38 C 251/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Stochovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 60 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 60 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 60 000 Kč od 5. 6. 2024 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13 960 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 5. 6. 2024 domáhala, aby soud uložil žalované straně povinnost zaplatit jí částku 60 000 Kč s příslušenstvím v podobě nákladů spojených s uplatněním pohledávky a zákonných úroků z prodlení. Tvrdila, že dne 22. 5. 2023 byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč (viz. článek IV. odst. 4.2. smlouvy o úvěru). Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Úroky úvěru měly být žalovaným žalobkyni hrazeny v měsíčních splátkách 6 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce (viz. článek IV. a článek V. smlouvy o úvěru). Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 12. 2023. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalovanému první upomínku ze dne 20. 12. 2023, kde vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalobkyni nezbývalo jiné možnosti, než přistoupit dle ustanovení článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzvat žalovaného s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, náklady na upomínkování a nákladů právního zastoupení, jak je patrné z připojeného zesplatnění ze dne 21. 5. 2024. V návaznosti na shora řečené požaduje žalobkyně v rámci tohoto řízení po žalovaném své nároky, a to konkrétně částku ve výši 60 000 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za upomínku č. 1 a upomínku č. 2 v souladu čl. V. odst. 5.

4. Smlouvy o úvěru, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z této částky a náhradu nákladů soudního řízení. Nad rámec výše uvedeného žalobkyně z procesní opatrnosti uvádí, že před uzavření smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti.

2. Žalovaná strana se ve věci žádným způsobem nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání konanému dne 21. 11. 2024 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast při jednání nikterak neomluvil. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud provedl žalobkyní navržené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a závěry.

5. Z listiny označené jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, opatřené datem 22. 5. 2023, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 60 000 Kč, a to faktickou výplatou na účet žalovaného a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku včetně dalších plateb. Žalovaný je v listině označen svým jménem a příjmením, rodným číslem a adresou trvalého bydliště. Listina je podepsána pomocí SMS kódu , Anonymizováno, . Žalovaný měl podle textu smlouvy zaplatit žalobkyni kromě samotného úvěru také úroky při úrokové sazbě 10 % p.m. a RPSN 213,84 %. Celkem měla žalovaná strana uhradit částku 132 000 Kč včetně úroku. Tyto částky měly být podle textu smlouvy splatné inkasem měsíčních splátek úvěru ze svého bankovního účtu. V příloze č. 1 označené jako „Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“ žalovaný uvedl, že je ženatý, vyživuje 2 osoby a neuvedl své nejvyšší dosažené vzdělání. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . Dále u položky „Finanční situace Spotřebitele – průměrné hodnoty za měsíc“ uvedla příjem 32 866 Kč; náklady na bydlení 3 000 Kč; pravidelné finanční závazky 9 720 Kč, sázky 0 Kč, jednorázové závazky (mikro úvěry) „NE“ a finanční zůstatek spotřebitele 8 946 Kč.

6. Z listiny označené jako Detail pohybu na účtu – okamžitá příchozí platba ze dne 27. 6. 2023, že žalovaný zaslal dne 22. 5. 2023 v rámci ověřovací platby 1 Kč na účet žalobkyně, když platba byla odeslána z účtu č. , č. účtu, .

7. Z listiny označené jako Detail pohybu na účtu – okamžitá příchozí platba ze dne 27. 6. 2023, že žalobkyně zaslala dne 22. 5. 2023 peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč na účet č. , č. účtu, .

8. Z listiny označené jako Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení ze dne 21. 5. 2024 ve spojení s podacím lístkem ze stejného dne žalobkyně zaslala prostřednictvím svého zástupce na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž se po žalovaném domáhala zaplacení částky 99 841,29 Kč nejpozději do 4. 6. 2024.

9. Z výpisu z insolvenčního rejstříku vzal soud za prokázáno, že ke dni 5. 10. 2022 nebylo ve věci žalovaného vedeno insolvenční řízení.

10. Z listiny označené jako Výsledek lustrace v registru SOLUS vzal soud za prokázáno, že ke dni 22. 5. 2023 byl výsledek lustrace bez negativního záznamu.

11. Z výplatních pásek soud zjistil, že za měsíc 04/2023 byla na účet žalovaného vyplacena částka ve výši 37 284 Kč, za měsíc 02/2023 byla na účet žalovaného vyplacena částka ve výši 32 123 Kč, za měsíc 03/2023 byla na účet žalovaného vyplacena částka ve výši 33 609 Kč.

12. Z výpisu z účtu za 04/2023 č. , č. účtu, se podává, že je veden na žalovaného, za daný měsíc žalovaný využil 14x služeb sázkové kanceláře , Anonymizováno, a 2x inkasoval částku od dvou společností poskytujících mikroúvěry, kdy tyto společnosti jsou soudu známa z úřední činnosti13. Uvedená zjištění a závěry soud považuje za dostačující k závěru o skutkovém stavu v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci. Za podstatné soud považuje skutkové závěry o poskytnutí částky 60 000 Kč žalobkyní na účet žalovaného a o doručení dopisu zástupce žalobkyně ze dne 21. 5. 2024 žalovanému. Ze skutkových tvrzení žalobkyně se podává, že jí žalovaná strana uhradila na úvěr ničeho. V podrobnostech soud odkazuje na skutkové závěry uvedené u jednotlivých důkazů.

14. S ohledem na právní názor vysvětlený níže nebyly pro soud významné další navržené a provedené důkazy, a to zejména upomínky a doklady o jejich odeslání, ani žalobkyní připojené právní rozbory, zprávy, které soud pro nadbytečnost v tomto písemném vyhotovení rozsudku nehodnotil.

15. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud právně kvalifikuje podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná strana na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavírala, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).

16. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

18. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Soud uvádí, že by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49).

22. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Z toho vyplývá, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje.

23. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to pokud jde o výdajovou stránku poměrů žalovaného. Nejprve je třeba uvést, že žalobkyně relativně dostatečně zkoumala příjmy žalovaného, neboť si z výplatních pásek ověřila měsíční příjem, kterého žalovaný dosahoval. Žalobkyně si však blíže neověřovala žalovanou stranou uváděné výdaje. Pokud žalobkyně blíže nezkoumala a neověřovala výdaje žalovaného, pokud jde zejména o náklady žalovaného kupř. na bydlení, tak nemohla ani objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Zároveň z dostupného výpisu z účtu jednoznačně plyne, že žalovaný velmi často vyžívá služeb sázkové kanceláře a byly mu vyplaceny minimálně ve dvou případech další částky, které jsou s velkou pravděpodobností mikroúvěry. Tato skutečnost byla zjistitelná z žalovaným doloženého výpisu z účtu a pouhým porovnáním s údaji uvedenými v příloze smlouvy je zřejmé, že žalovaný zde neuvedl stran své finanční situace pravdivé skutečnosti. Soud byl připraven u ústního jednání v tomto směru žalobkyni poučit o nutnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinností posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, opatřené datem 22. 5. 2023 pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

24. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému z absolutně neplatného právního jednání částku 60 000 Kč. Žalovaná strana se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a proto je povinna žalobkyni toto obohacení vrátit. Jelikož žalovaná strana neuhradila žalobkyni ničeho, soud žalobě vyhověl ohledně částky 60 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou stranu k plnění výzvou ze dne 21. 5. 2024, která jí byla odeslána téhož dne. Jelikož byla žalovaná strana vyzvána k úhradě dluhu do 4. 6. 2024, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. úroky z prodlení z dlužné částky od 5. 6. 2024, tj. ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení (výrok I.).

25. S ohledem na vše výše uvedené soud proto žalobu co do částky 1 000 Kč zamítl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně měla ve věci převážný procesní úspěch. V dané právní věci zástupce žalobkyně učinila v řízení celkem 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění). Za úkony dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. náleží žalobkyni náhrada nákladů ve výši odměny za úkon právní služby, přičemž dle § 8 odst. 1 téže vyhlášky, platné ke dni rozhodnutí soudu, tarifní hodnotou je výše peněžitého plnění bez příslušenství, což v tomto případě odpovídá sazbě 3 540 Kč (§ 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. celkem 10 620 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal také paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby, vždy ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění), tj. celkem 900 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek žalobkyní ve výši 2 440 Kč, tj. na nákladech řízení celkem 13 960 Kč, kdy tyto náklady soud považuje za účelně vynaložené.

27. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za úkon právní služby spočívající v doplnění žaloby, neboť žaloba jako taková měla být úkonem právní služby zcela perfektním, odpovídajícím ust. § 79 a násl. o. s. ř., byla-li žaloba podána prostřednictvím advokáta. Jestliže pak advokát z důvodu podání žaloby neodpovídající požadavkům stanoveným v § 79 o. s. ř. (ať už k výzvě soudu či z vlastní iniciativy) imperfektní žalobu doplnil, nelze takový úkon právní služby považovat úkon právní služby, za který náleží odměna, neboť z hlediska ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. se nejedná o žalobkyní účelně vynaložený náklad řízení (takové náklady řízení by totiž žalobkyni nevznikly, byla-li by žaloba podána se všemi náležitostmi dle cit. ust. § 79 a násl. o. s. ř.).

28. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.