37 C 283/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Leonou Cibulkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený stálou opatrovnicí jméno příjmení , narozenou datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 44 808,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 44 808,36 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 7. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 30 141 Kč, k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobou, doručenou soudu dne 27. 10. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 44 808,36 Kč za období od 1. 11. 2019 do 31. 12. 2020, jako polovinu nákladů spojených s léčením, konkrétně s nákupem léků a doporučeného zdravotnického materiálu, nákladů spojených s pečovatelskou službou a s dopravou z domu do místa pečovatelské služby a zpět; a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od 7. 8. 2021 do zaplacení.

2. Žalobu odůvodnil tím, že se žalobce v srpnu 1997 zúčastnil dětského letního tábora, provozovaného Domem dětí a mládeže [příjmení], [anonymizována tři slova], [ulice a číslo], příspěvková organizace (dále jen Dům dětí a mládeže [příjmení]) též právní předchůdce žalovaného. V rámci tohoto tábora se žalobce dne 26. 8. 1997 zúčastnil koupání na veřejném koupališti v [obec], jehož provozovatelem byla Správa sportovišť [obec], příspěvková organizace, nyní se sídlem [adresa] (dále jen Správa sportovišť [obec]). Uvedeného dne žalobce při koupání téměř utonul, přičemž utrpěl těžkou újmu na zdraví, je téměř bezmocný, sám není schopen se najíst, obstarat si osobní hygienu, sám se obléci, neudrží stolici ani moč, malou potřebu dokáže vykonávat sám bez dopomoci toliko doma, mentálně je na úrovni malého dítěte a vyžaduje soustavnou péči a dohled třetí osoby. V rámci soudního řízení vedeného u [název soudu], pod sp. zn. 7 C 129/2000, bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 10. 9. 2001, č. j. [číslo jednací], že za škodu na zdraví žalobce odpovídají Dům dětí a mládeže [příjmení] a Správa sportovišť [obec] rovným dílem. Dům dětí a mládeže [příjmení], [obec], jako příspěvková organizace zřizovaná žalovaným, byla zrušena ke dni 31. 1. 2007. K datu zrušení organizace přešly závazky tohoto subjektu na žalovaného. Žalobce je na základě rozsudku [název soudu] ze dne 20. 12. 2005, č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 30. 6. 2015, č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 12. 3. 2018, č. j. [číslo jednací], omezen ve svéprávnosti a jeho stálou opatrovnicí byla jmenována matka [jméno] [příjmení].

3. V důsledku škodné události vnikly žalobci období od 1. 11. 2019 do 31. 12. 2020 náklady spojené s léčením, konkrétně s nákupem léků a doporučeného zdravotnického materiálu, náklady spojené s pečovatelskou službou a s dopravou z domu do místa pečovatelské služby a zpět. V období od 1. 11. 2019 do 31. 12. 2020 nakoupil žalobce prostřednictvím svého opatrovníka léky a doporučený zdravotnický materiál za částku 3 700 Kč. Přehled jednotlivých položek s daty jejich pořízení žalobce uvádí v příloze č. 1 k žalobě. Žalobce využívá na základě smlouvy [číslo] [rok], uzavřené dne 1. 10. 2019 se [anonymizována čtyři slova] [ulice], sociální služby, a to pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně, nebo poskytování podmínek pro osobní hygienu, poskytování stravy, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti a pomoc při uplatňování práv oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí, se zařazením do kategorie vysoká míra závislosti. Jedná se o pečovatelskou službu, která zkvalitňuje život žalobce, umožňuje mu kontakt se společností a pomáhá zlepšovat jeho zdravotní stav. V období od 1. 11. 2019 do 31. 12. 2020, vynaložil žalobce prostřednictvím svého opatrovníka na tuto sociální službu částku ve výši 67 908 Kč. Pečovatelská služba je realizována v sídle sociální služby na adrese [ulice a číslo] – stacionář. Do stacionáře musí žalobce vozit rodiče, nebo najatá soukromá přeprava v případě, že rodiče nemohou žalobce do stacionáře dopravit sami. V období od listopadu 2019 do prosince 2019 bylo takto realizováno 43 cest za cestovné dle vyhlášky ve výši 4 248,65 Kč, kdy je počítáno s délkou trasy 14,5 km, při cestě bydliště žalobce do stacionáře, návratu řidiče domů, vyzvednutí žalobce ze stacionáře a návrat domů. V období od ledna 2020 do prosince 2020 bylo realizováno 133 cest za cestovné ve výši 13 060,08 Kč. Ve dnech 13. 1., 14. 1. a 15. 1. 2020 byla cesta do stacionáře realizována dopravou Charity [obec] za celkovou cenu 600 Kč Celkem tedy činí náklady na dopravu žalobce v období od listopadu 2019 do prosince 2020 částku 18 008,73 Kč. Celkově tak činí výše popsané náklady žalobce částku 89 616,73 Kč Tyto náklady platí za žalobce z jeho prostředků jeho stálá opatrovnice. Soudním rozhodnutím bylo postaveno najisto, že podíl právního předchůdce žalovaného na škodě vzniklé žalobci činí 50 %. Toto rozhodnutí žalobce respektuje. Z celkových nákladů za dané období je tak žalovaný povinen zaplatit žalobci 1/2 částky 89 616,73 Kč, tedy částku 44 808,36 Kč. K zaplacení této částky byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 19. 7. 2021, který byl žalovanému doručen 22. 7. 2021, jak vyplývá z dopisu žalovaného ze dne 5. 8. 2021. Žalobce stanovil žalovanému lhůtu k plnění do 15 dnů, která marně uplynula dne 6. 8. 2021. Žalovaný se tak od následujícího dne ocitl v prodlení.

4. Podáním doručeným soudu dne 21. 6. 2022, žalobce doplnil svá tvrzení tak, že rozhodnutím Úřadu práce ČR – Krajské [pobočka], kontaktní pracoviště [obec], ze dne 23. 5. 2014, bylo rozhodnuto o poskytnutí příspěvku na péči pro žalobce, na základě závěru, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce potřebuje pomoc při základních životních potřebách, a to při orientaci, komunikaci, stravování, oblékání a obouvání, tělesné hygieně, výkonu fyziologické potřeby, péči o zdraví, při osobních aktivitách a péči o domácnost. Výsledek tohoto posouzení je platný trvale. Žalobce pobírá od 1. 4. 2019 příspěvek na péči ve výši 19 200 Kč měsíčně. Žalobce je invalidizován, přičemž od lednové splátky 2019 je mu vyplácen invalidní důchod III. stupně ve výši 10 378 Kč a od lednové splátky 2020 invalidní důchod III. stupně ve výši 11 119 Kč. Dále žalobce popisuje osobní asistenci, kterou vyžaduje ve všedních dnech, kdy navštěvuje stacionář, dále ve dnech, kdy stacionáře nenavštěvuje, a to jako dopomoc, vedení a kontrolu při veškerých denních činnostech.

5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby z vícero důvodů, jednak s tím, že dne 7. 11. 2003 byla uzavřena Dohoda o narovnání sporných nároků (dále jen Dohoda), na základě které již žalobce nemůže ničeho požadovat, neboť mu byla vyplacena částka 1 250 000 Kč právním předchůdcem žalovaného. Dále žalovaný namítal, že je-li žalovanému vyplácen příspěvek na péči, nemůže mu vznikat tvrzená škoda.

6. Základ nároku žalobce byl postaven najisto mezitímním rozsudkem vydaným ve věci dne 7. 12. 2023, č.j. 37 C 283/2021-44, jímž soud vyslovil, že žaloba je co do základu důvodná. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 2. 2023.

7. Dále se soud zabýval výší nároku a vzal za prokázáno: -) rozhodnutím ÚP ČR Krajská [pobočka], krajské pracoviště ve [anonymizováno] ze dne 23. 5. 2014, že žalobci byl přiznán příspěvek na péči na základě závěru, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce potřebuje pomoc při základních životních potřebách, a to při orientaci, komunikaci, stravování, oblékání a obouvání, tělesné hygieně, výkonu fyziologické potřeby, péči o zdraví, při osobních aktivitách a péči o domácnost, příspěvek je mu od 1. 4. 2019 vyplácen ve výši 19 200 Kč -) zprávou ČSSZ [obec], že invalidní důchod žalobce od ledna 2019 činil 10 378 Kč, od ledna 2020 činil 11 119 Kč, -) pokladními doklady Lékárny [obec], že pro žalobce byl v době od 11/ 2019 do 12/ 2020 byly pro žalobce nakoupeny léky a zdravotnický materiál za částku 3 700 Kč. -) vyúčtováním cestovních nákladů na odvoz žalobce do stacionáře, cestu matky či otce zpět a dovoz žalobce zpět domů, že období od listopadu 2019 do prosince 2019 bylo realizováno 43 cest, cestovné dle platné vyhlášky činilo 4 248,65 Kč, kdy je počítáno s délkou trasy 14,5 km, při cestě z bydliště žalobce do stacionáře, návratu řidiče domů, vyzvednutí žalobce ze stacionáře; v období od ledna 2020 do prosince 2020 bylo realizováno 133 cest za cestovné dle platné vyhlášky ve výši 13 060,08 Kč, cesty byly uskutečněny vozidlem [registrační značka], [značka automobilu] [anonymizováno], při průměrné spotřebě dle TP 8,2 l Naturalu/100 km; -) vyúčtováním Charity [anonymizováno], že tato za tři cesty žalobce do stacionáře ve dnech [číslo] – 15.1.2020 vyúčtovala 3x 600 Kč, -) vyúčtováním plateb stacionáři [anonymizováno], že tyto činily za r. 2019 za listopad 10 212 Kč, za prosinec 7 217 Kč, za r. 2020, že vyúčtování činilo v lednu 6 653 Kč, v únoru 7 181 Kč, v březnu 4 343 Kč, v dubnu 0, v květnu 689 Kč, v červnu 2 808 Kč, v červenci 3 024 Kč, v srpnu 2 916 Kč, v září 9 906 Kč, v říjnu 6 266 Kč, v listopadu 3 627 Kč, v prosinci 5 843 Kč; -) svědeckou výpovědí matky žalobce, že žalobci musí poskytovat komplexní péči, v předmětném období ji vykonávala převážně sama, protože otec žalobce byl vážně nemocen; komplexní péče zahrnuje soustavný dohled, veškeré úkony při hygieně, toaletě, převlékání, přípravě speciální rozmělněné stravy, krmení, opakovaném umývání a sprchování po vykonání fyziologické potřeby, ukládání ke spánku; žalobce neumí spolupracovat, což činí veškeré činnosti obtížnějšími; žalobce se neorientuje v prostoru ani čase, mluví nesrozumitelně v reakci na podnět z okolí, sám neřekne nic, chodí, ale neumí překročit překážku, nerozezná nebezpečí, pokud není ve stacionáři, berou jej s otcem na procházku, kdy jdou po rovné nefrekventované cestě, žalobce vedou za ruku, sám jít nemůže; běžně jej vozí v pracovních dnech do stacionáře [anonymizováno], omezení byla v době covidu nebo pokud tam vypukne infekce, ráno mu připravuje kaši, protože ztratil kousací reflex, neumí používat jazyk a jídlo podávané ve stacionáři mu vyvolávalo ohromné záchvaty zvracení, proto užívá Pancreolan; pokud žalobce nejede do stacionáře, musí být přes den zabaven a hlídán, krmen, sám dokáže posedět v křesle v obýváku, zde sleduje televizi, z křesla vidí na dveře toalety, občas se mu podaří na toaletu vydat a vykonat malou potřebu, po vykonání potřeby musí být sprchován a převlékán, z jiného místa v bytě na toaletu netrefí vůbec, je nutno mu připravovat veškerou stravu, tuto mělnit a krmit ho, nelze jej nechat bez dozoru, při vaření třeba hází do hrnce své hračky, přitom má postavu muže, je třeba dohlížet, aby si neublížil často vyžaduje pozornost i v noci, kdy se budí a dělá hluk; rodiče musí samozřejmě pro syna nakupovat, doprovázet jej k lékařům, vařit mu, prát pro něj a pečovat o společně sdílenou domácnost; žalobce byl omezen ve svéprávnosti v nejširším možném rozsahu, matka je jmenována jeho opatrovnicí, vyřizuje za něj veškerá právní jednání.

8. Na základě provedených důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalobce utrpěl v dětství újmu na zdraví s trvalými následky, za tuto újmu z jedné poloviny odpovídá žalovaný. Žalobce byl uznán invalidním ve třetím stupni, potřebuje pomoc při základních životních potřebách, a to při orientaci, komunikaci, stravování, oblékání a obouvání, tělesné hygieně, výkonu fyziologické potřeby, péči o zdraví, při osobních aktivitách a péči o domácnost, péči mu poskytují rodiče, převážně matka, péče je velmi náročná, žalobce prakticky mimo noční hodiny nemůže zůstat bez přímého dohledu, někdy péči potřebuje i v noci, rodiče spí ve vedlejším pokoji. Žalobce v době od 1. 11. 2019 do 31. 12. 2020 navštěvoval stacionář, s čímž je spojen výdaj na převoz žalobce a platbu stacionáři za denní pobytovou službu. V uvedeném období pro covidovou pandemii pobýval ve stacionáři méně často, o to více o něj musela osobně, každodenně pečovat matka, případně otec. Příjem žalobce byl v předmětném období tvořen invalidním důchodem ve výši 10 387 Kč a od 1. 1. 2020 ve výši 11 119 Kč měsíčně a dále příspěvkem na péči ve výši 19 200 Kč měsíčně. Na péči o své zdraví, o svou osobu a domácnost žalobce vynaložil v předmětném období celkem 89 616,72 Kč; polovina této částky činí 44 808,36 Kč.

9. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2960 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterého škůdce hradí účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil a dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Dle citovaného ustanovení se hradí náklady nejen samotného léčení, ale náklady související s péčí o zdraví poškozené osoby, zahrnuje také náhradu nákladů na hygienické pomůcky, rehabilitační péči, ač tato nemůže přinést uzdravení žalobce, jehož zdraví je poškozeno trvale, ale může přispět k uchování jeho schopností, snížení bolestí, zlepšení psychického stavu, nákladů na převoz do zdravotnického zařízení a zpět a podobně. Jde o pravidelně se opakující výdaje, trvající velmi dlouho. Žalobce je k podání této žaloby aktivně legitimován. Žalobce je jako poživatel příspěvku na péči dle zák. č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, povinen z tohoto příspěvku hradit náklady na pomoc a péči, kterou potřebuje, což ale nevylučuje odpovědnost žalovaného dle ust § 2960 o.z., jsou-li účelně vynaložené náklady žalobce na péči vyšší, než příspěvek poskytovaný podle zákona. Žalobce po žalovaném požaduje náhradu poloviny vyčíslených výdajů, což je v souladu se skutečností, že žalovaný za újmu na zdraví žalobce odpovídá z jedné poloviny. Žalobce měl v předmětném období příjem tvořený invalidním důchodem a příspěvkem na péči, v celkové výši přibližně 30 300 Kč měsíčně. Příspěvek na péči vyplácený žalobci po předmětnou dobu činil 19 200 Kč měsíčně. Tento příspěvek je vyplácen žalobci na základě zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, jeho výše je dána mírou závislosti poškozeného na pomoci jiné osoby podle rozsahu nezpůsobilosti zvládat základní životní potřeby, přičemž vstupní závislosti odpovídá výše poskytovaného příspěvku. Osobou oprávněnou je zdravotně postižená osoba, která je kromě jiného povinna používat poskytnutý příspěvek k zajištění potřebné pomoci osobu blízkou či poskytovatelem sociálních služeb. Je-li žalobci jako poškozenému, poskytován příspěvek na péči, je třeba, aby výše náhrady, kterou má poskytnout žalovaný, byla snížena o část příspěvku, pokud nějaká po úhradě základních potřeb zbývá, v případě žalobce tomu tak není. V dané věci osobní péči žalobci poskytuje převážně matka, respektive rodiče, nelze tedy v pravém slova smyslu hovořit o jeho vynaložených nákladech. V každém případě platí, že nárok blízkých osob na úhradu péče je dán tehdy, převyšuje-li rozsah jejich činnosti míru únosnou pro běžnou lidskou a rodinnou solidaritu a vymyká se běžné rodinné spolupráci a přirozené bezplatné péči. Dle rozsudku Nejvyšší soudu ČR ze dne 14. ledna 2015 sp. zn. 31 Cdo 1778/2014 se uvádí, že nárok na náhradu nákladů léčení zahrnuje vedle nákladů potřebných k obnovení zdraví nebo zlepšení zdravotního stavu poškozeného po škodné události též náklady na udržení více či méně stabilizovaného zdravotního stavu v situaci, kdy se další zlepšení nepředpokládá a rovněž skutečně vynaložené náklady na zajištění pomoci při životních úkonech poškozeného či zajištění chodu jeho domácnosti, které poškozený vzhledem k trvalým následkům poškození zdraví nemůže sám vykonávat. Zajišťují-li péči o poškozeného osoby blízké, je nárok dán tehdy, jestliže rozsah jejich činnosti převyšuje míru únosnou pro běžnou lidskou a rodinnou solidaritu a vymyká se běžné rodinné spolupráci a přirozené bezplatné péči. V daném případě samotná„ léčba“ žalobce skončila, neboť jeho zdravotní stav je stabilizován a nedá se očekávat jeho zlepšení, ale přetrvávají potíže spojené s poškozením zdraví a s nimi vznikající výdaje. Dle judikatury Ústavního soudu (I. US 2930/13) by neměla být jako vodítko náhrady použita minimální mzda, ale odkazuje se na vyhlášku č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (II. ÚS 664/2019). Osobní péči matky o syna pak lze podřadit pod § 5 cit. vyhlášky jako osobní asistence při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, přičemž dle odst. 2 uvedeného ustanovení činí výše maximální úhrady za poskytování osobní asistence 155 Kč za hodinu, pokud se služba osobě poskytuje v rozsahu do 80 hodin měsíčně a ve výši 135 Kč za hodinu, pokud se služba osobě poskytuje v rozsahu vyšším než 80 hodin měsíčně. Je zřejmé, že matka synovi poskytuje péči v rozsahu přesahující 80 hodin měsíčně, resp. v předmětném období postiženém covidovou pandemií poskytovala, na druhou stranu v případě použití této vyhlášky může být jen podpůrné a soudu se jeví přiléhavější pokud za vyšší časovou dotaci, náleží také vyšší odměna vzhledem k tomu, že osobní asistenci poskytuje jedna osoba, tedy matka, (příp. též otec), která je zcela vyřazena ze svého osobního života právě proto, že soustavně pečuje o žalobce. Soud tedy vychází z toho, že matce by měla náležet odměna ve výši minimálně 155 Kč za každou hodinu poskytnuté péče a pokud by bylo vycházeno ze skutečnosti, že žalobce 15 dnů v měsíci pobývá ve stacionáři a pouze matka mu poskytuje další péči, dvě hodiny ráno a pět hodin odpoledne a večer, bylo by to 15 dnů po 7 hodinách, celkem 105 hodin a dále pokud by bylo vycházeno z toho, že zbývajících 15 dnů v měsíci žalobce ve stacionáři nepobýval a matka by se mu tak věnovala minimálně 15 hodin denně, činilo by to 225 hodin měsíčně, to je celkem 330 měsíčně, což při vynásobení částkou 155 Kč za hodinu by činilo 51 150 Kč. Již zde se dostáváme vysoko nad částku 19 200 Kč, která je žalobci poskytována jako příspěvek na péči. Pokud bychom stanovili počet dnů, kdy žalobce pobývá ve stacionáři na obvyklých 21 pracovních dnů v měsíci, pak by se mu matka věnovala v těchto dnech 2 hodiny ráno a 5 hodin odpoledne a večer a celkem by to činilo 147 hodin měsíčně a zbývajících 9 dnů v měsíci by se mu matka věnovala 15 hodin denně, což by činilo 135 hodin, celkem 282 hodin a vynásobili-li bychom tento čas, nikoli částkou 155 Kč/hodina, ale pouhou stokorunou, i tak by byla výsledná částka 28 200 Kč o 9 000 Kč vyšší, než je poskytován žalobci příspěvek na péči. V daném případě je úplně jasné, že nárok matky je v každém případě dán, neboť s péčí o syna je spojena každá hodina jejího života, a rozsah její činnosti naprosto přesahuje míru únosnou pro běžnou lidskou a rodinnou solidaritu a zcela se vymaká běžné rodinné spolupráci a přirozené bezplatné péči. Za této situace, pokud žalobce vyčíslil další náklady na péči mimo osobní péči, kterou mu poskytuje matka, je jeho nárok zcela dán a soud žalobě vyhověl.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení je dán ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého soud v řízení zcela úspěšnému žalobci přiznal proti zcela neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení spočívající v náhradě na zastoupení advokátem v řízení, z toho 6 úkonů právní pomoci podle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za převzetí věci, sepis žaloby, účast u jednání 25. 5. 2022, 7. 12. 2022, 19. 7. 2023 a další písemné podání ve věci samé, 1 úkonu ve výši ½ ve výši 1 450 Kč za účast u ústního jednání dne 28. 7. 2023, 7 režijních paušálů za stejné úkony právní pomoci dle § 13 téže vyhlášky, dále náhrady cestovních výdajů za cesty ze sídla kanceláře právního zástupce žalobce v [obec] k procesnímu soudu do [obec] a zpět, a to za cesty 25. 5. a 7. 12. 2022 ve výši po 578 Kč, za cesty 19. 7. a 28. 7. 2023 2 x po 602 Kč. Dále náhrada za ztrátu času dle § 14 téže vyhlášky za cesty k jednáním 25. 5. a 7. 12. 2022, 19. 7. a 28. 7. 2023 vždy 4 x půl hodiny po 100 Kč, celkem za 4 cesty 1 600 Kč dle § 14 téže vyhlášky, to vše navýšeno o částku 21 % DPH ve výši 5 231 Kč na celkovou částku 30 141 Kč.

11. Lhůta k plnění byla žalované stanovena tři dny od právní moci rozhodnutí v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení byla žalovaná zavázána zaplatit k rukám právního zástupce žalobce v souladu s ust. § 149 o. s. ř.