38 C 231/2016

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní titul Markétou Stochovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o 5 925 758 Kč s přísl.

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 5 925 758 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 925 758 Kč od 28. 10. 2016 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 758 453 Kč k rukám zástupce žalované [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne 16. 11. 2016 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 5 925 758 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce v rámci své činnosti insolvenčního správce zjistil, že dlužník uzavřel s žalovanou společností dne 1. 6. 2014 Smlouvu o zprostředkování (dále jen Smlouva), přičemž dle čl. 2 Smlouvy se žalovaná společnost zavázala vykonávat činnosti, na základě kterých opatří dlužníkovi příležitost k uzavření zprostředkovávané smlouvy. Dle čl. 3 Smlouvy byl dlužník povinen zaplatit žalované společnosti provizi, jestliže dojde k uzavření zprostředkovávané smlouvy. Pokud na základě zprostředkovávané smlouvy nedojde následně k uzavření smlouvy o dílo nebo kupní smlouvy, i tak vzniká dle Smlouvy právo žalované společnosti na zaplacení provize od dlužníka. Žalobce v této souvislosti dále zjistil, že dlužník uhradil žalované společnosti následující platby představující provize dle Smlouvy, za které neobdržel žádné protiplnění, a to v celkové výši 5 925 758 Kč: platba ze dne 5. 12. 2014 ve výši 269 000 Kč, platba ze dne 5. 12. 2014 ve výši 339 000 Kč, platba ze dne 5. 3. 2015 ve výši 200 000 Kč, platba ze dne 3. 4. 2015 ve výši 200 000 Kč, platba ze dne 5. 5. 2015 ve výši 326 292 Kč, platba ze dne 13. 5. 2015 ve výši 325 386 Kč, platba ze dne 25. 5. 2015 ve výši 316 250 Kč, platba ze dne 26. 5. 2015 ve výši 362 505 Kč, platba ze dne 15. 7. 2015 ve výši 250 941 Kč, platba ze dne 5. 8. 2015 ve výši 391 900 Kč, platba ze dne 5. 8. 2015 ve výši 357 080 Kč, platba ze dne 5. 8. 2015 ve výši 399 999 Kč, platba ze dne 27. 8. 2015 ve výši 255 500 Kč, platba ze dne 2. 9. 2015 ve výši 234 500 Kč, platba ze dne 4. 9. 2015 ve výši 486 500 Kč, platba ze dne 15. 9. 2015 ve výši 412 835 Kč, platba ze dne 25. 11. 2015 ve výši 285 070 Kč, platba ze dne 5. 1. 2016 ve výši 100 000 Kč, platba ze dne 5. 1. 2016 ve výši 150 000 Kč, platba ze dne 3. 2. 2016 ve výši 213 000 Kč, platba ze dne 3. 2. 2016 ve výši 50 000 Kč. Jednotlivé platby jsou s uvedením jmen klientů zdokumentovány v přiložené tabulce nazvané [anonymizována čtyři slova] – přehled klientů bez nároku na provizi. Celkově tedy byla dlužníkem žalované zaplacena na provizích částka ve výši 5 925 758 Kč. Žalobce je ovšem přesvědčen, že předmětná Smlouva je z níže uvedených důvodů neplatná a v souladu s ust. § 233 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ) je žalovaná společnost povinna vydat majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu do majetkové podstaty dlužníka. Dle ust. § 2445 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OZ) se„ Smlouvou o zprostředkování zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi“. Dle čl. 2 bod 2.1 Smlouvy byla žalovaná společnost povinna pro dlužníka vykonávat činnosti, na základě kterých opatří dlužníkovi příležitost k uzavření Zprostředkovávané smlouvy. Zprostředkovávaná smlouva je poté vymezena v čl. 1, bod 1.

6. Smlouvy jako„ kupní smlouva nebo smlouva o budoucí kupní smlouvě, popř. smlouva o dílo nebo smlouva o budoucí smlouvě o dílo, popř. rezervační smlouva“. Takové vymezení zprostředkovávané smlouvy ovšem není dostatečně určité, jelikož zprostředkovávaná smlouva je označena pouze názvem smluvního typu, aniž by byl jakkoliv specifikován předmět dané smlouvy. Není tak zřejmé, jakou činnost je žalovaná společnost povinna pro dlužníka vykonávat, tj. k uzavření jaké smlouvy má vést činnost žalované společnosti a jestli ji v konkrétním případě vznikne nárok na provizi. K tomu také ustálená judikatura Nejvyššího soudu, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Odo 520/2005, podle kterého„ Nebylo-li účastníky smlouvy o zprostředkování dohodnuto, jaká konkrétní smlouva s jakým předmětem plnění má být zprostředkována, je pro chybějící podstatnou náležitost zprostředkovatelské smlouvy tato smlouva neplatná, a účastníci jsou povinni vrátit si navzájem plnění na jejím základě přijaté“. Žalobce je tak přesvědčen, že zprostředkovávaná smlouva je vymezena natolik obecně, že ji nelze považovat za určitou smlouvu ve smyslu ust. 2445 odst. 1 OZ a Smlouvu je tak pro chybějící podstatnou náležitost považovat za neplatnou. I když výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo vydáno za účinnosti předchozího občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, žalobce je s ohledem na vymezení smlouvy o zprostředkování dle ust. § 2445 odst. 1 OZ přesvědčen, že tento judikát dopadá i na právní úpravu obsaženou v novém občanském zákoníku účinném od 1. 1. 2014. Dále je třeba poukázat na neplatnost Smlouvy spočívající v ujednání, ze kterého má vyplývat způsob výpočtu provize. Dle čl. 3 bod. 3.

2. Smlouvy je sjednána provize ve výši 10 % z ceny díla včetně DPH. Zprostředkovatelskou smlouvou ovšem byla žalovaná společnost povinna zprostředkovávat několik smluvních typů, když zprostředkovávaná smlouva je vymezena natolik obecně, že není ani zjevné, jaká konkrétní smlouva měla být ze strany žalované společnosti zprostředkovávána. Jak už bylo výše uvedeno, zprostředkovávaná smlouva byla vymezena jako kupní smlouva nebo smlouva o budoucí kupní smlouvě, popř. smlouva o dílo nebo smlouva o budoucí smlouvě o dílo, popř. rezervační smlouva. Pokud tedy byla zaplacena provize za zprostředkování kupní smlouvy nebo rezervační smlouvy, vzniká otázka, z čeho byla provize vypočítána, když byla ve Smlouvě smluvními stranami dohodnuta procentuální výše provize pouze z ceny díla, nikoliv například z kupní ceny nebo rezervační zálohy. Dále je třeba poukázat na ujednání Smlouvy týkající se splatnosti výše uvedené provize, které si vzájemně odporují. Dle čl. 3, bod 3.1. je dlužník povinen zaplatit žalované společnosti provizi v případě, kdy dojde k uzavření zprostředkovávané smlouvy. V čl. 3 bod 3.2. je poté odchylně stanoveno, že dlužník je povinen žalované společnosti zaplatit provizi již okamžikem obstarání příležitosti k uzavření zprostředkovávané smlouvy. V čl. 4 bod 4.1 bylo poté dohodnuto, že odměna náleží zprostředkovateli pouze tehdy, pokud dlužníkovi zprostředkuje uzavření zprostředkovávané smlouvy. V několika článcích Smlouvy je tak zcela odlišně sjednán okamžik, na který je vázána povinnost dlužníka provizi žalované společnosti uhradit. Není tak zřejmé, jestli nárok na provizi vzniká žalované společnosti až uzavřením zprostředkovávané smlouvy, nebo již okamžik obstarání příležitosti k jejímu uzavření. Žalobce dále namítá neplatnost Smlouvy s ohledem na zcela nepřiměřenou výši sjednané provize, která byla mezi dlužníkem a žalovanou společnosti ve Smlouvě dohodnuta, a která se dle ust. § 580 odst. 1 příčí dobrým mravům. Běžná výše provize za zprostředkovatelskou činnost činí do 5 % ze sjednané kupní ceny, příp. ceny díla nebo jiných smluvních typů. Sjednaná provize ve výši 10 % z ceny díla tak činí dvojnásobek běžné výše provize, které jsou účtovány realitními kancelářemi za zprostředkovatelkou činnost a žalobce je tak přesvědčen, že provize ve výši 10 % z ceny díla je neadekvátní a zcela zjevně nepřiměřená. Ze všech výše uvedených důvodů má poté žalobce za to, že Smlouva uzavřená mezi dlužníkem a žalovanou společností je neplatná a v důsledku této neplatnosti je poté žalovaná společnost povinna zaplatit na majetkovou podstatu dlužníka žalovanou částku odpovídající sumě bez právního důvodu provedeným platbám. Žalobce zaslal žalované společnosti dne 18. 10. 2016 v souladu s ust. § 142a občanského soudního řádu předžalobní upomínku se skutkovým základem, ve které byl žalovaný vyzván, aby s ohledem na neplatnost předmětné Smlouvy uhradil na účet majetkové podstaty dlužníka celkově částku ve výši 6 761 000 Kč. Platby ve výši 435 492 Kč a ve výši 399 750 Kč se dlužníkovi nepodařilo dohledat, proto je požadováno plnění z neplatného právního úkonu ve výši 5 925 758 Kč. Předžalobní upomínka byla žalované společnosti doručena dne 27. 10. 2016, avšak doposud se žalovaná společnost žádným způsobem nevyjádřila.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že s nárokem na zaplacení částky ve výši 5 925 758 Kč s příslušenstvím, který za ním uplatňuje žalobce, nesouhlasí (a to ani z části) a považuje jej za neoprávněný. Žalovaná a společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalované] (dále jen„ dlužník“), uzavřely dne 1. 6. 2014 Smlouvu o zprostředkování dle § 2445 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník (dále jen „Občanský zákoník“), (dále jen„ smlouva o zprostředkování“ nebo„ smlouva“), na jejímž základě se žalovaná (jako zprostředkovatel) zavázala vykonávat pro dlužníka (jako zájemce) činnost spočívající v opatření příležitosti uzavření zprostředkovávané smlouvy mezi dlužníkem a třetí osobou a dlužník se jí za tuto činnost zavázal zaplatit odměnu. Žalovaná pro dlužníka vykonávala zprostředkovatelské služby od června 2014 do počátku roku 2016. Tato činnost spočívala dle dohody stran mimo jiné v zajištění nadstandardní marketingové kampaně, reklamy a propagace dlužníka, která směřovala k tomu, aby dlužník měl příležitost uzavřít s třetí osobou zprostředkovávanou smlouvu. Žalovaná tedy aktivně vyhledávala potencionální klienty pro dlužníka, se kterými následně dlužník uzavřel zprostředkovávanou smlouvu. Žalovaná demonstrativně uvedla popis konkrétní činnosti, kterou pro dlužníka vykonávala s tím, že žalovaná je dále označena jako„ [anonymizováno]“ a dlužník jako„ [anonymizováno]“, jednalo se o Inzerci nemovitostí- makléři [anonymizováno] inzerovali nabídky pozemků s vizualizací domu od [anonymizováno] na více než 70 realitních serverech, jednalo se cca o 930 nabídek denně (cena inzerátu na jednom serveru - např. na největším serveru [webová adresa] je pro [anonymizováno] cca 1,40/den. 930 x 1,40 = cca 1 300 Kč denně = 39 000 měsíčně), [anonymizováno] prováděla tzv. topování inzerce (posunutí nabídky nahoru) za cca 70 000 Kč měsíčně, (celková cena inzerce za dobu trvání spolupráce přesáhla částku 1,5 mil. Kč); Propagační materiály - [anonymizováno] vytisklo ročně cca 30 000 ks propagačních materiálů k představení společnosti s 1 stranou věnovanou propagaci [anonymizováno] - makléři [anonymizováno] rozdávali svým klientům na schůzkách a propagovali [anonymizováno], dále dalších 5 000 ks představení pro zájemce o práci a 1 000 ks manuálu nového makléře pro začínající makléře u [anonymizováno], oboustranné vizitky (každý makléř měl standardně minimálně 100 ks vizitek, z jedné strany [anonymizováno], z druhé strany [anonymizováno]), polepy aut a poboček, polepy aut - cca 100 aut v celopolepu [anonymizováno], kde výrazná plocha na obou bocích auta byla s reklamou [anonymizováno], dále logo vzadu na autě - to je třeba 100 aut x 6 000, polepy poboček - polepeno cca až 50 různých kanceláří a poboček s reklamou [anonymizováno] - 50 x cca 5 000; Další marketingové nástroje - program na tvorbu půdorysů, program na tvorbu videoprohlídek, licenci a poplatky platila [anonymizováno], využíváno pro propagaci nabídek [anonymizováno], práce marketingového oddělení [anonymizováno] na různých kampaních, letácích, grafice atd. pro [anonymizováno]; Právní servis - rezervační smlouvy [anonymizováno] tvořila advokátní kancelář, kterou platila [anonymizováno]; Školení a semináře - celorepublikové semináře (na každém semináři cca 150–200 účastníků), vždy byl věnován reklamní prostor pro [anonymizováno], zpravidla přednáška v délce 60 minut, ekvivalentně např. v hodnotě partnerství za 20–50 tisíc, podle velikosti akce, školení - základní školení pro makléře, část školení věnována informaci o [anonymizováno]; Účetní oddělení - mzdy a účetní - účetní [anonymizováno] pracovala i pro [anonymizováno], platil ji [anonymizováno]; Callcentrum - z 3 500 nabídek celkem tvořilo cca přes 900 nabídek nabídku s [anonymizováno] domy; IT oddělení - vnitřní informační systém [anonymizováno] pod názvem IQ Portál, ve kterém se několik modulů vyvíjelo na základě požadavku [anonymizováno], což vyžadovalo práci IT specialisty, web [anonymizováno] - texty a práci na webu [anonymizováno] zčásti vykonávali marketingoví pracovníci [anonymizováno], kteří pobírali odměnu od [anonymizováno] a ne od [anonymizováno]. Je zřejmé, že o konkrétním obsahu výše uvedené zprostředkovatelské činnosti, kterou žalovaná pro dlužníka vykonávala, nebylo mezi stranami žádných pochyb, tato činnost se stala běžnou zavedenou praxí stran, fungovala více jak jeden a půl roku bez jakýchkoli námitek či připomínek a dlužník za poskytnuté služby ze strany žalované řádně hradil smluvní odměnu (provizi). Předmětná smlouva o zprostředkování obsahuje veškeré zákonem požadované podstatné náležitosti, které jsou nezbytné pro její platnost. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 1228/2011, 33 Cdo 1631/2011 podstatnými náležitostmi zprostředkovatelské smlouvy jsou jen závazek zprostředkovatele obstarat zájemci příležitost k uzavření určité smlouvy a závazek zájemce poskytnout zprostředkovateli odměnu, bude-li výsledku dosaženo přičiněním zprostředkovatele. To znamená, že smlouva, jejíž uzavření má být zprostředkováno, nemusí být ve zprostředkovatelské smlouvě určena podstatnými obsahovými částmi budoucí smlouvy.“ Žalovaná má za bezpochybné, že obě výše uvedené podmínky platnosti smlouvy jsou naplněny a uvedeny v čl. 2 předmětné smlouvy. Z výše uvedené judikatury lze též dovodit, že ve zprostředkovatelské smlouvě není nutné naprosto přesně specifikovat určitost smlouvy, jejíž uzavření má být zprostředkováno, neboť nemusí být taková smlouva určena ani podstatnými obsahovými částmi smlouvy (na rozdíl od smlouvy o smlouvě budoucí, kde je to pochopitelné). Žalobce namítá neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného vymezení zprostředkovávané smlouvy. S touto argumentací žalovaná nesouhlasí. Z právnické literatury i z předmětných komentovaných ustanovení k Občanskému zákoníku vyplývá, že u smlouvy, která je předmětem zprostředkování, není nutné, aby byl vymezen celý její obsah, ani nemusejí být určeny její podstatné obsahové části. Žalobce má za to, že zprostředkovávaná smlouva, která byla vymezena alternativně jako kupní smlouva, smlouva o budoucí kupní smlouvě, smlouva o dílo, smlouva o budoucí smlouvě o dílo, rezervační smlouva, je vymezena dostatečně určitě. Dále je nutno vzít v potaz důležitý fakt, a to, že konkrétní a detailní předmět zprostředkování byl mezi žalovanou a dlužníkem dohodnut ústně. Jednalo se o zajištění příležitosti uzavření zprostředkovávané smlouvy (smlouvy o dílo) mezi dlužníkem a třetí osobou na výstavbu rodinných domků, kdy žalovaná zajišťovala klienty, kteří následně s dlužníkem tuto smlouvu uzavřeli. S ohledem na skutečnost, že Smlouva o zprostředkování byla uzavřena v režimu zákona 89/2012 Sb., který zastává princip bez formálnosti právního jednání, a pro tuto smlouvu zákon žádnou formu nestanoví, je možné písemně uzavřenou smlouvu měnit písemně i ústně, výslovně i konkludentně. Je zcela nesporné, jaký konkrétní předmět smlouvy byl mezi účastníky ujednán, co bylo obsahem zprostředkovatelské činnosti žalované, neboť jak je výše popsáno, spolupráce obou účastníků bez jakýchkoli potíží fungoval po dlouhé období, žalovaná řádně zajišťovala a obstarávala dlužníkovi potencionální zájemce na výstavbu domů, s nimiž následně dlužník uzavřel smlouvu o dílo. Žalovaná se ohradila ohledně přiměřenosti výše provize. Provize za zprostředkování byla smluvními stranami, které vystupovaly při své podnikatelské činnosti, stanovena dohodou, po vzájemné domluvě a oboustranném uvážení právě tak, aby zcela odpovídala činnosti, kterou bude žalovaná pro dlužníka vykonávat. Výše provize zohledňuje smluvenou nadstandardní činnost žalované, která je výše popsána. Přiměřenost provize za zprostředkování je nutno posuzovat v každém jednotlivém případě zvlášť právě s ohledem na konkrétní vykonávanou činnost zprostředkovatele (žalované) a její obsah. Dále je třeba vzít v potaz, že žalovaná, jakožto zprostředkovatel, poskytovala služby dlužníkovi zprvu na své náklady a nebezpečí s tím, že tyto boudou kryty až z provize. Smlouva o zprostředkování ve svém čl. 3. odst. 3.2. stanoví výši provize jako 10 % z ceny díla. Z uvedeného je patrno, že i když zprostředkovávaná smlouva byla stranami vymezena alternativně (což zákon umožňuje), žalovaná svou činností zajišťovala dlužníkovi třetí osoby, se kterými on následně uzavíral smlouvu o dílo na výstavbu domu, což koresponduje s dohodou smluvních stran. V této souvislosti žalovaná dodává, že podstatnou náležitostí a pojmovým znakem smlouvy o zprostředkování je úplatnost, ve zprostředkovatelské smlouvě proto musí být sjednána povinnost zájemce zaplatit zprostředkovateli úplatu (provizi). Není však nutné, aby byla sjednána konkrétní výše provize či způsob jejího určení nebo její splatnost (ani ústně, ani písemně), v takovém případě se uplatní obecná úprava obsažená v § 1792 odst. 1, podle níž platí, že úplata byla ujednána ve výši obvyklé v době a v místě uzavření smlouvy. Nepodaří-li se takto výši úplaty určit, určí ji soud s přihlédnutím k obsahu smlouvy, povaze plnění a zvyklostem. Žalovaná má za to, že výše provize i její splatnost byla mezi účastníky smlouvy o zprostředkování řádně a určitě sjednána, o čemž svědčí nesporně skutečnost, že dlužník vždy provizi v řádné výši v čas dle dohody uhradil a též ustanovení čl. 3. odst. 3.1., jakož i v čl. 4 odst. 4.1., dle kterých je nárok žalované na provizi dán pouze v případě, kdy dojde mezi dlužníkem a třetí osobou k uzavření zprostředkovávané smlouvy. Tímto ujednáním účastníci určili skutečnou splatnost provize. Uvedené podporuje též nová právní úprava, která se od dřívější odlišuje. Ustanovení § 2447 odst. 1 výslovně hovoří o tom, že na uzavření zprostředkované smlouvy je vázána splatnost provize, nikoli vznik práva či nároku na provizi. Jakkoli považuje žalovaná ujednání o provizi (její výši a splatnosti) za řádné a určité a zcela přiměřené a odpovídající vykonané činnosti žalované, která je podrobně popsána výše, ani absence určení konkrétní výše provize, její splatnost nebo případná neplatnost těchto smluvních ustanovení, nemohou s ohledem na výše uvedené a jejich funkci jako tzv.„ accidentalia negotii“ způsobit neplatnost smlouvy o zprostředkování jako celku. Dále je třeba si uvědomit, že jde o provizi, tedy odměnu za poskytnuté služby, nikoliv o sankční ujednání typu smluvní pokuty, a záleží výhradně na smluvních stranách, jakou výši provize si ujednají. Toto ujednání tedy neodporuje zákonu, veřejnému pořádku ani dobrým mravům dle požadavků § 580 odst. 1 Občanského zákoníku, tudíž nelze absolutně (ani relativně) zneplatnit takové ujednání, a to obzvláště pokud jde o dvě právnické osoby, které tak činily v rámci své podnikatelské činnosti. Občanský zákoník obecně preferuje relativní neplatnost oproti absolutní. O relativní neplatnost jde ve všech případech, kdy zákoník jako následek vady právního jednání stanoví neplatnost a přitom nejde o některý z případů zákonem stanovené neplatnosti absolutní. Právní jednání se má prohlašovat za absolutně neplatné pouze ve výjimečných případech, a to když odporuje dobrým mravům, či odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Pakliže si strany vzájemně plnily a toto jednání bylo projevem svobodné vůle, pak nemohou být naplněny podmínky § 580 odst. 1 Občanského zákoníku. Ovšem i v případech neplatného právního jednání (ustanovení smlouvy) má soud právo změnit část právního jednání spočívající v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, která způsobuje jeho neplatnost a tuto příslušnou část právního jednání změní tak, aby odpovídala spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Případná neplatnost jednotlivých ustanovení Smlouvy o zprostředkování nezpůsobí neplatnost smlouvy jako celku. Uvedené vyplývá mimo jiné ze základních principů Občanského zákoníku a je též výslovně zakotveno též v čl. 9 smlouvy o zprostředkování. V takovém případě je nutno nahradit takovéto ustanovení dohodou strany, jejich zavedenou praxí, či zákonnými ustanoveními. Žalovaná též poukazuje na ust. § 579 Občanského zákoníku, kdy má za to, že žalobce, který jedná za dlužníka, není oprávněn vůbec námitku neplatnosti vznášet, neboť se jedná o subjekt, který sám ze smlouvy těžil, měl z ní výhody, podílel se na vyhotovení jejího obsahu, a v případě, že žalovaná bude povinna navrátit finanční prostředky žalobci, získal by tím žalobce pro sebe výhodu z neplatného právního jednání, přičemž takovýto postup by byl zcela proti dobrým mravům, zákonu a logickému uvažovaní, neboť žalovaná pro žalobce řádně vykonávala více jak rok a půl zprostředkovatelskou činnost a aktivně mu vyhledávala klienty, což vyplývá z počtu uhrazených provizí, přičemž dlužník z této činnosti žalované nepochybným způsobem profitoval. Závěrem chce žalovaný zopakovat, že mezi ním a dlužníkem nesporně docházelo k dlouhotrvající obchodní spolupráci, která byla vykonávána k oboustranné spokojenosti, kdy na jedné straně žalovaná poskytovala dlužníkovi výše popsané služby a dlužník mu za to hradil dohodnutou úplatu. Takto probíhající obchodní vztah byl vyjádřením vůle obou smluvních stran. Na uzavřenou smlouvu o zprostředkování (nebo na její jednotlivá ustanovení) mezi žalovanou a dlužníkem je též nutno pohlížet v souladu s ust. § 574 Občanského zákoníku, tedy jako na platnou, než jako na neplatnou, a to též vzhledem k zásadě autonomie vůle stran, kdy si na základě smlouvy vzájemně plnily, tudíž není důvod k neplatnosti dané smlouvy. V případě, že by soud skutečně došel k závěru, že je celá písemně uzavřená smlouva mezi žalovanou a dlužníkem neplatná (což s ohledem na výše uvedené žalovaná nepředpokládá), je nutno posoudit právní vztah mezi žalobcem a dlužníkem v souladu s ust. § 575 Občanského zákoníku, tedy přisoudit mu právní důsledky pro obě smluvní strany, podřadit jej pod určité právní jednání, neboť není možné, aby žalovaná byla nucena vykonávat svou činnost de facto bezplatně a vracet veškeré platby, které od dlužníka za své služby obdržela. Podle ust. § 555 odst. 1 Občanského zákoníku je nutno právní jednání posoudit podle jeho obsahu, kdy žalovaná má za to, že uzavřenou smlouvu lez též takto hodnotit jako„ rámcovou“ smlouvu o z prostředkování či„ inominátní“ smlouvu tím, že jednotlivá plnění byla realizována na základě ústně uzavřených dílčích smluv. Žalovaná dále odkazuje v této souvislosti na ustanovení § 1791 odst. 1 Občanského zákoníku, kdy vzniku a trvání závazku nebrání, není-li vyjádřen důvod, na jehož základě má dlužník povinnost plnit, avšak věřitel musí tento důvod prokázat, což žalovaná má za splněné. S ohledem na vše výše uvedené žalovaná navrhuje podanou žalobu v celém rozsahu zamítnout jako nedůvodnou, neboť veškeré platby (které požaduje žalobce vydat) mezi ním a dlužníkem proběhly na základě platně uzavřeného smluvního vztahu – smlouvy o zprostředkování a ve smluvené výši. Vyplacené částky dlužníkem označené jako provize představují pouze plnění, na které vznikl žalované oprávněný nárok, když splnila veškeré podmínky rozhodné pro jeho vznik. Nejedná se tedy o plnění bez právního důvodu, a tedy na jeho vydání není právní nárok.

3. Soud ve věci již jednou rozhodl a to rozsudkem ze dne 19. 10. 2017 č. j. [číslo jednací]. Rozhodnutí však bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2018 č. j. [číslo jednací] ve výroku I., III. a IV. zrušeno a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení se závazným pokynem nalézacímu soudu, aby zkoumal vůli stran při uzavírání smlouvy ze dne 1. 6. 2014. Tedy, aby bylo najisto postaveno, jaká smlouva byla mezi stranami uzavřena, zda smlouva o zprostředkování nebo smlouva o obchodním zastoupení, popř. jiný smluvní typ – příkaz či komise. V návaznosti na toto zjištění bude pak závěr o platnosti či neplatnosti předmětné smlouvy a následně se bude soud zabývat tím, zda byly splněny podmínky pro výplatu finančních částek, které jsou předmětem žaloby, kdy provede buď žalovanou navrhované důkazy, popř. dle závěru Krajského soudu vyjde pouze z výpisů z účtu dlužníka.

4. Soud provedl v řízení dokazování a vzal za prokázány následující skutečnosti. Z listiny označené jako Smlouva o zprostředkování vzal soud za prokázáno, že byla uzavřena mezi dlužníkem a žalovanou, kdy dlužník vystupoval jako zájemce a žalovaná jako zprostředkovatel. Smlouva byla uzavřena dne 1. 6. 2014 s odkazem na ustanovení § 2445 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. V článku 2 byl vymezen předmět smlouvy tak, že předmětem smlouvy je závazek žalované vykonávat činnosti, na základě kterých opatří zájemci příležitost k uzavření zprostředkovávané smlouvy. Zájemce se zavázal hradit zprostředkovateli za jeho činnost dle této smlouvy provizi. Provize byla vymezena v článku 3. bod 3.

2. V případě, kdy zprostředkovatel obstará pro zájemce příležitost k uzavření zprostředkovávané smlouvy, zavazuje se zájemce uhradit zprostředkovateli provizi ve výši 10 % z ceny díla včetně DPH. Co do práv a povinností smluvních stran tyto byly specifikovány v článku 3. bod 3.1. - případě, kdy přičiněním zprostředkovatele dojde k uzavření zprostředkovávané smlouvy mezi zájemcem a kupujícím, je zájemce povinen zaplatit zprostředkovateli provizi. Z bodu 3.4. pak vyplývá, že zájemce je povinen poskytnout součinnost potřebnou ke sjednání a uzavření zprostředkovávané smlouvy. V článku 4 bod 4.1. si strany dojednaly, že zájemce bere na vědomí, že zprostředkovatel vykonává veškeré zprostředkovatelské činnosti zcela na své náklady a odměna mu náleží pouze tehdy, pokud zprostředkuje zájemci uzavření zprostředkovávané smlouvy. V článku 1 si strany dohodly vymezení smlouvou užívaných pojmů, kdy z tohoto vyplývá, že provize je odměna zprostředkovatele ve výši stanovené v příslušných ustanoveních smlouvy. Kupující znamená jakoukoli třetí osobu, která projevila zájem uzavřít kupní smlouvu nebo smlouvu o budoucí kupní smlouvě, popřípadě smlouvu o dílo nebo smlouvu o budoucí smlouvě o dílo, popřípadě rezervační smlouvu (souhrn těchto smluv bude nadále ve smlouvě označován pojmem„ zprostředkovávaná smlouva“), se zájemcem anebo zprostředkovávanou smlouvu se zájemcem již uzavřela. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 10. 2016 ve spojení s dodejkou vzal soud za prokázáno, že žalobce v zastoupení advokátem vyzval žalované k úhradě dluhu ve výši 6 761 000 Kč s odkazem na neplatnost smlouvy o zprostředkování ze dne 1. 6. 2014. Důvodem neplatnosti měla být neurčitost vymezení zprostředkovávané smlouvy, dále její nesrozumitelnost a neurčitost u jednání, ze kterého má vyplývat způsob výpočtu provize, rovněž nesrozumitelnost splatnosti provize, kdy splatnost provize si v jednotlivých ustanoveních vzájemně odporuje. Stejně tak je neplatná provize co do výše, neboť je v porovnání s ostatními realitními kancelářemi nepřiměřeně vysoká. Přílohou předžalobní upomínky byl přehled klientů bez nároků na provizi. Žalované byla určena lhůta 7 dnů od doručení výzvy pro plnění dlužné částky. Dle dodejky byla předžalobní upomínka převzata žalovanou 20. 10. 2016. Z přílohy předžalobní upomínky se podává přehled provizí, které nárokuje žalobce předžalobní upomínkou k vrácení. Z výpisu účtu společnosti [právnická osoba] vzal soud za prokázáno, že 5. 12. 2014 byla žalované poukázána částka 339 000 Kč – rodinný dům [anonymizována dvě slova], [jméno] [příjmení], dále platba ve výši 269 000 Kč – rodinný dům [anonymizována dvě slova], [příjmení] [příjmení], dne 5. 3. 2015 pak byla poukázána částka 200 000 Kč – [anonymizováno], rodinný dům, [příjmení], dne 3. 4. 2015 částka 200 000 Kč – zprostředkování rodinný dům, [příjmení], dále částka 326 292 Kč – prodej rodinný dům, [příjmení], dále dne 13. 5. 2015 částka 325 386 Kč – rodinný dům, [anonymizováno], dále 25. 5. 2015 částka 316 250 Kč – prodej rodinný dům, [příjmení], dále dne 26. 5. 2015 částka 362 505 Kč – prodej rodinný dům [anonymizována dvě slova], [jméno] [příjmení], dále dne 15. 7. 2015 částka 250 941 Kč – rodinný dům [anonymizována dvě slova], [titul]. [příjmení], dále 5. 8. 2015 částka 391 900 Kč – [anonymizováno] [číslo], částka 357 080 Kč – [anonymizováno] [číslo], částka 399 999 Kč – [anonymizováno] [číslo], dále dne 27. 8. 2015 částka 255 500 Kč – prodej rodinný dům, [anonymizováno], dále dne 2. 9. 2015 částka 234 500 Kč – prodej rodinný dům, [jméno] [příjmení], dále dne 4. 9. 2015 částka 486 500 Kč – [anonymizováno]: [číslo], dále dne 15. 9. 2015 částka 412 835 Kč – prodej, [jméno] [příjmení], individuál, dále dne 25. 11. 2015 částka 285 070 Kč – rodinný dům, [příjmení], dále dne 5. 1. 2016 částka 100 000 Kč – [anonymizováno]: [číslo], [jméno] [příjmení], částka 150 000 Kč – [anonymizováno]: [číslo], [příjmení] [jméno] a dne 3. 2. 2016 částka 50 000 Kč – prodej [anonymizováno], [jméno] [příjmení] a částka 213 000 Kč – prodej [anonymizováno], [obec] [anonymizováno] Celkem se jedná o částku 5 925 758 Kč.

5. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] se podává, že smlouvu ze dne 1. 6. 2014 podepsal za žalovanou předseda představenstva pan [příjmení], za žalobce pan [příjmení]. Jednání před uzavřením smlouvy se účastnili v podstatě všichni členové představenstva. Nevyjednávaly se žádné podrobné podmínky, protože [právnická osoba] převzala aktivity společnosti, pro kterou vykonávali totožnou činnost, a to aktivity [právnická osoba] Tyto společnosti byly propojené majetnicky osobou pana [příjmení]. Jak pro [právnická osoba], tak následně pro [právnická osoba] makléři žalované zprostředkovávali výstavbu domů, které prováděla společnost dříve [příjmení] následně [anonymizováno]. Měli za úkol inzerovat jejich domy, vyhledávat potenciální klienty a motivovat je, aby uzavřeli smlouvu s těmito společnostmi. Smlouva se [právnická osoba] obsahově postihovala stejnou činnost, jakou následně prováděli pro žalobce. Důvodem pro uzavření smlouvy byl požadavek účetní. Mezi stranami byla dohoda, že nárok na provizi měl vzniknout po podpisu zprostředkované smlouvy, a to buď smlouvy rezervační, nebo smlouvy o smlouvě budoucí o dílo, popř. přímo smlouvy o dílo. V praxi to fungovalo tak, že až do [anonymizováno] přišla v souvislosti se zmíněnými smlouvami nějaká platba, obvykle se jednalo o zálohu ve výši 15 %, tak následně žalovaná vystavila fakturu a tato byla proplacena. Spolupráce dle smlouvy o zprostředkování trvala od roku 2014 asi do února roku 2016. Za celou dobu nebyl nikdy zpochybněn písemně či ústně nárok žalované na provizi. Výše provize byla výsledkem společné dohody, kdy už z předchozích činností znali jejich náročnost, rovněž výše provize měla být motivační pro makléře žalované, aby prodávali právě domy žalobce, neboť působili pro žalovanou jako OSVČ. Dohodli se na výši provize 10 % včetně DPH ze základní ceny domu bez ohledu, zda cena byla následně navyšována např. vícepracemi. Svědek si nevybavil, kdo vyhotovil koncept samotné smlouvy ze dne 1. 6. 2014. V té době oba subjekty úzce spolupracovaly s advokátem [příjmení], pravděpodobně ho vypracoval on, neboť oba subjekty byly v době uzavření smlouvy personálně propojeny osobou pana [jméno] [příjmení], který byl ve statutárních orgánech obou společností. V době uzavření smlouvy byl ve správní radě žalobce i svědek a pan [příjmení]. Činnost žalované spočívala ve zprostředkování, které zahrnovalo inzerci pozemku, přičemž vedle inzerce pozemku se inzerovala i nabídka domu, který by na daném pozemku mohl být postaven [právnická osoba]. Pokud klient zareagoval na nabídku pozemku, předpokládalo se, že bude chtít stavět dům, proto mu makléři žalované vysvětlovali rozdíl mezi domy zděnými a domy, které stavěla [právnická osoba], jednalo se o dřevostavby. Makléři se scházeli s klienty přímo na pozemku. Pokud chtěli vědět více, sdělovali jim technologické rozdíly, zajišťovali informace k případným změnám nabídky domů a jejich úpravy. Makléři zjišťovali, jaká by byla následná cena po úpravách, rovněž zajišťovali prohlídky již postavených domů, popř. i schůzky s vlastníky realizovaných staveb. Dále se konala řada schůzek s klienty kvůli uzavření smlouvy o dílo, zajišťovaly se podklady pro výstavbu, mezi makléřem a klientem probíhala bohatá emailová komunikace. Makléři zajišťovali vše, co bylo potřebné k podpisu smlouvy o dílo. Po podpisu smlouvy o dílo či rezervační smlouvy měl být klient předán realizačnímu týmu, přesto i následně makléři poskytovali klientům služby v případě, že klient měl pocit, že něco nefunguje nebo drhne. Tyto služby byly klientům poskytovány především v představebním řízení. Takto fungovala spolupráce od podpisu smlouvy až do počátku roku 2016. K činnosti žalované žalobce nikdy žádné výhrady neměl. V podstatě nad rámec předmětné smlouvy, ovšem pro podporu jejich zprostředkovatelské činnosti, propagovali činnost žalobce i na marketingových schůzkách. Měli jejich vizualizace nalepené na firemních vozidlech, jakož i ve svých firemních kancelářích. Stejně tak společnost a její práci propagovali na setkáních, které organizovali pro své makléře a partnery 3x – 4x ročně. Splatnost provizí byla na dohodě. Nárok na provizi vznikl uzavřením shora uváděných zprostředkovávaných smluv. Následně byla vystavena faktura s nějakou splatností a [anonymizováno] uhradil každou fakturu bez jakýchkoli problémů po celou dobu spolupráce. Všichni makléři měli možnost nabízet domy žalobkyně, měli k tomu mandát, pokud sami chtěli domy nabízet, resp. inzerovat, mohli. Pořádali školení, jehož se účastnili pouze ti, kteří o to měli zájem. Školení prováděli jak k pozemkům, tak k ostatním nabízeným produktům. K technologii výstavby domů [anonymizováno] prováděl školení pan [příjmení] a někdo další z této společnosti, svědek si vybavil pana [jméno] [příjmení]. Systém případného vrácení provizí by se řešil případ od případu, rozhodoval by to pan [příjmení], ale prakticky k tomu nikdy nedošlo. Pokud někoho zaujala nabídka, v drtivé většině byl kontaktován přes callcentrum, protože přímé kontakty na makléře společnost neinzerovala, aby měla společnost přehled. Rozsah zprostředkovatelské činnosti žalované byl znám od počátku spolupráce, vědělo se, že makléři budou nabízet spolu s pozemkem možnost výstavby domů [anonymizováno]. Po dobu spolupráce se měnila snad jen prodejní argumentace. Pokud měl svědek porovnat běžné zprostředkovatelské obchody nemovitostí a zprostředkování výstavby domů [anonymizováno], uvedl, že jde o absolutní nepoměr. Prodej klasické stojící nemovitosti je jednodušší, klient si max. vezme nějakého odborníka, ten řekne a klidně následující den se klient rozhodne. Klasický prodej může trvat klidně v řádech dnů, 3-4 dny. Při zprostředkování výstavby domů [anonymizováno] se jednalo o časově náročnou zprostředkovatelskou činnost, která trvala i 5-6 měsíců. Bylo nutné probudit zájem klienta o produkt [anonymizováno] v silné konkurenci jiných subjektů. S klientem se kreslily půdorysy ať již na papíru nebo PC programech. Zde klient potřeboval několik měsíců, aby se mohl rozhodnout. Vyžadoval v rámci toho součinnost makléře, rovněž se na něj klienti obraceli již v době probíhajícího stavebního řízení. Makléř jim spolupráci z důvodu zachování dobrého renomé nemohl odmítnout. Rozsah činností poskytovaných žalovanou žalobkyni by tato neufinancovala, minimálně v počátku existence společnosti. K výkonu činností je zapotřebí mít automobily, se zprostředkováním jsou spojeny i nějaké fixní náklady. [anonymizováno] neměl v podstatě žádnou minulost, neměl reference, a to mu nahradila žalovaná našim jménem, neboť v té době byli jedna z největších realitních kanceláří v republice. Navíc platby jsou v podstatě realizovány z provizí, což je výhodné, k platbám dochází až po realizaci samotného obchodu, resp. zajištění příležitosti pro uzavření smluvního vztahu. K výši provize pro jednotlivé zprostředkovatele uvedl, že záleželo na kariérní pozici makléře, rozdělovalo se 67 % z provize. To se rozdělilo mezi makléře dle kariérního řádu, zbytek si ponechávala žalovaná na provozní náklady. Tak jako veškeré provize ze zprostředkování klasických stojících domů. Z výslechu jednatele společnosti [příjmení] [jméno] [příjmení] se podává, že smlouvu z 1. 6. 2014 podepsal za úpadce, tedy [právnická osoba]. Před podpisem smlouvy se za tuto společnost účastnil jednání o smlouvě pouze on. Smlouva měla postihnout provizní nároky žalované v případě, kdy sežene klienta pro úpadce. Šlo o to, že žalovaná měla k dispozici množství pozemků, které inzerovala k prodeji, a proto se domluvili, že spolu s pozemky bude inzerovat i prodej domů [právnická osoba]. Domluva byla taková, že pokud prodají dům, tak jim měl vzniknout nárok na provizi. Insolvenční správce pravděpodobně vnímá jako problém, že provize byly vyplaceny přesto, že domy nebyly úpadcem dostavěny z důvodu zahájení insolvenčního řízení. Pokud jde o splatnost provize, pak domluva byla taková, že nárok a tedy i splatnost nastane v okamžiku, kdy klient uhradí už jen zálohu na stavbu domu. Před touto smlouvou podobným způsobem spolupracovala s žalovanou [právnická osoba]. V podstatě způsob, jakým měl fungovat [anonymizováno], se zkoušel před jeho vznikem na [právnická osoba]. Po vzniku [anonymizováno] chtěl mít spolupráci podchycenou smluvně. Nebyl důvod jakkoli měnit spolupráci s žalovanou, která fungovala se [právnická osoba]. V podstatě na to plynule navázali. Provize byly stejné jako s [anonymizováno], jednalo se o částku ve výši 10 % včetně DPH. Spolupráce skončila sepisem notářského zápisu ze dne 19. 2. 2016, resp. 16. 2. 2016, kdy se pan [příjmení] a pan [příjmení] nechali vypsat z dozorčí rady [anonymizováno], resp. ze správní rady. Po celou dobu spolupráce nikdy nebyl problém s vyúčtovanými provizemi a s jejich úhradou. Fungovalo to tak, že zákazník poslal peníze, žalovaná vystavila fakturu na provize a v podstatě do hodiny měla peníze na účtu. Výška či důvodnost vyúčtování provizí nebyla nikdy ze strany [anonymizováno] napadena. V lednu 2016 začal chystat změnu konceptu fungování [anonymizováno], chtěl otevřít i cihlovou divizi a navrhl změnu účtování a výplaty provizí tak, že budou dopředu vyplacena třeba 3 % z provize a zbytek do 10 % bude uhrazen po zaplacení celkové ceny domu a po jejím dostavění. Nicméně k podrobnějšímu řešení už nedošlo s ohledem na shora uvedené skutečnosti z února 2016. Koncept smlouvy z 1. 6. 2014 vypracoval s určitostí [titul]. [jméno] [příjmení], který byl v té době právníkem žalované. Pokud jde o podrobný popis poskytovaných služeb žalované, tak se jednalo o klasickou inzerci, letáky, pokud chtěl dělat kampaně, tak se obracel na ně, byli v tom dobří. Prodej domů žalobkyně zprostředkovávali makléři žalované, kteří ale fungovali spíše jako tipaři. Vytipovali klienta a následně pokud klient chtěl nějakým způsobem zasáhnout technicky do modelu domu, tak už byl odkázán na mnou vytipované a školené makléře žalované, bylo jich 10, kteří s ním prodej domu dokončili. Tyto lidi školil přímo on, zkoušel je a informoval je o technických parametrech jejich domů. Tito makléři disponovali vizitkami [anonymizováno], ale vypláceni byli žalovanou. Domy [anonymizováno] mohli nabízet všichni makléři žalované, ale teprve poté, co byli jím proškoleni. Nikdy se nestalo, že by žalovaná nějaké provize [anonymizováno] vrátila jen tak. Pokud klienta zaujala inzerce na prodej našich domů, pak inzerce byla vždy pod hlavičkou žalované, tudíž klient kontaktoval přes infolinku žalovanou. Taková byla naše domluva a spolupráce. Po celou dobu trvání smluvního vztahu nikdy neproběhla reklamace fakturace nebo vrácení již vyplacených provizí, resp. stávalo se, že klient, který podepsal smlouvu a uhradil už zálohu, tudíž nám vznikla povinnost a vyplatili jsme provizi, od smlouvy odstoupil a záloha mu byla vrácena zpět. V takovém případě běžně ze strany žalované docházelo k vrácení vyplacené provize naší společnosti. To nebyl až tak ojedinělý případ, nicméně takto ten mechanismus fungoval bez jakýchkoliv problémů a dle naší domluvy. Ze 30 domů to mohlo být 5-6 domů, kde došlo k této situaci. Většinou bylo důvodem pro storno smlouvy, že klient chtěl nějaký typ domu, ovšem tento se neslučoval s regulativy dané obce pro výstavbu, nebo si klient koupil pozemek a zapomněl řešit příjezdovou cestu. Z účastnické výpovědi [jméno] [příjmení] se podává, že jednání před uzavřením smlouvy ze dne 1. 6. 2014 vedl za úpadce vždycky pan [jméno] [příjmení]. Za žalovanou se jednání účastnil buď on, nebo pan [příjmení]. Návrh smlouvy s určitostí vypracovala advokátní kancelář [titul]. [anonymizováno] Smlouva měla zachytit spolupráci mezi úpadcem a žalovanou, kdy žalovaná prostř. svých makléřů měla za pomoci obchodních nástrojů najít pro úpadce klienty, kteří si koupí výstavbu domů, které úpadce stavěl. Jednalo se o dřevostavby. Konkrétně makléř pokud našel pozemek, byla zajištěna vizualizace domu, který stavěl úpadce, přesně pro tento pozemek. Žalovaná měla pro úpadce specializovanou skupinu makléřů, kteří procházeli speciálním školením, protože domy [anonymizováno] byly v té době technologickou novinkou. Makléři dokonce navštívili i výrobu, aby se seznámili s procesem, jak to funguje. Žalovaná pro úpadce zajišťovala propagaci a inzerci, tuto platila ze svých finančních prostředků. Vytvořila pro produkty úpadce katalogy, používalo se jejich logo na propisky, vizitky, byly zajištěny polepy na vozy makléřů, pro každý pozemek, který byl inzerován, byl vytvořen billboard s vizualizací domu [anonymizováno]. Makléř vedl jednání s klientem od počátku, řešil i případné komplikace při zasíťování pozemků. Zajišťoval územní plánovací informace. Ke konci, kdy [anonymizováno] přestával s klienty komunikovat, řešili makléři veškeré komplikace za [právnická osoba]. Spolupráce s [anonymizováno] neskončila pro žalovanou dobře, byly z toho jenom komplikace. Nárok na provizi vznikl makléři ve chvíli, kdy našel klienta, který měl zájem o dům [anonymizováno] a potom s ním byla sepsána rezervační smlouva nebo přímo smlouva kupní a v tuto chvíli vznikl žalované nárok na provizi. Provize byla ve výši asi 10 % včetně DPH. Jedná se o standartní výši provize pro specializované nemovitosti. Z této provize náleželo makléři 67 %. Výše provize pro zprostředkovatele se vždy odvíjí od náročnosti obchodního případu. U [anonymizováno] se jednalo o specializovaný nový typ domů, proto byla provize dohodnuta v takové výši. Výši provize navrhl sám úpadce, aby si zajistil výjimečné místo v konkurenci na trhu. Fakturace provize probíhala tak, že po podpisu rezervační či kupní smlouvy, vystavila žalovaná fakturu pro úpadce a tento ji proplatil. Za celou dobu spolupráce nikdy proti fakturaci provizí ze strany úpadce nebylo ničeho namítáno, nikdy fakturace nebyla reklamována. Nebyl pro to důvod, protože pro úpadce našli klienta a zajistili celý servis. Klienti je kontaktovali přes callcentrum žalované, kde byla vyčleněna přímo jedna linka pro [anonymizováno], byli to specializovaní operátoři, kteří prošli školením pro nabízení domů [anonymizováno]. Callcentrum následně kontaktovalo přes notifikaci makléře, byly předány údaje klienta a klientovi údaje na makléře a následně byla domluvena schůzka mezi makléřem a klientem. Tento produkt museli zainvestovat z vlastních finančních prostředků, na toto jim [anonymizováno] nic nepřispěl. Služeb žalované [příjmení] využíval, protože svým působením žalovaná ušetřila úpadci možná i několik let práce, usnadnila mu vstup na trh přes síť makléřů, která v té době působila po celém území ČR. V té době měli 27 poboček a na každý pozemek, který nabízeli k prodeji, se dělala vizualizace domu od [právnická osoba]. Jednalo se vlastně o dvojí práci, neboť nabízeli pozemek samozřejmě samostatně a zároveň i s vizualizací [anonymizováno]. Měli v té době 36 serverů, které se musely každodenně aktualizovat, udržovat a platit. Na většině využívaných serverů nabídky průběžně i topovali, aby zajistili přednostní pozice při zobrazování, je třeba vzít v potaz, že měli v nabídce i 50 domů, toto platili rovněž sami.

6. Z dalších provedených důkazů soud nečinil žádná skutková zjištění, protože tato by nemohla mít žádný vliv na níže provedené právní hodnocení věci.

7. Na základě provedeného dokazování a nesporných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Strany si sjednaly písemně k datu 1. 6. 2014 obsah vzájemných práv a povinností ve smlouvě, kterou označili jako Smlouva o zprostředkování. Kontraktačního procesu se zúčastnil za žalobkyni – úpadce pan [jméno] [příjmení] a za žalovanou pan [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení]. Obsah smluvních ujednání písemně zachycoval dosavadní činnost žalované pro [právnická osoba], která končila činnost a plynule na ni navazovala [právnická osoba]. Tyto společnosti byly personálně spojeny osobou [jméno] [příjmení]. Náplní činnosti žalované pro žalobkyni – úpadce bylo to, že makléři žalované zprostředkovávali prodej výstavby domů, které prováděla [právnická osoba]. Měli za úkol inzerovat jejich domy, vyhledávat potenciální klienty a motivovat je, aby uzavřeli smlouvu se [právnická osoba]. Za tímto účelem žalovaná poskytovala žalobkyni služby callcentra, automobily žalované byly opatřeny reklamními polepy [právnická osoba], makléři žalované byli školeni o způsobu výstavby domů žalobkyně – úpadce, makléře školil přímo [jméno] [příjmení]. Nárok na provizi vznikl žalované po podpisu zprostředkované smlouvy, a to buď smlouvy rezervační nebo smlouvy o smlouvě budoucí o dílo, popř. přímo smlouvy o dílo. V praxi to fungovalo tak, že až do [anonymizováno] přišla v souvislosti se zmíněnými smlouvami nějaká platba, obvykle se jednalo o zálohu, žalovaná vystavila fakturu a tato byla proplacena. Spolupráce dle smlouvy o zprostředkování trvala od roku 2014 do února roku 2016. Za celou dobu nebyl nikdy zpochybněn písemně či ústně nárok žalované na provizi, nikdy nebyl postup žalované reklamován. Výše provize byla výsledkem společné dohody, na základě předchozí spolupráce se [právnická osoba]. Z účtu společnosti [právnická osoba] byla od 5. 12. 2014 do 3. 2. 2016 žalované poukázána částka celkem 5 925 758 Kč, která představovala provize dle smlouvy o zprostředkování ze dne 1. 6. 2014.

8. Žalobkyně odůvodnila žalobní nárok jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, který vystavěla na tvrzení o neplatnosti smlouvy o zprostředkování ze dne 1. 6. 2014 uzavřené mezi úpadcem a žalovanou. Dle závazného pokynu nadřízeného soudu nalézací soud doplnil dokazování výslechem osob, které se za dlužníka a žalovanou účastnily kontraktačního procesu, jakož i veškeré další spolupráce na základě smluvních ujednání ze dne 1. 6. 2014. V řízení bylo prokázáno, že se jednalo o spolupráci, která navazovala svým obsahem na předcházející spolupráci mezi žalovanou a [právnická osoba], která ukončila svou činnost a jejíž aktivity převzala [právnická osoba]. Společnost [anonymizováno] a [anonymizováno] byly propojeny osobou [jméno] [příjmení] a zabývaly se prakticky totožnou činností. Smlouva měla smluvně upravit činnost žalované při zprostředkování prodeje domů zhotovovaných úpadcem. Náplní její činnosti měla být inzerce domů, vyhledávání potenciálních klientů, motivace, aby uzavřeli smlouvu se [právnická osoba]. Za tímto účelem měla žalovaná poskytovat žalobkyni služby callcentra, automobily žalované byly opatřeny reklamními polepy [právnická osoba], makléři žalované byli školeni o způsobu výstavby domů žalobkyně – úpadce. Nárok na provizi žalované vznikl po podpisu zprostředkované smlouvy, a to buď smlouvy rezervační, smlouvy o smlouvě budoucí o dílo, popř. přímo smlouvy o dílo. Jak svědek [jméno] [příjmení], tak jednatel úpadce, tak bývalý jednatel žalované [příjmení] [příjmení] shodně potvrdili, že takto činnost žalované pro úpadce skutečně probíhala, stejně tak vypověděli shodně, že v praxi to fungovalo tak, že když do [anonymizováno] přišla v souvislosti se zmíněnými smlouvami nějaká platba, tak následně žalovaná vystavila fakturu a tato byla proplacena. Spolupráce dle smlouvy o zprostředkování trvala od roku 2014 asi do února roku 2016. Za celou dobu nebyl nikdy zpochybněn písemně či ústně nárok žalované na provizi, nikdy nebyl postup žalované reklamován. Rovněž shodně uvedli, že výše provize byla výsledkem společné dohody, na základě předchozí spolupráce se [právnická osoba], přičemž [příjmení] [příjmení] uvedl, že výši provize navrhl sám úpadce. Z účtu společnosti [právnická osoba] byla od 5. 12. 2014 do 3. 2. 2016 žalované poukázána částka celkem 5 925 758 Kč, která představovala provize dle smlouvy o zprostředkování ze dne 1. 6. 2014. S ohledem na prokázané shodné skutečnosti o obsahu spolupráce žalované s úpadcem nelze než v daném případě dospět závěru o existenci a platnosti smlouvy o zprostředkování ze dne 1. 6. 2014, která je v souladu s ust. § 2445 o. z., neboť svým obsahem zcela vystihuje společný záměr smluvních stran co do jejich vzájemných práv a povinností, ujednání jsou v souladu se společně stanoveným záměrem stran ohledně způsobu a formy jejich spolupráce, která byla založena opakované činnosti za úplatu. Předmětem smlouvy bylo zprostředkování uzavření zcela určitých smluvních typů pomocí souboru činností vykonávaných žalovanou. Pokud žalobkyně napadala neurčitost vymezení závazku žalované, soud tento názor nesdílí, jak již uvedl ve svém předcházejícím rozhodnutí. Nejedná se rozhodně o takovou nepřesnost, která by způsobovala neplatnost smlouvy jako celku, nehledě na skutečnost, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že obě smluvní strany zcela přesně věděly, co je obsahem a podstatou činností, které žalovaná pro úpadce má provádět a které prováděla. Ve smlouvě byly vymezeny smluvní typy, jejichž uzavření, resp. příležitost k uzavření, má být výsledkem činností žalované pro úpadce. S přihlédnutím k předmětům podnikání obou stran, jak vyplývají z výpisů z obchodního rejstříku (což nebylo mezi stranami sporné), je zřejmý úmysl stran, k uzavření jakých smluv má žalovaná svojí činností přispět, tedy je zřejmý druh obchodů, které mají být žalobcem za přispění žalované uzavřeny. Smlouva o zprostředkování je typově smlouvou úplatnou, zde rovněž žalobkyně namítala neurčitost ujednání, která by měla způsobit neplatnost smlouvy. Soud má však za to, že neplatnost smlouvy a to ani částečná nemůže být způsobena pouze tím, že na jednom místě je v předmětné smlouvě úplata nazývána provizí a na jiném místě odměnou. Jde o formulační nepřesnost, ale ne takovou, která by způsobovala neplatnost ujednání o povinnosti hradit úplatu za provedenou činnost, natož nepřesnost, která by způsobovala neplatnost smlouvy jako celku. Stejně tak má soud za to, že lze překlenout výkladem formulační nepřesnost u určení výše provize či úplaty, spočívající v použití slovního spojení„ z ceny díla“. Za situace, kdy je zřejmé, jaké smluvní typy, resp. druhy obchodů, mají být uzavírány, lze dospět i k tomu z čeho má být oněch 10 % provize počítáno. V řízení bylo prokázáno, že úpadce uhradil ze svého účtu žalované z titulu předmětné smlouvy od 5. 12. 2014 do 3. 2. 2016 částku celkem 5 925 758 Kč za provize, přičemž co do samotné výplaty finančních prostředků mezi stranami nebylo sporu. Jednalo se tedy o výplatu smluvně dohodnuté výše finančních prostředků, na které vznikl žalované právní nárok, neboť splnila smluvně dohodnuté povinnosti. Nejedná se tedy o plnění bez právního důvodu a na vydání finančních prostředků v souvislosti s touto žalobou žalobkyni právo nevzniklo a soud tedy žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku ad I tohoto rozhodnutí.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná měla ve věci plný procesní úspěch. V dané věci zástupci žalované dle obsahu spisu vznikl nárok na následující úkony právní služby (§ 11 odst. 1, 2 vyhl. č. 177/1996 Sb.): 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) sepis vyjádření k žalobě ze dne 18. 2. 2017, 3) účast u ústního jednání dne 20. 6. 2017 9.05 – 9.37 hod. 4) vyjádření k výzvě soudu, doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ze dne 31. 8. 2017 5) účast u ústního jednání dne 12. 10. 2017 9.00 – 9.10 hod. 6) účast u vyhlášení rozhodnutí dne 19. 10. 2017 7) sepis odvolání včetně dvou doplnění 8) účast u ústního jednání odvolacího soudu dne 24. 7. 2018 9.20 – 9.55 hod. 9) vyjádření ve věci samé ze dne 26. 5. 2019 10) účast u ústního jednání dne 28. 5. 2019 9.30 – 9.47 hod. 11) účast u ústního jednání dne 6. 8. 2019 9.30 – 10.58 hod. 12) účast u ústního jednání dne 29. 4. 2021 9.30 – 10.18 hod.

10. Za úkony dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. úkony pod body 1) – 5) a 7) – 12) náleží žalované náhrada nákladů ve výši odměny za úkon právní služby, přičemž dle § 8 odst. 1 téže vyhlášky, platné ke dni rozhodnutí soudu, tarifní hodnotou je výše peněžitého plnění bez příslušenství, což v tomto případě odpovídá sazbě 32 020 Kč (§ 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. celkem 352 220 Kč, plus DPH 21 % ve výši 73 966 Kč, celkem 426 186 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř.

11. Za úkon dle § 11 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. úkon pod bodem 6) náleží žalované náhrada nákladů ve výši ½ odměny za úkon právní služby, což v tomto případě odpovídá sazbě 16 010 Kč (§ 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), plus DPH 21 % ve výši 3 362 Kč, celkem 19 372 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř.

12. Dále soud žalované přiznal také paušální náhradu hotových výdajů advokáta za totožných 12 úkonů právní služby, vždy ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem 3 600 Kč plus DPH 21% celkem 756 Kč, celkem 4 356 Kč.

13. Dále náhrada za promeškaný čas při cestě ze sídla advokáta k ústnímu jednání a zpět, vždy z [obec] do [obec] a zpět v rozsahu 2 x započatá půlhodina á 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – 7 x 400 Kč, tj. celkem 2 800 Kč plus DPH 21 % ve výši 588 Kč, celkem 3 388 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř.

14. Dále cestovní výdaje ve smyslu § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. -) vyhl. č. 440/2016 Sb. za cestu k ústnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět 2x (20. 6. a 12. 10. 2017) motorovým vozidlem [anonymizována dvě slova], tj. 4 x 95 km, při spotřebě 4,5 l /100 km, ceně motorové nafty 28,60 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 3,90 Kč/km, tj. celkem 1 971 Kč, plus DPH 21 % 414 Kč, ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. celkem 2 385 Kč; -) vyhl. č. 440/2016 Sb. za cestu k ústnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět (19. 10. 2017) motorovým vozidlem [anonymizována dvě slova], tj. 2 x 95 km, při spotřebě 5,1 l /100 km, ceně motorové nafty 28,60 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 3,90 Kč/km, tj. celkem 1 018 Kč, plus DPH 21 % 214 Kč ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. celkem 1 232 Kč; -) vyhl. č. 463/2017 Sb. za cestu k ústnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět (24. 7. 2018) motorovým vozidlem [anonymizována dvě slova], tj. 2 x 95 km, při spotřebě 5,1 l /100 km, ceně motorové nafty 29,80 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 4 Kč/km, tj. celkem 1 048 Kč, plus DPH 21 % 220 Kč ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. celkem 1 268 Kč; -) vyhl. č. 333/2018 Sb. za cestu k ústnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět 4x (28. 5. 2019 a 6. 8. 2019) motorovým vozidlem [anonymizována dvě slova], tj. 4 x 95 km, při spotřebě 5,1 l /100 km, ceně motorové nafty 33,60 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 4,10 Kč/km, tj. celkem 2 219 Kč, plus DPH 21 % 466 Kč ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. celkem 2 685 Kč; -) vyhl. č. 589/2020 Sb. za cestu k ústnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět (29. 4. 2021) motorovým vozidlem [anonymizováno], tj. 2 x 95 km, při spotřebě 4,5 l /100 km, ceně motorové nafty 27,20 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 4,40 Kč/km, tj. celkem 1 069 Kč, plus DPH 21 % 224 Kč ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. celkem 1 293 Kč.

15. Dále má žalovaná rovněž právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 296 288 Kč.

16. Celkem tedy soud žalované přiznal na náhradě nákladů řízení částku 758 453 Kč.

17. Náklady řízení byl žalobce zavázán zaplatit žalované ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalobce zavázal k rukám zástupce žalované dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

18. Soud nepřiznal žalované odměnu za úkon právní služby spočívající ve dvojím doplnění odvolání, neboť odvolání jako takové mělo být úkonem právní služby zcela perfektním, odpovídajícím ust. § 205 a násl. o. s. ř., zejména bylo-li podáno prostřednictvím advokáta. Žalovaná mohla pro doplnění odvolání využít žádosti o prodloužení lhůty k podání odůvodnění odvolání, tak aby byly z jejího pohledu využity veškeré relevantní argumentační důvody. Jestliže advokát z vlastní iniciativy z jeho pohledu imperfektní odvolání doplnil, nelze takový úkon právní služby považovat úkon, za který náleží odměna, neboť z hlediska ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. se nejedná o žalovanou účelně vynaložený náklad řízení. Rovněž soud nepřiznal žalované nárok na dva úkony právní služby spočívající v nahlížení do spisu dne 21. 5. 2018 a 12. 7. 2018 Ani tyto úkony soud nevyhodnotil jako účelně vynaložený náklad řízení. Žalovaná odkázala při vyúčtování těchto úkonů na nálezy ÚS ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 4012/18 a ze dne 9. 1. 2021 sp. zn. I. ÚS 3906/17. Soud je však toho názoru, že předmětné nálezy nelze v daném případě aplikovat. Ústavní soud ve svých rozhodnutích nahlížení do spisu označil jako účelně vynaložený náklad řízení ve zcela odlišné situaci, zdůraznil především okolnosti daného případu, v jedné z věcí se jednalo o závažnou trestnou činnost. Zástupce zde převzal zastoupení stěžovatele v době probíhajícího trestního stíhání a bylo tedy nutno seznámit se s obsahem spisu (sp. zn. I. ÚS 3906/17). V rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 4012/18 je pak výslovně uvedeno, že„ ne každé nahlížení do spisu a jeho prostudování v rámci civilního soudního řízení lze analogicky posuzovat za samostatný úkon právní služby, za který by náležela advokátovi odměna, nýbrž jen takové prostudování spisu, které by svým významem mohlo odpovídat prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, neboť ani v trestním řízení nenáleží advokátovi za každé nahlížení do spisu či jeho prostudování odměna, nýbrž jen prostudování spisu„ po skončení vyšetřování“, přesněji řečeno v okamžiku, kdy policejní orgán uzná vyšetřování za skončené a jeho výsledky za postačující k podání obžaloby (srovnej § 166 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů). Toto prostudování vyšetřovacího spisu včetně jeho příloh je důležitým okamžikem trestního řízení, neboť obhajoba se může s vyšetřováním podrobně seznámit, reagovat na jeho průběh, zejména navrhnout doplnění dokazování, a může začít připravovat obhajobu pro další průběh trestního řízení.“ V předmětné věci zástupce žalované do spisu nahlížel v době po vydání rozhodnutí ve věci samé, které bylo vystavěno na procesních důvodech, dne 21. 5. 2018 v době od [číslo] do [číslo] hod a dne 16. 7. 2018 v době od 11.09 do 11. 24 hod. Žalobce k odvolání žalované podal velmi stručné vyjádření. Do spisu nebyly založeny žádné nové důkazy ani jednou ze stran, nedošlo k žádné změně v obsahu spisu a v okolnostech případu, nedošlo ani ke změně právního zástupce žalované, tedy z pohledu žalovanou citovaných nálezů ústavního soudu nebyly naplněny podmínky, aby soud mohl přiznat tyto dva úkony – nahlížení do spisu jako účelně vynaložený náklad řízení.