39 C 111/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Dluhošovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 24 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 26. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 600 Kč od 21. 3. 2025 do zaplacení, dále v části úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 3. 2025 do 25. 8. 2025 a v části úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 26. 8. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 752,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 24 600 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost právnická osoba, IČO: IČO (dále také jen „původní věřitel“) poskytla na základě smlouvy o úvěru č. hodnota žalovanému převodem na bankovní účet žalovaného částku 20 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 ve znění Dodatku č. hodnota ze dne 12. 12. 2024 došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni. Žalovaný se měl dostat do prodlení s úhradou dluhu nejpozději dne 21. 3. 2025. Žalobkyně soudu navrhla, že pokud by soud dospěl k závěru o neplatnosti spotřebitelské smlouvy, nechť přizná žalobkyni nárok na bezdůvodné obohacení ve výši plateb zaslaných původním věřitelem na účet žalovaného.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Se souhlasem účastníků rozhodl soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Na základě listinných důkazů (smlouvy o postoupení pohledávek, včetně dodatku a seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o provedené platbě, upomínky ze dne 20. 3. 2025, potvrzení o podání doporučené zásilky a návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost právnická osoba poskytla na účet č. č. účtu dne 15. 1. 2025 částku 20 000 Kč. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pod RefNo Anonymizováno je vedena pohledávka za žalovaným Jméno žalovaného, rodné číslo RČ, ze smlouvy č. hodnota, ve výši 24 600 Kč. Z upomínky ze dne 20. 3. 2025 soud zjistil, že původní věřitel vyzval žalovaného k zaplacení částky 25 360 Kč, sestávající z jistiny po splatnosti ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku ve výši 4 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 660 Kč a poplatků za upomínku ve výši 100 Kč. V tomto řízení se žalobkyně domáhá pouze zaplacení jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč a smluvního úroku ve výši 4 600 Kč, tedy celkem částky 24 600 Kč. Z potvrzení o podání doporučené zásilky soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně podala dne 20. 8. 2025 doporučenou zásilku adresovanou žalovanému na adresu Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, adresa. Z přípisu ČSOB, a.s. ze dne 4. 6. 2026 soud zjistil, že majitelem účtu č. č. účtu v lednu 2025 byl žalovaný, z výpisu z tohoto účtu za období leden 2025 soud zjistil, že dne 15. 1. 2025 obdržel žalovaný na tento účet částku 20 000 Kč od původního věřitele s poznámkou Půjčka od Zaplo cz č. hodnota.

5. Po právním hodnocení shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že pohledávka je důvodná jen částečně, neboť soud shledal smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, jelikož nedošlo k platnému uzavření smlouvy.

6. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

7. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

8. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena s žalovaným elektronicky prostřednictvím webové stránky www.zaplo.cz. Podle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, nebo případně jiný typ elektronického podpisu, tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu předmětná smlouva neobsahuje. Nedodržení písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, nicméně z předmětné smlouvy se uzavření smlouvy žalovaným nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného.

9. Smlouva o úvěru nebyla opatřena podpisy smluvních stran ani žádným jiným prostředkem způsobilým tento podpis nahradit. Nebylo prokázáno, že by žalovaný projevil vůli být uvedenými ujednáními a podmínkami vázán. Obecně smlouva o úvěru nemusí být uzavřena písemně, může být uzavřena i za využití prostředků komunikace na dálku (např. internet), v takovém případě však musí být jednoznačně prokázáno, že k uzavření smlouvy o úvěru mezi konkrétními účastníky skutečně došlo. K platnému uzavření smlouvy je přípustné použít i jiné prostředky než vlastnoruční podpis, musí z nich však jednoznačně vyplývat, že účastník projevil vůli kontrakt uzavřít. Ze strany žalobkyně ani nebylo tvrzeno, jakým konkrétním způsobem žalovaný smlouvu elektronicky podepsal, když toto není seznatelné ani z předložených listin. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by ověřila totožnost žalovaného, nedošlo tedy k jednoznačnému ověření identity žalovaného. Dokument neobsahuje elektronický podpis (žádný z typů elektronického podpisu) ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (Nařízení eIDAS) a zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů. Nebylo tedy prokázáno tvrzení žalobkyně, že byla uzavřena smlouva o úvěru.

10. Lze shrnout, že soud shledal smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalovaným a původním věřitelem za absolutně neplatnou pro neprokázání vůle žalovaného smlouvu v takovém znění uzavřít. Smlouva nebyla opatřena podpisem žalovaného ani žádným jiným prostředkem způsobilým tento podpis nahradit. Nebylo prokázáno, že by žalovaný projevil vůli být uvedenými ujednáními a podmínkami vázán. Smlouva o úvěru nemusí být uzavřena písemně, může být uzavřena i za využití prostředků komunikace na dálku (např. internet), v takovém případě však musí být jednoznačně prokázáno, že k uzavření smlouvy o úvěru mezi konkrétními účastníky skutečně došlo. K platnému uzavření smlouvy je přípustné použít i jiné prostředky než vlastnoruční podpis, musí z nich však jednoznačně vyplývat, že účastník projevil vůli kontrakt uzavřít, což v posuzovaném případě nenastalo.

11. Žalobkyně sama v žalobě soudu navrhla, že v případě, že soud dospěje k závěru o neplatnosti smlouvy, nechť přizná žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Provedeným dokazováním má soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, zaslala na účet žalovaného č. č. účtu dne 15. 1. 2025 částku 20 000 Kč. Proto soud posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši 20 000 Kč (výrok I. rozsudku). Za rozhodnou výzvu k vrácení plnění bez právního důvodu soud považoval až předžalobní výzvu právní zástupkyně žalobkyně, která byla podle potvrzení o podání doporučené zásilky podána k poštovní přepravě dne 20. 8. 2025. Jelikož žalobkyně v řízení neprokázala dřívější doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, nemohl soud žalovaného považovat za dlužníka v prodlení již od 21. 3. 2025, jak požadovala žalobkyně. Žalovaný se dostal do prodlení až po výzvě k plnění, a proto soud přiznal úrok z prodlení od 26. 8. 2025. Výši úroku z prodlení soud určil podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; pro druhé pololetí roku 2025 činí zákonný úrok z prodlení 11,5 % ročně. Ve zbývající části, tedy co do smluvního úroku ve výši 4 600 Kč a co do nepřiznané části úroku z prodlení, soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 752,22 Kč, přičemž tato částka představuje 62,60 % z jejich celkové výše. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 20 000 Kč z žalované jistiny 24 600 Kč, tedy v rozsahu 81,30 %, zatímco žalovaný byl úspěšný v rozsahu 18,70 %. Rozdíl úspěchu účastníků tak činí 62,60 %. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 2 799 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 984 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 24 600 Kč, a to částka 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., a dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč, tj. 315 Kč. Poměrná náhrada ve výši 62,60 % z částky 2 799 Kč činí po zaokrouhlení 1 752,22 Kč. Soud rozhodl o odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů podle § 14b a. t., neboť se jedná o formulářovou žalobu, tedy o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Podmínka pro přiznání nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. byla splněna, neboť výzva k plnění byla podána k poštovní přepravě dne 20. 8. 2025, tedy více než 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.

13. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného důvodu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.