39 C 95/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Dluhošovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 54 993,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 608,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 608,30 Kč od 15. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19 385,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 385,47 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 329,91 Kč od 27. 4. 2024 do 6. 8. 2024, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 974,32 Kč od 10. 5. 2024 do 29. 11. 2024, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 608,30 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 053,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 54 993,77 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru Expres půjčka č. hodnota ze dne 2. 2. 2023, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Žalobkyně úvěr vyplatila dne 2. 2. 2023 na účet žalobce. Strany se dohodly na vrácení poskytnutého úvěru spolu s poplatky a úroky v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 1 437,91 Kč, a to počínaje dnem 26. 3. 2023. Žalobkyně v souladu s požadavky zákona před poskytnutím úvěru provedla individuální posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením poskytnutého úvěru. Z důvodu porušení povinnosti splácet úvěr v souladu se smlouvou řádně a včas, byl dne 6. 8. 2023 celý úvěr (zůstatek s příslušenstvím) zesplatněn a žalovaný byl dopisem vyzván k úhradě celé dlužné částky. Výše položek tvořících dlužnou částku 54 993,77 Kč, tj. na jistině 53 064,25 Kč, a na smluvních poplatcích ve výši 1 929,52 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 2 329,91 Kč od 27.4.2024 do 6.8.2024, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 974,32 Kč od 10.5.2024 do 29.11.2024 a zákonný úrok z prodlení z částky 55 394,16 Kč od 30.11.2024 do zaplacení ve výši 12,75 %. Dále žalobkyně soudu s omluvou k nařízenému jednání soudu předložila výpis, kde je uvedena částka, že žalovaný celkově na svůj úvěr uhradil částku 24 391,70 Kč. Přes výzvy žalobkyně doposud žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobně nevyjádřil.

3. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast u jednání neomluvil a ani jinak se ve věci nevyjádřil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

5. Z listiny označené jako Žádost o úvěru ze dne 1. 2. 2023 soud zjistil, že žalovaný si zažádal u žalobkyně o úvěr ve výši 60 000 Kč. V žádosti uvedl, že jeho čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce činí 18 729 Kč, je zaměstnán u právnická osoba, povolání dělník/řemeslník, celkový měsíční příjem domácnosti je 40 000 Kč, náklady na bydlení jsou 2 300 Kč.

6. Ze smlouvy o úvěru – Expres půjčka ze dne 2. 2. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku včetně dalších plateb celkem v 72 pravidelných měsíčních platbách po 1 437,91 Kč, kdy poslední platba by při řádném splacení činila částku 3 033,79 Kč. Splatnost byla stanovena 26. den v měsíci, počínaje 26. 3. 2023. Roční úroková sazba byla stanovena pevná ve výši 15,80 % ročně. Celková částka, kterou měl žalovaný na úvěr zaplatit činila 96 824,40 Kč. Součástí smlouvy byla listina Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro Expres půjčku, jehož součástí byl Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

7. Z listiny nazvané Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 20. 11. 2024 soud zjistil, že se týká předmětné smlouvy 256743107, v níž je naznačen model výpočtu úvěruschopnosti, je uvedena judikatura na danou problematiku a závěrem tabulka, ze které lze vyčíst, že příjem žadatele byl ověřován z jeho běžného účtu, kdy výsledná doporučená měsíční splátka vyšla ve výši 1 294,91 Kč pro schválený úvěr ve výši 60 000 Kč.

8. Z výpisů účtu žalovaného za období říjen 2022 až do 8. 2. 2023, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za 3 měsíce v daném období činil 18 564 Kč, hradil výdaje na bydlení ve výši přes 2 000 Kč. Dne 2. 2. 2023 mu bylo na účet vyplaceno 60 000 Kč za strany žalobkyně na předmětný úvěr označený č. smlouvy Anonymizováno. Dne 29. 12. 2022 byla žalovanému na účet připsaná částka 16 000 Kč od BNP Paribes právnická osoba S.A.

9. Z dopisu ze dne 8. 8. 2023, vč. dokladu o odeslání z 9. 8. 2024, soud zjistil, že bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru a byl vyzván k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 57 382,35 Kč.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 12. 2024, vč. podacího archu z téhož dne, soud zjistil, že byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu zástupcem žalobkyně 11. Z tabulky splátek úvěru soud zjistil, že žalovaný na předmětný úvěr hradil od 26. 3. 2023 do 30. 4. 2024 splátky v celkové výši 24 391,70 Kč.

12. Jestliže soud v řízení provedl další důkazy, pak z nich při rozhodnutí ve věci s ohledem na níže uvedené závěry nevycházel.

13. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 1. 2. 2023 podal žádost u žalobkyně na poskytnutí úvěru 60 000 Kč. Uvedl, že je zaměstnaný s čistým měsíčním výdělkem 18 729 Kč, s náklady na nájem 2 300 Kč, celkové příjmy domácnosti 40 000 Kč. Dne 2. 2. 2023 strany uzavřely smlouvu o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 60 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni spolu s dalšími úhradami splácet v pravidelných měsíčních splátkách (v 72 pravidelných měsíčních platbách po 1 437,91 Kč, kdy poslední platba při řádném splacení by činila částku 3 033,79 Kč). Žalovaný dne 2. 2. 2023 obdržel od žalobkyně na svůj účet částku 60 000 Kč a doposud uhradil 24 391,70 Kč.

14. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posuzoval podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále též „z. s. ú.“). Žalobkyně vystupovala v právním vztahu jako poskytovatelka úvěru – podnikatelka- a žalovaný jako spotřebitel.

15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle ust. § 2 zákona z. s. ú.je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr [§ 3 písm. c) z. s. ú.].

18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často spotřebitelé přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou.

23. Soud byl připraven u jednání žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ale žalobkyně se k jednání nedostavila a o možnost být poučena se tak připravila. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

24. Soud tak dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla dostatečně prověřována, a byl-li mu přesto úvěr poskytnut, je smlouva ze dne 2. 2. 2023 pro rozpor se zákonem absolutně neplatná (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 z. s. ú., § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nejsou platná ani vedlejší ujednání o úroku a dalších poplatcích.

25. Na druhou stranu bylo však v řízení prokázáno, že žalobkyně poskytla na účet žalovaného dne 2. 2. 2023 částku 60 000 Kč, soud tak posoudil její nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Uhradil-li žalovaný částku 24 391,70 Kč, zbývá tak doplatit žalobkyni částku 35 608,30 Kč. Žalovaný byl k vrácení dlužné částky vyzván dopisem podaným na poštu dne 9. 8. 2024 (pátek), který mu byl na základě domněnky dojití podle § 573 o. z. doručen na adresu uvedenou ve smlouvě dne 14. 8. 2024 (středa). Dnem následujícím tj. od 15. 8. 2024, se žalovaný dostal do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinen zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části byl nárok žalobkyně zamítnut.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 053,60 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 54 993,77 Kč sestávající z částky 3 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 800 Kč ve výši 2 268 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

27. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného důvodu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozhodnutím splněny dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejich splnění domáhat po právní moci rozhodnutí návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekucí.