39 C 4/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Dluhošovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 94 409,21 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 82 397,04 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 82 397,04 Kč od 20. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 12 012,17 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 380,82 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 64,45 Kč, úroku ve výši 13,99 % ročně z částky 93 225,21 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 93 225,21 Kč od 15. 4. 2025 do 19. 6. 2025 a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 828,17 Kč od 20. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 17 294,43 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 94 409,21 Kč s příslušenstvím. Nárok odvozovala ze smlouvy o půjčce na kliknutí č. , Anonymizováno, //, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, , uzavřené mezi žalovaným a , právnická osoba, . (dále jen „banka“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Tvrdila, že pohledávka byla postupně postoupena z , právnická osoba, . na , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a.s. a následně na žalobkyni. Žalobkyně dále uvedla, že úvěr byl žalovanému zesplatněn ke dni 14. 1. 2025 a že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 10. 6. 2025, podaná k poštovní přepravě dne 12. 6. 2025. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku 17 602,96 Kč. Měla za to, že při poskytování úvěru žalovaného byla jeho úvěruschopnost dostatečně ze strany banky prověřována.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.

4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

5. Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, jednotlivých smluv o postoupení pohledávek, příloh s identifikací postoupené pohledávky a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka původně svědčící , právnická osoba, . byla postoupena na I-XON a.s. a následně na žalobkyni, která je proto v řízení aktivně věcně legitimována. O tomto byl žalovaný informován, o čemž svědčí dopisy toto prokazující ze seznamu odeslaných podání.

6. Z návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí č. , Anonymizováno, //, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, , akceptace návrhu, rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb a dalších listin soud zjistil, že mezi , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 14. 3. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se banka zavázala poskytnout žalovanému částku 100 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 1 552,06 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 13,99 % ročně a měsíčním poplatkem za pojištění ve výši 137 Kč.

7. Z výpisu spotřebitelského úvěru soud zjistil, že částka 100 000 Kč byla žalovanému dne 14. 3. 2023 poskytnuta. Ze stejné listiny soud zjistil, že žalovaný na úvěr uhradil celkem 17 602,96 Kč. Z prohlášení o okamžité splatnosti úvěru a z dokladů o jeho odeslání soud zjistil, že banka úvěr zesplatnila ke dni 14. 1. 2025.

8. Z listin označených jako „Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta“ a „Prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti“ bylo zjištěno, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením spotřebitelského úvěru dne 14. 3. 2023 vycházela z údajů o deklarovaných příjmech a výdajích žalovaného, z údajů o jeho měsíčních splátkách z CBCB zprávy a ze žádosti, z interních a externích údajů o úvěrovém zatížení a z regionálních nákladů, přičemž ověřoval též údaje v insolvenčním rejstříku, databázi neplatných dokladů, interním blacklistu a registrech BRKI, NRKI a SOLUS, a na tomto základě úvěr ve výši 100 000 Kč se splatností 120 měsíců schválil.

9. Z oznámení Raiffeisen Bank soud zjistil, že účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalovaného. Dispoziční oprávnění měl k tomuto účtu v zájmovém období (březen až duben 2023) pouze žalovaný. Z výpisu za toto období soud zjistil, že žalovaný měl pravidelný příjem ze zaměstnání od společnosti , právnická osoba, , a to ve výši 15 059 Kč (březen 2023) a 16 797 Kč (duben 2023), avšak současně hradil pravidelné měsíční výdaje na bydlení a související služby, konkrétně internet ve výši 314 Kč v březnu 2023 a 520 Kč v dubnu 2023, energie, konkrétně elektřinu ve výši 740 Kč měsíčně a plyn ve výši 390 Kč měsíčně, mobilní služby ve výši 1 079 Kč měsíčně, pojištění ve výši 526 Kč měsíčně. A měl i další úvěrové závazky, když z výpisů z účtu jsou patrné pravidelné splátky úvěru RePůjčka a splátky, resp. úroky ze spotřebitelského úvěru, přičemž podle prohlášení banky činily jeho interní měsíční splátky 4 575 Kč a externí měsíční splátky 2 139 Kč.

10. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:Žalovaný a banka dne 14. 3. 2023 uzavřeli smlouvu o půjčce na kliknutí č. , Anonymizováno, //, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , na jejímž základě banka vyplatila žalovanému částku 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Před uzavřením smlouvy banka prověřovala úvěruschopnost žalovaného zejména lustrací v registrech BRKI/NRKI, SOLUS a dalších databázích, přičemž údaje o příjmech a výdajích žalovaného nijak konkrétně a spolehlivě neověřovala. Z důvodu porušení smluvních podmínek banka úvěr zesplatnila ke dni 14. 1. 2025. Banka pohledávku postoupila na společnost , Anonymizováno, -, Anonymizováno, a.s. a ta ji dále postoupila žalobkyni. Žalovaný uhradil na tento dluh pouze částku 17 602,96 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 7 dní od odeslání této výzvy, jež byla podána na poštu dne 12. 6. 2026.

11. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posuzoval podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále též „z. s. ú.“). Banka vystupovala v právním vztahu jako poskytovatelka úvěru – podnikatelka- a žalovaný jako spotřebitel.

12. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ust. § 2 zákona z. s. ú., je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 z. s. ú. odst (1), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Odst. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často spotřebitelé přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou.

19. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že banka tuto povinnost nesplnila v zákonem požadované kvalitě. Přestože před uzavřením smlouvy měla k dispozici údaje o příjmech žalovaného, jeho pravidelných výdajích, existujících splátkách i dalších skutečnostech významných pro posouzení jeho finanční situace, tyto údaje nevyhodnotila správně a úvěruschopnost žalovaného posoudila chybně. Za tohoto stavu nelze uzavřít, že by na základě takto zjištěných údajů nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet.

20. Poskytla-li banka spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva podle § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Z neplatné smlouvy proto žalobkyni nevznikl nárok na sjednané smluvní úroky ani na smluvní poplatky. Žalobkyně tím, že se nedostavila na jednání se sama dobrovolně připravila o možnost poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., které soud poskytuje zásadně při jednání.

21. Na druhé straně bylo v řízení prokázáno, že žalovanému byla skutečně poskytnuta částka 100 000 Kč a že žalovaný na úvěr uhradil celkem 17 602,96 Kč. Rozdíl mezi poskytnutou částkou a uhrazenými splátkami činí 82 397,04 Kč. V tomto rozsahu se žalovaný na úkor právního předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 a § 2993 občanského zákoníku, a jen v tomto rozsahu je proto žaloba důvodná.

22. Zároveň žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., k jehož úhradě žalovaného soud rovněž zavázal ve výši 12 % ročně od prokazatelného prodlení žalovaného, za což považoval předžalobní výzvu k plnění, jež byla podána na poštu dne 12. 6. 2025 a žalovaný měl 7 dní od odeslání na úhradu dluhu, tj. do 19. 6. 2025, den poté se pak dostal do prodlení (výrok I. rozsudku) Ve zbývající části, tj. co do částky 12 012,17 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 380,82 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 64,45 Kč, úroku ve výši 13,99 % ročně z částky 93 225,21 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 93 225,21 Kč od 15. 4. 2025 do 19. 6. 2025 a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 828,17 Kč od 20. 6. 2025 do zaplacení, soud žalobu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 82 397,04 Kč z žalované částky 94 409,21 Kč, tedy v rozsahu 87,28 %, zatímco žalovaný byl úspěšný v rozsahu 12,72 %. Čistý úspěch žalobkyně tak činí 74,55 %. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 3 777 Kč, odměna za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) po 4 900 Kč, tedy 14 700 Kč, paušální náhrada hotových výdajů za tři úkony po 450 Kč, tedy 1 350 Kč, a náhrada DPH ve výši 21 % z částky 16 050 Kč, tedy 3 370,50 Kč. Celkové náklady žalobkyně tak činí 23 197,50 Kč. Z této částky představuje 74,55 % částku 17 294,43 Kč, kterou soud žalobkyni přiznal k rukám její zástupkyně.

24. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného důvodu.