37 C 43/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Leonou Cibulkovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalobce b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: zvýšení výživného

I. Výživné, stanovené žalovanému naposledy v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka], rozsudkem ze dne 25. 3. 2003, který nabyl právní moci dne 3. 5. 2003, pro tehdy nezletilou žalobkyni a) s účinností od 1. 4. 2003 ve výši 1 100 Kč měsíčně a pro tehdy nezletilého žalobce b) s účinností od 1. 4. 2003 ve výši 1 400 Kč měsíčně, se s účinností od 1. 8. 2021 zvyšuje pro žalobkyni a) na částku 2 250 Kč měsíčně a pro žalobce b) na částku 2 250 Kč měsíčně, přičemž výživné je splatné vždy 1. dne měsíce předem, k rukám každého žalobce.

II. Žaloba žalobkyně a) na zvýšení výživného se za období od 3. 3. 2020 do 31. 7. 2021 co do částky 2 400 Kč měsíčně a za období od 1. 8. 2021 do budoucna co do částky 1 250 Kč měsíčně zamítá.

III. Žaloba žalobce b) na zvýšení výživného se za období od 1. 9. 2019 do 31. 7. 2021 co do částky 1 600 Kč měsíčně a za období od 1. 8. 2021 do budoucna co do částky 750 Kč měsíčně zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne 10. 3. 2021 se žalobkyně a) [jméno] [příjmení], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by výživné, stanovené žalovanému naposledy v řízení, vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka], rozsudkem ze dne 25. 3. 2003, jímž byl žalovaný zavázán platit pro žalobkyni a) s účinností od 1. 4. 2003 ve výši 1 100 Kč měsíčně, bylo od 3. 3. 2020 zvýšeno na částku 3 500 Kč měsíčně. Žalobu odůvodnila tím, že studuje 4. roční [ulice] veterinární školy v [obec], od poslední úpravy výživného uplynuto 18 let a žalobkyni a) se zvýšily odůvodněné potřeby, jednak v souvislosti se studiem, kdy vynaloží měsíčně 1 000 Kč na jízdné, 800 Kč na stravné, na ubytovné 2 700 Kč, za internet zaplatí 200 Kč měsíčně a za další potřeby, jako jsou učebnice, skripta a pomůcky, a také pracovní oblečení při vykonávání praxe vynaloží 2 000 Kč ročně. Měsíčně dostává kapesné ve výši 1 500 Kč a tyto výdaje hradí její matka. Otec na její výživu přispívá nepravidelně, různými částkami od 250 Kč měsíčně po 2 250 Kč měsíčně, neplatí tedy výživné podle posledního rozhodnutí. Další výdaje má žalobkyně a) se svou sportovní činností, když trénuje a úspěšně se reprezentuje ve sportovním latinsko-americkém tanci, kde jsou vysoké náklady, na které matka přispívá částkou 2 000 Kč měsíčně, přičemž výdaje představují náklady na tréninky, startovné na soutěžích, dopravu a náklady na kostýmy. Matka žalobkyně a) je zaměstnána jako učitelka mateřské školy v [obec] a má další vyživovací povinnost k bratrovi žalobkyně [celé jméno žalobce], narozenému [datum], jehož otcem je rovněž žalovaný. Žalobkyně a) je zdravá a s otcem se nestýká.

2. Žalobou, doručenou soudu rovněž dne 10. 3. 2021, vedenou původně v řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], se žalobce b) [celé jméno žalobce], domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému výživné, stanovení naposledy stejným rozhodnutím, jako žalobkyni a), bylo z původní částky stanovené s účinností od 1. 4. 2003 ve výši 1 400 Kč měsíčně, zvýšeno od 1. 9. 2019 na částku 3 000 Kč měsíčně. Žalobu žalobce b) odůvodnil rovněž tím, že od stanovení výživného uplynulo 18 let a v té souvislosti se změnily odůvodněné potřeby žalobce b), který studuje 2. ročník VŠB – [jméno] [příjmení], obor strojírenství, s čímž jsou spojeny výdaje ve výši 1 000 Kč měsíčně za jízdné, za stravné ve výši 800 Kč měsíčně a dále si podle potřeby jednotlivých semestrů kupuje učebnice, skripta a pomůcky. Tyto výdaje hradí žalobci b) matka a poskytuje mu kapesné ve výši 1 500 Kč měsíčně. Žalobce b) má rovněž výdaje se sportovní činností, když trénuje a úspěšně se reprezentuje ve sportovním latinsko-americkém tanci, kde jsou vysoké výdaje za tréninky, zápisné, startovné, dopravu na soutěže a kostýmy, které činí asi 2 230 Kč měsíčně. Tyto výdaje hradí žalobci b) matka, která pracuje v mateřské škole jako učitelka a má další vyživovací povinnost k žalobkyni a). Dále žalobce b) uvedl, že žalovaný nehradí výživné podle rozhodnutí soudu, ale posílá mu nepravidelně různé částky od 250 Kč měsíčně po 2 501 Kč měsíčně.

3. Obě řízení byla usnesením ze dne 29. 4. 2021, č. j. [číslo jednací] spojena ke společnému projednání, rozhodnutí nabylo právní moci dne 5. 6. 2021.

4. Žalovaný ve svém písemném vyjádření, doručeném soudu dne 1. 4. 2021 uvedl, že s žalobami v plném rozsahu nesouhlasí a popřel, že by měl na výživném dluh, když uvedl, že pro žalobce a) i b) platí měsíčně různé částky, odpovídající průměrně stanovenému výživnému. Navrhl, aby výživné pro oba žalobce bylo zvýšeno od 24. 6. 2021 pro žalobkyni a) na částku 2 000 Kč měsíčně a pro žalobce b) na částku 2 000 Kč měsíčně. Ke svým potřebám uvedl, že jeho příjem je tvořen pouze částkou 15 080 Kč měsíčně, ze kterého vynakládá zejména na nájemném částku 2 846 Kč měsíčně, na jídlo 2 625 Kč měsíčně, zálohy za energie 300 Kč měsíčně, za koncesionářské poplatky 180 Kč měsíčně, za telefon 100 Kč měsíčně. Dále splácí 2 úvěry splátkami ve výši 480 Kč měsíčně a 3 847 Kč měsíčně, a hradí si erotickou službu částkou 600 Kč měsíčně.

5. K ústnímu jednání se žalobci a) a b) nedostavili, svou neúčast omluvili s tím, že v době nařízeného jednání mají absolvovat soustředění latinsko-amerických tanců v [obec]. Žalobkyně a) v omluvě uvedla, že od září 2021 začne studovat Vysokou školu umělecko-průmyslovou v [obec]. Žalobci a) a b) souhlasili s projednáním věci v jejich nepřítomnosti.

6. Žalovaný u ústního jednání své stanovisko, pokud jde o dobu od kdy má být zvýšeno výživné i ohledně výše výživného změnil a navrhl, aby soud výživné pro každého z žalobců zvýšil od následujícího měsíce, tedy od 1. 8. 2021, na částku 2 250 Kč měsíčně, přičemž uvedl, že doposud má výživné pro žalobce a) a b) uhrazeno ve výši přesahující stanovené výživné. Dále uvedl, že výživné ve výši 2 250 Kč měsíčně pro každého z žalobců je schopen ze svého příjmu hradit, není však schopen platit výživné vyšší, neboť by se dostal do situace, kdy by žalobcům hradil jejich nákladnou zájmovou činnost a sám by neměl na jídlo a stal by se bezdomovcem. <b>7. V řízení provedenými důkazy bylo prokázáno:</b> – rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2003, že byl vydán v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a tímto rozsudkem byli tehdy nezletilí žalobci a) a b) svěřeni do výchovy matky a otec byl zavázán s účinností od 1. 4. 2003 platit výživné pro tehdy nezletilou žalobkyni a) ve výši 1 100 Kč měsíčně a pro tehdy nezletilého žalobce b) ve výši 1 400 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci dne 5. 3. 2003. Soud rozhodoval za situace, kdy žalovaný a matka žalobců byli manželé, ale hodlali se rozvádět, matka žalobců byla na mateřské dovolené, pobírala rodičovský příspěvek a dávky státní sociální podpory a žalovaný byl zaměstnán s příjmem ve výši 12 572 Kč měsíčně. Matka žalobců a žalovaný již nežili ve společné domácnosti, oba žalobci byli útlého věci a fakticky se nacházeli v péči matky. – potvrzením o studiu, vydaném [ulice] odbornou školou veterinární v [obec] dne 4. 3. 2021, že žalobkyně a) byla ve školním roce 2020 2021 studentkou 4. ročníku, – potvrzením o studiu, vydaném dne 16. 9. 2020 VŠB-TU [obec], že žalobce b) byl v akademickém roce 2020 2021 studentem 2. ročníku presenční formy studia, – nesporným tvrzením žalobkyně a) a žalovaného, že žalobkyně a) byla přijata od 1. 9. 2021 ke studiu na VŠUP v [obec], – zprávou zaměstnavatele matky žalobců [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené [datum], že je zaměstnána na plný úvazek jako učitelka v mateřské škole v [obec] a její průměrný čistý měsíční příjem od března 2020 do dubna 2021 činil 31 574 Kč, – zprávami Úřadu práce v [obec], že žalobci a) a b), ani jejich matka [jméno] [celé jméno žalobkyně], nepobírají dávky státní podpory ani dávky pomoci v hmotné nouzi, – zprávou Úřadu práce v [obec], že žalovaný byl veden jako uchazeč o zaměstnání naposledy od 5. 11. 2019 do 8. 9. 2020 a byl vyřazen pro neposkytování součinnosti při zprostředkování zaměstnání, – z posudku o invaliditě žalovaného, že tento byl uznán plně invalidním od 25. 6. 2007, opětovně byl posuzován 3. 6. 2015 a byl uznán trvale invalidní z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, kdy jeho pracovní schopnost poklesla o 70 % pro [anonymizována dvě slova], opakovaně se podrobuje ústavní terapii a dlouhodobé ambulantní [anonymizováno] péči, onemocnění je hodnoceno jako velmi těžké, – nesporným tvrzením žalovaného, že se již léčbě nepodrobuje, žádné léky nebere, protože léčba podle jeho názoru nebyla účinná a nedělala mu dobře; žalovaný žije sám a veškeré náklady své domácnosti hradí pouze ze svého příjmu, naposledy byl zaměstnán asi v únoru až dubnu 2019 s příjmem asi 7 000 Kč měsíčně, později kromě důchodu příjem neměl, – důchodovým výměrem žalovaného, že pobírá invalidní důchod III. stupně, který mu byl vyplácen od ledna 2020 ve výši 14 199 Kč měsíčně a od ledna 2021 je mu vyplácen ve výši 15 020 Kč měsíčně, – měsíčním předpisem nájemného SBD [část obce], že od 1. 12. 2020 bylo žalovanému předepsáno nájemné ve výši 2 846 Kč měsíčně, – další důkazy soud neprováděl, zejména smlouvami o úvěru, předloženými žalovaným, neboť skutkový stav byl zjištěn dostatečně již provedenými důkazy. <b>8. Na základě provedených důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:</b> 9. Žalobci a) a b) jsou dětmi žalovaného, kterému bylo výživné pro žalobce naposledy stanoveno v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], a tehdy byl žalovaný zavázán platit žalobkyni a) výživné ve výši 1 100 Kč měsíčně a pro žalobce b) ve výši 1 400 Kč měsíčně, v době rozhodování soudu byli oba žalobci předškolního věku, péči o ně zajišťovala matka, která pobírala rodičovský příspěvek, a pro žalobce jí byly vypláceny dětské přídavky a žalovaný byl zaměstnán s příjmem ve výši 12 572 Kč měsíčně. Žalobkyně a) v době podání žaloby studovala 4. ročník střední školy, který úspěšně ukončila a od 1. 9. 2021 má pokračovat ve studiu na VŠ, žalobce b) byl v době podání žaloby studentem 2. ročníku VŠ. Matka žalobců pracuje jako učitelka s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 31 574 Kč. Žalovaný je od roku 2007 plně invalidizován pro závažné onemocnění [anonymizována dvě slova], jeho pracovní schopnost poklesla o 70 %, je mu vyplácen invalidní důchod ve výši 15 020 Kč měsíčně. Naposledy byl zaměstnán v únoru až dubnu 2019 s příjmem asi 7 000 Kč měsíčně, z Úřadu práce byl vyřazen 8. 9. 2020 pro neposkytování součinnosti při zprostředkování zaměstnání. Žalovaný žije sám a sám hradí náklady na bydlení a další nutné výdaje. Výživné žalovaný žalobcům a) a b) hradí v různé měsíční výši, a to i několika platbami měsíčně, tyto zpravidla přesahují výší stanoveného výživného. Rodiče žalobců nemají další vyživovací povinnost.

10. Žalobci a) a b) v řízení neprokázali své tvrzení o výdajích spojených se studiem a o nákladné sportovní činnosti, protože k těmto tvrzením nepředložili ani nenavrhli žádné důkazy, a jelikož nevyužili svého práva účastnit se řízení u soudu, nemohli být soudem vyzváni dle ust. § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), nechť k tomuto tvrzení navrhnou důkazy a nemohli být soudem také poučeni o důsledcích neunesení důkazního břemene v tom směru, že soud v civilním sporném řízení (na rozdíl od řízení opatrovnického), rozhoduje toliko na základě skutečností, které v řízení byly prokázány. Žalovaní také netvrdili a neprokázali, jaké jsou běžné výdaje domácnosti jejich matky. V daném případě, jak bude uvedeno níže, však tato skutečnost pro rozhodnutí nebyla významná, neboť poměry žalovaného nedovolují, aby žalobcům platil vyšší výživné, než o jakém bylo rozhodnuto. Žalobci pak zejména netvrdili a neprokázali, že by žalovaný měl kromě příjmu z invalidního důchodu další příjem, případně že by bylo v jeho možnostech takovýto příjem dosahovat, tedy příjem, ze kterého by byl schopen žalobcům požadované výživné hradit.

11. Dle ust. § 910 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.

12. Dle ust. § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

13. Dle ust. § 913 odst. 1 o. z., pro určení rozsahu výživného soud rozhodne odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

14. Dle ust. § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

15. Dle ust. § 922 odst. 1 o. z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle 3 let zpět od tohoto dne.

16. Na základě právního zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobám žalobců a) a b) je možno vyhovět, ale pouze díky souhlasnému stanovisku žalovaného. Soud vycházel především ze skutečnosti, že výživné bylo pro oba žalobce žalovanému stanoveno naposledy před 19 lety, kdy byli oba žalobci útlého věku a již prostým plynutím času se potřeby žalobců zvýšily, neboť žalobkyně a) studovala střední školu a žalobce b) vysokou školu. Jak je uvedeno výše, žalobci a) a b) své zvýšené výdaje, ať už se studiem, nebo se zájmovou činností, v řízení neprokázali. Soud však považuje za samozřejmé, že výdaje studentů střední, resp. vysoké školy, jsou jistě vyšší, než náklady na uspokojování běžných potřeb dětí útlého věku. Soud dále vycházel ze skutečnosti, že vyživovací povinnost mají k žalobcům a) a b) oba rodiče a matka žalobců již na rozdíl od doby posledního rozhodování o výživném svou vyživovací povinnost k dětem neplní osobní péčí o ně, ale díky příjmu ve výši přibližně 31 500 Kč čistého měsíčně, je schopna na výživu žalobců přispívat poměrně vyšší částkou, než žalovaný otec, jehož příjem se od doby posledního rozhodování o výživném zvýšil jen mírně a je tvořen invalidním důchodem III. stupně ve výši přibližně 15 000 Kč. Soud dále vycházel ze skutečnosti, že žalovaný je již od roku 2007 vážně nemocný, trpí [anonymizováno] chorobou trvalého rázu. Žalobci a) a b) v řízení neprokázali, že by žalovaný měl nějaký další příjem, ze kterého by byl schopen zvýšené výživné hradit. Jelikož matka žalobců má příjem více jak dvojnásobný oproti žalovanému, je schopna přispívat na výživu žalobců podstatně vyšší částkou, než žalovaný, zejména také proto, že žalobci jsou již dospělí a matka k nim neplní vyživovací povinnost osobní péčí, tak jak tomu bylo při posledním rozhodování o výživném. Od doby posledního rozhodování o výživném tedy vzrostly potřeby žalobců, podstatně vzrostl příjem jejich matky, která navíc přestala vyživovací povinnost hradit svou osobní péčí o žalobce a příjem žalovaného vzrostl jen mírně. Soud dále vycházel ze skutečnosti, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů, v tomto případě je však podle tvrzení žalobců jejich životní úroveň podstatně vyšší, než žalovaného, neboť žalobci studují a dle svých tvrzení provozují také nákladnou zájmovou činnost, na rozdíl od žalovaného, tedy jejich otce, který ze svého příjmu hradí pouze základní potřeby. Soud v řízení nemohl přihlédnout k tvrzeným výdajům žalovaného spojených s úhradou splátek úvěru, neboť vyživovací povinnost k dětem je prioritní povinností. Soud však přihlédl k dalším výdajům žalovaného, zejména na bydlení a poplatky s ním spojené, a výdajů na jídlo, když je zřejmé, že žalovaný musí vynakládat alespoň minimálně měsíční výdaje na hygienu a ošacení. Na základě uvedených skutečností soud přistoupil ke zvýšení výživného pro oba žalobce od 1. 8. 2021, neboť s tímto zvýšením žalovaný souhlasil a bude tak poskytovat žalobcům na výživu téměř 1/3 svého příjmu. Další zvýšení výživného, tak jak žalobci požadovali, tj. žalobkyně a) od 3. 3. 2020 na částku 3 500 Kč měsíčně a žalobce b) od 1. 9. 2019 na částku 3 000 Kč měsíčně, soud zamítl, protože výživné ve výši 1 100 Kč pro žalobkyni a) a ve výši 1 400 Kč pro žalobce b) se soudu jeví jako přiměřené zjištěnému příjmu žalovaného 15 000 Kč měsíčně a dále skutečnosti, že vyživovací povinnost žalobcům a) a b) má také jejich matka, která je schopna s ohledem na výši svých příjmů hradit žalobcům výživné vyšší, než jejich otec, protože po úhradě jejích nutných výdajů jí z příjmu 31 500 Kč zbývá vyšší částka, než žalovanému, kterému zůstane pouze 10 000 Kč. Soud tedy rozhodl o zvýšení výživného podle stanoviska žalovaného, který souhlasil s tím, že od 1. 8. 2021 bude platit výživné každému z žalobců ve výši 2 250 Kč měsíčně, neboť tato výše výživného dle názoru soudu spíše přesahuje možnosti žalovaného. Je přitom nepochybné, že žalobci a) a b) by byli schopni účelně spotřebovat výživné vyšší, ale jak již bylo uvedeno, žalovaný není schopen ze svého příjmu jim vyšší výživné hradit. Žalovanému po zaplacení výživného ve výši 2 250 Kč měsíčně pro každého z žalobců na zaplacení nutných nákladů zbývá pouze částka 10 000 Kč měsíčně.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je dán ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože každý z účastníků byl úspěšný z části, navíc z obsahu spisu nebylo zjištěno, že by některému z účastníků v souvislosti s řízením náklady vznikly.