39 C 23/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Dluhošovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B, narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B obě zastoupeny advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení neplatnosti závěti I. Řízení se zastavuje, co do části, kterou se žalobce domáhal určení, že pozůstalá manželka závětní dědička Jméno žalované A, není zůstavitelovým dědicem ze závěti ze dne datum. II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že pozůstalý syn Jméno žalobce, je zůstavitelovým dědicem ze zákona. III. Žalobce je povinen nahradit náklady řízení žalovaných v částce 22 345 Kč k rukám zástupkyně žalovaných, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se v řízení (žalobou podanou dne datum) domáhá určení, že je dědicem za zákona po svém zemřelém otci jméno FO (dále také jen „zůstavitel“), resp. že pozůstalá manželka závětní dědička Jméno žalované A, není zůstavitelovým dědicem ze závěti ze dne datum. Zůstavitel Jméno žalobce, narozený datum, zemřelý datum, zanechal pořízení pro případ smrti sepsané dne datum formou notářského zápisu. V této listině zůstavitel povolal za dědice veškerého svého majetku svou manželku Jméno žalované A, a pro případ, že by tato z jakéhokoliv důvodu nedědila, povolal náhradním dědicem svou dceru Jméno žalované B, a dále touto listinou vydědil svého syna tituly před jménem jméno FO podle ust. § 1646 odst. 1 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. z.") z důvodu, že o něj trvale neprojevuje opravdový zájem, jaký by jako jeho syn projevovat měl, přičemž tento důvod vydědění v listině blíže rozvedl. V dědickém řízení zůstavitele jméno FO sp. zn. spisová značka bylo žalobci uloženo, aby podal u Okresního soudu v adresa proti závětní dědičce Jméno žalované A žalobu na určení, že pozůstalá manželka Jméno žalované A není zůstavitelovým dědicem ze závěti ze dne datum, a že pozůstalý syn Jméno žalobce je zůstavitelovým dědicem ze zákona, neboť v dědickém řízení žalobce napadl platnost závěti, když uvedl, že zůstavitel nebyl při sepisu závěti zdravotně způsobilý k pořízení závěti a listiny o vydědění. Tuto námitku již v tomto řízení nevznáší, avšak uplatňuje námitku relativní neplatnosti závěti a listiny o vydědění, neboť uvedený důvod vydědění v listině podle ust. § 1646 odst. 1 písm. b) o. z., že o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl, se nezakládá na pravdě. K prokázání svého tvrzení navrhl žalobce důkazy (svědecké výpovědi své manželky, svých dcer, své tchýně, SMS zprávou). Podle názoru žalobce to byl naopak zůstavitel, který neměl o kontakt se žalobcem a jeho rodinou zájem.

2. Žalované navrhují žalobu zamítnout. Úvodem poznamenaly, že nesouhlasí s tvrzením žalobce, které uvedl v řízení o pozůstalosti, že by zůstavitel nebyl zdravotně způsobilý závěť a listinu o vydědění ze dne datum sepsat a že by zde nebyl důvod pro vydědění. Žalobce k tomuto žádné důkazy nyní nepředkládá. Ve vztahu k žalované 2. pak neshledávají pasivní věcnou legitimitu, když byl žalobce vyzván k podání žaloby pouze vůči žalované 1. Námitky žalobce proti neplatnosti vydědění nelze úspěšně uplatnit v tomto řízení o určení neplatnosti závěti. Žalobce nemá naléhavý právní zájem na podání této žaloby, jestliže pouze zpochybňuje důvodnost svého vydědění, avšak současně uznává platnost závěti. Domáhá se toliko svého povinného dílu, nevzniká zde spor o dědické právo, ale pouze spor o nárok nepominutelného dědice na povinný díl.

3. Ze shodných tvrzení účastníků a z provedených listinných důkazů, na něž soud dále odkazuje, byly zjištěny následující skutečnosti.

4. Účastníci učinili nesporným, že dne datum pořídil Jméno žalobce, narozený datum, bydliště adresa, závět a listinu o vydědění sepsanou notářským zápisem tituly před jménem jméno FO, notářem ve adresa, pod zn. Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno. V této závěti pořizovatel povolal za dědice veškerého svého majetku svou manželku Jméno žalované A, a pro případ, že by tato z jakéhokoliv důvodu nedědila, povolal náhradním dědicem svou dceru Jméno žalované B. Dále touto listinou vydědil svého syna tituly před jménem jméno FO podle ustanovení § 1646 odst. 1 písm. b) o. z. z důvodu, že o něj trvale neprojevuje opravdový zájem, jaký by jako jeho syn projevovat měl. Konkretizoval, že se k němu syn po dobu 19 let nehlásí, nenavštíví jej, byť bydlí nedaleko. Když s ním chtěl zůstavitel navázat kontakt, syn projevil, že s ním komunikaci navázat nechce. Zůstavitele neznají ani synovy dcery, tedy jeho vnučky.

5. Z Vyrozumění o možnosti namítnout neplatnost závěti a listiny o vydědění ze dne datum soud zjistil, že žalobce byl soudním komisařem, jenž projednává řízení o pozůstalosti po zemřelém jméno FO, poučen o možnosti namítnout neplatnost prohlášení o vydědění (závěti). Z odpovědi zástupce žalobce dne datum na toto vyrozumění adresované soudnímu komisaři soud zjistil, že žalobce uvedl, že považuje závěť za pravou, nikoliv však za platnou, a to z důvodu, že zůstavitel v době podpisu této závěti nebyl zdravotně způsobilý a neuvědomoval si, co toto právní jednání obnáší a jaké má následky. Z usnesení Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, soud zjistil, že žalobci bylo uloženo, aby do 3 měsíců ode dne právní moci tohoto usnesení podal u Okresního soudu v adresa proti žalované závětní dědičce Jméno žalované A žalobu na určení, že pozůstala manželka Jméno žalované A, není zůstavitelovým dědicem ze závěti ze dne datum, a že pozůstalý syn Jméno žalobce je zůstavitelovým dědicem ze zákona. K tomu byl vyzván z důvodu, že zpochybňoval platnost závěti a listiny o vydědění v tom směru, že podle jeho názoru nemohl zůstavitel takové jednání učinit, neboť si neuvědomoval, co obnáší a jaké nese následky. Vyvstal tak spor o dědické právo, kdy vedle sebe nemohou obstát dědické právo pozůstalé manželky a dědické právo žalobce - pozůstalého syna. Závěť nebyla zpochybněna co do pravosti, ale co do platnosti, proto byl žalobce jako zákonný dědic podle ustanovení § 1673 odst. 1 o. z. odkázán na podání žaloby podle ustanovení § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“).

6. Ze shodných skutkových tvrzení a provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce byl v řízení o pozůstalosti zůstavitele jméno FO, narozený datum, zemřelý datum, odkázán soudním komisařem na podání žaloby na určení, že závětní dědička není zůstavitelovou dědičkou ze závěti a že pozůstalý syn je dědicem ze zákona po zůstaviteli, neboť v pozůstalostním řízení zpochybňoval platnost závěti a listiny o vydědění sepsané formou notářského zápisu dne datum. V závěti a v listině o vydědění byla za veškerou dědičku zůstavitelova majetku povolána jeho manželka Jméno žalované A a pro případ, že by tato nedědila, ustanovil zůstavitel náhradní dědičkou svou dceru Jméno žalované B. Zároveň vydědil svého syna z důvodu podle ustanovení § 1646 odst. 1 písm. b) o. z., že o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by syn projevovat měl, přičemž tento důvod zůstavitel v listině blíže konkretizoval.

7. S ohledem na právní názor soudu (vyjádřený níže) zamítl soud pro nadbytečnost následující důkazní návrhy žalobce: svědecký výslech manželky žalobce, dcer žalobce, tchýně žalobce, SMS zprávy, neboť ty by nemohly změnit rozhodnutí soudu, jelikož nesměřují k otázce posouzení sporu o dědické právo.

8. Na jednání dne datum po poučení ze strany soudu, aby žalobce v řízení doplnil svá tvrzení a předložil důkazy, v čem shledává neplatnost závěti a listiny o vydědění, vzal žalobce zpět žalobu v části, ve které se domáhal určení, že pozůstalá manželka závětní dědička Jméno žalované A, není zůstavitelovým dědicem ze závěti ze dne datum (tomu odpovídá výrok I. rozsudku). Žalobce uvedl, že napadá „relativní neplatnost“ listiny o vydědění, neboť podle jeho názoru nebyly splněny zákonné podmínky pro vydědění. Samotnou platnost listiny (závěti a listiny o vydědění) nenapadá. Dále byl žalobce poučen, aby doplnil naléhavý právní zájem k podání žaloby na určení, že je dědicem ze zákona po zůstaviteli jméno FO. Ten žalobce spatřuje v tom, že nebyly dány podmínky pro vydědění žalobce, neboť důvod uvedený v listině o vydědění nepovažuje za pravdivý.

9. Po právní stránce soud posuzoval skutkový stav následovně a aplikoval níže citovaná zákonná ustanovení.

10. Podle ustanovení § 170 odst. 1 z. ř. s., v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.

11. Podle ustanovení § 1650 o. z., nepominutelný dědic vyděděný neplatně má právo na povinný díl; byl-li zkrácen na čisté hodnotě povinného dílu, má právo na jeho doplnění.

12. Podle ustanovení § 1654 odst. 1 věta první o. z., nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu.

13. V řízení vyšlo najevo, že žalobce nezpochybňuje platnost závěti a listiny a vydědění a pouze tvrdí, že nebyly dány důvody pro vydědění. V tomto případě pak neexistuje spor o dědické právo, ale jde výlučně o spor o to, zda byl žalobce vyděděn po právu. K tomu lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka (publikovaný ve Sbírce civilních rozhodnutí a stanovisek Anonymizováno Anonymizováno pod Anonymizováno. Anonymizováno/Anonymizováno). právnická osoba na usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka (publikované ve Sbírce civilních rozhodnutí a stanovisek Anonymizováno pod Anonymizováno. Anonymizováno/Anonymizováno): „Nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl (§ 1642 o. z.). Nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci (§ 1643 odst. 1 o. z.). Povinný díl může být zůstaven v podobě dědického podílu nebo odkazu, ale musí zůstat nepominutelnému dědici zcela nezatížen (§ 1644 odst. 1). Nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu (§ 1654 odst. 1 věta první o. z.). Ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit (§ 1646 odst. 1 věta první o. z.)“.

14. Tzv. nepominutelný dědic není dědicem zůstavitele; nemá právo na dědictví nebo jeho poměrný díl, ale pouze na povinný díl (srov. § 1642 a komentář k němu), ledaže by byl platně vyděděn. Spor o to, zda nepominutelnému dědici náleží povinný díl, není sporem o dědické právo a nelze ho řešit postupem podle § 168 až 170 z. ř. s. /přesná citace z DRÁPAL, Ljubomír. § 1673 [Síla dědických titulů]. In: FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). 2. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2022, s. 457, marg. č. hodnota./ 15. Žalobce byl soudním komisařem správně vyzván k podání žaloby, neboť v pozůstalostním řízení zpochybňoval platnost závěti a listiny o vydědění v tom směru, že tvrdil, že zůstavitel nebyl schopný po zdravotní stránce toto právní jednání učinit, protože si neuvědomoval, jaké ponese následky. V podané žalobě však již toto nenamítal a nedoložil k tomu žádné důkazy, a to ani po poučení soudem při jednání podle ustanovení § 118 odst. 1, 3 o. s. ř. Setrval na svém tvrzení, že rozporuje důvod vydědění uvedený v listině o vydědění, kdy tento nepovažuje za pravdivý.

16. Pokud tedy žalobce nezpochybňuje platnost závěti a listiny o vydědění a pouze tvrdí, že nebyl zákonný důvod pro vydědění jeho osoby jako nepominutelného dědice, pak neexistuje spor o dědické právo, ale jde výlučně o spor o důvodnost vydědění. Žalobce může jako nepominutelný dědic žalovat poté nabyvatele dědictví na plnění, a to na peněžní částku odpovídající jeho zákonnému povinnému podílu. Přičemž v tomto řízení se bude jako předběžná otázka (bude-li o ní spor) řešit důvodnost vydědění nepominutelného dědice.

17. Žalobci jako nepominutelnému dědici ze zákona náleží povinný díl odpovídající peněžní částce tohoto povinného dílu, a to v případě, že se neprokáže, že byl vyděděn ze zákonných důvodů. V tomto řízení však soud shledal, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na podání této žaloby podle ustanovení § 80 o. s. ř., resp. že neprokázal naléhavý právní zájem na určení, že je dědicem ze zákona. Jelikož se nejedná o spor o dědické právo, nelze naléhavý právní zájem dovodit podle ustanovení § 170 z. ř. s. Vyděděný potomek (žalobce) má toliko obligační právo na výplatu pohledávky v podobě povinného dílu.

18. Na základě shora uvedeného soud žalobu na určení, že žalobce je dědicem ze zákona po zemřelém jméno FO, zamítl.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalovaným, jakožto ve věci zcela úspěšným vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 22 345 Kč, které tvoří: odměna advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření k žalobě, účast u jednání dne 17. 6. 2025) celkem 19 980 Kč [jeden úkon po 6 660 Kč podle ustanovení § 7 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění od 1. 1. 2025, dále jen „a. t.“, upravený podle ustanovení § 12 odst. 4 a. t. (advokátka zastupovala obě žalované)], 3 režijní paušály po 450 Kč v celkové výši 1 350 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 a. t., náhrada cestovních výdajů ve výši 415 Kč podle ustanovení § 13 odst. 5 a. t. ve spojení se zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a vyhláškou č. 191/2023 Sb. (jedna cesta z adresa a zpět v délce 54 km; vozidlo značky Anonymizováno Anonymizováno, RZ: SPZ, průměrná spotřeba benzinu automobilového 5,4 l/100 km při ceně nafty 34,70 Kč, opotřebení vozidla 5,80 Kč/km), náhrada za promeškaný čas v délce 4 půlhodin po 150 Kč ve výši 600 Kč podle ustanovení § 14 a. t. a podle § 151 odst. 2 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 345 Kč ve výši 4 693 Kč. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen uhradit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalovaných. Lhůta pro zaplacení nákladů řízení byla žalobci stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobce povinnosti uložené tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, mohou se žalované po právní moci rozsudku domáhat výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.