37 C 323/2018

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Leonou Cibulkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o vypořádání společného jmění manželů

I. Žaloba, aby bylo vypořádáno zaniklé společné jmění žalobce a žalované, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 45 738 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobou, doručenou soudu dne 13. 11. 2018, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo vypořádáno zaniklé společné jmění účastníků. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci jsou bývalí manželé, manželství uzavřeli dne [datum] v [obec] a rozvedeno bylo rozsudkem Okresního soudu v Ostravě dne 12. 10. 2012, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 16. 11. 2015. Dále manžel uvedl, že společné jmění nebylo po rozvodu vypořádáno dohodou účastníků a předmětem vypořádání učinil movité věci, nacházející se v domě na adrese [adresa žalované a žalobce], přičemž movité věci neoznačil dostatečně určitě tak, aby nebyly zaměnitelné s jinými věcmi téhož druhu. Mezi movité věci zařadil také motorové vozidlo [příjmení] [příjmení], rok výroby 2008. Dále v rámci vypořádání žalobce požadoval náklady za různé úkony prováděné ve stejném domě, aniž by tyto investice či vnosy blíže specifikoval, když uvedl, že za rekonstrukci domu před sňatkem požaduje 1 490 000 Kč, za rekonstrukci střechy garáže ½ ceny ve výši 80 000 Kč, za plynovou přípojku do domu celou částku 14 000 Kč, za žulovou dlažbu 120 m2 celou částku ve výši 32 000 Kč, za zhotovení terasy před domem celou částku 4 000 Kč a náklady na operaci plastiky ½ ceny ve výši 36 000 Kč a náklady na daň z darování nemovitosti ½ částky 13 500 Kč. Žalobce navrhl, jak mají být movité věci vypořádány, přičemž po žalované požadoval na vyrovnání vypořádacího podílu ze zaniklého společného jmění částku 133 000 Kč, dále náhradu za rekonstrukci domu před sňatkem ve výši 1 490 000 Kč a na ostatních nákladech 179 500 Kč.

2. Manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno dne 16. 11. 2015 a žalobce podal žalobu o vypořádání SJM dne 13. 11. 2018.

3. Podáním, doručeným soudu dne 30. 1. 2019, upřesnil žalobce náklady na pořízení movitých věci, a to jejich hodnotu ke dni rozvodu manželství s tím, nechť tyto věci připadnou žalované a jemu je vyplaceno na vypořádací podíl 84 378 Kč, dále specifikoval náklady vynaložené před manželstvím za různé úkony prováděné v domě žalované. Náklady vzniklé za doby manželství, jako půjčky, resp. úvěry u bankovních ústavů, operaci [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] žalované, zaplacené daně apod., a nově požadoval na vypořádací podíl ze zaniklého společného jmění manželů 84 378 Kč, náhradu výdajů vložených do rekonstrukce domu před uzavřením manželství ve výši 1 552 703 Kč a ostatní nevypořádané náklady ve výši 66 500 Kč.

4. Podáním, doručeným soudu dne 12. 3. 2019, žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, jako zcela nedůvodné s tím, že pokud by žalobce vzal žalobu proti ní zpět, je ochotna vzdát se práva na náhradu nákladů řízení. Své stanovisko odůvodnila tím, že pokud žalobce uplatňuje nárok na rekonstrukci objektu před sňatkem, tak sám velmi obecně a neprojednatelně specifikuje předmět sporu, kdy se nemůže jednat o vypořádání společného manželů. Žalovaná se předmětem domu stala až na základě darovací smlouvy ze dne 6. 11. 2006, kdy nemovitost obdržela od svého otce. Přesto z důvodu právní jistoty vznesla námitku promlčení nároku. Pokud se jedná o movité věci, resp. zařízení domu, pak těmito věcmi žalovaná v době rozvodu manželství nedisponovala a některé položky žalobce tvrdí tak neurčitě, že nelze rozpoznat, co jimi myslí. Žalobce závazky nespecifikoval a označil je natolik obecně, že nyní, kdy již uplynula tříletá lhůta od právní moci rozvodového rozsudku, lze vyhodnotit, že tyto položky nebyly správně uplatněny. Pokud jde o plastickou operaci, tuto žalované hradila dcera. Dále žalovaná uvedla, že žalobce zamlčel, že je proti němu vedeno u Okresního soudu v Ostravě, pod sp. zn. [spisová značka] trestní řízení, jako proti obžalovanému, který se vůči žalované dopouštěl od léta roku 2016 do počátku roku 2017 přečinu nebezpečného pronásledování, přečinu porušování domovní svobody, přečinu krádeže a přečinu poškození cizí věci. Mimo jiné žalované odcizil vozidlo [příjmení] [příjmení], které činí předmětem vypořádání a také zapálil provozovnu [anonymizováno] žalované. Jeho uplatněný nárok je tedy zjevným zneužitím práva, kdy pro chování žalobce se žalovaná dodnes léčí s poststresovou poruchou.

5. Podáním, doručeným soudu dne 5. 4. 2019, žalobce upřesnil svá žalobní tvrzení tak, že nadále již nepožaduje vypořádání movitých věcí, vyjma [příjmení] [příjmení], [registrační značka], rok výroby 2008, které mělo ke dni rozvodu manželství účastníků hodnotu 50 000 Kč. Navrhl, aby tento automobil byl přikázán do vlastnictví žalované a ona byla zavázána zaplatit mu náhradu na vypořádání podílu. Žalobce setrval na žalobě, pokud šlo o investice prováděné v domě nejprve otce žalované, následně žalované, a to před uzavřením manželství, kdy do této bylo jak před uzavřením manželství, tak po uzavření manželství, investováno jak z výlučných prostředků žalobce, tak z prostředků náležejících do SJM, když v roce 2008 byla provedena termofasáda celého domu, v roce 2010 rekonstrukce přízemí domu a byla provedena přístavba a úprava střechy. V roce 2012 byly pořizovány několikery dveře do přízemí. V průběhu let 2004 až 2012 byl zrealizován záměr rekonstrukce objektu, jehož tržní hodnotu ke dni rozvodu manželství žalobce odhaduje na 4 000 000 Kč. V počátcích rekonstrukce v roce 2006 činila hodnota domu dle znaleckého posudku 1 180 315 Kč. Rozdíl mezi těmito hodnotami představuje zhodnocení nemovitosti ve výši 2 800 000 Kč a z důvodu investic do nemovitosti žalobce požaduje po žalované vrácení vnosů ve výši 500 000 Kč a polovinu zbývající hodnoty zhodnocení po odečtení vnosů, tj. částku 2 300 000/2, ve výsledku 1 150 000 Kč Celkem tedy požaduje 1 650 000 Kč.

6. Podáním, doručeným soudu dne 15. 5. 2019, žalovaná uvedla, že žalobce na rekonstrukce domu před uzavřením manželství účastníků nepřispěl ničeho, stejně tak po uzavření manželství, kdy rekonstrukce prováděla dcera žalované. Zopakovala tvrzení, že u položek, které by mohly spadat pod vypořádání společného jmění, nebylo ve tříleté lhůtě od rozvodu manželství tvrzeno nic konkrétního, proto jsou tyto neprojednatelné, opět podotkla, že postoj žalobce je o to nepochopitelnější, že se vůči její osobě dopustil zavrženíhodného jednání, které je vysoce nebezpečné.

7. U ústního jednání dne 18. 9. 2019 žalobce na svém procesním postoji setrval, stejně u následujícího jednání dne 20. 1. 2020.

8. Následně bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a poté do doby rozhodnutí o dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu.

9. V řízení provedenými důkazy bylo prokázáno: rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 2015, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 16. 11. 2015, že jím bylo rozvedeno manželství [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalované], uzavřené dne [datum] v [obec]. Manželství trvalo od [datum] – [datum]. Manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno dne 16. 11. 2015 a žalobce podal žalobu o vypořádání SJM dne 13. 11. 2018.

10. Dále bylo prokázáno obsahem spisu Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. [spisová značka], a to zejména rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], že [anonymizováno] [celé jméno žalobce] byl uznán vinným, že v období od září 2016 do 31. 12. 2016, zasílal v denních i pozdních nočních hodinách své bývalé manželce [celé jméno žalované] minimálně v 50 případech SMS zprávy, které obsahovaly slova ve znění„ boží soud přijde“,„ stihne tě trest, to si piš“,„ ke jmeninám jen zdraví, štěstí si takový člověk nezaslouží, ale já tě budu provázet jako noční můra, ale zdraví budeš potřebovat“ apod., žalovanou označuje za lhářku a přes žádosti žalované svého chování nezanechal, naopak v uvedeném období z důvodu žárlivosti kontaktoval telefonicky v několika případech tehdy 12 leté syny účastníků [jméno] a [jméno], a žádal po nich informace o pohybu matky, nahlížení do jejího diáře a kopírování [příjmení] jejího mobilního telefonu, také žalovanou osobně sledoval, ač měl v té době svěřeny syny na víkend, a měl se věnovat jim, čímž žalovanou dlouhodobě pronásledoval tím, že jí vyhrožoval ublížením na zdraví, vyhledával její osobní blízkost a vytrvale ji prostřednictvím prostředků elektronických komunikací písemně kontaktovat, a toto jednání bylo způsobilé vzbudit v ní důvodnou obavu o život, čímž spáchal přečin nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), písm. b) a písm. c) trestního zákoníku, přičemž v ostatním zůstal původní rozsudek nezměněn a žalobce byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání [anonymizováno] měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 1 roku a 6 měsíců, přičemž již původním rozsudkem Okresního soudu byl také odsouzen za to, že dne [datum] v blíže neurčené době, v ranních hodinách v [obec] [část obce], v úmyslu způsobit škodu, se vloupal do nebytových prostor [příjmení] [jméno], provozovaném žalovanou, odstranil vnitřní ventilační mřížku, přes kterou doposud nezjištěných akcelerantem mimo jiné napuštěným v rukavici, kterou vhodil dovnitř a za pomoci sirek zapálil prostory [anonymizováno] a odešel neznámo kam, čímž žalované způsobil škodu ve výši 62 802 Kč, způsobil škodu také dalším osobám, čímž se dopustil přečinu porušování domovní svobody a naopak byl zproštěn skutku, kterého se měl dopustit tím, že dne [datum] v [obec] [část obce] odcizil osobní motorové vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], rok výroby 2008, zakoupené za částku 264 600 Kč, [anonymizováno] barvy, a to tak, že si nejprve v bydlišti bývalé manželky odcizil náhradní klíče od vozidla a následně odjel svým vozidlem do svého bydliště v [obec], do [obec] a vrátil autobusem, vozidlo [příjmení] [příjmení] odemkl náhradními klíči a odjel s ním směrem [obec], čímž žalované způsobil škodu ve výši 51 000 Kč a pojišťovně [anonymizováno] dosud nezjištěnou škodu s odůvodněním, že se nemůže jednat o trestní čin, neboť vozidlo [příjmení] [příjmení] bylo ve společném jmění účastníků. Následně bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], dovolání obviněného žalo [celé jméno žalobce] odmítnuto jako nedůvodné.

11. Na základě provedených důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum], z tohoto manželství se dne [datum] narodili synové [jméno] a [jméno]. Manželství trvalo od [datum] – [datum], a bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu vydaným v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], jenž nabyl právní moci dne 16. 11. 2015. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že manželské soužití bylo hluboce rozvráceno pro rozdílné názory manželů, které byly vážné již od roku 2013. Za trvání manželství v roce [rok] manželé zakoupili za částku 264 600 Kč, vozidlo [příjmení] [příjmení], které ke dni rozvodu manželství existovalo a bylo v držení žalované, žalobce jeho hodnotu vyčíslil částkou 100 000 Kč, což může odpovídat tomu, že pojišťovna [anonymizováno] za něj v roce 2017 poskytla plnění ve výši 75 000. Další věci nebyly řádně v řízení o vypořádání uplatněny. Krátce po rozvodu manželství účastníků se žalobce dopustil vůči žalované trestných činů nebezpečného pronásledování a vyhrožování a porušení domovní svobody a poškození cizí věci, za což byl odsouzen výše citovanými rozsudky vydanými v trestním řízení. Žalobce byl rovněž trestně stíhán pro přečin krádeže předmětného [značka automobilu], kterého se měl dopustit tím, že automobil odvezl z místa, kde žalovaná parkovala před svým pracovištěm a poté, kdy jí vzal náhradní klíče od automobilu, tento odvezl do jiného města, což žalované popřel, takže tato oznámila krádež vozidla. V trestním řízení bylo prokázáno, že se skutek stal, žalobce však nebyl uznán vinným, a to pouze z toho důvodu, že osobní automobil náležel do nevypořádaného společného jmění účastníků, nemohl se tedy dopustit krádeže. V každém případě soud toto žalobcovo jednání hodnotí jako zavrženíhodné.

12. Dle ust. § 708 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), to co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen společné jmění). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona.

13. Dle ust. § 740 o. z., nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

14. Dle ust. § 742 odst. 1 o. z., nedohodnou-li se manželé, nebo bývalí manželé jinak, nebo neuplatní-li se ust. § 741 o. z., použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

15. Dle ust. § 3 odst. 1 o. z., soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny, nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.

16. Dle § 8 o. z., zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

17. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba nemůže být úspěšná. Žalobce učinil předmětem řízení vypořádání společného jmění manželů (dále jen SJM), účastníků zaniklého rozvodem manželství ke dni 16. 11. 2015. Manželství trvalo od [datum] – [datum]. Žalobce podal žalobu o vypořádání SJM dne 13. 11. 2018, pouhé tři dny před uplynutím zákonné lhůty, po jejímž uplynutí již nelze žádnou položku předmětem vypořádání učinit. V rámci tohoto řízení lze vypořádat tedy toliko to, co do SJM účastníků ke dni rozvodu manželství náleželo a bylo uplatněno dostatečně určitě do 16. 11. 2018. Žaloba však byla podána 3 dny před uplynutím 3 leté lhůty od právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství účastníků stanovené pro možnost vypořádání SJM soudem a v této 3 leté lhůtě žalobce netvrdil žádné konkrétní investice ze SJM do výlučného majetku žalované, žalobce dokonce netvrdil investice neúplně či nepřesně tak, aby je mohl později doplnit. V řízení o vypořádání SJM nelze vypořádat případné vnosy žalobce z jeho výlučného vlastnictví do výlučného majetku žalované, protože by se v tomto případě nejednalo o spor o vypořádání SJM účastníků. Pokud v žalobě žalobce učinil předmětem vypořádání věci movité, pak tyto omezil podáním, doručeným soudu dne 5. 4. 2019, toliko na vypořádání movité věci, a to [značka automobilu], rok výroby 2008, [registrační značka]. V řízení bylo prokázáno, že tento automobil byl účastníky pořízen za trvání manželství a náleží tak do společného jmění, přičemž ke dni rozvodu manželství jej měla v držení žalovaná. Dále bylo prokázáno, že krátce po rozvodu manželství účastníků se žalobce dopustil vůči žalované trestných činů nebezpečného pronásledování a vyhrožování a porušení domovní svobody a poškození cizí věci, za což byl odsouzen výše citovanými rozsudky vydanými v trestním řízení. Žalobce byl rovněž trestně stíhán pro přečin krádeže předmětného [značka automobilu], kterého se měl dopustit tím, že automobil odvezl z místa, kde žalovaná parkovala před svým pracovištěm a poté, kdy jí vzal náhradní klíče od automobilu, tento odvezl do jiného města, což žalované popřel, takže tato oznámila krádež vozidla. V trestním řízení bylo prokázáno, že se skutek stal, žalobce však nebyl uznán vinným, a to pouze z toho důvodu, že osobní automobil náležel do nevypořádaného společného jmění účastníků, nemohl se tedy dopustit krádeže. V každém případě soud toto žalobcovo jednání hodnotí jako zavrženíhodné. Žalobce na vypořádání automobilu, jako movité věci, požadoval přiznání poloviny hodnoty, tedy částky 50 000 Kč. Z judikatury vztahující se k ust. § 149 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 2013, byla přípustná disparita podílů tak, aby právní poměry bývalých manželů byly uspořádány spravedlivě, a to i z hlediska posouzení věci v souladu s principem dobrých mravů (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2017 sp. zn. 22 Cdo 5133/2016), což v poměrech nového občanského zákoníku lze použít s odkazem na ust. § 3 odst. 1 a § 8 o. z., protože soud je povinen vykládat a aplikovat právo tak, aby výsledek byl spravedlivý, nelze pouze mechanicky a formalisticky aplikovat znění zákona bez ohledu na jeho smysl a účel, jinými slovy soud musí dbát nejen o dodržování práva, ale o dodržování takových pravidel chování, která jsou v souladu s hodnotami, na nichž právní řád stojí. Soud se tedy musí zabývat otázkou, zda by v případě mechanické aplikace znění zákona nenastolil výsledek, který nebude spravedlivý. Nutnost a možnost vypořádání s přihlédnutím k dobrým mravům vyplývá také ze samotného znění ust. § 742 odst. 1 o. z., jenž stanoví kritéria, k nimž je soud povinen při vypořádání přihlédnout. Uvedené ve výsledku znamená, že se žalobce, jenž se po rozvodu manželství dopustil vůči žalované dvou trestných činů spočívajících jednak v dlouhodobém nebezpečném pronásledování, kdy žalobce žalovanou obtěžoval výhružnými SMS zprávami, sledoval ji a nutil také nezletilé děti účastníků, aby mu se sledováním bývalé manželky (a jejich matky) pomáhaly, zároveň podpálil provozovnu [anonymizováno] žalované, se nemůže domoci vypořádání hodnoty osobního automobilu Fiat Punto, náležejícího ke dni rozvodu manželství do společného jmění účastníků pro rozpor s dobrými mravy, a to navíc za situace, kdy tento automobil, který po rozvodu manželství užívala žalovaná, z její dispozice odňal bez jejího vědomí a s použitím náhradních klíčů automobil odvezl desítky kilometrů daleko. Soud shrnuje, že žalobce v tomto řízení řádně uplatnil jako předmět vypořádání pouze vozidlo [příjmení] [příjmení], rok výroby 2008, [registrační značka], za vypořádání požadoval 50 000 Kč a tento nárok žalobce byl pro rozpor s dobrými mravy zamítnut. Opačné rozhodnutí soudu, tedy vyhovění návrhu žalobce v této části, by znamenalo formalistický přístup a aplikaci práva bez ohledu na jeho účel, spočívající v nastolení spravedlnosti. Soud proto žalobu zamítl.

18. Dle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1968 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), přiznal soud plně úspěšné žalované proti neúspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení, spočívající v náhradě za zastoupení žalované advokátem v celkové výši 45 738 Kč. Odměna advokáta sestává z náhrady za celkem 7 úkonů právní pomoci po 5 100 Kč, a to za převzetí zastoupení, 3x podání písemného vyjádření ve věci samé a účast u ústních jednání ve dnech 18. 9. 2019, 20. 1. 2020 a 28. 2. 2022, to vše dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále 7 režijních paušálů po 300 Kč za stejné úkony právní pomoci dle ust. § 13 téže vyhlášky ve výši 2 100 Kč a to vše navýšeno o 21 % DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 7 938 Kč, když zástupce žalované doložil, že je registrován jako plátce DPH.

19. Náhradu nákladů řízení byl žalobce zavázán zaplatit k rukám právního zástupce žalované v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., a to ve lhůtě 3 dnů stanovené ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.