39 C 147/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Dluhošovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 151 274,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 64 257 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 64 257 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 87 017,46 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 23 648,27 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 899,76 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 149 374,46 Kč od 18. 11. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 151 274,46 Kč od 18. 11. 2025 do 15. 12. 2025, úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 87 017,46 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 151 274,46 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný dne 3. 8. 2021 uzavřel se žalobkyní úvěrovou smlouvu č. hodnota, v jejímž rámci mu byl následně poskytnut revolvingový úvěr č. hodnota. Žalobkyně uvedla, že žalovaný úvěr čerpal opakovaně, svůj závazek řádně a včas neplnil a úvěr byl ke dni 13. 8. 2025 zesplatněn. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný celkem načerpal 174 569 Kč a na úvěr uhradil 110 312 Kč. Podle žalobkyně činila ke dni podání žaloby její pohledávka 151 274,46 Kč, tvořená zejména neuhrazenou jistinou 149 374,46 Kč, náklady na vymáhání 900 Kč a smluvními pokutami 1 000 Kč. Dále požadovala kapitalizovaný úrok 23 648,27 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 3 899,76 Kč, smluvní úrok 12 % ročně z částky 149 374,46 Kč od 18. 11. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 151 274,46 Kč od 18. 11. 2025 do zaplacení.

2. Ve věci bylo jednáno dne 16. 7. 2026. Žalovaný se k jednání nedostavil a k věci se v průběhu řízení nijak nevyjádřil. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud provedl dokazování zejména úvěrovou smlouvou, úvěrovými podmínkami, splátkovým kalendářem označeným jako výpis čerpání, splátek a úhrad, úvěrovou zprávou NRKI a listinou „Ověření bonity MLS“.

4. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr postupně tak, že dne 1. 12. 2022 čerpal částku 29 000 Kč, dne 19. 12. 2022 částku 30 000 Kč, dne 23. 12. 2022 částku 10 000 Kč, dne 3. 1. 2023 částku 40 000 Kč, dne 10. 1. 2023 částku 15 000 Kč, dne 27. 1. 2023 částku 27 800 Kč, dne 13. 3. 2023 částku 2 300 Kč, dne 15. 5. 2023 částku 1 500 Kč, dne 3. 7. 2023 částku 4 490 Kč, dne 29. 9. 2023 částku 2 000 Kč, dne 27. 12. 2023 částku 2 000 Kč, dne 27. 2. 2024 částku 1 500 Kč, dne 28. 4. 2024 částku 1 500 Kč, dne 20. 5. 2024 částku 799 Kč, dne 26. 6. 2024 částku 648 Kč, dne 31. 8. 2024 částku 1 000 Kč, dne 15. 10. 2024 částku 1 400 Kč, dne 28. 11. 2024 částku 706 Kč, dne 19. 12. 2024 částku 732 Kč, dne 2. 2. 2025 částku 641 Kč, dne 25. 2. 2025 částku 615 Kč a dne 28. 3. 2025 částku 938 Kč. Celkem tak žalovaný čerpal 174 569 Kč. Soud dále ze splátkového kalendáře zjistil, že žalovaný na úvěr uhradil dne 15. 12. 2022 částku 1 000 Kč, dne 16. 1. 2023 částku 1 792 Kč a následně opakovaně hradil částku 3 840 Kč, a to dne 1. 2. 2023, 10. 3. 2023, 3. 4. 2023, 15. 5. 2023, 16. 6. 2023, 21. 6. 2023, 19. 7. 2023, 20. 8. 2023, 20. 9. 2023, 20. 10. 2023, 22. 11. 2023, 19. 12. 2023, 21. 1. 2024, 20. 2. 2024, 22. 3. 2024, 19. 4. 2024, 17. 5. 2024, 18. 6. 2024, 2. 8. 2024, 28. 8. 2024, 18. 9. 2024, 15. 10. 2024, 25. 11. 2024, 19. 12. 2024, 27. 1. 2025, 20. 2. 2025, 25. 3. 2025 a 28. 4. 2025. Celkem žalovaný uhradil 110 312 Kč. Rozdíl mezi částkou skutečně čerpanou žalovaným a částkou jím uhrazenou činí 174 569 Kč − 110 312 Kč = 64 257 Kč.

5. Z úvěrové zprávy NRKI soud zjistil, že žalovaný měl rozsáhlou úvěrovou historii. U splátkových úvěrů byly evidovány 2 existující kontrakty, 18 ukončených kontraktů, dále 4 odmítnuté žádosti a 3 odvolané žádosti. U kreditních karet byla evidována 1 existující karta, 1 ukončená karta, 1 odmítnutá žádost a 1 odvolaná žádost. Celkově tedy úvěrová zpráva ukazuje, že žalovaný měl rozsáhlou úvěrovou historii, současně značné existující závazky s měsíčním zatížením nejméně 23 556 Kč, opakované žádosti o další úvěry, z nichž část byla odmítnuta nebo odvolána, a ojedinělé záznamy o prodlení.

6. Z listiny „Ověření bonity MLS“ soud zjistil, že žalovaný při žádosti uvedl měsíční příjem 40 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti 50 000 Kč. Podle NRKI měl splátky u jiných společností 14 790 Kč měsíčně, resp. za domácnost celkem 23 556 Kč měsíčně. Splátka schvalovaného úvěru byla započtena částkou 768 Kč měsíčně. Po odečtení výdajů vyšel podle výpočtu žalobkyně kladný zůstatek MLS klienta 18 742 Kč a MLS domácnosti 37 787 Kč. Listina tedy dokládá, že podle výpočtu věřitele měla být splátka úvěru pro žalovaného únosná. Současně výpočet vychází zejména z údajů tvrzených žalovaným o příjmech.

7. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Na základě provedeného dokazování měl soud za prokázané, že žalovaný na základě posuzovaného revolvingového úvěru skutečně čerpal peněžní prostředky v celkové výši 174 569 Kč a žalobkyni na tento úvěr uhradil celkem 110 312 Kč. Soud měl dále za prokázané, že při posuzování bonity žalovaného byly k dispozici údaje o jeho významném stávajícím úvěrovém zatížení, opakovaných odmítnutých nebo odvolaných žádostech o další úvěry a o splátce po splatnosti u jednoho z evidovaných závazků. Žalobkyně neuvedla ani neprokázala, že by údaje rozhodné pro posouzení skutečné schopnosti žalovaného splácet další úvěrové zatížení nějakým způsobem ověřovala.

8. Pokud soud v řízení provedl další důkazy, z nichž v rozhodnutí nevycházel, bylo to z důvodu, že z těchto důkazů nezjistil žádné další podstatné skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže uvedený právní závěr.

9. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posuzoval podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále též „z. s. ú.“). Žalobkyně vystupovala v právním vztahu jako poskytovatelka úvěru – podnikatelka- a žalovaný jako spotřebitel.

10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. V projednávané věci byla smlouva uzavřena před nabytím účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., kterým byla do § 87 odst. 1 z. s. ú. výslovně zakotvena povinnost soudu přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru i bez návrhu. Již před touto novelou však byla povinnost soudu zabývat se z úřední povinnosti tím, zda věřitel řádně splnil svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, dovozována judikaturou.

15. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, uzavřel, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Údaje získané od spotřebitele je třeba ověřit, resp. objektivně podložit. Ústavní soud ve své judikatuře, mimo jiné ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil veřejnoprávní rozměr povinnosti řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele a význam ochrany spotřebitele před předlužením. Závěr o nutnosti přihlížet k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost i bez návrhu odpovídá rovněž judikatuře Soudního dvora Evropské unie. V rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-právnická osoba. proti GK Soudní dvůr dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a aby vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Soudní dvůr současně dovodil, že uvedené články směrnice brání vnitrostátní úpravě, podle níž by se sankce neplatnosti smlouvy spojená s povinností spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem uplatnila pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

16. Soud proto v souladu s eurokonformním výkladem § 87 odst. 1 z. s. ú., jakož i se shora uvedenou judikaturou, posuzoval splnění povinnosti žalobkyně podle § 86 z. s. ú. z úřední povinnosti. Dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného posoudila v rozsahu odpovídajícím požadavku § 86 z. s. ú. Žalobkyně sice předložila listinu MLS a úvěrovou zprávu NRKI, z těchto listin však současně vyplynuly okolnosti, které měly vést k důkladnějšímu ověření skutečné schopnosti žalovaného splácet další úvěrové zatížení. Šlo zejména o rozsáhlou úvěrovou historii žalovaného, vysoké existující závazky, měsíční splátkové zatížení nejméně 23 556 Kč, opakované žádosti o další úvěry, z nichž část byla odmítnuta nebo odvolána, a záznam o nesplacené splátce po splatnosti u úvěru na stavební spoření.

17. Samotný výpočet jméno FO vycházel ve významné části z údajů tvrzených žalovaným, zejména z tvrzeného příjmu žalovaného 40 000 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti 50 000 Kč. Za situace, kdy z registru vyplývaly výše uvedené varovné skutečnosti, soud nepovažoval samotný výpočet jméno FO a registr NRKI za dostatečný podklad pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně neprokázala, že by tvrzené příjmy a celkové poměry žalovaného ověřila způsobem přiměřeným rozsahu a rizikovosti posuzovaného úvěrového vztahu.

18. Soud žalobkyni při jednání podle § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzval k označení či předložení dalších důkazů prokazujících objektivní ověření příjmů a výdajů žalovaného při posuzování jeho úvěruschopnosti. Neposkytl jí však další lhůtu k jejich dodání ani jednání neodročil. Žalobkyně je profesionálním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, v řízení zastoupeným advokátem, opakovaně uplatňuje pohledávky z obdobných úvěrových vztahů a je si tak nepochybně vědoma, že řádné posouzení úvěruschopnosti je rozhodnou skutečností. Již s žalobou předložila listiny, jimiž hodlala tento postup doložit, zejména kartu klienta, výpočet jméno FO a zprávu NRKI. Pokud by měla k dispozici další listiny objektivně prokazující ověření příjmů a výdajů žalovaného, mohla a měla je předložit již s žalobou, případně bezodkladně při jednání. Odročení jednání pouze za účelem umožnit žalobkyni dodatečně doplnit důkazy by proto prodloužilo řízení.

19. Soud tak dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla dostatečně prověřována, a byl-li mu přesto úvěr poskytnut, je smlouva o spotřebitelském úvěru pro rozpor se zákonem absolutně neplatná (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 z. s. ú., § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nejsou platná ani vedlejší ujednání o úroku a dalších poplatcích.

20. Soud má nad rámec výše uvedeného za to, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila chybně, neboť při tomto posouzení nedostatečně zohlednila úvěrovou historii žalovaného a konkrétní údaje svědčící o jeho již existujícím úvěrovém zatížení. Z úvěrové zprávy NRKI soud zjistil, že žalovaný měl dva existující splátkové úvěry, jednu existující kreditní kartu, celkem osmnáct ukončených splátkových úvěrů a dále opakovaně žádal o další úvěry; čtyři žádosti byly odmítnuty a tři odvolány. Ze stejné listiny vyplynulo také měsíční splátkové zatížení žalovaného, resp. jeho domácnosti, nejméně ve výši 23 556 Kč a evidovaný záznam o splátce po splatnosti u úvěru na stavební spoření. Tyto údaje přitom měla žalobkyně při posuzování bonity k dispozici.

21. Na druhou stranu bylo však v řízení prokázáno, že žalovaný celkem od žalobkyně čerpal 174 569 Kč a celkem zaplatil 110 312 Kč, zbývá mu k vrácení částka 64 257 Kč. V tomto rozsahu byla žaloba důvodná. V této části tak soud posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. V rozsahu 64 257 Kč je tak žaloba důvodná. V části převyšující částku 64 257 Kč, tedy ohledně částky 87 017,46 Kč, a dále ohledně kapitalizovaného úroku 23 648,27 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 3 899,76 Kč, smluvního úroku 12 % ročně z částky 149 374,46 Kč od 18. 11. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení v rozsahu uvedeném ve výroku II., soud žalobu zamítl.

22. Zároveň žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., k jehož úhradě žalovaného soud rovněž zavázal. Úrok z prodlení soud přiznal pouze z částky, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit, tedy z částky 64 257 Kč. Povinnost žalovaného vrátit tuto částku soud posoudil jako peněžitý dluh. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb. Počátek běhu prodlení pak soud stanovil od doručení žaloby žalovanému, k němuž došlo dne 15. 12. 2025, den následující se tak dostal žalovaný do prodlení.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, neboť jí byla přiznána jen část uplatněné jistiny a ve zbytku včetně převážné části příslušenství byla žaloba zamítnuta. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.

24. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného důvodu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.