39 C 44/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Dluhošovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 15 945 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 000 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 945 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 945 Kč od 14. 11. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 14. 11. 2024 do 22. 12. 2025, úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 11 000 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 592,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 15 945 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, se společností Emma´s credit s.r.o., na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 11 000 Kč a tato částka jí byla téhož dne zaslána na účet č. , č. účtu, . Dále byl podle smlouvy sjednán úrok ve výši 325,48 Kč a poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 695,62 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána do 30 dnů od odeslání úvěru žalované, žalovaná však neuhradila ničeho. Žalobkyně soudu navrhla, že pokud by soud dospěl k závěru o neplatnosti spotřebitelské smlouvy, nechť přizná žalobkyni nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 11 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2025 došlo k postoupení pohledávky z Emma´s credit s.r.o. na žalobkyni.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Se souhlasem účastníků rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , Anonymizováno, s.r.o. poskytla na účet č. , č. účtu, , který dle sdělení , právnická osoba, . patřil v daném období žalované, dne 14. 10. 2024 částku 11 000 Kč. Předmětná pohledávka byla postoupena dne 3. 12. 2025 ze společnosti , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , Anonymizováno, s.r.o. na žalobkyni (viz Smlouva o postoupení pohledávek a seznam postoupených pohledávek), o postoupení byla žalovaná informována dopisem ze dne 12. 12. 2025 zaslaným žalované zástupcem žalobkyně, podaným na poštu dne 16. 12. 2025. V tomto dopise byla žalovaná zároveň vyzvána k úhradě svého dluhu ve lhůtě 3 dnů.

4. Po právním hodnocení shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že pohledávka je důvodná jen částečně, neboť soud shledal smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, jelikož nedošlo k platnému uzavření smlouvy.

5. Podle ustanovení § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

6. Podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

7. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena s žalovanou elektronicky. Podle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu předmětná smlouva neobsahuje. Nedodržení písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, nicméně z předmětné smlouvy se uzavření smlouvy žalovanou nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalované.

8. Smlouva o úvěru nebyla opatřena podpisy smluvních stran ani žádným jiným prostředkem způsobilým tento podpis nahradit. Nebylo prokázáno, že by žalovaná projevila vůli být uvedenými ujednáními a podmínkami vázána. Obecně smlouva o úvěru nemusí být uzavřena písemně, může být uzavřena i za využití prostředků komunikace na dálku (např. internet), v takovém případě však musí být jednoznačně prokázáno, že k uzavření smlouvy o úvěru mezi konkrétními účastníky skutečně došlo. K platnému uzavření smlouvy je přípustné použít i jiné prostředky než vlastnoruční podpis, musí z nich však jednoznačně vyplývat, že účastník projevil vůli kontrakt uzavřít. Ze strany žalobkyně ani nebylo tvrzeno, jak k uzavření smlouvy došlo, jakým způsobem ji žalovaná elektronicky podepsala, když toto není seznatelné ani z předložené listiny (za takový důkaz soud nemůže považovat ani zaslání potvrzujícího kódu). Žalobkyně rovněž neprokázala, že by ověřila totožnost žalované (toto žalobkyně ani netvrdila), nedošlo tedy k jednoznačnému ověření identity žalované. Dokument neobsahuje elektronický podpis (žádný z typů elektronického podpisu) ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. (Nařízení eIDAS) a zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů. Nebylo tedy prokázáno tvrzení žalobkyně, že byla uzavřena smlouva o úvěru.

9. Lze shrnout, že soud shledal, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalovanou a společností Emma´s credit s.r.o. za absolutně neplatnou pro neprokázání vůle žalované smlouvu v takovém znění uzavřít. Smlouva nebyla opatřena podpisem žalované ani žádným jiným prostředkem způsobilým tento podpis nahradit. Nebylo prokázáno, že by žalovaná projevila vůli být uvedenými ujednáními a podmínkami vázána. Smlouva o úvěru nemusí být uzavřena písemně, může být uzavřena i za využití prostředků komunikace na dálku (např. internet), v takovém případě však musí být jednoznačně prokázáno, že k uzavření smlouvy o úvěru mezi konkrétními účastníky skutečně došlo. K platnému uzavření smlouvy je přípustné použít i jiné prostředky než vlastnoruční podpis, musí z nich však jednoznačně vyplývat, že účastník projevil vůli kontrakt uzavřít, což v posuzovaném případě nenastalo.

10. Na druhou stranu má však soud za prokázáno, že právní předchůdkyně společnost Emma´s credit s.r.o. dne 14. 10. 2024 vyplatila na účet žalované částku 11 000 Kč, což bylo také potvrzeno výpisem z účtu č. , č. účtu, , jehož majitelkou byla v dané době žalovaná. Proto soud posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Za první prokazatelnou výzvu k vrácení dluhu považoval soud dopis zástupce žalobkyně ze dne 12. 12. 2025, který byl podán na poštu dne 16. 12. 2025 (úterý). Na základě domněnky dojití podle ustanovení § 573 o. z. byl doručen na adresu uvedenou ve smlouvě dne 19. 12. 2025 (pátek), a žalované byla poskytnuta lhůta 3 dnů k úhradě dluhu od doručení, tj. do 22. 12. 2025. Dnem následujícím po uplynutí stanovené lhůty k plnění, se žalovaná dostala do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinna zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 11,5 %. Proto soud žalobkyni přiznal částku 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23. 12. 2025 (výrok I. rozsudku). Ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 592,90 Kč, přičemž tato částka představuje 21,06 % z jejich celkové výše 2 815 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,53 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,47 %). Soud provedl celkovou kapitalizaci předmětu řízení včetně úrokového příslušenství k datu vyhlášení rozsudku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , spisová značka, nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. , spisová značka, ), když žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 19 019,54 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 11 512,93 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí) a neúspěšná byla co do částky 7 506,61 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 945 Kč sestávající z částky za tři úkony právní služby po 400 Kč za úkon a tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna uhradit náklady řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.

12. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného důvodu.