39 C 41/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Dluhošovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 11 946,63 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 946,63 Kč s úrokem 7 % ročně z této částky od 27. 1. 2016 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z téže částky od 27. 1. 2016 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 11 946,63 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména Splátkovou dohodou ze dne 30. 11. 2015, podle níž měla žalovaná uznat dluh co do důvodu i výše.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. K jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast neomluvila. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.

4. Z provedených listin soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Aktivní věcná legitimace žalobkyně byla v řízení prokázána předloženými listinami. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 uzavřené mezi společností právnická osoba., jako postupitelem, a žalobkyní Jméno žalobkyně., jako postupníkem, soud zjistil, že na žalobkyni bylo postoupeno portfolio pohledávek specifikované v příloze č. hodnota této smlouvy. Z této přílohy soud zjistil, že její součástí byla i pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. hodnota ze dne 2. 2. 2008. Tuto skutečnost dále podporuje oznámení o postoupení pohledávky adresované žalované společností právnická osoba., jakož i předložené doklady o jeho odeslání. Ze splátkové dohody uzavřené se žalovanou dne 7. 12. 2015 pak soud zjistil identifikaci téže pohledávky co do osoby dlužnice, čísla smlouvy i právního důvodu. Dále soud zjistil, že Splátková dohoda ze dne 30. 11. 2015 se netýká pouze prostého uznání již existujícího dluhu. Z jejího obsahu plyne, že pohledávka ve výši 11 946,63 Kč byla rozložena do 45 splátek až do 26. 8. 2019, současně byla navýšena na částku 13 537,07 Kč, sjednán byl smluvní úrok 7 % p. a. a sama dohoda výslovně uvádí, že má charakter spotřebitelského úvěru poskytovaného ve formě odložené platby podle zákona č. 145/2010 Sb.

5. Soud právní jednání posuzoval v souladu s § 555 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) podle jeho obsahu, nikoli pouze podle jeho názvu. Je-li v listině vedle uznání dluhu současně obsaženo nové rozložení dluhu do splátek, jeho navýšení a úprava dalších podmínek splácení, nelze takové ujednání hodnotit izolovaně jen jako uznání dluhu. Podle obsahu jde o ujednání, které má materiálně povahu spotřebitelského úvěru, případně změny spotřebitelského úvěru spočívající ve významném navýšení jeho celkové výše.

6. Ke dni uzavření této dohody byl účinný § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., podle něhož byl věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, popřípadě před změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Soud žalobkyni vyzval, aby tvrdila a doložila, zda a jak byla úvěruschopnost žalované před uzavřením Splátkové dohody posouzena. Žalobkyně však uvedla, že taková povinnost neexistovala, a v tomto směru nepředložila žádná konkrétní skutková tvrzení ani důkazy.

7. Tento procesní postoj žalobkyně je v rozporu jak s citovanou právní úpravou, tak s obsahem samotné dohody, která výslovně odkazuje na režim spotřebitelského úvěru. Žalobkyně proto neunesla břemeno tvrzení ani důkazní břemeno ohledně skutečností rozhodných pro posouzení, zda žalobou uplatněný nárok vznikl z platného a vymahatelného právního důvodu.

8. K nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila, proto jí soud nemohl při jednání poskytnout další poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť toto poučení se poskytuje v průběhu jednání. Žalobkyně přitom již dříve byla usnesením soudu vyzvána k doplnění rozhodných skutkových tvrzení a důkazů, zejména ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované, původní jistiny úvěru a skladby žalované částky, avšak na tuto výzvu reagovala zcela nedostatečně.

9. Soud dále uvádí, že ani případné posouzení věci v rovině bezdůvodného obohacení by nemohlo vést k úspěchu žalobkyně. Pokud by totiž žalobkyně dovozovala nárok z neplatného právního jednání, musela by tvrdit a prokázat, jaké plnění bylo žalované skutečně poskytnuto a v jaké výši se žalovaná na úkor žalobkyně nebo jejího právního předchůdce obohatila. To žalobkyně neučinila.

10. Žalobkyně přes výzvu soudu neuvedla ani nedoložila, kolik činila původní jistina úvěru právního předchůdce žalobkyně, kolik bylo žalovanou na tento úvěr uhrazeno, jaká část žalované částky 11 946,63 Kč představuje jistinu a jaká část představuje úroky, poplatky, smluvní pokuty či jiné příslušenství. Neprokázala proto ani výši případného bezdůvodného obohacení.

11. Za této procesní situace soud nemohl uzavřít, že žalobkyně prokázala vznik a výši tvrzené pohledávky. Samotný odkaz na uznání dluhu nepostačuje. Z obsahu listiny plyne, že jde o spotřebitelskoprávní úvěrové ujednání, u něhož žalobkyně neprokázala splnění zákonných podmínek, a současně neprokázala ani případný nárok z bezdůvodného obohacení co do jeho výše.

12. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, avšak podle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.