40 C 13/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 31 631 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 551 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 31. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se, co do částky 31 080 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 677,50 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7 554,82 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 18 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 000 Kč od 30. 11. 2019 do 30. 12. 2019, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 449 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 826,99 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 458,35 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 4 675,50 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 675,50 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 18. 11. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 25 560 Kč spolu s příslušenstvím a částky 6 071 Kč spolu s příslušenstvím.

2. K odůvodnění prvního nároku žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], uzavřela dne 20. 1. 2017 s žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Před uzavřením smlouvy věřitel posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. V souvislosti s úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu žádného trvání smlouvy výši 2 520 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 540 Kč se splatností poslední splátky dne 2. 3. 2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr řádně neuhradila, se dlužná jistina od 3. 3. 2018 úročí úrokovou sazbou 23,72 % ročně. Žalovaná uhradila na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu do okamžiku jejího postoupení částku v celkové výši 5 760 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 25 560 Kč, sestávající z dlužné jistiny 18 000 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 0 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 1 725,54 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 5 834,46 Kč. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala, přičemž kapitalizovaný smluvní úrok z dlužné jistiny do postoupení pohledávky činí 7 560 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny do jejího postoupení činí 2 677,50 Kč.

3. K odůvodnění druhého nároku žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], IČ: [číslo], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], uzavřela dne 12. 8. 2016 s žalovanou Smlouvu o půjčce [číslo], na základě které poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč. Před uzavřením smlouvy věřitel posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. V souvislosti s úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu žádného trvání smlouvy výši 3 360 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši 4 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 600 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 720 Kč se splatností poslední splátky dne 22. 9. 2017. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala právním nástupcem společnosti původního věřitele společnost [právnická osoba], dnes s názvem [právnická osoba], [IČO]. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr řádně neuhradila, se dlužná jistina od 23. 9. 2017 úročí úrokovou sazbou 23,72 % ročně. Žalovaná uhradila na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu do okamžiku jejího postoupení částku v celkové výši 35 689 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 6 071 Kč, sestávající z dlužné jistiny 4 675,50 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 0 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 0 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 1 395,50 Kč. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala, přičemž kapitalizovaný smluvní úrok z dlužné jistiny do postoupení pohledávky činí 2 458,35 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny do jejího postoupení činí 826,99 Kč.

4. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalované zaslána předžalobní výzva. Žalovaná dlužnou částku doposud neuhradila.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

6. K jednání dne 22. 3. 2022 se nedostavil žádný z účastníků. Žalobkyně svou neúčast omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

7. Soud provedl všechny listinné důkazy založené žalobkyní do spisu a z provedených důkazů dospěl k těmto skutkovým zjištěním.

8. Dne 11. 8. 2016 žalovaná požádala společnosti [právnická osoba], [IČO] o půjčku ve výši 24 000 Kč. V žádosti vedle svých osobních údajů uvedla, že bydlí v nájmu, je v invalidním důchodu, měsíční příjem domácnosti je ve výši 27 720 Kč (příjem žalované 7 000 Kč, další příjmy 9 000 Kč, přídavky na děti 1 220 Kč a ostatní příjmy 10 500 Kč). Měsíční výdaje domácnosti pak činí nájem/inkaso 10 200 Kč, výdaje domácnosti 9 000 Kč, splátky úvěru 3 240 Kč a ostatní náklady 500 Kč, tj. celkem 22 940 Kč. K ověření měly být předloženy tyto dokumenty: nájemní smlouva, SIPO a jiné – ID, UD, SD, PND (zjištěno z Karty zákazníka ze dne 11. 8. 2016). Dne 12. 8. 2016 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o půjčce [číslo]. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem, datem narození a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč spolu s poplatkem za administrativní činnost 4 800 Kč, úrokem 3 360 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 9 600 Kč, tj. celkem 41 760 Kč, a to v 58 týdenních splátkách ve výši 720 Kč, přičemž první splátka byla splatná nejpozději do 7. kalendářního dne ode dne uzavření smlouvy a každá následující splátka až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období (zjištěno ze Smlouvy o půjčce [číslo]). Z výpisu OR původního věřitele soud zjistil, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], [IČO], zapsaná v obchodním rejstříku vedeném [název soudu], spisová značka [číslo] [číslo], zanikla v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném [název soudu], spisová značka [číslo] [číslo].

9. Dne 20. 1. 2017 (ve smlouvě u podpisu smluvních stran je chybně uvedeno datum 20. 1. 2016) žalovaná požádala společnost [právnická osoba], [IČO], o zápůjčku ve výši 18 000 Kč. V žádosti vedle svých osobních údajů uvedla, že bydlí v nájmu, je v invalidním důchodu, měsíční příjem domácnosti je ve výši 27 236 Kč Měsíční výdaje domácnosti pak činí nájem/inkaso 10 180 Kč, výdaje domácnosti 8 000 Kč, splátky úvěru 5 620 Kč, tj. celkem 23 800 Kč. K ověření měly být předloženy tyto dokumenty: doklady o ověření důchodu a složenky – příjmy. V žádosti žalovaná dále uvedla, že vedle další půjčky o [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] ve výši 32 000 Kč a měsíční splátkou 4 320 Kč čerpala i půjčku do Express Cash ve výši 10 000 Kč s výší splátky 1 300 Kč (zjištěno z Karty zákazníka ze dne 20. 1. 2017). Téhož dne uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo]. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem, datem narození a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, úrok 2 520 Kč, poplatek 3 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 7 200 Kč, tj. celkem 31 320 Kč, a to v 58 týdenních splátkách ve výši 540 Kč, přičemž první splátka byla splatná nejpozději do 7. kalendářního dne ode dne uzavření smlouvy a každá následující splátka až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]). Žalovaná uhradila celkem 41 449 Kč (zjištěno z Přehledu plateb).

10. Obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně příslušné strany 39 a 115 Seznamu postoupených pohledávek). Původní věřitel [právnická osoba] dopisem ze dne 29. 11. 2019 oznámil žalované postoupení pohledávek. Současně byla žalovaná vyzvána, aby dlužnou částku uhradila do 10 dnů od obdržení dopisu (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek). Oznámení bylo odesláno žalobkyní žalované dne 13. 12. 2019 (zjištěno z Podacího lístku ze dne 13. 12. 2019). Dne 1. 5. 2020 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalované předžalobní výzvu (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem ze dne 1. 5. 2020). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném [název soudu], oddíl C, vložka [číslo] s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně).

11. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětné pohledávky původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovanou byly platně postoupeny na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

12. Na první smlouvu o půjčku uzavřenou dne 12. 8. 2016 soud aplikoval zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění novely zákonem č. 43/2013 Sb. účinné od 25. 2. 2013 (dále jen ZosÚ).

13. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění novely zákonem č. 43/2013 Sb. účinné od 25. 2. 2013 (dále jen ZosÚ), je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle § 1 citovaného zákona se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem.

15. Podle § 22 odst. 5 ZosÚ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

16. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Z toho vyplývá, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje.

17. V posuzované věci z provedených důkazů nevyplynulo, že by věřitel před poskytnutím úvěru prověřoval úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, když tato zkoumání omezil pouze na prohlášení zákazníka v Kartě zákazníka. V kartě sice byly uvedeny listiny, které měly být současně předloženy a ověřeny, ale tyto listiny žalobkyně spolu se kartou nepředložila.

18. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena.

19. Druhou smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou dne 20. 1. 2017 soud posoudil podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“)

20. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

21. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

24. I v tomto případě soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (viz výše).

25. Ani v tomto případě žalobkyně v řízení neprokázala, že při uzavření smlouvy původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splácet, když svá zkoumání omezila toliko na údaje uvedené žalovanou v Kartě zákazníka. V kartě sice byly uvedeny listiny, které měly být současně předloženy a ověřeny, ale tyto listiny žalobkyně spolu se kartou nepředložila. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

26. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k doplnění žalobních tvrzení, zda věřitel dostál své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku s odbornou péčí, a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.

27. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované bez prokázaného právního důvodu částku v celkové výši 42 000 Kč (nejprve částku 24 000 Kč a poté 18 000 Kč). Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o.z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o.z. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaná tak neučinila, a to ani po doručení výzvy obsažené v oznámení o postoupení pohledávky.

28. V tomto případě bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta předchůdcem žalobkyně částka 42 000 Kč. Žalovaná fakticky zaplatila 41 449 Kč. Žalobkyni proto z titulu bezdůvodného obohacení náleží částka 551 Kč. V tomto ohledu nebyl soud vázán tím, že žalobkyně použila část splátek na úhradu souhrnných poplatků, neboť toto ujednání považuje soud za neplatná, a tudíž tento nárok žalobkyni ani nevznikl, a proto na jeho úhradu nemohla použít žalovanou zaplacené částky. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena do dispozice žalované, bylo oznámení o postoupení pohledávky. Soud proto žalovanou zavázal uhradit žalobkyni podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také úroky z prodlení z dlužné částky 551 Kč, ale až od 31. 12. 2019, což je první prokázaný den prodlení žalované. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaná byla podle § 1958 odst. 2 o.z. povinna poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzvána.

29. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu v celém zbývajícím rozsahu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

30. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

31. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.