40 C 129/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20000 Kč od 2.7.2015 do 31.12.2015 ve výši 7,05% z částky 20000 Kč od 1.1.2016 do 30.6.2016 ve výši 7,05% z částky 20000 Kč od 1.7.2016 do 31.12.2016 ve výši 7,05% z částky 20000 Kč od 1.1.2017 do 30.6.2017 ve výši 7,05% z částky 20000 Kč od 1.7.2017 do 31.12.2017 ve výši 7,05% z částky 20000 Kč od 1.1.2018 do 30.6.2018 ve výši 7,50% z částky 20000 Kč od 1.7.2018 do 31.12.2018 ve výši 8,00% z částky 20000 Kč od 1.1.2019 do 30.6.2019 ve výši 8,75% z částky 20000 Kč od 1.7.2019 do 31.12.2019 ve výši 9,00% z částky 20000 Kč od 1.1.2020 do 30.6.2020 ve výši 9,00% z částky 20000 Kč od 1.7.2020 do 31.12.2020 ve výši 7,25% z částky 20000 Kč od 1.1.2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a kapitalizovaný úrok ve výši 13 270 Kč za dobu od 26. 6. 2008 do 2. 7. 2009, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - na účet Okresního soudu v Ostravě, na doplatku soudního poplatku částku 200 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 26. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne 26. 6. 2008 s žalovaným Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit veřiteli souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 33 920 Kč se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách ve výši 640 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby dne 2. 7. 2009. Žalovaný uhradil částku v celkové výši 650 Kč. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem s účinností od 1. 7. 2015 postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 na přechodného věřitele [právnická osoba] S.á.r.l., což bylo žalovanému věřitelem oznámeno. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 33 270 Kč, z čehož 20 000 Kč tvořila jistina a 13 270 Kč souhrnný poplatek. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 s účinností od téhož dne na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne 17. 9. 2018. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalovaný dlužnou částku doposud neuhradil. Žalovaný ve vyjádření k žalobě vznesl námitku promlčení a dále uvedl, že u [právnická osoba] si v minulosti vzal půjčku. Je to už ale hodně dávno. Dneska je to už 13 let. Poslal jim tehdy jednu splátku. Celou dobu až do doručení žaloby spolu s předvoláním k jednání soudu se mu nikdo neozval. Nemohl to platit, protože ztratil zaměstnání. Právním věcem nerozumí. Pokud to chce žalobkyně zaplatit, tak jedině na splátky.

2. K ústnímu jednání dne 10. 9. 2021 se nedostavila žalobkyně, která požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 Sb., občanský soudní řád v účinném znění (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti účastníků.

3. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 26. 6. 2008 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] Smlouvu o půjčce podle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí celé výše částky půjčky v hotovosti a zavázal se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč, tj. celkem 33 920 Kč, a to v 53 týdenních splátkách ve výši 340 Kč (zjištěno ze Smlouvy o půjčce). I ve Smluvních podmínkách Smlouvy o půjčce bylo výslovně stanoveno, že tato smlouva se řídí ustanoveními zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, nestanoví-li zák. č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (zjištěno ze Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce). Pohledávka za žalovaným v aktuální výši 16 921 Kč byla původním věřitelem společností [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na [právnická osoba] S.á.r.l. (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 včetně přílohy a dokladu o zaplacení úplaty). Dne 30. 7. 2015 bylo odesláno žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě o půjčce oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 ve spojení s Poštovním podacím archem ze dne 30. 7.2015). Pohledávka za žalovaným byla [právnická osoba] S.á.r.l. smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 včetně přílohy). Dne 5. 9. 2018 bylo odesláno žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě o půjčce oznámení [právnická osoba] S.á.r.l. o postoupení pohledávky (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 9. 2018 ve spojení s Poštovním podacím archem ze dne 19. 9. 2018). Dne 10. 5. 2021 odeslal právního zástupce žalobkyně žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu (zjištěno z Výzvy před podáním žaloby ve spojení s Podacím archem ze dne 12. 5. 2021).

4. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

5. Z hlediska hmotněprávního soud v posuzované věci posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobou podle ust. § 3028 odst. 3 o.z. podle právních předpisů platných v době uzavření smlouvy o půjčce, a to konkrétně zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), a to s výjimkou ustanovení první části hlavy I. o. z. (§ 3030 o. z.).

6. Podle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Pojmovými znaky smlouvy o půjčce jsou tedy přenechání určitého množství věcí druhově určených věřitelem dlužníkovi k volnému nakládání a závazek dlužníka vrátit věřiteli po určité době věci stejného druhu. Smlouva o půjčce jako reálný kontrakt dále ke svému vzniku vyžaduje skutečné odevzdání předmětu půjčky. V posuzované věci si smluvní strany sjednaly, že obchodní společnost [právnická osoba] jako věřitel poskytne žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavazuje zaplatit spolu se souhrnným poplatkem 13 920 Kč, tj. celkovou částku ve výši 33 920 Kč, v 53 týdenních splátkách. Současně s uzavřením této smlouvy žalovaný převzal v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaný uhradil částku 650 Kč.

8. Z úřední činnosti je soudu známo, že [právnická osoba] je kapitálovou obchodní společností, podnikající v oblasti finančnictví, a to v nebankovním sektoru. Hlavním smyslem obchodní společnosti jako podnikatele je vytvářet zisk, což bylo i smyslem uzavřené smlouvy o půjčce. Materiálním zdrojem zisku, který zde nahradil obvykle sjednaný úrok, byl souhrnný poplatek. Poplatek, na rozdíl od úroků, které představují příslušenství pohledávky (srov. ust. § 121 odst. 3 obč. zák.), je samostatnou pohledávkou mající základ ve smluvní ujednání stran. V posuzované věci však není pochyb o tom, že jednoznačně plnil funkci úroku z předmětné půjčky a je nutno jej po právní stránce posoudit jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Nejvyšší soud dovodil už v rozhodnutí ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, že rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V posuzované věci, kdy souhrnný poplatek představuje 69,6 % jistiny půjčky, je cenou nepřiměřeně vysokou, které minimálně čtyřikrát krát přesahuje průměrnou odměnu bank za jimi poskytované spotřebitelské úvěry a půjčky (což je soudu známo z úřední činnosti). Není pochyb o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Úrok ve výši 69,6 % je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům, jak má na mysli § 3 odst. 1 obč. zák., což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu § 39 obč. zák. jedná o neplatnost absolutní.

9. Podle ust. § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

10. Z výše citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že smlouva o půjčce by při zachování platnosti smlouvy jako celku byla stižena dílčí neplatností v ujednání o výši úroků jen tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Za situace, kdy právní předchůdce žalobce jako podnikatel, generuje svůj zisk právě ze sjednaného poplatku, jedná se o formulářovou smlouvu, kdy i žalovanému při uzavírání smlouvy muselo být zřejmé, že neobdrží půjčku, aniž by musel platit odměnu za její poskytnutí, je nutno dojít z těchto konkrétních okolností k závěru, že neplatné ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smlouvy, a tudíž absolutně neplatnou je proto celá smlouva o půjčce, ze které vzájemná práva a povinnosti stranám smlouvy ani nevznikla.

11. Žalovaný vznesl námitku promlčení. V posuzované věci soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o půjčce. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bez prokázaného právního důvodu dne 26. 6. 2008 částku 20 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 451 a násl. obč. zák., když při stanovení výše tohoto bezdůvodného obohacení se vychází z ust. § 457 obč. zák.

12. Podle ust. § 3036 o. z. se podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

13. Podle ust. § 101 obč. zák. je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé. S ohledem na dovození absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce se mohl původní věřitel domáhat vrácení zapůjčených peněžních prostředků ihned po jejich poskytnutí. I za předpokladu platnosti smlouvy o půjčce poslední řádnou splátku měl žalovaný uhradit dne 2. 7. 2009. Jeho závazek z předmětné smlouvy o půjčce by tak byl v celém rozsahu zesplatněn ke dni 3. 7. 2009. Promlčení doba k uplatnění práva proto uplynula nejpozději dne 3. 7 2012.

14. S ohledem na vše výše uvedené a na skutečnost, že žalobkyně podala žalobu u soudu až dne 26. 5. 2021, tedy až po uplynutí promlčení doby, soud žalobu v celém rozsahu zamítnul (výrok I.).

15. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný se nákladů řízení výslovně vzdal.

16. Žalobkyně se domáhala svých práv návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a věc byla převedena do rejstříku C, aby bylo nadále pokračováno v řízení. Podle položky 2 bod 2. Sazebníku poplatků, přílohy zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Žalobkyně doposud zaplatila na soudním poplatku dle pol. 2 bod 1. písm. b) Sazebníku poplatků částku 800 Kč Soudní poplatek podle pol. 1 bod 1 písm. a) činí částku 1 000 Kč. Soud proto žalobkyni uložil výrokem IV. povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč.