39 C 39/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Dluhošovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 39 138,91 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 27 000 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 138,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 138,91 Kč od 14. 10. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 000 Kč od 14. 10. 2024 do 15. 12. 2025, úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 27 000 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 982,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 39 138,91 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , spisová značka, ze dne 13. 9. 2024 se společností , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , Anonymizováno, s.r.o., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 27 000 Kč a tato částka mu byla téhož dne zaslána na účet č. , č. účtu, . Dále byl podle smlouvy sjednán úrok ve výši 798,90 Kč a poplatek za sjednání úvěru ve výši 6 804,06 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána do 30 dnů od odeslání úvěru žalovanému, žalovaný však neuhradil ničeho. Žalobkyně soudu navrhla, že pokud by soud dospěl k závěru o neplatnosti spotřebitelské smlouvy, nechť přizná žalobkyni nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 27 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 3. 11. 2025 došlo k postoupení pohledávky z , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , Anonymizováno, s.r.o. na žalobkyni.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Se souhlasem účastníků rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , Anonymizováno, s.r.o. poskytla na účet č. , č. účtu, , který dle sdělení , právnická osoba, . patřil v daném období žalovanému, dne 13. 9. 2024 částku 27 000 Kč. Předmětná pohledávka byla postoupena dne 3. 11. 2025 ze společnosti Emma´s credit s.r.o. na žalobkyni (viz Smlouva o postoupení pohledávek a seznam postoupených pohledávek), o postoupení byl žalovaný informován dopisem ze dne 3. 12. 2025 zaslaným žalovanému zástupcem žalobkyně, podaným na poštu dne 5. 12. 2025. V tomto dopise byl žalovaný zároveň vyzván k úhradě svého dluhu ve lhůtě 3 dnů.

4. Po právním hodnocení shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že pohledávka je důvodná jen částečně, neboť soud shledal smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, jelikož nedošlo k platnému uzavření smlouvy.

5. Podle ustanovení § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

6. Podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

7. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena s žalovaným elektronicky. Podle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu předmětná smlouva neobsahuje. Nedodržení písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, nicméně z předmětné smlouvy se uzavření smlouvy žalovaným nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného.

8. Smlouva o úvěru nebyla opatřena podpisy smluvních stran ani žádným jiným prostředkem způsobilým tento podpis nahradit. Nebylo prokázáno, že by žalovaný projevil vůli být uvedenými ujednáními a podmínkami vázán. Obecně smlouva o úvěru nemusí být uzavřena písemně, může být uzavřena i za využití prostředků komunikace na dálku (např. internet), v takovém případě však musí být jednoznačně prokázáno, že k uzavření smlouvy o úvěru mezi konkrétními účastníky skutečně došlo. K platnému uzavření smlouvy je přípustné použít i jiné prostředky než vlastnoruční podpis, musí z nich však jednoznačně vyplývat, že účastník projevil vůli kontrakt uzavřít. Ze strany žalobkyně ani nebylo tvrzeno, jak k uzavření smlouvy došlo, jakým způsobem ji žalovaný elektronicky podepsal, když toto není seznatelné ani z předložené listiny (za takový důkaz soud nemůže považovat ani zaslání potvrzujícího kódu). Žalobkyně rovněž neprokázala, že by ověřila totožnost žalovaného (toto žalobkyně ani netvrdila), nedošlo tedy k jednoznačnému ověření identity žalovaného. Dokument neobsahuje elektronický podpis (žádný z typů elektronického podpisu) ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. (Nařízení eIDAS) a zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů. Nebylo tedy prokázáno tvrzení žalobkyně, že byla uzavřena smlouva o úvěru.

9. Lze shrnout, že soud shledal, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalovaným a společností Emma´s credit s.r.o. za absolutně neplatnou pro neprokázání vůle žalovaného smlouvu v takovém znění uzavřít. Smlouva nebyla opatřena podpisem žalovaného ani žádným jiným prostředkem způsobilým tento podpis nahradit. Nebylo prokázáno, že by žalovaný projevil vůli být uvedenými ujednáními a podmínkami vázán. Smlouva o úvěru nemusí být uzavřena písemně, může být uzavřena i za využití prostředků komunikace na dálku (např. internet), v takovém případě však musí být jednoznačně prokázáno, že k uzavření smlouvy o úvěru mezi konkrétními účastníky skutečně došlo. K platnému uzavření smlouvy je přípustné použít i jiné prostředky než vlastnoruční podpis, musí z nich však jednoznačně vyplývat, že účastník projevil vůli kontrakt uzavřít, což v posuzovaném případě nenastalo.

10. Na druhou stranu má však soud za prokázáno, že právní předchůdkyně společnost , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , Anonymizováno, s.r.o. dne 13. 9. 2024 vyplatila na účet žalovaného částku 27 000 Kč, což bylo také potvrzeno výpisem z účtu č. , č. účtu, , jehož majitelem byl v dané době žalovaný. Proto soud posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Za první prokazatelnou výzvu k vrácení dluhu považoval soud dopis zástupce žalobkyně ze dne 3. 12. 2025, který byl podán na poštu stejného dne 5. 12. 2025 (pátek). Na základě domněnky dojití podle ustanovení § 573 o. z. byl doručen na adresu uvedenou ve smlouvě dne 10. 12. 2025 (středa), a žalovanému byla poskytnuta lhůta 3 dnů k úhradě dluhu od doručení, tj. do 15. 12. 2025. Dnem následujícím po uplynutí stanovené lhůty k plnění, se žalovaný dostal do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinen zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 11,5 %. Proto soud žalobkyni přiznal částku 27 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 12. 2025 (výrok I. rozsudku). Ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 982,90 Kč, přičemž tato částka představuje 20,22 % z jejich celkové výše 4 861 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,11 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,89 %). Soud provedl celkovou kapitalizaci předmětu řízení včetně úrokového příslušenství k datu vyhlášení rozsudku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , spisová značka, nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. , spisová značka, ), když žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 47 109,57 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 28 318,56 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí) a neúspěšná byla co do částky 18 791,01 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 957 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 138,91 Kč sestávající z částky za tři úkony právní služby po 700 Kč za úkon a tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.

12. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného důvodu.