, vychází tedy z odpovědnosti bez zřetele na zavinění a advokát tedy odpovídá za samotný výsledek tedy za škodu, aniž je uvažováno o jeho zavinění. Odpovědnost je založena na současném splnění tří předpokladů, kterými jsou pochybení při výkonu advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. Všechny tyto předpoklady musí být splněny současně, chybí-li některý z nich, nárok nevzniká. Pochybení advokáta je třeba posuzovat z hlediska shora citovaného ustanovení § 16 zákona o advokacii, škodou je míněna újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a objektivně vyjádřitelná v penězích. O vztah k příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem výkonu advokacie, tedy pokud nebýt pochybení advokáta, nedošlo by k újmě v majetkové sféře poškozeného.

26. V daném případě byla prokázána odpovědnost advokáta za škodu v souvislosti s výkonem advokacie tím, že svou nečinností zanedbal své povinnosti a nechal promlčet nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím dle zákona č. 82/1998 Sb. Dle ustanovení § 32 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, je promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona tři roky a běží ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, přičemž jeli podmínkou uplatnění nároku na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení zrušovacího rozhodnutí. Žalovaný uplatnil za právního předchůdce žalobkyně [celé jméno původního účastníka] žádost o náhradu škody u Ministerstva spravedlnosti České republiky podáním z [datum], které bylo Ministerstvu spravedlnosti České republiky doručeno [datum], přičemž požadoval náhradu škody ve výši [částka] spočívající v náhradě nákladů exekučního řízení z titulu nezákonně vedeného exekučního řízení u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. [spisová značka] a u Exekutorského úřadu Ostrava, soudního exekutora Mgr. [ulice] pod sp. zn. [spisová značka] Ministerstvo spravedlnosti ČR ve svém stanovisku z [datum] konstatovalo, že nárok žadatele na náhradu škody je promlčen, když promlčecí doba začala běžet dnem doručení zrušujícího rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] žadateli, resp. právnímu zástupci žadatele. Žalovaný právního předchůdce žalobkyně jako advokát na základě plné moci zastupoval v dovolacím řízení u Nejvyššího soudu ČR vedené pod sp. zn. [spisová značka] a rovněž v řízení vedeném u Okresního soud v Novém Jičíně pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém právní předchůdce žalobkyně uplatnil jako protinávrh nárok na zaplacení částky [částka] představující náklady exekuce, které právní předchůdce žalobkyně v exekuci zaplatil. V řízení bylo prokázáno, že pokud jde o subjekt, vůči němuž bude uplatňován nárok na zaplacení částky [částka], byla zde shoda mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, že nárok bude uplatňován proti společnosti [právnická osoba] Nejde tedy o situaci, kdy by žalovaný jako právní zástupce klienta měl odlišný právní názor a řídil se výslovným pokynem klienta. Vůči společnosti [právnická osoba] nebyl nárok shledán důvodným, a to na základě rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [číslo jednací] ze dne 7. 12. 2011. Tímto rozsudkem byl vysloven závazný právní názor, že zaplacením této částky není povinován původní oprávněný, nýbrž stát. Žalovaný jako právní zástupce právní předchůdkyně žalobkyně tedy pochybil, když nárok na zaplacení částky [částka] uplatnil u tehdejšího oprávněného, tedy společnosti [právnická osoba] a neuplatnil tento nárok dle zákona č. 82/1998 Sb. u Ministerstva spravedlnosti ČR, resp. uplatnil jej až poté, kdy nárok byl promlčen.

27. Pokud jde o výši škody, která byla žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci způsobena shora uvedeným pochybením žalovaného jako advokáta při výkonu advokacie, pak v řízení je tato škoda prokázána ve výši žalované částky. [příjmení] [částka] představuje náklady exekuce, když bylo v řízení prokázáno, že tyto náklady byly ze strany právního předchůdce žalobkyně zaplaceny. Jako předběžnou otázku soud musí vyřešit to, zda by v této výši bylo právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuto odškodnění dle zákona č. 82/1998 Sb. ze strany státu v případě, že by nárok byl včas uplatněn. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne [datum] lze učinit závěr o tom, že Ministerstvo spravedlnosti ČR činí nesporné, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, za nějž lze považovat usnesení o nařízení exekuce na majetek žadatele ze dne 19. 2. 2008, č.j. 53 Nc 236/2008-15. [příjmení], kterou právní předchůdce žalobkyně zaplatil na nákladech řízení v exekučním řízení, byla v řízení prokázána, a to listinami soudního exekutora Mgr. [ulice], Exekutorský úřad Ostrava, č.j. [spisová značka], a to příkazem k úhradě nákladů exekuce a vyrozuměním soudního exekutora o zániku pověření k provedení exekuce.

28. Z výše uvedeného vyplývá i poslední předpoklad odpovědnosti žalovaného, a to příčinná souvislost mezi pochybením při výkonu advokacie a vznikem škody. O vztah k příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem výkonu advokacie, tedy pokud nebýt pochybení advokáta, nedošlo by k újmě v majetkové sféře poškozeného klienta. Lze dovodit, že v případě, že by žaloba o zaplacení částky [částka] byla včas uplatněna vůči pasivně legitimovanému subjektu, byla by tato částka právními předchůdci žalobkyně přiznána a nedošlo by tak k újmě v majetkové sféře klienta žalovaného.

29. Žalovaný v řízení neprokázal, že právnímu předchůdci žalobkyně vznikla tvrzená škoda i jeho spoluzaviněním, a to v souladu s ustanovením § 441 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Jak již bylo konstatováno výše volba subjektu, vůči kterému bude nárok na náhradu škody uplatňován, byla společným rozhodnutím žalovaného a právního předchůdce žalobkyně. Dle svého tvrzení, ke kterému však nenavrhl žádné důkazy, žalovaný poskytl právnímu předchůdci žalobkyně jako svému klientovi obecné poučení o tom, že pravomocné rozhodnutí je vykonatelné. Obecně je nutno uvést, že účastník řízení, jemuž byla vykonatelným rozhodnutím uložena povinnost, kterou dobrovolně nesplnil, odpovídá za nepříznivé následky vzniklé na jeho majetku nařízením a provedením výkonu rozhodnutí. V daném případě se však jedná o specifickou situaci, kdy nelze pominout, že právní předchůdce žalobkyně činil veškeré kroky k tomu, aby se domohl zrušení exekučního titulu pro nezákonnost, bránil se nařízené exekuci všemi dostupnými prostředky (návrh na odklad vykonatelnosti, návrh na odklad výkonu rozhodnutí), přesto neuspěl a exekuce byla nařízena a těsně před zrušovacím rozhodnutím dovolacího soudu i provedena. Nelze tedy dovodit, že by počínání právního předchůdce žalobkyně bylo liknavé či nedbalé a znamenalo nerespektování soudního rozhodnutí.

30. Ze všech shora uvedených důvodů shledal soud nárok žalobkyně co do jistiny zcela důvodným. Povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení vyplývá z ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., když výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

31. Ve výroku II. tohoto rozhodnutí byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta co do žalovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od [datum] do [datum], když žalobkyně v řízení přes poučení ze strany soudu neprokázala, že došlo ke splatnosti žalované částky k dřívějšímu datu, než k datu uplynutí lhůty sedmi dnů od doručení předžalobní výzvy ze dne [datum], která byla žalovanému doručena [datum]. Splatnost žalované částky tedy nastala [datum] a ode dne následujícího, tedy od [datum] je žalovaný v prodlení s plněním svého závazku a je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení. Za dobu od [datum] do [datum] byla tedy žaloba v části žalovaného zákonného úroku z prodlení jako nedůvodná zamítnuta.

32. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má procesně zcela úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů účelně vynaložených při uplatňování svého práva. Žalobkyni na nákladech řízení byl přiznán soudní poplatek za žalobu, k jehož zaplacení byla žalobkyně vyzvána výrokem IV. tohoto rozhodnutí ve výši [částka], zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši [částka], zaplacený soudní poplatek za dovolání ve výši [částka] a náklady právního zastoupení. V souladu s ust. § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) byla žalobkyni na nákladech právního zastoupení přiznána odměna advokáta ve výši [částka] za 4 úkony právní služby po [částka] (příprava a převzetí zastoupení, sepis podání ve věci z [datum], účast u jednání dne [datum] a účast u jednání dne [datum]). Dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu byla dále žalobkyni přiznána náhrada hotových výdajů za shora uvedené úkony právní služby po [částka]. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byla žalobkyni dále na nákladech právního zastoupení přiznána 21% DPH z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů, to vše v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce, a to v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

33. Výrok o povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek za žalobu je odůvodněn ustanovením § 2 odst. 1 písm. a), § 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb., když výše soudního poplatku je dána položkou 1 bod 1 písm. b) Sazebníku poplatků.