40 C 113/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 146 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 146 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 91,18 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 31. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 146 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že prostřednictvím svých internetových stránek adresa uzavřela s žalovaným elektronicky dne datum Smlouvu o úvěru číslo. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného výpisem z účtu, případně výplatními lístky žalovaného za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB (European Credit Bureau) nebo CRIF provozovaného společností Cz Credit Bureau. Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne převodem na účet úvěr ve výši 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 742 Kč splatit nejpozději do datum. Žalovaný úvěr ani poplatek ve sjednané lhůtě neuhradil, a proto žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tj. od datum Vedle zaplacení dlužné částky žalobkyně požaduje i zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně do úplného zaplacení dlužné částky 2 000 Kč. Za dobu od datum do datum žalobkyně úrok kapitalizovala a tento činí 91,18 Kč. Podle čl. IX.1.a. smlouvy o úvěru vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 2 000 Kč od datum do datum v celkové výši 404 Kč. V souladu s čl. 14 .2.1 smlouvy o úvěru žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky e-mailovou zprávou.

2. Žalovaný se nevyjádřil.

3. K jednání se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud provedl k důkazu veškeré listiny předložené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z výpisu z OR žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalobkyně je právnickou osobou, která je oprávněna poskytovat nebo zprostředkovávat spotřebitelský úvěr. Z předložené listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou označeni na straně úvěrující žalobkyně a na straně úvěrované celé jméno žalovaného, u nějž je dále uvedeno rodné číslo, adresa, číslo telefonu a email. Předmětem smlouvy bylo sjednání podmínek poskytnutí jednorázového a bezúčelového úvěru ve výši 2 000 Kč na dobu 28 dní. Soud v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla skutečně uzavřena smlouva o uvedeném obsahu, neboť tato skutečnost se z uvedené listiny nepodává. V místě podpisu úvěrovaného je uvedeno, že se jedná podpis - elektronický kód zaslaný pomocí SMS. Žalobkyně pak žádným z předložených důkazů neprokázala, že by obsah této listiny odpovídal vůli obou smluvních stran.

5. Rovněž tak žalobkyně neprokázala, že poskytla žalovanému na jeho bankovní účet č. bankovní účet dne datum finanční prostředky ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně předložila soudu Potvrzení o platbě, které tvrzenou skutečnost neprokazuje. Z předložené listiny vyplývá, že z účtu žalobkyně byla převedena částka 3 500 Kč dne datum na účet č. bankovní účet.

6. Z dalších provedených důkazů, a to kopie OP žalovaného, výpisu ze systému žalobkyně ze dne datum 15:33:52, výpisu EUCB a registru platebních informací soud z důvodu hospodárnosti řízení nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by byla s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci nadbytečná.

7. Jelikož žalobkyně uzavírala smlouvu o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný nikoli, je potřeba na smluvní vztah aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., neboť tvrzená smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru, jak jej vymezuje § 2 tohoto zákona.

8. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena s žalovaným elektronicky. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/ 2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu smlouva neobsahuje. Nedodržení písemné formy podle ust. § 104 zákona o spotřebitelském úvěru sice nemá za následek neplatnost smlouvy, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy žalovaným nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného.

9. Rovněž tak žalobkyně v řízení neprokázala, že by poskytla žalovanému dne datum tvrzené peněžní prostředky. Poskytnutím úvěru je třeba rozumět převedení příslušných peněžních prostředků z vlastnictví úvěrujícího do vlastnictví úvěrovaného, tj. poskytnuté peněžní prostředky musí být ve vlastnictví úvěrujícího (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 690 – 714). V posuzované věci se žalobkyně zavázala převést peněžní prostředky na účet žalovaného dne datum. Provedeným důkazem - potvrzení o platbě – tato skutečnost prokázána nebyla.

10. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k doplnění žalobních tvrzení, týkající se uzavření tvrzení smlouvy a poskytnutí finančních prostředků žalovanému, a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.

11. S ohledem na vše výše uvedené soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).