38 C 66/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Stochovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 12 720 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 170 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 170 Kč od 3. 2. 2025 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 5 623 Kč, 2 500 Kč, 927 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 623 Kč od 3. 2. 2025 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 793 Kč od 3. 3. 2024 do 2. 2. 2025 se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 200 Kč ve lhůtě do 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 12 720 Kč spolu s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 927 Kč s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 29. 11. 2023 prostřednictvím internetu smlouvu o zápůjčce, kdy žalované byla bezhotovostně na účet č. , č. účtu, poskytnuta částka 8 900 Kč a tuto částku spolu s poplatkem ve výši 2 893 Kč byla žalovaná povinna žalobkyni vrátit. Žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Zápůjčka byla splatná dne 2. 3. 2024, přičemž žalovaná do tohoto dne poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalovaná uhradila na dluh 2 730 Kč. Žalovaná tak byla povinna uhradit krom úrokového příslušenství jistinu a poplatek i náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 927 Kč. Výše smluvní pokuty byla vypočtena jako 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, tj. od 3. 3. 2024 do 18. 4. 2025. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání dne 12. 6. 2025 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast neomluvila. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.

4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce opatřené datem 29. 11. 2023, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, finanční prostředky ve výši 8 900 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit včetně poplatku ve výši 2 893 Kč. Žalovaná je v listině označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, kontaktní adresou a e-mailem. Na konci listiny v části podpisy smlouvy je u jména žalované uveden PIN kód , Anonymizováno, .Z listiny označené jako Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 30. 1. 2025 ve spojení s podacím lístkem, že stejného dne žalobkyně zaslala prostřednictvím svého právního zástupce na adresu žalované uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž se po žalované domáhala zaplacení žalobou požadované částky do tří dnů od doručení výzvy.Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti a tvrzení, že by žalované byly zaslány upomínky, jež byly rovněž jako důkaz provedeny, nebylo prokázáno a soud tak rovněž z těchto upomínek nezjistil nic podstatného.

5. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaná se dne 29. 11. 2023 dohodla s žalobkyní tak, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 8 900 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni spolu s dalšími úhradami vrátit; žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky žalobkyni vrátit; žalovaná obdržela od žalobkyně právě částku 8 900 Kč a doposud uhradila 2 730 Kč; žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalobou požadované částky dne 30. 1. 2025.

6. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

9. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:Soud nejprve uvádí, že smlouvu uzavřenou mezi účastníky vyhodnocuje jakožto smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ust. § 562 odst. 1 o. z. Klíčovou relevanci mají pak v projednávaném sporu citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

13. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ust. § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

14. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě sice obecně tvrdila, že zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, když si vyžádala od žalované informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, avšak k tomuto svému tvrzení nepředložila žádné důkazy. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce ze dne 29. 11. 2023 pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

15. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s ust. § 2993 o. z. je žalovaná povinna toto obohacení v celkovém rozsahu 6 170 Kč vrátit (8 900 Kč – 2 730 Kč). Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky, a to předžalobní upomínkou ze dne 30. 1. 2025, která jí byla odeslána téhož dne, soud tak má podle ust. § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalované třetí pracovní den po odeslání, přičemž žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do 3 dnů od doručení výzvy, tudíž se žalovaná dostala do prodlení 3. 2. 2025 a žalobkyně tak má podle § 1970 o. z. právo na úroky z prodlení z dlužné částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., přičemž lhůta splatnosti byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého převážně procesně úspěšnější žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

17. S ohledem na skutečnost, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byla žalobkyně zavázána výrokem ad IV. k zaplacení doplatku soudního poplatku ve výši 200 Kč.