38 C 101/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Stochovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 8 140 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 8 140 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, ve kterém trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí od 2. 7. 2015 do zaplacení z částky 8 140 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 27. 4. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 8 140 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 3. 12. 2004 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o půjčce [číslo] dále jen " Smlouva. Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 16 640 Kč (půjčka ve výši 10 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 52 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. Úhrady měly být spláceny do rukou osoby uvedené v čl. 11 Smluvních podmínek. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Při nesplnění povinnosti uhrazení splátky měl dle čl. 6 Smluvních podmínek původní věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 52 týdnů od data podpisu, tj. 2. 12. 2005. Žalobkyně od právního předchůdce neobdržela informace o datech a výši jednotlivých úhrad žalované na její dluh, pouze o celkové výši úhrad tj. 8 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem spol. [anonymizována dvě slova] a žalobkyní [název žalobkyně] došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24. 8. 2018, k tomu prosím vizte čl. XV. odst. 15.3 in fine smlouvy. Postoupení pohledávek bylo na základě ujednání smluvních stran účinné k témuž dni, tj. ke dni nabytí účinnosti smlouvy, k tomu prosím vizte čl. II. odst. 2.1. a 2.2. smlouvy. Žalovaná byla o změně věřitele informována přípisem ze dne 14. 9. 2018.

2. Žalovaná u ústního jednání dne 7. 10. 2021 uvedla, že si je sice vědoma toho, že měla dluh u [anonymizováno], který asi zcela neuhradila s tím, že je to už hodně dlouho a zároveň vznesla námitku promlčení.

3. K ústnímu jednání dne 7. 10. 2021 se nedostavila žalobkyně, která požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 Sb., občanský soudní řád v účinném znění (dále jen o. s. ř.), v její nepřítomnosti.

4. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 3. 12. 2004 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] Smlouvu o půjčce. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí celé výše částky půjčky v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč, tj. celkem 16 640 Kč, a to v 52 týdenních splátkách ve výši 320 Kč (zjištěno ze Smlouvy o půjčce). I ve Smluvních podmínkách Smlouvy o půjčce bylo výslovně stanoveno, že tato smlouva se řídí ustanoveními zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, nestanoví-li zák. č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (zjištěno ze Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce). Pohledávka za žalovanou v aktuální výši 8 140 Kč byla původním věřitelem společností [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno] (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 včetně přílohy a dokladu o zaplacení úplaty). Dne 30. 7. 2015 bylo odesláno žalované na adresu uvedenou ve smlouvě o půjčce oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 ve spojení s Poštovním podacím archem ze dne 30. 7.2015). Pohledávka za žalovanou byla [právnická osoba] [anonymizováno] smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 včetně přílohy). Dne 5. 9. 2018 bylo odesláno žalované na adresu uvedenou ve smlouvě o půjčce oznámení [právnická osoba] [anonymizováno] o postoupení pohledávky (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 9. 2018 ve spojení s Poštovním podacím archem ze dne 19. 9. 2018). Dne 14. 4. 2021 odeslal právního zástupce žalobkyně žalované na adresu uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu (zjištěno z Výzvy před podáním žaloby ve spojení s Podacím archem ze dne 12. 4. 2021).

5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za to, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

6. Z hlediska hmotněprávního soud v posuzované věci posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobou, podle ust. § 3028 odst. 3 o. z., podle právních předpisů platných v době uzavření smlouvy o půjčce, a to konkrétně zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), a to s výjimkou ustanovení první části hlavy I. o. z. (§ 3030 o. z.).

7. Podle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Pojmovými znaky smlouvy o půjčce jsou tedy přenechání určitého množství věcí druhově určených věřitelem dlužníkovi k volnému nakládání a závazek dlužníka vrátit věřiteli po určité době věci stejného druhu. Smlouva o půjčce jako reálný kontrakt dále ke svému vzniku vyžaduje skutečné odevzdání předmětu půjčky. V posuzované věci si smluvní strany sjednaly, že obchodní společnost [právnická osoba] jako věřitel poskytne žalované půjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavazuje zaplatit spolu se souhrnným poplatkem 6 640 Kč, tj. celkovou částku ve výši 16 640 Kč, v 52 týdenních splátkách. Současně s uzavřením této smlouvy žalovaná převzala v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalovaná uhradila částku 8 500 Kč.

9. Z úřední činnosti je soudu známo, že [právnická osoba] je kapitálovou obchodní společností, podnikající v oblasti finančnictví, a to v nebankovním sektoru. Hlavním smyslem obchodní společnosti jako podnikatele je vytvářet zisk, což bylo i smyslem uzavřené smlouvy o půjčce. Materiálním zdrojem zisku, který zde nahradil obvykle sjednaný úrok, byl souhrnný poplatek. Poplatek, na rozdíl od úroků, které představují příslušenství pohledávky (srov. ust. § 121 odst. 3 obč. zák.), je samostatnou pohledávkou mající základ ve smluvní ujednání stran. V posuzované věci však není pochyb o tom, že jednoznačně plnil funkci úroku z předmětné půjčky a je nutno jej po právní stránce posoudit jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Nejvyšší soud dovodil už v rozhodnutí ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, že rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V posuzované věci, kdy souhrnný poplatek představuje 69,6 % jistiny půjčky, je cenou nepřiměřeně vysokou, které minimálně čtyřikrát přesahuje průměrnou odměnu bank za jimi poskytované spotřebitelské úvěry a půjčky (což je soudu známo z úřední činnosti). Není pochyb o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Úrok ve výši 69,6 % je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům, jak má na mysli § 3 odst. 1 obč. zák., což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu § 39 obč. zák. jedná o neplatnost absolutní.

10. Podle ust. § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

11. Z výše citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že smlouva o půjčce by při zachování platnosti smlouvy jako celku byla stižena dílčí neplatností v ujednání o výši úroků jen tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Za situace, kdy právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel, generuje svůj zisk právě ze sjednaného poplatku, jedná se o formulářovou smlouvu, kdy i žalované při uzavírání smlouvy muselo být zřejmé, že neobdrží půjčku, aniž by musela platit odměnu za její poskytnutí, je nutno dojít z těchto konkrétních okolností k závěru, že neplatné ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smlouvy, a tudíž absolutně neplatnou je proto celá smlouva o půjčce, ze které vzájemná práva a povinnosti stranám smlouvy ani nevznikla.

12. Žalovaná vznesla námitku promlčení. V posuzované věci soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o půjčce. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované bez prokázaného právního důvodu dne 3. 12. 2004 částku 10 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 451 a násl. obč. zák., když při stanovení výše tohoto bezdůvodného obohacení se vychází z ust. § 457 obč. zák.

13. Podle ust. § 3036 o. z. se podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

14. Podle ust. § 101 obč. zák. je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé. S ohledem na dovození absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce se mohl původní věřitel domáhat vrácení zapůjčených peněžních prostředků ihned po jejich poskytnutí. I za předpokladu platnosti smlouvy o půjčce poslední řádnou splátku měla žalovaná uhradit dne 2. 12. 2005. Její závazek z předmětné smlouvy o půjčce by tak byl v celém rozsahu zesplatněn ke dni 3. 12. 2005. Promlčení doba k uplatnění práva proto uplynula nejpozději dne 3. 12. 2008.

15. S ohledem na vše výše uvedené a na skutečnost, že žalobkyně podala žalobu u soudu až dne 27. 4. 2021, tedy až po uplynutí promlčení doby, soud žalobu v celém rozsahu zamítnul (výrok I.).

16. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná se nákladů řízení výslovně vzdala.