38 C 146/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Stochovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 42 302,96 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 42 302,96 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 302,96 Kč od 16. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 42 302,96 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] dne 15. 6. 2020 smlouvu o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě takto uzavřené smlouvy poskytla žalované částku ve výši 42 302,96 Kč převodem na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] Tyto prostředky měla žalovaná splatit do 15. 11. 2020. Žalovaná dlužnou jistinu ve lhůtě splatnosti neuhradila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě, naposledy výzvou k úhradě pohledávky před podáním žaloby. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné jistiny a dále zákonného úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po splatnosti úvěru do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast nikterak neomluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti účastníků.

4. Ze smlouvy o úvěru soud nic podstatného nezjistil, neboť tyto listiny nejsou ze strany žalované podepsány a soudu nebyly předloženy žádné důkazy svědčící o tom, že by je žalovaná skutečně uzavřela prostřednictvím dálkové komunikace. Smlouva měla být uzavřena jako smlouva revolvingová s limitem čerpání úvěru do 80 000 Kč.

5. Žalobkyně nijak smysluplně netvrdila, kdy a po jakých částkách (či zda najednou) měla její předchůdkyně žalované zasílat peněžní prostředky až do výše 42 302,96 Kč O takovýchto transakcích nepředložila ani žádné důkazy, jako výpisy z účtu, potvrzení o platbě či výpis z úvěrového účtu. Za takovýchto okolností soud nečinil dotaz na banku ohledně zjištění totožnosti majitele účtu č. [bankovní účet], jak žalobkyně navrhovala, neboť takovýto dotaz by byl předem bezpředmětný. Ani při zjištění žalované jakožto majitele tohoto účtu by soud žalobě rozhodně vyhovět nemohl. Samotné zjištění žalované jakožto majitelky účtu č. [bankovní účet] totiž nesvědčí nic o tom, zda a kdy předchůdkyně žalobkyně na tento účet jakékoli plnění zaslala, přičemž až po takovém zjištění by soud mohl žalobě případně vyhovět či částečně vyhovět z titulu bezdůvodného obohacení. Vyhovění žalobě z titulu uzavřené úvěrové smlouvy pak nepadá v úvahu, když soud její uzavření nevzal za prokázané (viz výše). Žalobkyně zcela rezignovala na svou povinnost tvrzení a z ní plynoucí informace o jednotlivých transakcích co do jejich časového určení, i na popis jednotlivých splátek činěných případně žalovanou.

6. S ohledem na zjištění ze smlouvy a z absence podstatných žalobních tvrzení popsané výše soud z dalších provedených důkazů proto soud nic podstatného nezjistil.

7. Soud v řízení nevzal za prokázané, že by mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru a nevzal ani za prokázané, že by předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jakékoli plnění na účet č. [bankovní účet] či jinak. Žalobkyně zcela rezignovala na to, aby soudu jakékoli konkrétní plnění, které by soud mohl vzít za prokázané, dostatečně popsala. Soud plně odkazuje na zjištění popsaná u úvěrové smlouvy a následně u popisu povinnosti tvrzení s tím, že popis úvah je pro účely odůvodnění skutkových závěrů soudu zcela dostatečný.

8. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazováním žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a poučit ji dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z § 122 odst. 1 o. s. ř. S ohledem na výše popsaná skutková zjištění, ze kterých soud nedovodil ani uzavření smlouvy tvrzené žalobkyní, ani plnění tvrzené žalobkyní, soud žalobu zamítl v celém rozsahu.

9. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná a zcela úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.